Lépe platit zelináři nežli doktorovi

Better to pay the grocer than the doctor

Nedávno jsem výletla z mateřského hnízda, a zatím se mi daří dobře. "Vlastní" domácnost pochopitelně přinesla množství nových poznatků, jak o mém partnerovi, mužské rase obecně, tak i všeličems o hospodaření. Poslední kategorie zřejmě bude evergreen sytící mé příspěvky na dlouhou dobu. Ty z ostatních dvou množin vás nemilosrdně nechám objevovat samotné. Jsem studentka, peníze nepřehrabuju lopatou a trochu jsem se bála, jak bude mé živoření vypadat. A kolik vlastně stojí jídlo.

Mám ráda zeleninu a ovoce, chci žít zdravě. Podporovat bio mi přijde jako přirozená myšlenka, nikoliv kvůli tomu, že bych věřila, že dané potraviny jsou výrazně zdravější, ale kvůli jejich podpoře trvale udržitelného rozvoje a přirozeného způsobu života. Raději než certifikované ale volím lokální a sezonní produkty, farmy a malé obchody. Také je pro mě důležité, kolik cesty za mnou potravina urazila.

Trochu mi ale vadí vyčleňování tím špatným směrem - směrem k exkluzivitě. Normou se tak totiž stávají nekvalitní a šizené věci. V momentě, kdy vezmete do ruky kousek vakuově zabaleného pečiva, které vydrží půl roku, půlce surovin na obalu nerozumíte a jste si jistí, že pokud byste se o něco podobného pokusili doma, vyšlo by vás to několikanásobně dráž, a přitom odchodník to dovezl z Německa a stále na tom vydělá, něco je prostě špatně. A spoustu lidí to nenapadne.

A tady vznáším to hrozné obvinění: Češi nejsou ochotní si za kvalitu připlatit. Mnohdy dokonce ani za kvalitu naprosto přirozenou. Možná, že kdyby se namísto Bio zavedlo označení Ekl, nebo by se místo označení potraviny musela používat kategorie otraviny, zafungovalo by to u nás trochu efektivněji. Lidé jsou poděšení nad cenou kolem dvaceti korun za litr biomléka v diskusi o pruduktech na stránkách farmáře, v hospodě to ale za půlčák plzničky vysolí a ani nemrknou.

Proč to píšu? Že v debatě o bio se vždycky uvádí, že biopotraviny jsou drahé. Nejsou. Cena biopotravin je přirozená a adekvátní. Za jejich původem stojí práce, která má být dobře oceněná. Za cenou podezřele levných potravin stojí nadnárodní koncerny, které nectí základní etické principy, dovoz a s ním spojené neekologické chování, vykořisťování farmářů a zemedělců, často nelegální práce, práce imigrantů a v neposlední řadě i ta odporná práce našich lidí jako pokladní v supermarketu za nejnižší možný plat, do večera, ve svátky a ještě s hmotnou zodpovědností za chyby.

Vždycky se navíc najde někdo, kdo začne mluvit o "opravdu chudých lidech, kteří na to prostě nemají" a já věřím tomu, že i takoví jsou. Je to ale rozhodně menšina. V supermarketu totiž často vídám lidi s nadváhou a s životním stylem vedoucím k rakovině trávicí soustavy nebo infarktu kvůli tomu, jaké věci celý život jedí. Lidi, kteří nakupují pro čtyři a když se kouknete do košíku, je vám jasné, že nešetří. Je to předimenzované množství srágor, z nichž půlka projde dřív, než se k nim vůbec mohou dostat. Lidi, kteří se nezamyslí nad tím, co všechno za cenou potraviny stojí, a jediným důležitým hlediskem se stává poměr ceny a množství. Lidí jako je moje máma.

Nejde o to, že kilo biohovězího na guláš stojí 130 korun, a s přehledem z toho uděláte oběd pro šest lidí s cenou třicet kaček na porci, jde o to, že v konvenčním obchodě si za to můžete koupit víc. Jsem student, nebydlím doma a já na to teda mám.

A to ani nemluvím o tom, že další fáma je to, že v supermarketu je velký výběr. Zabloudím tam málokdy, většinou mi vystačí Zelný trh, obchody se zdravou výživou, pekařství a malé potraviny nebo jiné specializované obchody. Nedávno jsem však byla překvapená, že v supermarketu jsem vlastně nic nenašla. Sortiment tam tvoří skoro stejné věci, jen jsou v zásadě jinak balené. Rozmanitost je jen iluze. Nenašla jsem tam žádný jiný ocet než klasický a světlé balsamico a hrubá sůl tam byla jen jediná...

Oteckovi

Poslední dobou mám špatné sny. A ráno pak myslím na tebe. Na to, jaké je asi umírání a že se mi stýská. A to už jsem přitom velká holka a myslela jsem, že mě to časem přejde. Ale chybíš mi, hrozně moc a víc než kdy před tím. Dřív jsem si to vymlouvala, že jsem tě vlastně ani neměla moc ráda, protože jsi nebyl dobrý člověk. Ale byl jsi jen člověk a všichni děláme chyby. A mě mrzí čím dál víc, že jsme spolu neměli víc času, když věčnost je tak zatraceně dlouhá.

Jen pár postřehů

o naší vymazlené xenofobní kultuře. Je to podané dost vyhroceně, ale opravdu si myslím, že bychom měli více zametat před svým prahem, než si ukazovat na ostatní.

Na FF (a nechápu, jak se to mohlo objevit zrovna tam), jsem našla letáček Zastav zvrhlý pochod, podporuj normální rodinu (s logem červenobílých). Na stránkách odkazují na mnohem lehčí verzi letáčku - Pochod pro rodinu Mladých křesťanských demokratů, antiakci vůči pochodu Queer parade, jež se tento víkend v Brně bude konat. Ne, že by mě jejich názor moc zajímal, ale když už se někde vzal pocit, že do sexuality ostatních může každý kecat, neodpustím si poznámku: normální rodina by měla být taková, ve které děti mají rodiče, a ti se nemlátí. Což takhle víc zaměřit pozornost na důležitější věci?

Druhá poznámka se týká zahalování muslimských žen a jejich ubírání práv na kariéru. Nevím, kde se vzal ten pocit, že když dnes ženy mohou mít kariéru a upřednostnit ji před rodinou, je to paráda. Vlastně mám pocit, že o těch ženách, které by si nedejbože proč tenhle výdobytek moderní kultury nevybraly, si společnost nesmyslí nic dobrého. Mají ve hlavě líko, nebo jsou to zlatokopky. Když se nad tím tak zamýšlím, tak ani nevím, jestli kariéru sama chci. Každopádně vím, že těžko najdu muže, který mě bude chtít vydržovat doma, a který bude mít zájem starat se o šest dětí. A k tomu stále omývanému hidžábu - zlatý hidžáb, oproti tomu, jak jsem dnes trpěla v botech na podpatku!

Vypatlaná

jsem. Tolik upřímnosti bych od sebe ani nečekala ;) věc se má tak, že po posledním zkouškovém jsem stále nezpůsobilá zaobírat se vyšší myšlenkovou činností a touha vést intelektuální debaty je tatam. V knihovně jsem nestrávila ještě ani hodinu. A v zásadě je mi to docela jedno a užívám si to, což je asi to potencionální nejhorší. Čas trávím jako vždy po kavárnách a taky v sauně. Někde v této krizi má svůj počátek také již esenciální potřeba plýtvat každý den svým drahocenným časem u těch hloupých seriálů, a taky že jsem pustila do procesu výroby šíleného modrého svetru. A lidi po mně divně koukají a občas se ještě pro jistotu zeptají: "Vy pletete?" A velmi těžko se jim vysvětluje, že ne, protože mezi pletením a háčkováním je rozdíl. Tady ale už to rozumování končí.

V rámci dalších jarních změn jsem si také nechala přenést své svého času oskarovské číslo od odporného o2 zpátky k Vodafone, a i když se tato změna ještě nestihla projevit v praxi, už teď mě to neuvěřitelně těší - kvůli vodákovskému časopisu ČiliChilli, které skvěle a vtipně mé požadavky na nemyšlení splňuje. Dokonce si ho předplatím. Zvláště téma březnového čísla - pozvání do ženského světa, ovšem bez diet a šminek, mě skutečně zahřálo u srdce a asi si ho schovám pro chvíle splínu. Běžte předstírat, že máte zájem o nějaký tarif, a sežeňte si ho, nebo prolistuje jejich webovou studnici, je to prostě parádní počin! Reflex a Respekt mě poslední dobou tou svou političností obtěžují. Nechci si kazit svoje názory! ;)

Favourites

Mám pár miláčků. Věci, které se stali něčím víc, než jen věcmi. Třeba někoho inspiruji a produtky si také oblíbí, nebo by se mohly hodit jako tipy na nějaký příští dárkový maraton, takže sdílím - mých TOP 7 solutions:

#1 Láhev SIGG. Parádní designová láhev. Nejenže je krásná, je také lehká, protože je vyrobená z tenhkého plátu aluminia a potažená speciálním povrchem, je eco-friendly a je k ní dostupné spousta vytunění jako karbinek, termo obalů, tašek a pod. Prodává se v několika velikostech, já mám na nošení po městě 0,6L a nevyměnila bych ji: kdejaké umyvadlo totiž na větší láhev není konstruované, ale zpravidla vodu můžete nabrat téměr kdekoliv, takže ani není ptřebat se nosi s velkou vahou. Počáteční investice se někomu může zdát větší, než by na láhev čekal, nicméně je krásná a můžete si vybrat limitovaný design, a hlavně: s podobnou lahví ušetříte, protože kupované balené vody jsou drahé. Když si zvyknete nosit ji všude, budete mít krásný pitný režim, a budete se chovat ekologicky, vodu budete mít vždy čerstvou a mě to od bublinkových limonád dokonale odnaučilo. Plus k ní mám neoprenový termoobal, v kterém čaj vydrží vlažný cca 4h, takže je lehce přestavitelná na termosku, které vždycky zabírají hodně místa.

#2 Diáře MOLESKINE. Tyhle diáře taď zažívají velkou renesanci a staly se stylovou záležitostí. Pro mě to je tak trochu škoda, protože když trochu zapomenete, sehnat váš oblíbený typ je kolem konce roku trochu nemožné. Pokud se vám však zdá vysoká cena, je to tím, že ji jednoznačně vyrovnává kvalita a funkčnost. Nevím, zda vás, stejně jako mě, iritují zbytečnosti, zvlášť pokud je máte každý den tahat s sebou. Našla jsem si svůj molesine diář přesně takový, jako potřebuji: tenký a se spoustou místa na poznámky, abych nemusela mít vždy po ruce zápisník (který se dá však lehce připojit ta, že si zápisník stejné velikosti dáte pod gumičku). Používám diáře měsíční nebo týdenní; v případě měsíčního je diář na jeden měsíc pouze dvoustránka, za ní vždy naleznete místo pro poznámky a ke konci ještě několik volných listů, což mi příjde výborně přehledné. A jelikož jsem leots měsíční už nesehnala, pořídila jsem si týdenní, který má zase celý týden na levé straně a na pravé místo pro poznámky. Prostě nejsem ten typ, který by tlustý diář s jedním dnem na stránku využil, a tohle je pro mě perfektní. Na víc je tam kapsička na drobnosti, pravítko, itinerář, převody měr, záložka a gumička na přetažení, aby se neotvíral. Nice!

#3: pánev GREENPAN. Tak pánev byste tu asi nečekali, já teda taky ne ;) Není to levný kousek, ale přesvědčila mě, protože takovouhle pánvi novou jen tak kupovat nebudete. Na super nepřilnavém povrchu můžete dělat v klidu palačinky bez oleje, krásně se umývá, nepoškrábe se, má poměrně tlusté dno a některé verze mají i ucha, která se mohou dát i do trouby. Plus eco-friendly a údajně i human friendly, protože narozdíl od levných teflonových pánví nevypouští při zahřání PFOA. Tomu já moc nerozumím, ale výše popsané kvality mi to kompenzují!

#4: suchý šampon je věc, která se zdá na první pohled divná. Zn. AMICA stojí asi 30 czk a dá se koupit v drogerii, včetně DM. Občas někde uvidíte i suchý šampon ve spreji, který je ale podstatně dražší. Je to upravený rýžový prášek, který vás zbaví mastnoty vlasů po té, co si je tím trochu zasypete a následně vyčešete. Nedoporučuji na pravidelné používání, ale je to bezpochyb úžasná věcička, když jste včera večer ani dneska ráno prostě neměli čas a stejně musíte mezi lidi, nebo někde na cestách, kdy si máchat hlavu v potoce je útok na vaše zdraví.

#5: kokosový olej je další výbornou věcí na cesty na cesty. Nejlépe se mi osvědčil TROPICAI v bio kvalitě. Věc se má tak, že je výborný na mazání po celém těle, dá se dát i na vlasy, má i antiseptické účinky, že se s ním dají čistit zuby (a prý i bělí!) a poslouží i jako hladivý balzám pro dámy, pokud mají problém s kvasinkami. Krom toho je to velmi kvalitní olej na vaření, takže když si ho vezmete někam an cesty, v nouzi ho můžete i sníst (a pokud je panenský, ještě si pochutnáte na té oříškové chuti).

#6: Recyklovaný blok AMBAR. V Brně je k dostání u Vágnera za cenu cca 150 czk. Je to supr blok, protože má kroužkovou vazbu a pevné desky, které zamezí pomuchlání jich i vašeho obsahu. Zprvu se mi zdál drahý, ale aktuálně mi vydrží jeden až dva velké na semestr, všechny poznámky mám pořád u sebe bez nošení (a zapomínání) x sešitů a nemůžu si ho vynachválit.

#7: Menstruační kalíšek. Nemůžu ho vynechat, ale rozepisovat se nebudu, více info zde.

Český e-shop

Český e-shop, to dle mého brzy vstoupí do pořekadel jako kdysi nějaká španělská vesnice. Po letech nakupování na e-bayi a zahraničních e-shopech se už v ČR moc nakupovat online neodvažuju. V zásadě jsem ještě ochotná na to přistoupit a zboží si nechat zaslat dobírkou, svoje peníze bych ale předem v ČR radši nedávala. Nedávno jsem však narazila na obchod, ve kterém nabízeli velmi levný kokosový olej, a mně se zachtělo zjistit, proč tomu tak je. Zapletla jsem se ovšem do velmi kuriozní situace :) Nechci to psát, abych obchod zdiskreditovala, spíš jako humornou příhodu. Objednala jsem si zboží za pakatel a vyčkávala ve strachu, který vůbec nebyl zbytečný ;) Zásilka mi došla za jinou cenu, než za jakou jsem ji objednávala, zboží v jiném balení (což mi značně zkomplikovalo situaci, protože jsem to měla ještě pro někoho, a najednou vám místo čtyřech krabiček dojdou dvě, a vy koukáte, obsahově trochu ošizené...), a jedno přírodně se tvářící "mýdlo s olivovým olejem a krystaly soli mrtvého moře" bez bližšího složení. Už v téhle fázi jsem se pobavila, nicméně vracet se to absolutně nevyplatilo, ale měla jsem pocit, že udělám alespoň dobrý skutek, když na tyto skutečnosti obchod upozorním, bez nějakého napadání, se vší úctou a formalitami. Co jsem si to dovolila! Odpověď mi došla záhy ;)

Dobrý den
Velice se omlouváme ovšem nám jaksi nedošlo že to balení by byl problém, ano zasílali jsme 2dvoukylové bal.tak to je mi líto protože i tak nebalím to já ,co se týká mýdla v zásadě se skládá z olilového oleje palmového ,hydroxidu sodného soli z mrtvého moře,a parfémové složky a další složky které samozřejmě nikdo jiný nezná kromě výrobce který certifikací ručí za své zboží.Nezlobte se ale ještě jsem nevydě za svých 40let aby na mýdlech byla přesná receptůra.Jinak u nás na titulní straně máte jasně napsáno že naše ceny se mohou lišit podle ceny kurzu dolaru a podle toho jak nakoupíme od Jordánců. Pokud chcete tuto směšnou situaci prezentovat tak to samozřejmě ano.....ovšem měla by jste vědět že i toto by mohlo ublížit jen Vám.Neprezentujem
totiš svoje zboží ale našich dodavatelu.Pro příště rada lépe číst méně kecat o toméně můžete mít problémů.
JIŽ NEBUDEME PŘÍŠTĚ AKCEPTOVAT VAŠI OBĚDNÁVKU.

... Heslo obchodu: vše pro vaše zdraví ;) Dodávám - vyjma duševního.

Tak nevím, co tím chtěli říct, na oběd bych nešla a objednávat si rozhodně nemám chuť ;) Jen tak mezi námi, každý výrobek musí mít uvedené přesné složení (zvláště pak kosmetika, kde člověk může být alergický, a tím spíš, pokud něco prezentují jako "přírodní"), ceny se nemůžou lišit každý den, závazné jsou ceny v objednávce, a o případné změně balení i ceny mě měli informovat (krom toho, že je to podle mého blbost, protože platný kurz dolaru byl podle toho, když zboží nakoupili, protože se zjevně jedná o zásoby, když mi to poslali během tří dnů)... A já teď budu asi trnout, co mi ti Jordánci přiletí soukromým tryskáčem udělat ;) nemůžu spát!

Nezůstal by náš Honza ležet na peci?

Kde jsme to ztratili? Ten pocit, že něco dokážeme, že něco znamenáme. Říkám si, je to pocit jen nás Čechů, kteří přišli o poslední špetku vlastenectví převálcovaní Rakouskem-Uherskem, Německem a Ruskem? Mluvím o tom, zda ještě existují idealisté a vizionáři, kteří věří, že jejich hlas ve volbách něco znamená, že něco ovlivní tím, že budou recyklovat, kteří by položili život za myšlenku, nebo z nás necháme komfort dělat tupé blbce?

Zlobím se na nás konzumní ovce a na všechny, kteří když se začne mluvit o důležitých tématech, dobrou myšlenku vyhrotí do extrému a udělají z ní myšlenku absurdní, z lenosti; zničí ji i bez toho, aby se pokusili. Na ty výtečníky, kteří na téma ekologie říkají, že to bys teda nemohl jezdit autem, bydlet v městě, využívat elektřinu a že je lepší přiznat si to a nedělat rovnou vůbec nic. A taky ty, kteří říkají, že svou činností planetu/přírodu v zásadě neovlivňujeme, ty bych trestala, stejně jako popírače genocidy. Kdo jiný by měl ty globální otázky řešit, když ne obyvatelé toho šišatého globu? Každý druhý je proti myšlence theismu a různých vyšších sil, ale až nám poteče do bot, bude čekat, že se rozhrnou oblaka a stane se zázrak. Trochu trpíme efektem přihlážejícího a radši bychom to svedli a nechali na ty ostatní a velké, nejlépe Čínu a Ameriku.

Když je něco náš boj, je to boj lidského druhu. Nepokládáme se náhodou my za ten vrchol kreativity evoluce, za krále zvířat a krále Země? A nepodceňujeme se teda tak trochu v ostatních směrech? Lidé poslední dobou rádi obracejí řeč na to, co udělat nemohou, místo na to, aby se zamýšleli nad tím, co opravdu mohou. A já říkám, buďte kreativní a kritičtí, prostě myslete. Nezapomeňte, jaké úžasné funkce byly našemu mozku v nástavbě několika tisíců let dány a využívejte je. Buďte ochotní si věci trochu ztěžovat. A důvěřujte té ctnostné lidské podstatě oproti animální primitivnosti. (Darwinovi v tomto směru moc poděkovat nemůžu; zdá se mi, že člověka sesadil na úroveň opic, než aby zvířata příbližil člověku. Dočteme se tak, že vědci zjistili, že máme v genech takové či takové dementní chování, a my na to naše chyby moc rádi svedeme, než abychom si sami se sebou dali práci.)

Prosímvás, buďte dobří, nenechte za sebe mluvit ostatní a hledejte střední cesty.