Metallica - Prague June 3rd

Aby to nevypadalo, že se pořád jen učím ;)

Nu dobrá, byla jsem tam a cítím morální povinnost něco o tom napsat, protože ti, co šli ten den na Satrianiho, to udělali [1, 2], tak abych ji taky dostala do podvědomí jako dobrý koncert... ;)

Nu dobrý. Ano, byla to Metallica, kapela, kterou jsme hrozně toužili vidět už jářku v roce 2004?, když zrovna začínal festival Masters of rock, a stálo hodně váhání se tenkrát rozhodnout, kam jít :) Naštěstí Hetfield nedostal žádnou mrtvici nebo něco takového obávaného, 3.6.2008 se tu v Pze ukázali a těm, co šli na Satrianiho vzkazují, že dostanou šanci doplnit sbírku vstupenek zase příští rok, kdy zřejmě bude další turné spojené s novým albem, které má vyjít v září. Můj osobní žebříček nejlepších koncertů to ale nepřeskládalo nijak významně, na prvním místě zůstavají pořád DT a ostatní příčky nejsou, protože to s čistým srdcem nedokážu roztřídit;)

Tak a nejdřív k organizaci: areál Eden byl dost fajn. Na stání před podium nás okroužkovali jako holuby, další stání bylo rozděleno dvěma řadami zábran, mezi kterými stála ochranka. Celkově tam bylo lidí akorát, takže se dalo příjemně dýchat i pohybovat, což ve předu nebývá zvykem ;) Stáli jsme spíše v povzdálí a zvuk byl kupodivu dost dobrý. Jedním slovem *parádní* bylo extra vysoké podium, které bylo také hodně široké a hudebníci ho v plné šíři také využívali, a ještě mělo zvýšenou zadní část, kterou s oblibou využíval sám pan mistr Hetfield. Zadní stěna podia byla obrovská LED obrazovka, a moje srdce plesalo: viděla jsem velmi dobře, k tomu záběry na obrazovce byly vážně povedené. Za technickou stránku u mě dostávají Pražáci (a vězte, že to říkám velmi nerada:)) jedničku.

Co předkapely? Mnemic a Machine Head, bohužel moc nezaujaly. Metallica se ukázala asi s půlhodinovým zpožděním než bylo původně v plánu, za tu dobu se pochopitelně klasicky začali tlačit dopředu debilové, kteří si najednou rozmysleli, že by teda chtěli stát vepředu a občas tihleti bujaří výletnici zaparkovali rovnou přede mnou, což jsem velmi brzo přestala tolerovat, přestala jsem je pouštět, párkrát jsem pohádala, a nakonec mi dokonce lidi kolem dali najevo svůj souhlas. Tou dobou jsem se modlila, ať není moc velký kotel, protože tam by mi nějaký z odpadlíků dal jistě velmi rád najevo, jaká jsem megera a že si nezasloužím žít :P No jo, možná jsem na stání u podia už trochu stará, ale prostě zbožňuju tu atmosféru tam, co naplat. Ano, pochopitelně i my bychom mnohem rádi místo předkapel na sluníčku vychlastávali někde ve stínu areálu, nejsme ale malé děti a když jsme přišli na Metallicu, tak ty dvě hodinky stání před koncertem už přežijeme! A pokud nepřežijete, tak vám radím bourat se druhou stranou, než kde stojím já;) Měla jsem z toho krásný pocit zadostiučinění! Nutno ale dodat, že kromě těhle hloupých (beztak Pražáků a Poláků:)), tam byli jinak samí slušní lidé, možná až moc slušní, protože kotel se jaksi nekonal... tak mě napadá, kdo sakra byl teda na tom Satrianim?! :D

Dobrá, publikum dokonce mohlo ukázat větší míru akce, každopádně mě za krkem bolelo dost, koncert jsem si já užila a to bylo hlavní;) Hráli samé starší pecky, začínalo se Creeping death, pak For whom the bell tolls, Ride the lightning, Whiplash z minulých setlistů nahradilo The four horseman, a pak už si nejsem jistá pořadím :) z notoricky známých bylo Unforgiven, Devil's dance (mě osobně trochu zklamalo), Master of Puppets, One, samozřejmě nemohlo chybět Nothing else matters, a dvě imo nejlepší pecky ENTER SANDMAN* a Seek and destroy. Nepařilo se ani na Last Caress nebo So what, což mě vážně překvapilo, bylo ale hezké, že většinu textů lidi kolem znali, a bylo to takové příjemně sdružující. Trochu mi chyběly věci jako No leaf clover, The memory remains, Fuel nebo Wherever I may roam, ale co už, snad se mi poštěstí příště ;) Taky bych k dobru Metallice měla zřejmě zmínit tu malou fireshow a pár prskavek, i když upřímně po Ignis Brunensis to na mě zas tolik nezapůsobilo :D Do obecných výtek ale přidávám to, že mohli začít hrát později, až se trochu setmělo, myslím, že by to k atmosféře i na vyniknutí těch ohníčku přidalo, protože mi trochu trvalo, než mě to pořádně začalo bavit. Pak jsem ale zas nechtěla skončit, takže se to zřejmě vykompenzovalo :)

Dohru té dramatické podívané zprostředkovali Pražský dopravní podnik a České dráhy, kteří nějak zapomněli, že se jim v caput regni konají dvě největší akce letošního roku a těžce to s dopravou nevychytali. Utrousím jen, že ČD to nevychytaly tak, že vlak na trase Pha - Budapešť v půl jedné ráno zpozdily téměř o dvě hodiny přidáváním vagonů a že si tak získali slušný dav nespokojených zákazníků, dobře jim tak. Vždycky mě ale ohromně potěší sledování davových mechanismů a seznámení s několika dušemi, které společné strasti zázračně sblíží. Občas si tak prostě pokecáte s lidmi, s kterými byste se za normálních okolností do řeči nedali! A i přes tuhle nepříjemnou dohru to ale zřejmě stálo za to.

Na závěr: pusu Jamesovi, i když nebyl zrovna ukecaný, tak ten jeho krásný smích v písničkách stojí za řádek ;)