I finally realised...
Šla jsem teď ze zkoušky z neurověd, řádně zamyšlená a naštvaná. Po cestě mě zastavil bezdomovec a říká mi: "Mladá paní, nechtěl bych vás rušit, ale prosimvás, nemohla byste mi pomoct... aspoň tak na dva rohlíky..?" A já mu odsekla: "Ne, sorry." a šla jsem dál. Nevím proč, byl milý.
Studuju psychologii, občas říkám, že proto, že chci pomáhat lidem. Místo toho jsem na lidi o zkouškovém pěkně protivná a teď jsem měla šanci někomu vážně pomoci a neudělala jsem to. Nejde o prachy, jde o princip. Kdyby vážně chtěl na dva rohlíky, mohla jsem mu říct: "Tak jo, tamhle je supermarket, tak tu počkejte a já vám je koupím, a pak s rozejdem." Nic by se mi nestalo, kdyby to chtěl na pivo, tak by mě nejspíš poslal doprdele nebo tak a šel dál. Achjo. Jsem blbá a na psychologii zřejmě úplně mimo... A sere mě obojí :(
6 comments:
"Chci pomáhat lidem..."
- věta, kterou u přijímaček na psychologii raději nevyslovujte ;)
PJ
no ja to rikam jenom obcas, spis proste protoze to kazdy ocekava...
Zvláštní - nejdřív napíšeš, žes šla naštvaná, a pak napíšeš, že nechápeš, proč jsi ho odmítla... :)
Když přeskočím to klišé, že většina psychologů resp. psychiatrů by sama jednoho potřebovala, budeš se asi muset smířit s tím, že nikdo není absolutní stoprocentní poklad.
Být ve stresu a přesto se chovat k lidem "sluníčkově," to chce hodně silnou osobnost nebo hodně slušnou přetvářku. Nedělal bych moc z toho, že se jedno (nebo druhé :)) nepovede pokaždé. Stačí, když se to povede většinou a k těm správným lidem.
Spis mi prislo, ze ta skola by k necemu mela vest a zatim to byl v praxi absolutni opak, ale dekuji ti, "to jsi rekl moc hezky."
Neľúbim blogy (neznášam), netuším ako som sa sem dostal (tuším).
Tvoje negatívne pocity sa stávajú pre mňa pozitívne.
Uvedomila si si to totiž. Tieto nemilé spomienky sa nezopakujú. Napravia raz...dvakrát...
Mal som to ale radšej povedať (nepísať), zatváram...
Když jsem teď seděl u hlavasu na lavičce a přišel z vedlejší lavičky somrák pro "pár drobásků", tak jsem jasně řekl, že peníze mu nedám, ale jestli chce, tak se s ním rád podělím o buchtu, co jsem ještě měl z domu. Vyvedený z míry ještě jednou zopakoval, že teda jako by chtěl drobásky, ale pak pochopil, že to s tím že mu peníze nedám, myslím vážně, a s ochotou si vzal tu buchtu ;))
Post a Comment