Friday, September 3, 2010

Lépe platit zelináři nežli doktorovi

Better to pay the grocer than the doctor


Nedávno jsem výletla z mateřského hnízda, a zatím se mi daří dobře. "Vlastní" domácnost pochopitelně přinesla množství nových poznatků, jak o mém partnerovi, mužské rase obecně, tak i všeličems o hospodaření. Poslední kategorie zřejmě bude evergreen sytící mé příspěvky na dlouhou dobu. Ty z ostatních dvou množin vás nemilosrdně nechám objevovat samotné. Jsem studentka, peníze nepřehrabuju lopatou a trochu jsem se bála, jak bude mé živoření vypadat. A kolik vlastně stojí jídlo.

Mám ráda zeleninu a ovoce, chci žít zdravě. Podporovat bio mi přijde jako přirozená myšlenka, nikoliv kvůli tomu, že bych věřila, že dané potraviny jsou výrazně zdravější, ale kvůli jejich podpoře trvale udržitelného rozvoje a přirozeného způsobu života. Raději než certifikované ale volím lokální a sezonní produkty, farmy a malé obchody. Také je pro mě důležité, kolik cesty za mnou potravina urazila.

Trochu mi ale vadí vyčleňování tím špatným směrem - směrem k exkluzivitě. Normou se tak totiž stávají nekvalitní a šizené věci. V momentě, kdy vezmete do ruky kousek vakuově zabaleného pečiva, které vydrží půl roku, půlce surovin na obalu nerozumíte a jste si jistí, že pokud byste se o něco podobného pokusili doma, vyšlo by vás to několikanásobně dráž, a přitom odchodník to dovezl z Německa a stále na tom vydělá, něco je prostě špatně. A spoustu lidí to nenapadne.

A tady vznáším to hrozné obvinění: Češi nejsou ochotní si za kvalitu připlatit. Mnohdy dokonce ani za kvalitu naprosto přirozenou. Možná, že kdyby se namísto Bio zavedlo označení Ekl, nebo by se místo označení potraviny musela používat kategorie otraviny, zafungovalo by to u nás trochu efektivněji. Lidé jsou poděšení nad cenou kolem dvaceti korun za litr biomléka v diskusi o pruduktech na stránkách farmáře, v hospodě to ale za půlčák plzničky vysolí a ani nemrknou.

Proč to píšu? Že v debatě o bio se vždycky uvádí, že biopotraviny jsou drahé. Nejsou. Cena biopotravin je přirozená a adekvátní. Za jejich původem stojí práce, která má být dobře oceněná. Za cenou podezřele levných potravin stojí nadnárodní koncerny, které nectí základní etické principy, dovoz a s ním spojené neekologické chování, vykořisťování farmářů a zemedělců, často nelegální práce, práce imigrantů a v neposlední řadě i ta odporná práce našich lidí jako pokladní v supermarketu za nejnižší možný plat, do večera, ve svátky a ještě s hmotnou zodpovědností za chyby.

Vždycky se navíc najde někdo, kdo začne mluvit o "opravdu chudých lidech, kteří na to prostě nemají" a já věřím tomu, že i takoví jsou. Je to ale rozhodně menšina. V supermarketu totiž často vídám lidi s nadváhou a s životním stylem vedoucím k rakovině trávicí soustavy nebo infarktu kvůli tomu, jaké věci celý život jedí. Lidi, kteří nakupují pro čtyři a když se kouknete do košíku, je vám jasné, že nešetří. Je to předimenzované množství srágor, z nichž půlka projde dřív, než se k nim vůbec mohou dostat. Lidi, kteří se nezamyslí nad tím, co všechno za cenou potraviny stojí, a jediným důležitým hlediskem se stává poměr ceny a množství. Lidí jako je moje máma.

Nejde o to, že kilo biohovězího na guláš stojí 130 korun, a s přehledem z toho uděláte oběd pro šest lidí s cenou třicet kaček na porci, jde o to, že v konvenčním obchodě si za to můžete koupit víc. Jsem student, nebydlím doma a já na to teda mám.

A to ani nemluvím o tom, že další fáma je to, že v supermarketu je velký výběr. Zabloudím tam málokdy, většinou mi vystačí Zelný trh, obchody se zdravou výživou, pekařství a malé potraviny nebo jiné specializované obchody. Nedávno jsem však byla překvapená, že v supermarketu jsem vlastně nic nenašla. Sortiment tam tvoří skoro stejné věci, jen jsou v zásadě jinak balené. Rozmanitost je jen iluze. Nenašla jsem tam žádný jiný ocet než klasický a světlé balsamico a hrubá sůl tam byla jen jediná...

Tuesday, August 31, 2010

Oteckovi

Poslední dobou mám špatné sny. A ráno pak myslím na tebe. Na to, jaké je asi umírání a že se mi stýská. A to už jsem přitom velká holka a myslela jsem, že mě to časem přejde. Ale chybíš mi, hrozně moc a víc než kdy před tím. Dřív jsem si to vymlouvala, že jsem tě vlastně ani neměla moc ráda, protože jsi nebyl dobrý člověk. Ale byl jsi jen člověk a všichni děláme chyby. A mě mrzí čím dál víc, že jsme spolu neměli víc času, když věčnost je tak zatraceně dlouhá.

Wednesday, June 23, 2010

Jen pár postřehů

o naší vymazlené xenofobní kultuře. Je to podané dost vyhroceně, ale opravdu si myslím, že bychom měli více zametat před svým prahem, než si ukazovat na ostatní.

Na FF (a nechápu, jak se to mohlo objevit zrovna tam), jsem našla letáček Zastav zvrhlý pochod, podporuj normální rodinu (s logem červenobílých). Na stránkách odkazují na mnohem lehčí verzi letáčku - Pochod pro rodinu Mladých křesťanských demokratů, antiakci vůči pochodu Queer parade, jež se tento víkend v Brně bude konat. Ne, že by mě jejich názor moc zajímal, ale když už se někde vzal pocit, že do sexuality ostatních může každý kecat, neodpustím si poznámku: normální rodina by měla být taková, ve které děti mají rodiče, a ti se nemlátí. Což takhle víc zaměřit pozornost na důležitější věci?

Druhá poznámka se týká zahalování muslimských žen a jejich ubírání práv na kariéru. Nevím, kde se vzal ten pocit, že když dnes ženy mohou mít kariéru a upřednostnit ji před rodinou, je to paráda. Vlastně mám pocit, že o těch ženách, které by si nedejbože proč tenhle výdobytek moderní kultury nevybraly, si společnost nesmyslí nic dobrého. Mají ve hlavě líko, nebo jsou to zlatokopky. Když se nad tím tak zamýšlím, tak ani nevím, jestli kariéru sama chci. Každopádně vím, že těžko najdu muže, který mě bude chtít vydržovat doma, a který bude mít zájem starat se o šest dětí. A k tomu stále omývanému hidžábu - zlatý hidžáb, oproti tomu, jak jsem dnes trpěla v botech na podpatku!