Lekce češtiny II

Korektura, kterou jsem dneska dělala Lišákovi, mě inspirovala v tom, čemu se mám věnovat v dalším spotu. Budou to tvary zájmen, jdeme na to:

Já
Kolik je mezi námi egocentristů, co pořád mluví jen o sobě, a přitom neumí tohle základní zájmeno používat. Lvi jsou ve tvarech mě a mně.
MĚ používejte v druhém pádu (bez koho, čeho) a v pádu čtvrtém (vidím koho, co). Docela dobrá mnemotechnická pomůcka - 2. a 4. pád jsou násobky 2, tudíž se píšou dvě písmena.
MNĚ používejte v třetím (komu, čemu) a šestém (o kom, čem) pádu. Mnemotechnická pomůcka je analogická: 3 a 6 jsou násobky 3, píšeme tedy písmena tři. V třetím pádě to můžete obejít také tvarem mi.

Tady by možná nebylo od věci dodat z trochu jiného soudku, že se rozlišuje mezi tvary s sebou a sebou. Sebou se myslí jako vlastním tělem ("Hni sebou!"), zatímco tvarem s sebou se míní navíc včetně sebe (Měl s sebou doprovod/motorku/svačinu...)


Ona
Tady činí problémy tvary ji a jí, mezi kterými lidé moc nerozlišují. Nejjednodušší bude rozdíl ukázat na příkladech, v kterých si pomůžeme ukazovacími zájmeny, která umí používat každý. Pravidlo říká, že za dlouhé ukazovací zájmeno bude i dlouhé osobní (té - jí) a naopak (tu - ji):
Dal to jí (té ženě). Vidím ji (tu ženu).

Přivlastňovací zájmena
Ještě přidám dvě zájmena přivlasťňovací: jejich a jejích. Někomu je rozdíl jasný hned na první pohled, těm ostatním poradím, že jejich přivlastňuje více osobám, jejích zase jedné ženě (Líbí se mi jejich nové auto. Zadíval se do jejích očí.)

Poslední zákeřné slovo, kterým vás dnes budu trápit bude svůj. Toto zájmeno je poměrně zvláštní, protože přivlastňuje osobě, která je v podmětu:
Podej mi svoje pero. [Ty - tvoje pero]
Dal mi svůj kabát. [On - jeho kabát]