The Nightmare before Christmas

‘cauze it’s always raining in my head. A někdy i sněží….

Asi se čeká, že teď napíšu něco o Vánocích, zanadávat si, že pořád nesněží a že klid být ani nemůže, když jsou v obchodech mraky lidi a kdejaký supermarket má otevřeno; mi vlastně ani nepřijde, že zítra nějakej svátek je, ostatně jsem to chtěla posunout a taky by to bylo lepší.

Madre zítra pracuje do čtyř a jsem moc ráda, že na Štědrý den nikomu nevezmeme tu možnost být najezený k prasknutí, a doufám, že si k ní zrovna zítra každý ze Slatiny půjde koupit deset deka nějakýho zasranýho salámu, protože by mě nejvíc naštvalo, kdyby tam tvrdla zbytečně. Dopřejme přeci babičce, která si zapomněla koupit šunku do bramborového salátu, záchranu její svízelné situace.

Dneska nadávám. Od rána, i když ono není ráno; nebezpečně se blíží pravé poledne, ale já jsem před chvílí vstala. Vykročila jsem levou nohou a ještě jsem zakopla o tu ohromnou bichli Psychologie od Rity Atkinsonové, která se mi válí na zemi, a je to opravdu tak velká kniha, že si o ni s přehledem zkopnete palec.

V kuchyni ležely na stole noviny a úplně jak neon na mě svítil nadpis Policejní prezident jel zas 170 km/h. Říkám si, že je tady fakt bordel… Milý Ježíšku, tu novou vládu nám přines, prosimtě… Ještě jsem chtěla psát o bitvě Ježíška a Santy, ale to je škoda slov… slovy našeho profesora ZSV Měšťánka nám ze svátků mizí duchovno a morfuje na konzumno a to je škoda, nejen slov.

V televizi dávali nějakou pohádku, kde mají jed "jenž zabere okamžitě, víno nezkalí a přitom, jak se zdá, nezmění ani jeho chuť" a mě by moc zajímalo, jak to ví :-) Jelikož mi to připomnělo úkol do VSP, taktně jsem přepla, a zastavila se u vysílání o nějaké vojenské technice. Zaujal nás ten "obranný průmysl", pro který je vyráběná.

Chybí závěr... tak si ho domyslete sami :( Jsem ufňukané malé dítě...

A tak to asi je..

Asi patřím do jiné doby. Občas se nemůžu pochopit s lidma, od kterých bych čekala, že mají smysl pro věc. Je už jedno pro jakou, prostě vědět, že nejsou všichni tak zblblí moderní dobou a najde se člověk, co večer vezme do ruky knížku namísto sledování dementních estrád na Nově a podobných sraček, co udávají tempo dnešního života (bože, ani se mi to semka nechce psát).
Spousta lidí, co znám, v životě nepřečetla knížku. Hej taky si říkám, že to je vtip (sorry, NENÍ). A o čem se potom chcete bavit..?

Jsem teď strašně protivná, já vím. Před chvilkou jsem dokoukala Přelet nad kukaččím hnízdem. Mám v sobě pořád zážitek.. A taky strašný zklamání právě z toho, o čem jsem mluvila na začátku. Naši mi řekli, že na takovou blbost koukat nebudou, a koukali na Českýho slavíka. Asi bych se teď propadla hanbou.. Já pořád hledám důvod, proč na to té televizi skočí? Na ty laciný "srandy". No, aspoň že čtou knížky...

Asi mám hodně jinak postavený hodnoty než většina mých dnešních vrstevníků (i nadvrstevníků). Moc věci řeším. Štve mě, že se ve spoustě věcí neshodnu s našima (nejde tady o pubertu a to, kdy mi říkali, ať jsem ve dvanáct doma). Probíráme různý témata, politiku, všeobecně názory, i filmy a já pořád stojím proti nim. Mrzí mě to. Protože si myslím, že mám pravdu (alespoň z velké většiny). A mám potřeby pořád něco měnit, svět je strašně velikej a krutej a já se s tím nechci jen tak smířit a kdykoli můžu, snažím se to nějak alepsoň trošilililinku změnit. Pro mou naivitu jsem asi slepá a pořád věřím ve spravedlnost a snažím se otevřít oči ostatním. Jenže tohle je z mýho pohledu. Třeba se někdo jinej naopak snaží otevřít oči mně..

Highway to hell

Dneska sem po dlouhý době zas řídila :) Tralalala! Bylo by to hrozně fajn, kdyby na sedadle spolujezdce neseděla madre a pokaždé, když sednu za volant hned nespustila o tom, jak dlouho se ona učila jezdit a že ženský to prostě nemají v genech a že já nikdy prostě neuacouvám na 10cm :)

Mám autí ráda a když se mi tu ženskou podaří ignorovat, řízení miluju, a dokonce mi i docela jde. Dneska jsem si do auta za tímhle účelem vypálila CD Písničky do auta – Hanička. Poprvé jsem jela za tmy, k tomu pršelo jak blázen a byl to hrozně zvláštní pocit, kolem osvětlené dálnice NIC, na dálnici lesklé moře a já si zpívala Highway to hell a Road to Ruin a Fuel a Reroute to Remain a bylo mi prostě krásně.

Jeli jsme za dědou dělat zásobování, a když jsme vystoupili, všude bylo tolik žížal, že skoro nebylo kam šlápnout. Na zpáteční cestě už tolik nepršelo, takže jsem měla stěrače jen na ten pomalý interval. Jela jsem kolem 60 a vedlejší auto mě nahodilo takovým způsobem, že přední sklo bylo úplně mléčné a nedalo se vidět vůbec nic. Madre zaječela, já trochu zpomalila a mohla to být tak sekunda dvě, než jsem hrábla po stěračích, ale povim vám, že to byly nejhorší a nejdelší dvě sekundy v mým životě!

Jako malá jsem se dycky hrozně ráda dívala na horory a pak s madre ještě chodila do sklepa věšet prádlo, moc ráda jsem se takhle bála. Poslední dobou mě jen tak nějakej horor nedostane, ale tohle teda bylo kvalitní :)

O depresi

Ano, mohli jsme vám napsat hezký blog... a vtipný! Hezké metafory, usměvavé smajlíky a potom pointa... jenomže my řekli ne! Žádné vtipy, a když depresi, tak pro všechny :-)

Měla jsem dneska tak velkou depku, že nezabrala ani Yatta, ani písničky od DreamTheater, což už je docela něco. Řekla jsem si, že se podívám na nějaký dost drsný film, abych se vzchopila, že jsem na tom dobře. Vybrala jsem si švédsko-dánský film Lilya 4-ever, kde mluvili rusky a pak anglicky a vybrala jsem si ho proto, že na csfd má 83%, psali o něm v Reflexu a je to první film, co jsem si sama stáhla.

Lilya je holka, kterou opustí matka, tetička ji vyhodí z kvartýru, začne čichat lepidlo a taky se o ní proslýchá, že je lehká. Takže to začne dělat… A dál to povídat nebudu, kdyby se na to chtěl někdo kouknout, ale není to nutný. Jestli jste zvědaví, zeptejte se mě na ICQ ;)… ale zpátky… fuuuj! Tomu říkám horor. Žádné blbé to, strašidelné něco, hnijící zombie nebo Satan. Brečela jsem jako želva, ale pomohlo to.

Pak mi madre řekla, ať jdu koukat na Ally McBealovou (kterou milujem, ale vidíme ji tak jednou za čtvrt roku), kde zrovna umřel Billy, a brečely jsme obě, už jako dvě želvy. A sem jsem napsala dvoustránkovej blog o smrti a pohřbech, ale byl tak negativní, že by mě ráno do depky dostal spolehlivě zas, takže jsem ho zcenzurovala, aby mě pak Vesmírní lidé nemohli nařknout, že táhnu s Ještírkama a šířením negativních vln způsobuju epidemie :) nic! A tak aspoň pěkně kýč nakonec a na-dobrou-noc speciálně pro SnOopy, aby si dycky vzpomněla:)

(...)Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.

Žraloci a malé ryby

Dneska je takovej pseudoden a všichni kecáme hrozný kraviny :)

Zásek Anitchky:

My budeme maturovat?!

Moje prohlášení: (O dětech.)

By bylo fajn mít dvě děti a ještě adoptovat jednoho černocha.

… opravdu, ale opravdu nejsem rasistka :)

SnOopy rulezzzz:

(Goethe) G.T.

A starosti mojí milované babičky: (brat mě tahal na zádech)

Ale Martínku, ona ti jednou spadne a víš co?! Rozbije si ty drahý brejle!!!!

:))))))

A neodpustím si nepřidat ještě jednu starší Robinovu hlášku:

Napiš mu, že sis smazala jeho číslo!!!!!

Jo.. je toho prostě moc ;)

Xmas

Neunesl mě čert, není sníh, nemám na okně nalepený vločky... Letos neproběhla žádná předehra. Ani dopis pro Ježucha nemám. Za to mám čtverky ve studijňáku a náladu pod psa...
Když jsem byla malá, měsíc před Mikulášem jsem začala rodiče poslouchat na slovo, uklízela si a nosila domů jen jedničky. Strašně jsem se bála, aby mě nevzal čert do pekla (bylo to moje dětské trauma) a učila jsem se nazpaměť básničky. Postupem času, jak jsem stárla a stárla, přestala jsem si uklízet a na Mikuláše se těšila. Doufala jsem, že půjdu bydlet do pekla a budu mít od rodičů pokoj. Tak ani tak se nestalo, ale bylo to pro mě takový předvánoční mrazení. Dneska mě nemrazí nic, ani venku nemrzne... A to se ten den troufá chlubit jako pátý prosinec. Je pěkně trapnej..
Prošvihla jsem rozsvícení stromu na Svoboďáku, místo toho jsem seděla ve škole a probírala primární skupiny. Chjo, taky koukám, jak se mění moje primární hodnoty. Na první místo se chca nechca vtírá škola.
23.12.06
Až teď jsem našla čas vrátit se k tomuto rozepsanýmu blogu. Zítra jsou Vánoce. A já dostala nadílku bolesti v krku a teploty. All I want for Christmas is you, my headache. Líp už být nemůže...
Dopis pro Ježíška už jsem zopdovědně napsala a už mi i dokonce zmizel z parapetu (btw:ježíšek ho pravděpodobně přemístil mamce do skříně). Falešný soby beru Ježíšku, dobrej vtípek, ale sníh už, prosím tě, fakt doopravdickej ok? A ať je ho hodně pro všechny!
Enjoy Christmas