Teď je čas darovat krev

Friday, December 21, 2007

Tradiční PF

Kdo si až do tohoto momentu myslel, ze jsem normální mladá slečna z normální rodiny, šeredně se pletl. My jsme totiž někdo :) Respektive moje madre je: velká mafiánka, co dealuje [avon:)], a těší se podobně jako Puzův Kmotr velkému respektu! Sám pan prezident, Václav Klaus, jí totiž poslal PéeFko!


Český lev, podpis propiskou, ručně dělaný papír. Působí skutečně věrohodně. Tak nevím, jestli se nám schyluje k přímé volbě prezidenta. Možná se jen nepletete vy, ale pan Klaus. Každopádně vážně děkujeme, na tradiční PF tohle velmi překvapilo :) a potěšilo.

Wednesday, November 21, 2007

Koss


Tak se mi stalo něco s drátkem u kossátek a hodlám je poslat na výlet do servisu v Ostravě. Už uplynul asi měsíc, co nejsem schopná to udělat, kvůli spoustě věcí, který to zdržují. Aspoň si zase víc uvědomuju, jak mám muziku ráda tím, že mi chybí :)
Komplikace jsou následující: Koss změnil podmínky využití jejich unikátní Doživotní záruky, která už není zdaleka tak unikátní. Můžete to udělat tak, že tam svoje sluchátka normálně pošlete a za 300 czk + poštovné Vám je snad vrátí opravené zpátky. Píšu snad, že záruka už není zdaleka tak pohodová ve stylu "no questions asked", kdy jste si dřív mohli bez rozdílu opravit i sluchátka podomácku opravovaná nebo přejetá autem, ale dnes už se reklamace nevztahuje na poruchy zaviněné uživatelem. Abyste nemuseli platit ta tři kila, ale snížený poplatek (50 czk), k čemuž, mám pocit, dřív stačila jenom faktura, musíte si svoje sluchátka koupená po 1.6.2007 zaregistrovat (potřebujete k tomu aktivační kód na balení). A když máte sluchátka starší, čili bez kódu, tak ostrouháte :) což mě moc netěší – koneckonců je to na celý život!
Nezoufejte – starší sluchátka můžete přeregistrovat na základě Certifikátu o doživotní záruce. Žádný jste nedostali? To já od Alzasoftu taky ne, ale zběsile si e-mailuji s jejich reklamačním oddělením a aktuálně si už myslí, že prý když se za nima podívám s fakturou, mohli by mi nějaký vystavit dodatečně. No do Phy se mi to teď moc nehodí, tak zkusím vyjednat touhle drobečkovou politikou další podmínky, ale až se Vám něco stane s Vašimi Kossy, nenechte se znechutit a taky bojujte! :)
Ach, kolik starostí a času všem stranám by se ušetřilo, kdybych si prostě mohla vzít do toho servisu velký výstřih a dělat velmi překvapenou novými podmínkami.... ;)

Sunday, November 11, 2007

Operace Snowman

Accomplished :-)!



D-í-k-y patří Lišákovi, který opět nezklamal. Dílo stojí na zastávce, aby ráno potěšilo hodně lidí :P jsem upřímně zvědavá na jeho životnost. Sněhu zdar!

Sníh


Vždycky mě to se sněhem baví jen chvíli, když se na něj kouká z tepla z okna a neznamená to pro mě kalamity na dálnici nebo hodinovou cestu do školy. Dneska mě sníh baví, protože když sněží na Martina (a to se už dlouho nestalo), tak mám pocit, že ve světě to chodí přesně tak, jak má. A šla bych večír sáňkovat, kdybyste se někdo chtěli přidat :-)!!!

Saturday, November 3, 2007

Pandořina skříňka

Emotions. I remember...

Nejspíš máte taky nějakou – krabičku, do které si dáváte věci, co vám něco připomínají. Je to jediná možnost, jak nějaký ten pocit zakonzervovat a připomenout si ho později. Funguje to líp než fotky. Je to strašná bouře emocí a když ji otevřete, je to jako atomová bomba. Kamínek z procházky, který vám připomene klid a šumění lesa, kdykoli to potřebujete, mušle z dovolené, jízdenka do Utrechtu, vstupenka do zábavního parku, účtenky od dárků, dopis o přijetí na střední a na vysokou, papír s úžasnými výsledky scio testů ze základky, účtenky z příjemných večerů někde v hospodě, pohledy, lístky na koncerty a do divadla, účtenka od první metalové mikiny a pár narozeninových přáníček...
Taky tam mám zmuchlaný papírek od ZN, který mi jednou dala jako těšítko (jej, to byla akce:)) Těší i zpětně, hlavně tím výběrem, ale teď možná víc než kdy před tím.

Those people who tell you not to take chances
They are all missing on what life is about
You only live once so take hold of the chance
Don’t end up like others the same song and dance
- Metallica, 1982

Vypadá to, že mám něco jako životní motto :P Díky, slečno...

Recently



Mám kupu práce, a tak zas budu dělat něco jiného, než musím :) je unavený večer, vrátila jsem se po dni stráveném na fildě studiem religonistiky (s mezerou na výborný italský oběd v Paradisu) z čajovny, kde jsme slavili jedny dvacáté narozky. Průšvih, holkám už táhne na třicet :P a já už to taky nemám tak daleko, a přitom jsem si ještě pořád nezvykla říkat, že je mi 19...

Letošní podzim je parádní. Miluju ty kupy zlatého listí a hrozně ráda se v nich se svýma červenýma gládama brodím. Taky jsem ráda, že jsem mohla ze skříně vytáhnout a oprášit můj úžasný goticko-mažoretkový černý kabát, který zbožňuji. Ze školy většinou chodím pěšky přes Denisovy sady a vychutnávám si to všechno. Miluju podzim úplně nejvíc a díky za něj. Tak neseďte u compu a užívejte si to listí a bezprstové rukavice dokud je čas !

Chodím se procházet i proto, že potřebuju trochu relax. Za dva týdny mě čekají zápočtové písemky na spoustu ošklivých slov ve fonetickém přepisu sanskrtu do předmětu Buddhismus I a také z Nového Zákona do Křesťanství. Když připočítám seminární práce do Kulturní a sociální antropologie, Dějin psychologie, Náboženství a léčitelství a Úvodu do religionistiky (která bude zvlášť časově výživná, protože jde o srovnání tří odborných publikací), opravdu se nebudu v příštích dnech nudit. Taky překládám nějaké textíky pro Amnesty International, které se mi zrovna úplně nehodí, ale aspoň chvíli můžu dělat něco jiného a věnovat se angličtině, když už mi nedošel ten Sternberg. Sternberg je učebnice kognitivní psychologie, která nám byla doporučena v originále, ovšem já ho zřejmě nebudu mít, přestože jsem si ji z USA objednala. Hádám, že logistická společnost nenašla Českou republiku a drahý Sternberg je teď někde na cestě do Čečenska... co už. Ale snaha byla...

Ještě něco o projektu, snad nebude vadit, když tu něco vyzradím :)... pracujeme teď v rámci semináře Československé asociace studentů psychologie na projektu nácviku empatického myšlení. Jde o simulaci podmínek toho, jaké to mají handicapovaní, v našem případě to budou "slepí" s hůlkou a šátkem přes oči, a, jestli se poštěstí, snad i "vozíčkáři". Cílem akce je díky tématickým přednáškám a této zkušeností zprostředkovat budoucím psychologům a těm, kdo se chystají pracovat v pomáhajích profesích, nějaké podvědomí o tom, jak handicapovaní vnímají svět, jaké mají potřeby a jak je jim tady u nás v Brně. Cílem akce je také upozornit na ně i širokou veřejnost a to tak, že na naší trase budou stánky těch neziskových organizací, jejichž činnost zapadá do této sféry. Aspoň taková je vize a držte nám prosím palce, ať to vyjde :) Akce by se měla uskutečnit snad někdy z jara...

Zajímavou zkušeností pro mě taky byla účast na výzkumu týkajícího se hypnability, ovšem teď se o tom ještě nemůžu rozepsat, protože nesmím ostatním "psychoušům", co se tam chystají, dělat spoilery :)

Když jsme u času, vážně jsem moc ráda, že se posunul. Snoopy tak měla o hodinu delší oslavu narozenin a ráno není taková tma, která na mě, když mám vstávat, působí hrozně nemotivačně... a hlavně mi už zase funguje budík na nočním stolku stejně jako všem normálním lidem, protože, věřte nebo ne, ještě jsem si ho nestihla přestavit na letní, když se čas měnil naposledy, takže můj pokoj byl celou tu dobu v jiném časovém pásmu :) ale už je to zas naštěstí v pořádku ;)

Jo, ještě poslední.. taky jste si možná všichni, že v shopech už zas děsí a obtěžujou s Vánocema. Sib taky :P Náhodou jsem slíbila zmínit se o tomhle webu http://vanocnidarky.cz/, kde už probíhá diskuse na všechna možná i nemožná vánoční témata, tak kdybyste se chtěli inspirovat nebo přidat...

Saturday, October 27, 2007

"My jenom nevíme, co z tebe bude!"

Tak a mám to zase na talíři. Když madre navrhla očkování proti žloutenkám typu A a B jako dárek k narozeninám, protože "budu beztak chtít pracovat s těma feťákama a kriminálníkama", na tváři se mi vykouzlil úsměv. Čekala jsem, že už se s tím smířila. Na vysvětlenou – studuji na FF MUNI psychologii a religionistiku a dalo mi hodně práce, abych to mohla říct. Jsem na to pyšná.

Když všechny moje přihlášky byly na filosofickou fakultu tady v Brně nebo v Olomouci, byli doma ještě tak nějak klidní, protože mi pořád opakovali, že se nedostanu, a každý den se mě ptali na "náhradní řešení". Se slovy jako filosofie a jejími deriváty se v naší rodině odjakživa zacházelo s despektem, protože chlapi se tady vždycky zabývali technickými obory a mamka je jen vyučená. Ale aspoň něco umí :-)

Jako exemplární příklad je mi pořád předhazovaná sestřenice, která vystudovala estetiku a divadelní režii, a rok nemohla najít práci, protože na divadlo byla překvalifikovaná a nikde jinde jejím titulům příslušející plat dát nechtěli. Já jsem přihlášku na religionistiku doma zamlčela a když jsem radostně říkala madre, na co jsem se dostala, tak mi odvětila, ať to nestuduju, že to ani neumí vyslovit, a tak to nikomu nebude říkat, a i kdyby, nikdo by nejspíš nevěděl, co to je. Prý jestli něco s regionama :-)

Religionistiku studuji v kombinovaném studiu (mám ji jeden pátek jednou za dva týdne a kupu čtení k tomu) , pouze ze zájmu a budu moc ráda, když ten obor dostuduji, protože mě ohromně baví a považuji to jako takový luxus v osobním rozhledu, ovšem nečekám, že by mi v životě k něčemu byla. A to je právě to, co všem leží v žaludcích – "Dobrý, a k čemu ti to jako bude?!" A já pořád neskrytě odpovídám "Úplně na hovno a zapomeňte na to!"

Psychologii doma už nesou lépe, nebo aspoň chvíli nesli, protože si myslei, že soukromá terapeutická praxe nebo nějaké to kaučování může vynášet a vlastně, že psychouše bude brzo potřebovat každej (i když každý z nich by se nejspíš propadl hanbou, kdyby něco takového zkusil). Ovšem pro psychologa je všechno takové běh na dlouho trať: pět let na vysoké jsou základ a madre mě už nejspíš prokoukla.

Takže co ze mě bude? To si povíme časem, ale život je moc krátký na to, abych dělala něco, co mě nebaví. I když občas vtipkujeme, že s kombinací psychologie-religionistika bych mohla leda tak tahat lidi ze sekty, anebo, finančně mnohem výhodněji, bych mohla nějakou sektu založit :) Nevím, kolik budu vydělávat a docela mě děsí, když vidím, že by doma asi ocenili víc, kdybych byla kadeřnice. Mrzí mě, že lidé ve všem hledají peníze a praktické využití, já taková nejsem a nechci být, a až se budu muset postavit na vlastní nohy, vím, že to nejspíš nepůjde podle těhle plánů.

Moderní doba "odkouzlila" tradiční svět, zbavila ho jeho čar, tajů a mýtů a buduje novou sociální skutečnost na základě střízlicých, věcných, praktických a vysoce účelných zásad. (Keller, Jan. Nedomyšlená společnost. Doplněk: Brno, 1992)


A pokud zruší Památník českého písemnictví jako nepotřebnou instituci, tak se docela obávám, že bude jednou z dalších položek na seznamu filda!

Sunday, October 21, 2007

What a beautiful day

Vrátilo jsme se lehce přiopito z hospody a chtělo jít spát, ale jelikož ještě nikde nejsou ty skvělé vynálezy od MCXX, a sice hardware, který vás při spuštění compu donutí nafoukat, a když máte nějaké to promile, automaticky zablokuje klávesnici, tak tu teď páchám zlo. Ano, jsem jenom člověk :) a budu psát o člověčích záležitostech a k tomu způsobem náctileté slečínky, co si píše deníček :P O, jak nenápadité! O, vlezte mi na záda :-)

Takže: mám se skvěle! Ráno ke snídani jsem si vzala jogurt od Yoplait a pod víčkem se skrýval neuvěřitelný potenciál – bílý jogurt s příchutí naspod! Neuvěřitelné! Já jsem věděla, že si někdo té díry na trhu musí všimnout a konečně ten okamžik nastal :-) A hned mi bylo jasné, že tenhle den nebude jen takový.

Tak jsem si stahovala z ISu nějaké materiály do školy, tiskla to a aktivně třídila do složek poslouchajíc Children of Bodom, venku padalo podzimní listí, a já se cítila šťastná. Obědvali jsme halušky z brynzou a slaninou, pak jsem na zítra stvořila parádní tiramisu a v pokoji jsem rozvěsila ještě více sušených růží za účelem hřbitovnějšího vzhledu, jakožto dušičkovou výzdobu:P Zrovna jsem chtěla ulehnout na gauč a vážně se hrozně moc učit, když tu, co se nestalo, nakontaktovala mě Petra Chateaux a zlákala mě na příručku filosofie do hospody. O, jak typické :)

Teď tu sedím a dobrou náladu mi nezkazilo ani Starobrno. Zapla jsem tedy comp, abych poškádlila a nakazila pár nezbedníků na icq, ovšem po zjištění, že všichni stejně dělají něco lepšího, jsem se rozhodla si aspoň vybrat email. A co se nestalo2 : R-O-L-A-N-D, ano, ten sympatický dlouhovlasý slovenský spolužák z psychologie, co má skupinu, hraje na kytaru a učí se na cello, právě pozval S-I-B-Y-L-U, čili MNĚ:P, k nim na SLOVENSKO, protože tam bere paraguayského spolužáka DIEGA, který pochopitelně mluví ŠPANĚLSKY, a učinil tak pod zamínkou pochlástávání, kamarádění a koncertu! Prý jestli bych se neurazila :) Náhodou bych se neurazila.

Milý Ježíšku, do nového roku si přeji více takových dní! A všem dobrou noc ;)

P.S.: Strašne moc bych si tenhle pocit chtěla dát do konzervy na horší časy ;)

Saturday, October 13, 2007

Můj feminismus

Vždyť jste to ode mě všichni čekali :-) Jednoho dne to prostě muselo přijít. A teď tak úplně nevím, kde začít. Doufám, že si mě teď pánové hromadně nesmažou z ICQ :) Rozdíl je jen v tom, že když se mě někdo zeptá, jestli jsem feministka, tak asi odpovím, že přijde na to, co si pod tím pojmem představuje, trochu to doladíme, a pak odpovím "ano". Co se týče postoje k mužům, tak se nic nemění - i když si taky někdy ráda zanadávám, tak vás mám pořád stejně ráda a penis bych za žádnou vagínu na světě nevyměnila :)

Proč? Určitě se shodneme na tom, že v minulosti na tom ženy byly hodně špatně a někde pořád jsou. Všichni si dnes myslíme, ba i pokládáme za samozřejmost, když ženy mají volební právo, a kdyby se nás někdo zeptal, zda to tak má být, myslím, že společnost je už natolik vyspělá, aby všichni odpověděli, že ano. Všichni se hrdě hlásí k tomu, že práva žen a mužů jsou papírově stejná, máme pocit, že to byl velký kus práce, ale ve většině případů počiny na toto téma padají do historie a skoro to vypadá, že jde o ukončený proces. Je mi líto, ale ještě je velký kus cesty před námi.


Takže co mě štve? Štve mě moje babička, když mám utírat za bratra nádobí, protože ze mě má být hospodyňka. Štve mě moje matka, když je problém, že mám v pokoji nepořádek, protože jsem holčička. Taky mě štve tím, jak mi na jednu stranu radí, abych chlapovi v manželství neposluhovalam, a přitom mého bratra rozmazluje tolik, že by jako samostatná jednotka umřel hlady, protože umí jen polívku ze sáčku, a k tomu je líný si ji udělat. Štval mě můj otec, když urážel inteligentní ženy, co "neumí dělat nic lepšího než jen kafrat do tý politiky." Štve mě, že si hrajeme na společnost, která má jen rovné příležitosti, a přitom to není pravda. Štvou mě muži, kteří se slečnama zachází jako s estetickým doplňkem a ještě víc ženský, kterým to vyhovuje a dělají je ze sebe. Taky mě štve, že tyhle kravky utrácí spoustu peněz za na zvířatech testované kosmetice, plastické chirurgii a rakovině kůže ze solárka, místo toho, aby je využily trochu smysluplně. Štvou mě, jak se podbízí. A bezpochyby taky těmhle kráskám děkujeme za epidemi poruchy příjmu potravy. Jak moc jsou to ideje proti mužům? Jsou to ideje proti genderovým stereotypům a všem, včetně žen, kteří nejsou schopní si uvědomit, že žena si zaslouží úctu kvůli jiným věcem, než je sex, který může poskytnout. A klidně mi tu pište, že to říkám proto, že jsem ošklivá...

Sorry, ale už mi to přijde jenom uhozený. Dneska to nebylo moc hluboké, spíš nadávací; příště to zkusím líp a méně afektivně ;) Více o téhle problematice se dozvíte na http://zenskaprava.ecn.cz/.






Sunday, September 23, 2007

Janička a Petr

Včera byl tak krásný a slunečný den, že mě to nedalo, abych někoho nezneužila a nevytáhla na procházku. Vydali jsme se tedy s Lischaiem do Líšně s cílem od tam pěšky dojít do Bílovic přes Těsnohlídkovo údolí, řečený to kraj Lišky Bystroušky. Mise byla úspěšně splněla a ještě jsme se na začátku naší cesty zastavili na Velké Klajdovce.

V lomu je tam obrovské prostranství se spoustou kamenů, z kterých děti, huliči a kolemjdoucí páry skládají obrázky nebo nápisy. VLAST, VIETNAM, MILUJU TĚ, CANABIS… My jsme shora koukali na to ohromné plátno a na něm pozorovali Janičku s Petrem, jak dávají dohromady jejich jména ve velikánském srdci.

Hned jsme letěli dolů a nemohli jsme odolat chtíči zanechat tam i náš vzkaz budoucím pokolením. Naplněni endorfiny jsme splácali sluníčkový nápis USMÍVEJTE SE (L+S), a když jsme dílo dokonali, Janička a Petr nám seshora tleskali. A my se ukláněli… a pak jsme si šli náš nemetalový výtvor vyfotit seshora a užít si výhledu na ochoze. Při procházce nahoře (mě Lischai nervozně prosil, ať nechodím tak u kraje (o, jak typické:)) jsme přemítali, jestli ti dva jsou vážně Janička a Petr, jestli to srdce celé poskládali, jestli teď nahoře sedí a přemýšlí, jestli to L+S stojí za Lucka a Svatoš nebo za Leonardo a Sandra, nebo jak by se asi tvářili, kdybychom jejich nápis přetvořili na Hanička a Pavel :)

A cestou zpět jsme se s nimi náhodou vážně dali do řeči. Ano, byli to Janička a Petr. Petr postavil srdce Janičce někdy v dubnu, a pak ji tam vzal, aby to viděla, a teď se sem vrátili, protože dostali echo, že z Janičky někdo udělal Toničku :) A byli úžasní - nad všemi těmi věcmi vážně přemýšleli :) chvíli jsme si s nimi povídali a uváděli písmenka na pravou míru, než se naše cesty rozdělily na další část výletu a naposledy nám zamávali ze zastávky autobusu. Krásně nám oběma rozzářili den a připomněli, jak je to úžasné, když jsou dva lidi spolu, milují se a tou svojí harmonií mění svět.

Děkuju, Janičko a Petře, doufám, že na vás ještě někdy narazím, a přeju vám jen to nejlepší :)


Tak to byl vzkaz pro Janičku a Petra a pro vás všecky ostatní platí to usmívejte-se :)

Thursday, September 13, 2007

Noční výlety

Tuhle povídku napsal Lischai, Mistr Pera a můj dobrý Kamarád, čerpaje inspiraci z jednoho našeho obdobného výletu ;) Moc bych mu za ni chtěla tímhle poděkovat, a jelikož mi byla darem dána v užívání, tak se o ni taky můžu podělit s vámi :) A tobě ještě jednou dík, Pavle, vážně si toho moc cením :)

Černé auto jelo téměř krokem. Nadskakovalo na vyježděné cestičce mezi ploty zahrad, které se táhly tak blízko, že o ně auto občas zavadilo zpětnými zrcátky. Větve některých stromů visely do cesty a černé Audi je rozhrnovalo kapotou.
Nad zahrádkářskou kolonii byla hluboká noc a dva pohybující se kužely reflektorů byly jediné světlo široko daleko. Na obloze byla vidět spousta hvězd. Dokonce i ty drobné a vzdálené, které blízko města zahlédnout nemůžete.

„Máma mě zabije.“
Malý, snad osmiletý chlapec stál u kraje cesty a v šeru rozpačitě žmoulal cíp svojí větrovky. Normálně byla světle modrá, v nočním šeru ale vypadala našedle. Roztržené místo se černalo jako rozšklebená žraločí tlama.
„Nebuď cíťa, Jiříku“ křikla o něco starší dívka z druhé strany křoví. „Prostě to prolez, jinudy se tam dostat nedá.“
„Určitě je to zakázaný!“ v chlapcově hlase byl cítit chabý protest.
„Dělej!“
Jirka pevně sevřel rty a ponořil se do tmy křovisek. Několik větví ho šlehlo přes tvář a něco chytilo konec jeho větrovky. Když za ní pořádně zatahal, něco stisk povolilo s roztrpčeným cvaknutím čelistí.
„Ježíš, aspoň nějaký větve tam nech nezlomený.“
Petra bydlela ve vedlejším vchodě a byla o půl roku starší než Jirka. Zpravidla to byla ona, kdo ho vždycky navezl do nějakého ztřeštěného podniku, kvůli kterému se pak doma křičelo a zakazovala televize. Byla pro Jirku něco jako duchovní vůdce. Teď stála na druhé straně křovisek mezi zahradami, v béžové mikině, ruce zastrčené hluboko do kapes manšestráků. Světlé vlasy měla sepnuté v dlouhém ohonu.
„Kde to přesně je?“ zajímal se Jirka, když se konečně prodral na druhou stranu. Kolena měl teď obě špinavá od hlíny. Milosrdná noc to skryla.
Petra rukou naznačila směr. „Ještě kousek. Bude se ti to fakt líbit.“
Chlapec i dívka se pomalu vydali přes proluku mezi zahradami. Kolem nich se černalo několik siluet stromů a vzduch voněl kvasícími jablky.
„A je tam zámek?“ zkusil to po chvíli Jirka.
„Takovej zrezlej,“ vážně přisvědčila dívka. „Visací.“
Chlapec chápavě přikývnul.
„Ale počítám se vším,“ dívka se pyšně nadmula a z kapsy mikiny povytáhla tátův pilník. „Je to ta nejsenzačnější bouda na světě, uvidíš.“
„Co je uvnitř?“ Jirka byl z těch, kdo chtěl mít co nejvíce věcí ujasněných předem.
„Něco tajnýho, třeba,“ Petra neměla moc konkrétní představu, ale nemínila se zrovna teď ztrapnit. „Sklad drog, nebo tak.“
Jirka trošku pookřál. Čekal něco mnohem hrozivějšího. „Myslíš?“
„Jo, jasně. Nebo nějaká betonová díra kam mafiáni hážou nepohodlný lidi. Jako taková odpadní jáma na mrtvoly, rozumíš. Může jich tam bejt spousta! A všechny už budou hnít a nějakým potečou oči a...“
„Jo, dobrý! Už tomu rozumím.“
Chvíli šli mlčky. Ušli alespoň deset metrů, než se na sebe polekaně otočili.

Černé auto zastavilo na konci cesty. Řidič vypnul motor, ale světla nechal svítit. V kuželech světlometů se leskly bledé obrysy ovocných stromů. Léta už je nikdo neprořezal, takže vypadaly pokrouceně a nemocně. Světlo se táhlo mezi jejich siluetami, vysokou travou a dopadalo až na zrezlou bouda na nářadí.

„Nechal svítit světla,“ šeptem poznamenala Jirka, skrčený za bezovým keřem.
„To proto, aby viděl do té boudy,“ vysvětlila Petra. „Nemá baterku a mohl by tam třeba o někoho zakopnout.“
Jirka chvíli pozoroval auto v zarostlé zahradě, než mu došlo, co Petra řekla. „Počkej... Jak o někoho?“
Z auta vystoupil ramenatý muž a přešel k boudě. V autě stále někdo seděl na místě spolujezdce. Pak se ozvalo kovové zašramocení, jak zaviklal se zámkem. Jirka ani Petra se nezatěžovali dýcháním a s vytřeštěnýma očima sledovali scénu před sebou.
Muž přešel k autu, otevřel zadní dveře a něco vytáhnul ven. Bylo to těžké a kovové. Když se muž palicí rozmáchnul, aby urazil zámek na dveřích, byla jeho černá silueta ve světle reflektorů skutečnější a hrozivější než všechny horory po jedenácté večer.
Petlice i se zámkem spadla na zem. V husté trávě ani nezazvonila. Petra chtěla Jirkovi hrozně moc říct, že si asi jdou pro kufr s penězi z drogových obchodů, ale zjistila, že nemůže mluvit.
Muž otevřel kovové dveře a vešel do boudy. V pruzích světla z reflektorů poletovaly můry a komáři. Z auta po chvíli vystoupil druhý člověk. Zůstal stát na místě a rukou se opíral o střechu auta.
Po chvíli se ten z boudy vrátil ven a něco řekl. Česky to nebylo. Jeho společník cosi odpověděl a pak si vyměnili dvě nebo tři věty. Oba zněli hodně rozrušeně.
Jirkovi se potily ruce a přemýšlel, proč ti dva je ještě za bezovým keřem neodhalili. Jeho bušící srdce, jak předpokládal, musí být slyšet tak na sto metrů. A tyhle dva přízraky z černého auta byly od nich sotva patnáct.
A pak oba muži rychle nasedli zpátky do vozu a ozval se startér.

Jirka s Petrou leželi vedle sebe v letní trávě ještě dlouho po té, co se černé Audi odkodrcalo po nerovné cestě do tmy.
„Kdo to byl?“
„Nevím.“
„Myslíš, že..?“
„Nevím.“
Začal foukat chladný vítr a stromy v zahradě se rozšuměly. Jirku začala studit hlína, na které ležel. Až teď si uvědomil, že ho do hrudníku tlačí spadené jablko, které pod ním bůhvíjak skončilo.
„Pojď...“ řekla šeptem Petra a vstala. V té větě bylo víc odhodlání, než kdy Jirka od nějaké dívky slyšel.
Společně přešli patnáct metrů až k zrezlé boudě. Teď vypadala jako velká, černá krychle vprostřed jabloní. Petra zašmátrala v kapse a vytáhla malou zelenou baterku. Přívěsek na klíče, který stál dvacet devět korun. Zmáčkla plastový spínač a vlnitý plech ozářilo mdlé světlo. U dveří se táhly ocelové škrábance, jak kladivo urazilo petlici. Petra odhodlaně pohlédla na Jirku a vkročila do černého obdélníku dveří.
O mnoho let později, když nad tím Jirka přemýšlel, už si uvědomoval, že se to muselo stát přesně takhle. Tehdy mu to ale přišlo jako nejnepochopitelnější zážitek v životě.
Petra vyšla ven a sklopila baterku k zemi. „Nic tam není,“ smutně pokrčila rameny. „Vůbec nic.“
Jirka si od ní půjčil baterku a nakouknul dovnitř. Teď už to bylo snadné, ale před desíti minutami by to byl nedokázal. Světlo baterky pomalu klouzalo po plechových stěnách. V jednom rohu stály zrezlé hrábě se zlomenou násadou, starý kýbl a zaprášená dřevěná krabice. Na zemi byla udusaná hlína a rozšlapaná kartónová krabice. V rohu stály dvě prázdné, skleněné láhve a jedna PETka od citrónové limonády. Jinak nic.
Prázdná, zrezlá bouda vprostřed zahrad.

Domů se vraceli mlčky. Za chvíli bude jedna hodina ráno. Jirka ještě nikdy nebyl vzhůru tak dlouho. Přemýšlel, jestli se mu podaří proklouznout domů, aniž by někoho vzbudil. Petra měla ruce v kapsách a nepřítomně koukala před sebe. Byla zklamaná.
„Máma mě zabije,“ prohlásil Jirka do ticha a unaveně vzdychnul. V ruce žmoulal svoji roztrženou větrovku.

Černé Audi klouzalo po okresní cestě směrem k městu.
„Jak nebyl?“ zeptal se nervózně spolujezdec. Nechtěl křičet a snažil se ovládnout.
„Prostě nebyl,“ odsekl řidič a zařadil trojku. Oba muži mluvili rusky.
„Vůbec nikde?“
Auto zatočilo na hlavní silnici. „Bože, nejsem snad slepej! Prostě tam žádnej podělanej kufr nebyl!“
„A proč jsme tam vlastně nevyhodili jeho?“ zeptal se spolujezdec a mávnul rukou dozadu, jakoby k úložnému prostoru auta. „Tak to přece bylo domluvený.“
„Smrdělo to,“ odtušil řidič. „Moc riskantní. Jestli ten kufr někdo vzal, nemůžeme si dovolit v tý boudě nechat ani jeho. Odvezem ho zpátky a zeptáme se šéfa.“
„Ty vole...“ Spolujezdec se opřel do sedadla a unaveně si promnul oči. „Vasil nás zabije.“

Monday, August 27, 2007

Biofarma Slunečná (Sonnberg)

… krátká reportáž z kraje splněných snů …

Najednou nevím, z kterého konce to vzít. Všechno se to událo docela rychle, v pondělí jsem zavolala na jedno telefonní číslo, ve čtvrtek si už balila krosnu a v pátek vyrazila s jedním (tou dobou téměř neznámým) id z nyxu jeho stařičkým favoritem, kterému se rozpadávala řadící páka, a při startování jsem měla pocit, že onen stroj chce vzletět. Tou dobou jsem si už docela nadávala, co jsem si to zase sakra vymyslela :-)
Takže co se stalo: Sib se rozhodla bojovat opět se svým intelektuálstvím a závislostí na internetu a odjela za tímto účelem do panenské Šumavy. Tam se kamarádila s ovcemi, kozami a krávami, plevelila zahrádku, trhala rybíz, stříhala česnek, příležitostně vařila (nebo aspoň zapalovala hrnce s olejem, aby to tak vypadalo :-D) a pomáhala s úklidem malého penzionu, který k farmě patří. Taky jsem si vyzkoušela dojit a vyrábět sýr.

Po šestihodinové strastiplné cestě plné deště a nadávání jsme se tedy ocitli na biofarmě Slunečná. Sluníčko mě nepřivítalo, což mě utvrdilo v tom, že jména dávají vesnicím samí vtipálci, jelikož na Suché věčně prší a v Mokré mokro taky nebylo, ale nakonec si Slunečná přece jen zlepšila skóre :-) je to jedno z těch míst, co vás chytne za srdce a nepustí; zrenovovaný statek a pár domků se nachází na kopečku kousek od Želnavy, obepínají je šumavské hory a hustý les, který najdete zakreslený jako vojenský areál Boletice, a tudíž je do něj bohužel bez propustky zakázán vstup. Nutno dodat se jedná o zvláštní pásmo a tok času tam jsem za celý svůj pobyt nestihla pochopit :)

Můžu vám tady napsat, že pan Štěpánek, domácí, má asi padesát koz, dvě dojnice, stádečko ovcí a asi dvacet masných krav, taky slepice a husy a krocany, a že se tam hledají vejce a některá zvířata se dojí a z mlíčka se dělají sýry, ale to není to hlavní :) To nejzajímavější tam pro mě byli lidé. Tohle místo totiž přitahuje specifický druh velmi zajímavých lidí, na farmě jsou označení obvykle jako „průseráři“, ale neberte to hanlivě :) Průser tam funguje jako velmi specifický terminus technikus a nikomu z nás se ho nepodařilo převést do angličtiny, nebo ho aspoň vysvětlit :-P Ráda bych sem napsala všechny ty osudy, které tohle místo spojilo, ovšem se budu muset uskromnit a nechat taky nějaká tajemství pro vás v případě, že byste se chtěli vydat na obdobnou cestu. Přítelkyně pana domácího, Margita, je Němka, „cesky trochu“, ale dá se s ní v pohodě domluvit i anglicky. To z farmy dělá i výborné místo na procvičení komunikačních schopností, zvláště pak, když přijede i nějaký dobrovolník z ciziny, např. já jsem tam měla pár dní s jedním Američanem.

A už jsem použila slovo dobrovolník: co jsem ještě zapomněla vysvětlit je, že se jednalo o dobrovolnickou práci za stravu (moc dobrou a po většinu v biokvalitě) a nocleh. Pokud nejste lenoši a jako já rádi někdy vystřídáte počítač za manuální práci na čerstvém vzduchu, je to bezvadná příležitost pro studenty, jak se někam levně podívat. Pokud by Vás tedy podobné dobrodružství zaujalo, můžete využít služeb organizace WWOOF http://wwoof.ecn.cz/, nebo zkusit štěstí přímo na stejné farmě, kontaktní údaje jsou:
Ing. Pavel Štěpánek, Slunečná 3, 3384 51, Želnava; tel. 604 331 278, stepanek@quick.cz, www.biofarma-slunecna.cz.

V jiném případě se můžete aspoň kouzla Slunečné nadýchat po cestě kolem, koupit si domácí jogurt nebo sýr v biokvalitě a třeba i pár dní pobýt v krásném penzionu s mezonetovými apartmány.

Další zajímavá možnost, kterou vám můžu nabídnout, vás zavede nedaleko odsud; mezi Volary a Prachatice. Jedná se o farmu, jejíž majitel je buddhista, má nějaké ovce, koně, vaří ghí a je v programu Noemova archa, jež se snaží zachránit a pěstovat některé hynoucí druhy květeny. Kontakt je:
Vostrovský David, Milešice 19, Prachatice, 383 07; tel: +420388323707 (volat mezi 8-9 a 21-22hod.)

Více fotek najdete v naší fotogalerii.

Friday, August 10, 2007

Prchám




Mizím jako pára nad hrncem! Opouštím civilizaci a pokud půjde všecko dobře, tak asi na dva týdny. Omlouvám se, že jsem o tom moc nenapovídala, ještě teď nevím, jak mi to vlastně výjde:) a jak dlouho vydrží... tak mi držte palce:) Píšu to sem, kdyby se někdo sháněl, jak to, že nejsem na icq... Tak se mějte, užívejte prázdnin, neskačte do neznámé vody po hlavě a pijte dost, ovšem jen to a tolik, kolik bezpečně snesete :) Adios!

Saturday, June 23, 2007

Geocaching

The sport when you are the search engine!


12:26:39: blognu o cachingu ;) !
12:27:06: jj, nech si to vytetovat :)


Všechno to začalo, když mi Číkus, rozjívený radostí z osobní cache#25, hodil link o geocachingu. To, co potřebujete vědět, je totiž tady. GeoCaching je on-line hra v reálném prostředí. Co to znamená?

Říkáte si, že Váš život potřebuje okořenit trochou tajemství? Lákalo vás někdy zkusit si hledat poklad? Pak Geocaching chytne nejspíš i Vás :-). "Cache" [keš] je skrýš. Bývají to rozličné krabičky, dle velikostí nano (přívěšek ke klíčům), mikro (krabička od bonbonů, vitaminů nebo od filmu), small (třeba od svačiny) až po big (klidně kýbl). V krabičce naleznete někdy jenom papír - tzv. log, do kterého zapíšete svoji návštěvu, obvykle tam bývá ale i tužka, a když je místa dost, můžou tam být i rozličné předměty. Pakliže se vám nějaký předmět z pokladu líbí, můžete udělat trade (obchod), vzít si ho a za něj tam nechat pro další nálezce jiný.

Jak se poklad najde?


Nutno podotknout, že sám se nenajde :) Na internetu je třeba se zaregistrovat na www.geocaching.com, můžete i na české stránce www.geocaching.cz, kde najde hezký odkaz na Encyklopedii Geocachingu(Wiki). Tam si najdete podle místa svého pobytu nejbližší, nebo klidně nejvzdálenější popsanou skrýš a jde se na to :). Na stránkách najdete obvykle souřadnice schránky, pakliže se jedná o "multi", tak výchozí souřadnice místa, kde začíná váš quest a vy musíte nejdřív splnit pár úkolů a navštívit pár zajímavých míst, než si spočítáte finálovou souřadnici. Všem těhle mezizastávkám se říká "stage". Souřadnice najdete podle GPS, nebo na mapě (což je složitější, ale tím větší radost pak z každé cache je:))

Abyste cache našli, nemusíte chodit kanálama a kopat v zemi, i když i takové se určitě najdou :) Cache bývají obvykle v prasklinách ve zdivu, pod uvolněnou kostkou nebo třeba v dutině stromu. Jsou ale třeba i na frekventovaných místech, kde kolem nich projdou denně tisíce lidí, a přesto je nenajdou. Proto to asi nebude tak jednoduché :) Jedním z vašich úkolů při hledání cache je např. i to, aby vás nezmerčili "mudlové"(=civilisti, co o tom nemaji potuchy), aby cache nevytahovali, neničili apod. Některé cache je proto potřeba lovit třeba v noci apod.

V České republice je něco málo přes 4000 cache. Některé pro vás můžou být bezvadnou inspirací na výlet, dát smysl projížďce na kole nebo vám spravit náladu po cestě z práce :) Nakonec je vám jedno, jestli je to micro nebo big cache, i to, co je v ní; jde o to hledání, o ten pocit, hrábnou kamsi do černé díry ve zdi a kupodivu fakt nahmátnout tajnou krabičku, plnit questy, řešit šifry... Zkuste si to :) Já o cachingu vím od pondělí, už mám 4 cache a všechny v okolí hrozně štve, jak jsem se do toho zapálila :) Přeju úspěšný lov!

Tuesday, June 5, 2007

Nashledanou, Bushi

Tak George Bush i jeho manželka Laura zamávali Praze ze schůdků hAir Force One a odfrčeli na setkání G8. Ať jim to teda dobře dopadne :) My jsme tento slavný okamžik sledovali v televizních novinách. Jak jinak než na Nově :) sranda musí být...
..."dárreček - krrabici jazzových nahrrávek" ráčkoval nám novácký komentátor.

Naštěstí, že Bush nemá ve jméně r, jinak by nám vyhlásili válku. Té naší malé České republice, kde je podle CNN priminister Claus Topolanek (čímž Nova krásně demonstrovala důležitost této schůzky pro ostatní státy :)))

Nejlíp to okomentovala moje madre:) "Já stejně nechápu, proč s ním tak nadělaj. Pojízdný operační sál... když jim ho někdo sejme, tak stejně bude novej. A já stejně kdybych ho chtěla sejmout, tak si seženu ty policejní hadry a vylezu si na střechu mezi ty jejich odstřelovače a oni by si mysleli, že k nim patřím..." :)))

Saturday, May 26, 2007

Politologická charakteristika ČR

Tahle otázka mě ze zsv v noci nejvíc strašila, styděla bych se, co jsem to byla za občanku:)))
Veřejné díky patří Robinovi a našemu mocnému Císařovi za všechna ta moudrá slova. A proč?



Tohle je prostě ještě větší bordel než ten, co mám na stole :)

Saturday, May 19, 2007

O Nově bez Novy

Mám teď naléhavou potřebu něco zkritizovat, padlo to na Novu a její včerejší zprávy. Těžko u maturity projdu s novinkami o soutěži Bailando, ovšem mě by zajímalo, jestli maturitu na Nově někdo vůbec má. Určitě tam nějaký bezvýznamný poskok umí anglicky, že?

Včera dávali zprávu o tom, jak princ Harry dostal zákaz potloukat se po hospodách a nočních klubech, aby to nevypadalo, že si místo bojování v Iráku užívá. Údajně je v to v Británii známý pařič, protože ji oběhly nejednou noviny s jeho skandálními fotkami z nočních klubů!

Otázka za milion zní, jak to Nova ví, když zaběry, které při zprávě pouštěli, byly na noviny s velkými titulkami Here are the Nazi a Hitler Youth?

Friday, May 11, 2007

Existencialismus

Nejspíš první kousek filosofie, který mi skutečně dal něco do života.


Existencialismus nás nenabádá k neustálému meditování o stinných stránkách života a jeho konci, ale varuje před nebezpečím, že by náš život ve víru moderní společnosti mohl nenápadně "prošumět" kolem v povrchním, prázdném a neodpovědném bytí...
- bez smyslu, bez hodnot, vez "starostí"...

Wednesday, April 25, 2007

Krev

Ne, dnešní článek není žádný výstřelek mojí metalové duše :), nýbrž bude o darování krve, protože jsem dneska u nějaké to půlkilo lehčí.

Jak na to?


Lidé z Brna a okolí si zavolají do transfuzní stanice fakultní nemocnice v Bohunicích
a na bezplatném telefonním čísle 800 900 097 si dohodnou termín odběru. K nemocnici se dostanete nejlépe autobusem č. 60 ze zastávky Nové sady (z tramvajové zastávky musíte přejít k zastávce pod viaduktem).

Co byste měli vědět?


Nejlepší je projít si Informace pro dárce na http://www.darujkrev.cz/. Ve zkratce je ale nejdůležitější, abyste 14h. před odběrem nekouřili, nepili alkohol nebo nejedli tučné. K odběru nebudete puštěni, pokud jste prodělali v časovém horizontu jednoho roku aplikaci piercingu, tetování, chirurgický zákrok, byli jste pokousaní nějakým zvířetem nebo pokud jste měli přisáté klíště. Také to nejde, když jste se byli během posledního půlroku někde v exotických krajích nebo berete-li nějaké léky (antikoncepce nevadí, po užití acylpyrinu/ibuprofenu apod. se musí čekat 1 týden apod.) a samozřejmě, pokud jste byli nedávno nemocní (intervaly se liší podle prodělaných chorob). Z prodělaných chorob nemůžete darovat krev po mononukleoze, zápalu plic apod. (viz informace). Darovat krev samozřejmě nemohou chudokrevní apod.

Krev mohou darovat pouze osoby starší 18 let, krevní destičky pak osoby starší 21 let, které už prodělaly v pořádku několik odběrů. Vaše váha musí být zároveň víc než 50 kg.


Jste prvodárce?


Prvodárce je, jak už název napovídá, osoba, která krev dává poprvé. Tím zjistíte svoji krevní skupinu a 2 týdny po odběru vám poštou dojde průkaz dárce. Zároveň se tak zapíšete do registru dárců a v případě, že je vaše krevní skupina potřeba, dojde vám smska sdělující, že by bylo vhodné, kdybyste se dostavili na nový odběr. Jinak mohou muži chodit 1 za 3 měsíce, ženy za 4, u mladších osob nebo osob se slabšími žílami se ovšem doporučuje interval 6 – 12 měsíců, přičemž absolutně nejmenší možný interval je 8 týdnů.

Jak to chodí?


Důležité je vzít si s sebou doklad s fotografií (pas nebo občanský průkaz, „papír“ jako náhrada za občanský průkaz nebude akceptován). Tento doklad (nebo průkaz dárce, ale ti už to znají:)) odevzdáte v šatně, kde dostanete na vyplnění dotazník o zdravotním stavu a způsobu života. Až ho vyplníte, zavolají si vás z evidence, kde nahlásíte kontaktní údaje a zběžně vám zkontrolují dotazník. Potom půjdete na odběr vzorku krve a změření teploty; vzorek vyhodnotí (krevní skupinu, počet krevních částí, test na HIV, žloutenku apod.) a s paní doktorkou zkonzultujete, zda a proč jste či nejste vhodný/á. Pakliže jste, v čajovně si povinně dáte suchý rohlík a čaj (odběry krve přímo na darování, stejně tak jako odběr vzorku, se nemusí dělat nalačno; naopak je lepší ranní snídani nepodcenit a suchý rohlík si dát i doma) a přejdete k místnosti s odběry. Tady si rituálně umyjete předloktí (to druhé, než z kterého byl brán vzorek), dostanete nějaké ty odměny, a pak už šup do křesla :-) Jehla, kterou se krev odebírá tady, je trochu tlustší než normální, po vpichu prý zůstane i malá jizvička na památku, rozhodně to ale nebolí :-) Samotný odběr trvá kolem 5 minut; pro zajímavost – při odběru krevních destiček přes přístroj, který krev filtruje a zase vám ji vrací zpátky, to trvá asi hodinu a půl. V čekárně po odběru se doporučuje hodně pít a něco sníst.


Co s krví?


Samotná krev je použitelná 42 dní po odběru, krevní destičky 2 dny a v případě, že se krev nevyužije, se z ní vyrobí krevní plazma, jež má dobu trvanlivosti 3 roky. Standardní odběr krve se pohybuje kolem 450 ml.

Co za to?


Od vaší pojišťovny dostanete za darování krve vitamínové doplňky, od nemocnice pak stravenku a žetony na kávu nebo nějakou mlsku. Prvodárci dostanou ještě odznáček a všichni jako bonus pocit, že někomu pomohli a k tomu fakt, že jsou perfektně zdraví. Jste-li z daleka, budou vám z nemocnice proplacené výdaje za cestu, dostanete omluvenku do školy nebo do práce za celý den, můžete si za odběr něco odepsat z daní.

Tak šup, zabere to hodinku a fakt to nebolí :-)

Thursday, April 19, 2007

Předmaturitní

Jo, tak se nám to blíží, už máme rozvrhy a tak. A takhle to se mnou vypadá :-)



Dneska jsem ale děsivě moc uklízela, protože jsem nemohla najít pozvánku k přijímačkám a vyhrábla archivní slohu našich školních blogů. Copyright tam nikdo nenapsal, takže jich sem pár přepíšu :-) Bohužel, bude to bez grafických nákresů našeho tehdejšího rozpoložení, i bez žvýkaček na lepení příloh:)

Slečny, takže jeslti tu maturu nezmáknem, je to bezpochyby kvůli tomu, že jsme dělaly tohle :D




Chat v místnosti Chat(a), datum neznámé:

Sibyla: Nuda, téma?
Zhulena_nutrie: SeX?
Devadasi: NO fůůůůůůj! Co takhle nové odstíny laků od Borjois?
Sibyla: ... správnej kuchyňskej robot..
Zhulena_nutrie: no... takovej vzhlednej rozhovor. Takže budete chodit do tanečních? Doufám, že nás spojí s tou školou od vedle. Nevim sice, co to je za školu, ale je tam hodně metlošů.
Thess: Myslíš tu pomocnou? :)


uživatelka ZN založila místnost Boring !

ZN: Ty vole, tak nudná čeština už dlouho nebyla!
Sib: To mi povídej!
Dev: Já se z toho zbleju !
TS: Chrrrr, chrrrrr... a to jsem dneska byla docela čilá.
ZN: Pomoooooc! Poďte četovat !
(...)
ZN: Rychlééé, topic ! TAK KOMU POSÍLÁTE VALENTÝNKU ????!

Tuesday, April 17, 2007

O prostoru

Milý deníčku, dnes jsem objevila plochu, která má jenom jeden povrch :-)

Thursday, April 5, 2007

O genderu a smutných princeznách



Proč je tak těžké vymyslet genderově neutrální pohádku? Protože nefungují: chceme zasypávat děti nerovností týkající se předsudků podle pohlaví a připravovat je na život, nebo je zahrnovat bludy?



Byla nebyla jedna princezna, která byla škaredá, a brzo umřela.



Všechny princezny v pohádkách jsou krásné, tíhnou k tomu býti blondýny a možná i na tomhle poli jsme zasadili teorii, že blondýny jsou hloupé. K tomu totiž princezny mají ohromné sklony. Ještě taky bývají líné a nafoukané, ale on už to z nich nějaký ten princ vymlátí. A když nejsou hezké, tak to jenom maskují.



Moderní pohádky tomuhle mýtu vůbec nepomáhají. Třeba Shrek – zelená obluda, má krásnou princeznu a v noci šup, změní se mu na obludu. A stejně se vezmou a mají se rádi. A proč? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.



Pohádky mívají dobré konce. To je jejich nezaměnitelným atributem, i když se v dějinách literatury najde pár černých ovcí, které si to nemysleli (taky ale nejsou oblíbení), proto pohádky po veškeré největší akci, kterou princezny za celý svůj život zažijí, končí odfláknutým "a žili šťastně až do smrti." Škaredé princezny, plačte. V slzách je lecitin a ten vám aspoň vydesinfikuje ústní dutinu. Stejně jednou přijde nová princezna (hezčí a lenivější než v prvním díle, i když tam se vůbec nezdálo, že obojí ještě může být), a pokud ne, znamená to, že princ je impotentní. A uplakané princezny nechcou ani v pornočasopich, natož v pohádkách.

Sunday, March 4, 2007

Tres bromas de Sibyla

Tři Sibyliny nejoblíbenější vtipy, které stejně znáte, protože jsem nima spamovala ICQ, ale opakování je matka moudrosti :-)



Někdo klepe na dveře, chlapík otevře a tam stojí malá smrtička s malou kosičkou a povídá: "Pane, přišla jsem si pro vašeho křečka." Chlápek na to "Neotravuj a vypadni!"
Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí velká smrt s velkou kosou a malá za ní ukazuje na chlapíka a říká:
"Mami, to je on....!"

Sedí dvě krávy na stromě. Pokuřujou, popíjejí pivo a povídají si o životě. A jak si tak povídají, najednou kolem nich letí prase. Jedna z krav utrousila: "Ty, hele, prase a lítá." A prase na to: "Drž hubu, nebo ti dám žihadlo!"


A young man asks his granny: "Have you seen my pills, the ones i left on the
table? They were labeled "extasy"..."
Granny: "Fuck the pills, man... Have you seen the dragon in the kitchen?"

Ještě přidám dneska jeden bonusovej z psychologické konference. Víte jaký je rozdíl mezi bláznem a psychiatrem? Jeden. Psychiatr má klíče ;)

Sunday, February 25, 2007

Od čeho je Rybárna a jak se tu máte chovat

Jelikož tenhle blog už funguje nějaký pátek a my jsme se tu docela slušně zabydleli, prodělal už od začátku několik změn a já doufám, že i nadále nebude statický. Ovšem vzhledem k tomu, že už máme i pro nás překvapivé číslo pravidelných čtenářů, které určitě přivábila moje reklama na nyxu a vůbec všude, kde píšu, tak bych chtěla udělat jednou taky něco pro čtenáře a napsat jim, jak se tu mají chovat a co tu můžou dělat :-)

Rybárna je, jako každý blog, jakási naše duševní očista, kam vyplivneme cokoliv, co chceme. Věřím, že tohle spoustu lidí upřímně nezajímá, a aby tento blog nebyl tak samoúčelný, má pár drobností, o kterých doufám, že by vám k něčemu mohly být.

FISH: Fresh Idea Starts Here



Jak jste si všimli, blogger nepoužívá kategorie, ale systém labels (jmenovek jakožto klíčových slov), kterými můžeme jednotlivé spoty někam zaškatulkovat. Až se je naučíme používat taky my :), tak jejich výpis bude pro rychlejší orientaci v liště napravo; zatím jsem použila slovo TIP jen u posledního článku. Toto slovo má být pro vás vodítkem, abyste si tento spot přečetli, jelikož bude obsahovat nějaký tip pro vás – recenzi na film nebo knihu, nebo třeba nějakou akci, o které se chceme rozepsat, a pokud poznáte, že sdílíme podobné choutky, určitě to uvítáte.

Další tip-služby jsou v liště napravo. Je to hlavně sekce Rybárna doporučuje; zatím tam byly jenom odkazy na nějaké filmy, ať už ty, které jsou právě v kině, nebo v televizním programu, a další sekcí jsou knihy, které aktuálně my, autoři, čteme; vždycky tam najdete obrázek obálky, za kterou se skrývá odkaz na její recenze nebo jiné informace o knize, či o autorovi, které by vás mohli navnadit k jejímu vyhledání v knihovně.

La Encuesta, čili anketa, je víceméně blbost, ale potěší mě, když mi na ni budete trpělivě odpovídat :) Co se týče komentářů, tak bych chtěla všechny čtenáře podpořit, aby se nebáli a psali nám svoje názory a feedbacky na poslední spoty, já je budu zase stejně trpělivě mazat :-)

Tak slovy drahých Angličanů: udělejte se laskavě doma ;) !

Saturday, February 24, 2007

The Standford Prison Experiment


Omlouvám se, za svoje zabrání se do psychologie a lehké podstrkování jí každému, kdo se se mnou poslední dobou baví :-) Myslím ale, že tenhle psychologicko-sociologický experiment by mohl zajímat maturanty ze zsv i ty ostatní…



Za tímto projektem stojí profesor psychologie na Univerzitě ve Standfordu Phil G. Zimbardo, řečený odborník na lidské zlo, který je známou osobností psychologie, napsal zvláště několik prací týkající moci a za svou práci v této sféře dostal v roce 2005 cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových (kterou dostal např. i Umberto Eco).



Zlo začalo v Nebi. Bůh vyhnal Lucifera z nebe a stvořil Peklo. Tím stvořil veškeré zlo, které dál přisuzujeme ďáblu.


Zimbardův experiment se konal v roce 1971 a byl předlohou pro německý film Das Experiment (Ger, 2001). Ráda bych zdůraznila, že byl pouze předlohou, protože všichni víme, co umí filmaři, nicméně je pořád docela dobře natočený. Každopádně Dr. Zimbardo se v tomto experimentu pokoušel zjistit, co se stane s dobrými lidmi, když se dostanou na zlé místo – když dostanou do rukou moc, a pokusit se pochopit a poznat chování vězňů i vězeňských dozorců, což pomohlo objasnit mnohé týkající se ponižování ve věznicích, nebo známějších případů ponižování a týrání vojenských vězňů v Iráku a Afgánistu… A jak to dopadlo se dočtete na oficiálních stránkách experimentu, nebo v Reflexu (doporučuji to udělat až po shlédnutí filmu, pokud to plánujete).



Byl(a) byste hodný nebo zlý bachař? A jak to víte?



Článek v Reflexu je poměrně sprostý překlad všech událostí tak, jak jsou napsané na webu, což je hezké z hlediska pravdivostního, nicméně vynechává nějaké souvislosti, a doporučuji si s tím dát radši práci v angličtině.

Tento projekt je dobrým krmivem pro všechny, které sem tam hlodá třeba to, jak se mohli němečtí nacističtí vojáci páchat svého času takové hrůzy, a obsahuje spoustu námětů na zamyšlení. V této souvislosti bych chtěla jmenovat ještě experimenty podobného rázu, které prováděl v šedesátých letech Dr. Stanley Milgram.

Zajímá vás víc z práce Dr. Zimbarda? Půjčete si v knihovně jeho knihu Moc a zlo: sociálně psychologický pohled na svět (Moraviapress, 2005). Zajímá vás víc o lidech? Studujte psychologii :-) Doufám, že si teď nebudete myslet, že psychologové jsou zlí nemocní lidé, když tohle dělají...

Saturday, January 27, 2007

Holokaust


Neolitická revoluce je sice moc zajímavá věc, ale my, mladí lidé, co si právě teďka snažíme udělat svůj obrázek o světě, potřebujeme vědět, čemu věřit a koho volit. Potřebujeme vědět, proč nepřevzít rasistickou ideologii, proč nevolit komunisty a výjimečně se teď můžeme učit z chyb druhých. A proto jsem nemohla pochopit, proč jsme v devítce v dějepise ani nestihli udělat první světovou válku a proč to na střední vypadalo s látkou obdobně, když ten konec je prakticky nejdůležitější.


Jednou mi taky naše škola vyšla vstříc a potěšila mě seminářem moderních dějin a najednou je jimi zaplaven celý svět; najednou pro mě všechny ty státní svátky a památníky padlým začínají něco symbolizovat. Symbolizují mi v hlavě zatím zmatek, deprese, etické problémy, nesmysly a nepochopitelné věci, ale konečně o nich mám povědomí. Pořád tak nějak nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo, že by mě někdo v noci mohl probudit a říct mi: "Sbal si kufr, mařko, jdeš do transportu.", že by mě někdo mohl naprosto legitimně zastřelit na ulici kvůli tomu, že jsem si v noci vyšla, nebo že by nám na barák spadla bomba. Lituju všech těch Vančurů, Ortenů, Židů a ostatních, kterým se něco podobného stalo, a ještě víc těch, kterým se to možná děje stejně tak teď, protože se lidi pořád neumoudřili. Nedokážu si představit, že by teď kluci z naší třídy vyfasovali uniformy a šli v rámci Totálního nasazení uklízet sutiny Berlína, a jsem ráda za to, že si to nemusím představovat.


Čtvrťák mi splnil sen dozvědět se o tom něco víc, a i když jsem to jenom nakousla, vydá to na dost zkažených nálad a depresivních večerů. V televizi najednou vnímám všechny ty dokumenty a filmy, co tam běží s touhle tématikou, a najednou je jich tolik. Mám v hlavě koláž z ostříhaných vlasů, dětských botiček, čísel, hromad těl a stolků ze stehenních kostí.

Holocaust (řecky holokauston, zápalná oběť, či celopal, náboženská oběť, ze které si obětník nic neponechá) je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů a Romů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Autorem termínu holocaust je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (*1928), který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958). Židé preferují biblický výraz šoa (zničení, záhuba, zmar).
Dneska (27.1.) je Den památky obětí holocaustu… Tak si, prosím, vzpomeňte. A hlavně nezapomeňte.
Dodnes nevíme, jak rozsah i obsah těchto hrůz nazvat. Připomínat si je však je nutné, neboť ztráta paměti nastolení hrůz usnadňuje. (Miloš Rejchrt)


Z filmotéky: Pianista, Schindlerův seznam, Obchod na korze, Vyšší princip, Velký útěk.

Monday, January 1, 2007

Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Právě je 4:45 1.1. 2007. Venku ještě doznívají výbuchy petard a já si v sobě nesu zážitek z včerejšího večera. Je krásný, jak máme jeden dlouhý rok za sebou a vítá nás nový, plný překvapení, očekávání, stresů a učení. Snad bude stát za to, asi jeden z nejdůležitějších roků života. Za dveřmi mě straší maturita a přijímací zkoušky, ale nejtěžší úděl bude rozchod party lidí z gymplu. Děcka, se kterýma jsem strávila čtyři roky, za který se neuvěřitelně moc věcí změnilo. Tím se odkazuju třeba na Sib (holčinu, která mi přirostla k srdci). Letos jsme spolu trávily Silvestra, kdežto o rok zpět jsme si řekly za celý den snad jen "ahoj". A mám ji strašně moc ráda. Rok 2006 nás spřátelil, takže nechci říkat, že ho mám konečně za sebou, protože jsem během něj získala spoustu přátel, kteří pro mě znamenají na světě strašně moc. A co víc se dá získat...!

Velkým otazníkem je nám budoucnost. Kdo ví, kolik se nás bude scházet a bude nás pohromadě. Není vždycky všechno podle našich představ, ale to, že mám kolem sebe spoustu fajn lidí, mi nikdo z paměti neukradne. Zní to naivně, ale ty brďo, teď nám teprv začne hitparáda. A svaťák je filmovej týden, to je jasný:))

Silvestr byl fajnes. Chyběla nám Mája, protože ji skolil bacil. Bacile, bacile, to se nedělá brát nám Anitchku na poslední den v roce a muchlovat se s ní pod peřinou. Robin nám natřel nos tím, jak správně má vypadat silvárovská oslava. Bohužel jsme neměli výdrž dotáhnout to až do konce. Takže bacha, Robe respekt. ZN má konkurenta:) Ale i tak to bylo parádní. Thess se jako hostitelka nezapře (ale tu klisnu jí neprominu:-E). Fotili jsme se s prskavkami i bez prskavek, s neuvědomělými i uvědomělými xichty:)) A s alkoholem:)

Před čtvrtou ranní jsme se vydali na rozjezd a nechali Thess a Kuře o samotě. Měli jsme vyhodit skleněný flašky do tříděnýho odpadu. Bohužel tříděný odpad jsme nenalezli a tak 3 lahve od šampáňa skončily v autě nějakého domorodce, který ráno bude stěží ženě vysvětlovat, že v noci v přívěsu s nikým nekalil;)) Nočním Brnem jsme se lehkou chůzí blížili na zastávku a říkali si, jak je ten svět fajn. Spousta oslavenců nenechala město spát a v rozjezdu ještě řádila. Když jsme nastoupili, byl bus plnej lidí. Lidí v lihu a v bezvadné náladě. A jako kdybychom si měli všichni co říct a všichni k sobě v tu chvíli patřili. Jeden se na druhýho smál a sem tam proletěla davem hláška "tak šťastněj novej rok!" . Škoda, že jen jeden den v roce nese tuhle extra spřátelenou atmosféru. Ale on si to zaslouží, je tečkou za naší minulostí.

U domu jsem vystupovala na zastávce se sousedama. Prohodili jsme pár slov a já se s paní sousedkou řezala smíchy, když její manžel zabočil do vedlejšího vchodu a tvrdil, že se přestěhovali. Měla s ním pak práci dovléct ho dom:) Já jsem se pomalu klouzala po namrzlým chodníku ke dveřím baráku, užívala si prvního dne 2007, kouřila Camelku a v uších mi znělo What a wonderful world...