Cestující se nesmí zastavovat, a tak hned poté, co jsem se v neděli vrátila v Itálie, jsem si to v osm ráno už zase trandila v buse do Phy. Dalším z mých chorobných nápadů byla praxe mezi drogově závislými - ano, feťáky, narkomany, i když já mám nejradši označení "toxíci" :) Pro nás to byli ale samozřejmě "klienti"!
Takže co se dělo?
Mám-li dát nějaké úvodní proškolení k vzniklé situaci, tak ta vypadala tak, že já studuji na FF MU obor Psychologie. Máme povinně spáchat nějakou Praxi v sociální péči - pětidenní dobrovolnou práci v nějakém zajímavém psychologickém pracovišti. A já jsem si prostě vybrala tohle. Jela jsem kvůli tomu do Prahy, protože ze všech organizací se mi nejvíce zalíbil Drop in. Díky, pane Doležale ;) Co tam tak dělají?
Drop in je klasická neziskovka, která se věnuje práci s drogově závislými. Má na to hned několik programů, jak se můžete dočíst na jejich webovkách. Já jsem se byla podívat v programu Street, kde pracovníci sedí na stanovištích nebo chodí po městě a nabízí klientům možnost vyměnit si špinavé injekční stříkačky ("buchny") za čisté a nabrat k tomu další drobnosti, které jim udělají radost - jako fyziologický roztok ("vody"), dezinfekci con-zellin ("alkoholy"), kyselinu ascorbovou ("citronku"), alobal, filtry, vitaminy, kondomy, těhotenské testy, náplasti, obvazy a heparoid - mast na žíly. Výchozím stanovištěm byl parčík u budovy hlavního nádraží, poté se postupovalo přes Muzeum, Václavák a všelijaké obchodní pasáže a parky na Karlovo náměstí a končilo se na Andělu Na Knížecí. Docela mě překvapilo, že se netaháme žádnými zapadlými uličkami, ale že se všechno děje přímo v srdci matičky měst a to způsobem, že jsme měnili jehly, a vedle nás si turisté fotili koně.
Nebezpečná práce?
Nebudu práci s toxíky shazovat, jako že riziková není - zvlášť teď v době, kdy se žloutenka pěkně rozšířila a podstatná část jich má "ábíčko" - A, B i C. Co ale člověka překvapí je, že jsou celkem milí a spolupracuje se s nimi poměrně dobře. Služby si cení, ví, že je pro ně, navíc je Drop in neprudí s žádnou administrací či podobně, takže si jen vyměnit jehly musí dojít. Poprosí, poděkují, rádi si popovídají. "Vyber si radši nějakou práci, kde ti budou lidi vděční," říkala mi madre, ale toxíci vděční opravdu jsou. Dost lidem na první pohled připadá, že tenhle job je úýasný servis, jak narkomany v jejich ilegálním a riskantním chování podporovat, a já mám po krk vysvětlování, proč to vidím jinak. Jít za nimi na ulici je přiblížení se jejich vlastnímu prostředí - a tím se zaručuje největší procento jejich zastižení a získání důvěry. Nevím, jaké to bylo v době, kdy se program zaváděl, ale dnes jsou naučení neházet tolik jehly kolem sebe ale schovat si je, občas i posbírat ty kolem, a nechat si je vyměnit za čisté. Pokud vidí někoho, kdo si umývá špinavou, sami se na něj vrhnou s osvětou! Tím se zmenšuje riziko, že se vy píchnete někde v parku, i že oni budou žloutenky, aids a kdo ví co ještě roznášet mezi sebou a potažmo pak přes ty vyhublé prostitutky opět mimo komunitu... Také se jim terénní pracovníci dostanou blíž. A samozřejmě se zvyšuje i jejich informovanost - ví, kam se obrátit, ví, že jsou lidé, kteří jsou ochotni jim pomoct a aspoň si s nima pokecat.
Kdo jsou toxíci a jak je poznáte?
Brát drogy, i když je to ilegální, vlastně může každý a nepoznáte to. Jsou to notoricky známí sockující zevlouni s tlupou psů, stejně jako kravaťáci a slušně vypadající lidé. Občas se s měněním nepářou, sednou si na zem, jehly vysypou ze špinavého pytlíčku od kuliček na chodník a počítají je, občas někdo jde, jako by ani nešel k nám, podá jednu buchnu, vezme si čistou a snaží se vypadnout co nejrychleji. Metalisti, punkeři, hopeři.. no difference. Asi nejvíc mě dostala mamina, která si šla vyměnit na procházce s manželem a dítětem a zatímco ona hrabala z kabelky jehly, nechala svou asi tříletou dcerku čupět s fidorkou přímo nad kbelíkem špnavých jehel. Občas se tam objevila i nějaká hezká extra štíhlá slečna, která měla boláky od heráku pečlivě zapudrované. Co mě opravdu překvapilo, že mezi nimi nebyli Romové nijak význačnou skupinou, bylo tam ale hodně Slováků. Ale všichni byli milí, za celou dobu nebyl žádný problém nebo konflikt. Ani mí spolupracovníci horší problémy než slovní potyčky nezažili. Jen je prý v organizaci legendární jeden, který si na objížďku po bytech klientů vzal kolo a dostal nakládačku, když jim ho nechtěl půjčit ;)
"Dobrý den, kdybyste byla tak laskava," s láskou říkala jedna klientka, "Filtříčíčky, vodičku, buchničku, kyselinku... Děkuji velice, služebníček... A co ještě.. hmm.. drogy náhodou nemáte:-D?"
Ze začátku jsem si dávala úzkostlivě pozor na věci, pak jsem ale pochopila, že ze strany těhle lidí opravdu nic nehrozí. Teda až na tu žloutenku, o té jich mluvilo hodně.
Centrum metadonové substituce
Klienti závislí na opiátech mají možnost zkusit tzv. substituční léčbu. Opiáty samy osobě nejsou tělu škodlivou látkou, jsou poměrně přirozené, problémy dělají však způsoby jejich aplikace a fakt, že u nich vzniká vysoká tolerance. Nebezpečné je, že na černém trhu nedostávají klienti čistou látku, pak také jde o rizika spojená s nitrožilní aplikací (záněty žil, rlzné trombozy, abscesy, riziko H.I.V a žloutenek při užívání společného nádobíčka apod.), ale také o rozežírání sliznic při šňupání, kouření apod. Tolerance v praxi znamená, že uspokojení nepřinese stejně vysoká dávka, ale poměrně rychle jí závislý potřebuje víc a víc. S tím vzniká potřeba shánění velkého množství peněz (řádově v tisících denně!), zanedbávání pravidelné stravy apod., což je jistá jízdenka dolů. Při substituci se droga ilegální nahradí drogou legální - a sice metadonem, u dlouho závislích, nebo subutoxem či suboxonem, na který vzniká menší závislost a je jednodušší s ním skončit úplně. Substituce metadonem většinou trvá už celý zbytek života, klient si pravidelně dochází pro svou dávku metadonu do centra, kde je mu přesně odměřena a látka je kvůli toleranci pravidelně zvyšovaná na jeho přání pod lékařským dozorem. Klient metadon ale musí brát denně, což znamená, že se v určitý čas musí dostavit na určité místo, což je pro někoho omezení svobody, které nezvládá, anebo ani zvládat nemůže, kvůli práci apod. Proto je některým klientům dávka metadonu na podpis vydávána dopředu domů, pouze ale těm, kteří přínesou nějaký papír (doporučení z nemocnice, pracovní smlouvu apod.) a podle testů jsou jinak "čistí". Litr metadonu v lékárně stojí asi 100 czk, není ovšem volně prodejný a pokud se dostane na černý trh, stoupá jeho hodnota na 100.000 czk - aby byla jeho dávka adekvátní alternativou ostatních ilegálních drog. Ve středisku, kam každý den chodí pravidelně cca 150 lidí se ho spotřebují dva litry týdně.
Stalo se nám, že jsme při pochůzce vyměňovali materiál jedné těhotné slečně, kterou jsem potkala na metadonu. Byla celá ubrečená, že si vybrala metadon a že jí ho ukradli. V takovém případě musí být centrum nekompromisní: vzhledem k jeho hodnotě ho nemóhou vydat znovu, aby se nestávalo, že ho klienti budou brát a potom rozprodávat, takže holt měla smůlu a šla si šlehnout... což je smutný příběh, nicméně jeho jiné řešení je velice složité. Nad rámec pravidel nemohou dostat vůbec nic. Klienti mají problém s řádem, někomu to vůbec nevyhovuje a u drog proto zůstane, jiný se podřídí a najednou, když si bere svou dávku metadonu, která ho udržuje "normálního", se zbaví potřeby shánět tolik peněz a má najednou čas najít si práci, zastavit se a nadechnout se, zamyslet se nad tím, kdo jsou jeho kamarádi... program je úspěšný ze 2/3. Klienti tam také mají možnost konzultovat svoje problémy s psychiatrem a také pravidelně chodí někam, kde vidí, pokud se jim něco stalo, odkážou je do nemocnice apod.
Měla jsem i možnost podívat se na anamnézy některých klientů, obecně se dají případy shrnout tak, že neexistuje žádné pravidlo, které by vytyčilo rizikové skupiny. Viděla jsem případy lidí, kteří první drogu zkusili ve 12 nebo 27, bylo to kouření trávy nebo hned jehla do žíly, byly to děti z necelých rodin, děti rodičů se základním i vysokoškolským vzděláním, grázlové se snížením stupněm z chování stejně jako vzorní mazánci s výborným prospěchem. Valná většina ovšem uváděla první sexuální styk před 15. rokem života. Nemyslete si proto, že by se to nikdy nemohlo stát vám či někomu z vašeho okolí...
Předpoklad pro léčení a vítězství je ale jenom jeden spolehlivě: aby ten člověk opravdu chtěl. Pokud to dělá kvůli práci nebo tlaku z okolí, pravděpodobnost úspěchu významně klesá.
Nízkoprahové středisko
Dalším z pracovišť, které jsem si prohlédla, bylo nízkoprahové středisko. Jedná se o zařízení, kam může přijít každý, dát si čaj nebo kafe, polívku, vyměnit si jehly a nabrat ostatní potřeby, zjistit si nějaké informace, napsat dopis a nechat se ošetřit. Ošetřovali jsme všelijaké hnisavé abscesy, flegmony, bércové vředy a vskutku to nebyl hezký pohled. Také si tam klienti mohou nechat udělat H.I.V. test - "sliňák" . Celkově tam ale docházejí starší lidé, kteří se tam celí den povalují a představu o skupině feťáků si tam uděláte úplně jinou, než když jdete do ulic. Centrum je dostupné všem, kteří se mohou zaregistrovat (a pak mají nějaké záznamy o závislosti, kterými se mohou prokázat, když chtějí nastoupit na léčbu), anebo přijít a zůstat anonymní.
Chtěla jsem, aby moje praxe byla k něčemu, abych nemusela vyplňovat jen nějaké papíry, ale abych se dostala do kontaktu s reálným životem a abych se, jak je psáno v popisu praxe, seznámila i s některými stinnými stránkami života. Jsem ráda, že jsem si vybrala tuhle oblast, protože zkušenost s ní byla zcela jiná, než jsem očekávala - hlavně co se týče té škály klientů a spolupráce s nimi. Opravdu mě překvapilo, že jsou milí a vděční. Jsem ráda, že jsem na té praxi něco dělala a byla užitečná, i když mě to dost možná vystavilo jistým rizikům (a doufám, že nebudu žlutá:P), na druhou stranu to nebyla rizika větší než v Pze obecně. Zkušenost to byla dobrá, syrová, a přestože jsem doufala, že mě to z téhle oblasti spíš odradí, myslím, že se tak nestane a určitě budu bádat o informacích tímhle směrem.
Byla jsem taky ráda, že jsem si vybrala Drop in a že mi tam praxi uskutečnit umožnili. Je to jedna z prvních organizací, které v České republice tyto služby začali dělat a jejich filosofie se snaží být co nejvíc otevřená klientům. Snaží se nevnucovat se jim, neobtěžovat je se jmény, daty a dotazníky, protože to samo by efektivnost snížilo. Také se snaží být ke klientů vstřícní a dávat jim kvalitní zboží. Kolují pověsti, že jedna organizace, která také dělá terénní služby, dává klientům prošlé injekční stříkačky a k tomu takové shity, že klientce jehla upadla od stříkačjky a žíla ji v táhla dovnitř. Nevíme, zda je to pravda či zda je to vůbec možné, pěkně to ale nahání husí kůži.
Nemějte prosím po přečtení tohoto článku dojem, že narkomani jsou úplně všichni a že je výborný nápad se s nimi kamarádit. Tahle zkušenost je velmi subjektivní - ve srovnání s mou výchozí představou, která byla dost filmová, a také byla učiněna z pozice lidí, kteří jim pomáhají, a proto s nimi komunikují trochu jinak. Asi nikdo z klientů neměl zrovna zoufalý absťák, kdy nemohl sehnat dávku, to jsou schopní i okrást svého nejlepšího kamaráda, který s nimi spí na ulici. Smiřte se ale s tím, že žijí mezi vámi, že je to reálný svět a nikoliv televizní fikce. Zbavte se předsudků, že se to nemůže stát nebo že se to dokonce zrovna neděje nikomu ve vašem okolí, a nesuďte tyto lidi příliš přísně, protože vůbec nevíte, co je jejich životním příběhem. Doufejte, že se jim jednou podaří napravit své chyby, ovšem u těch, kterým se to nepodaří nebo to ani nezkusí, nemyslete, že by to pro něj byla nejlepší cesta jen proto, že vám se tak zdá...
