Dlouho jsem se neozvala, ale teď zase cítím téměř existenciální potřebu se s někým podělit o mé myšlenky a čím víc lidí si to přečte, tím větší terapeutický efekt na tuhle podzimní skeptickou depresi. Vybírám si teď téma bakalářské práce a můj největší problém je ten, že nechi psát práci úplně zbytečnou (a vzhledem k tomu, že studuju podle většiny naprosto neužitečný obor je to ještě těžší)a to mě ubíjí. Jsem frustrovaná. Frustrovaná z toho, že všechno už bylo napsáno. A existuje-li tam někde nějaké bílé místo, je daleko za hranicemi poznatků, které jeden může nabýt za tři, maximálně čtyři roky studia. Tak kde to jsme?! Dost lidí má pocit, že náboženství je off to date záležitost a mají ho za archaický způsob výkladu světa. "Tak to přece nebylo, člověk vyrostl z opice..." všichni svorně tvrdí a mávají ve vzduchu brožurami s rozmotanou šroubovicí DNA a říkají, že věda to ví, že věda nám to vysvětlí. Když vezmu na zřetel, že jeden člověk není schopen pojmout všechny poznatky ani z jednoho relativně nového, neužitečného vědního oboru, co teda o té vědě vlastně víte vy? Nic. Co tedy z obrazu světa víte jistě? (A odpoví vám to na víc otázek, než náboženství?) Jen si myslíme, že věda to všechno zvládne vysvětlit a popsat a že to možná stojí v rozporu z křesťanstvím a kde čím, ale jak na tom vlastně je, to je vlastně možná velmi dobrá mediální masáž. Většina z vás ani neví, co se v té Bibli píše, ale striktně jste přesvědčení o tom, že jste proti ;) Ovšem vážení, nechceme si to přiznat, ale s tou vědou to je teda nakonec taky tak: zas musíme někomu věřit!
Víra je dnes vůbec ošidný pojem, který bych vám ani nedoporučovala použít. Skoro sprosté slovo. Můžete ji rovnou vymazat ze slovníku v rámci newspeaku, protože nemá šanci. Když už se bavíme o něčem takovém, co se týká moderní doby, máme tomu říkat spiritualita, protože jinak se masy brání.Zeptáte se někoho: "Věříte v něco?" a bez váhání dostanete odpověď: "Ne, já jsem ateista." Což btw znamená možná tak, že nevěří v boha, takže to ani není adekvátní odpověď. Věření se vyhýbáme. Dneska nikdo ani nevěří lidem, ani v spravedlivý svět, protože jsou to už dávno překonané názory. V českém prostředí mám občas pocit, že se někoho, mluvíce už o čemkoli, zeptáte: "A vy tomu věříte?" A on vám z principu, řekne, že ne. Věřit je málo, musíte být přesvědčeni, musíte máchat papíry a sborníky, abyste to dokázali, tady mluví data. A data bohužel nejsou axiomy, jak se s nimi často zachází. Data jsou pouze nějak (a třeba chybně) uchopená fakta. Jde jen o to, jaké paradigma zrovna vládne. Dřív lidé věřili, že Země je placatá a že je středem vesmíru. Také lidé věřili, že ve špenátu je spoustu železa. A my dnes přece víme, že to není pravda. [See image.]
