Holokaust
Neolitická revoluce je sice moc zajímavá věc, ale my, mladí lidé, co si právě teďka snažíme udělat svůj obrázek o světě, potřebujeme vědět, čemu věřit a koho volit. Potřebujeme vědět, proč nepřevzít rasistickou ideologii, proč nevolit komunisty a výjimečně se teď můžeme učit z chyb druhých. A proto jsem nemohla pochopit, proč jsme v devítce v dějepise ani nestihli udělat první světovou válku a proč to na střední vypadalo s látkou obdobně, když ten konec je prakticky nejdůležitější.
Jednou mi taky naše škola vyšla vstříc a potěšila mě seminářem moderních dějin a najednou je jimi zaplaven celý svět; najednou pro mě všechny ty státní svátky a památníky padlým začínají něco symbolizovat. Symbolizují mi v hlavě zatím zmatek, deprese, etické problémy, nesmysly a nepochopitelné věci, ale konečně o nich mám povědomí. Pořád tak nějak nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo, že by mě někdo v noci mohl probudit a říct mi: "Sbal si kufr, mařko, jdeš do transportu.", že by mě někdo mohl naprosto legitimně zastřelit na ulici kvůli tomu, že jsem si v noci vyšla, nebo že by nám na barák spadla bomba. Lituju všech těch Vančurů, Ortenů, Židů a ostatních, kterým se něco podobného stalo, a ještě víc těch, kterým se to možná děje stejně tak teď, protože se lidi pořád neumoudřili. Nedokážu si představit, že by teď kluci z naší třídy vyfasovali uniformy a šli v rámci Totálního nasazení uklízet sutiny Berlína, a jsem ráda za to, že si to nemusím představovat.
Čtvrťák mi splnil sen dozvědět se o tom něco víc, a i když jsem to jenom nakousla, vydá to na dost zkažených nálad a depresivních večerů. V televizi najednou vnímám všechny ty dokumenty a filmy, co tam běží s touhle tématikou, a najednou je jich tolik. Mám v hlavě koláž z ostříhaných vlasů, dětských botiček, čísel, hromad těl a stolků ze stehenních kostí.
Holocaust (řecky holokauston, zápalná oběť, či celopal, náboženská oběť, ze které si obětník nic neponechá) je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů a Romů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Autorem termínu holocaust je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (*1928), který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958). Židé preferují biblický výraz šoa (zničení, záhuba, zmar).Dneska (27.1.) je Den památky obětí holocaustu… Tak si, prosím, vzpomeňte. A hlavně nezapomeňte.
Dodnes nevíme, jak rozsah i obsah těchto hrůz nazvat. Připomínat si je však je nutné, neboť ztráta paměti nastolení hrůz usnadňuje. (Miloš Rejchrt)
Z filmotéky: Pianista, Schindlerův seznam, Obchod na korze, Vyšší princip, Velký útěk.