Psycholog není mimozemšťan

Občas se sem snažím nacpat něco z psychologie, co by odbornými termíny nenudilo mé IT kamarády a prostý lid, a tohle je jeden z těch případů: Psycholog je člověk. První bod, který to podporuje, je skutečnost, že velká většina studentů psychologie na FF dojdou v prvním roce zklamání, že je ta psychologie vlastně jiná, než čekali. Motivy stát se psychologem jsou různé, většinou zahrnují touhu poznat sama sebe, být v komunikaci s ostatními lidmi a hlavně (!) se vyhnout matice ;) Je to povolání jako každé jiné, máte na to školu, terapeuti si dělají nákladný a dlouhý výcvik. Samozřejmě to obnáší nějakou ochotu pracovat sám na sobě a dobře se poznat, nefunguje to ale lusknutím prstu!
Takže ode mě prosím neočekávejte žádné magické schopnosti. To visí ve vzduchu většinou od chvíle, když neznáměmu člověku řeknu, že studuji psychologii; skoro mám pocit, že ostatní čekají, že jim hned vyklopím něco o nich, nebo aspoň udělám nějaký levný kouzelnický trik. A mají pocit, že si musí dávat pozor na ruce, příliš se neprojevovat a vyhýbat se mi. Tak takhle tedy ne ;) Aniž bych příliš podrývala autoritu uznávaných psychologů, troufám si tvrdit, že nikdy nikdo na vás jen tak nekoukne a bude vědět víc než vy. Jistí to fakt, že jste, jako každý jiný, unikát, tak si trochu věřte ve svou jedinečnost :)
Další mrzká chiméra, když už přistoupíte na to s člověkem, je, že psycholog je perfektní člověk. Samozřejmě, že bychom jimi chtěli být ;) Lidé si myslí, že psycholog, jakožto odborník přes vztahy (i když naším oborem je primárně ten váš malý vesmír), má zásadně skvělou náladu, je zbožňován ostatními a nikdy nezvedá hlas. Pokud se zaměříme na ty vztahy, tak si uvědomte, že psycholog v tomto případě má nadhled, a určitě sami víte, jak jednoduché občas odhadnout situaci, když si vaše kamarádka přivedla nějakého šíleného šampóna a vám bylo jasné, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře, vy jste jí to říkali, ale ona, zamilovaná a naprosto neobjektivní, to vůbec nevidí. Když se ale psycholog ocitne ve stejné situaci, dost možná na tom bude velmi podobně :) Stejně tak se přijetím na psychologii nezmění, že mám ráno blbou náladu, když jsem nevyspalá, anebo moje PMS, smiřte se s tím! V těhle ohledech jsme pořád jenom lidé.
Tenhle blog je teda asi nejvíc inspirován mojí maminkou, která si ho asi stejně bohužel nepřečte, a dál mě bude budit tím, jak strašně řve do telefonu, a pak mi na můj odseknutý mrzutý pozdrav bude říkat: „Pozor, naše psycholožka vstává...“