Miluju špagety, "kolínka", fetucciny, penne... prostě těstoviny. I když moc nemám ráda tlusté macaroni, přestože jsem jako malá hrozně zbožňovala používat je jako slámku:) (Komentář pro Aňu: rozuměj 'sláminku':o)) Italská a indická kuchyně pro mě skrývají největší poklady. A právě proto mě dokáže solidně naštvat, když si dám těstoviny v restauraci, jsou hezky česky rozvařené a v jídelníčku jsou jenom s kopou sýra, osmaženou cibulí a klobásou. Ej! A tak na mě vždycky všichni divně koukají, proč si jako neobjednám ten flák masa, když se jdeme někam pořádně najíst.
Mám ráda jídlo. Taky je to poznat:P Srdce mi plesá, když vidím na jídelníčku špagety s pestem, a la carbonara (čili po uhlířsku... a tohle si nikdy nedělám sama doma, protože všechny ty extra kalorické přísady bych tam nemohla dát;)) s vejcem, slaninou, smetanou, parmezanem..., s hustou omáčkou z čerstvých rajčat a zakysanou smetanou... s rukolou, smetanou a piniovými oříšky... nebo s čerstvým špenátem a kuřecím masem. Oh :) A naštěstí, že mi pak v takové dobré restauraci už nezbyde místo na tiramisu z pravého mascarpone. Tak to mám ráda;)
Oceňuji domácí těstoviny. Dneska je jen tak někdo nedělá, i když moje babička dělá domácí nudle. A je to správná babička. Fungují u nás všechny ty slavnostní náležitosti oběda u pana továrníka z dob první republiky, které jsou v černobílých filmech. U jejího stolu jste přežráni už u polívky, protože šunková rolka s smetanou a křenem jako předkrm, páni, to je hit. Celá jídelní plocha je obvykle zastavěná různými skleničkami, lžičkami, kompoty, ubrousky a spoustou malých mističek tak, že se skoro nemůžete hýbat, ale stojí to zato. Dokonce má mísu na omáčku. A když přežijete hlavní chod tak, že neprasknete, nezbývají vám už žádné síly na to, abyste se od stolu, třeba i tím nejponižujícím způsobem, odplazili. A na tu chvíli babička čeká. A zákeřně.. vám naservíruje zákusek. A je s vámi ámen. Netřeba snídat ani večeřet.. ani týden vařit. Protože všechno, co se nesnědlo, vám pošle domů. I ty pitomý jednohubky, na který n-i-k-d-y není čas. Babičky jeden musí milovat, jinak by je totiž musel zabít:) Naštěstí, že se dnes nehodí, abych v tomto těstovinovém příspěvku psala o jejím knedlíku dle tajné rodinné receptury, který má tvar i velikost jako kopací míč, je to vážně rodinný poklad.... :)
Zpátky k těstovinám. Syntézou tématu nedělních těstovin a babičky totiž dostáváme jistý protiklad. Těstoviny jsou na jídelníčku téhle babičky někde velmi dole. Asi vedle leča :P protože i v její mysli dlí ta představa chudého rychlého jídla v podobě špaget se sýrem a kečupem jako záchranné rychlovky kdejaké české domácnosti. Tak takle tedy ne prosím :) léta bojuji, aby se i u nás doma těstoviny vyšplhaly na tomhle domácím žebříčku výš. A stalo se. Dnes... kdy v tak slavnostní den, jako je neděle, udělala moje máti špagety. Sice protože jsem nemocná, ale hlavně že se stalo. Byly to teda zrovna špagety s kečupem (ovšem tím výborným Heinz rajčatovým snem na pizzu), sýrem (eidam) a masem z konzervy (jéééjda, týhle věci jsem si nikdy nepřečetla složení, protože by to nejspíš dopadlo jako s paštikou, u které jsem to udělala a už ji nejím:P), takový kempovací hit, ale snažila se. Tak i já jsem tedy přistoupila na jistý kompromis a rozhodla jsem se při konzumaci tohohle českého jídla nic nepředstírat a vzdáti se lžíce;) Když jsme byli s bráchou malí a jedli se špagety, mamka nás vždycky vyslíkla do půl těla nebo se obědvalo v plavkách :)
