Pár zajímavých poznámek

Tak se mi tak občas stane, že narazím na nějaké důležité momenty dějin a jsem docela překvapená, co se dozvím. Tak se chci podělit o tom, co vám možná dějepisář nebo média zapomněli nasdílet.

Prvotní jednota křesťanství
Ač to tak občas vypadá, pocity, že někdy na počátku krátce po roce nula vznikla jednotná křesťanská církev, jsou bludy. Křesťanství začínalo jako dost ujeté spolky, které spojovalo pár myšlenek inspirovaných nějakou autoritou, které třeba jako apoštol Pavel hodně cestovali, čímž nabíralo velmi osobitého rázu dle kulturních odlišností jednotlivých geograficky vzdálených regionů. Snahy to trochu sjednotit jsou docela pozdního rázu. Křesťanství nikdy nebylo jednotné, rozdělení na východní a západní církvi nebylo nikdy nečekaným.

Anglikánská církev
se netrhla jen kvůli tomu, že nějaký panovník chtěl jinou manželku a nevěděl, jak to obejít. Ten samý pozdější bezvěrec před tím dostal dokonce od papeže ctnostný titul ochránce víry, protector fidae. Pochopitelně tam bylo množství jiných dobrých důvodů jako např. touha po moci, kterou papež měl díky obsazování postů v církvi. A také církevní bohatství, které zabavili ve prospěch anglické koruny ;)

Toleranční patent
Toleranční patent Josefa II. zas tak moc tolerující nebyl. Nejspíš vám někdy někdo tvrdil, že umožňoval náboženskou svobodu díky šlechetné mysli osvíceného panovníka. Bylo však nutné jej vydat na nátlak společnosti a zohlednit tak nekatolická (nikoliv nekřesťanská) náboženství na našem území, bohužel ale ani ne v celé jeho rozloze. Způsobil, že "sektáři" luteránského, kalvínského a řeckopravoslavného vyznání, jinak pronásledovaní po celé Evropě, u nás nebyli násilně nucení ke konverzi či upalovaní. Tato vyznání rozhodně nebyla zrovnoprávněná, pouze tolerovaná (modlitebny nesměly připomínat kostely, nedostali žádné peníze, měli omezené pravomoce jako občané..).

Oběti nacismu
Za oběti nacismu za Druhé světové války jsou obvykle pokládáni Židé. Aniž bych chtěla jakkoliv zlehčovat či popírat jejich obrovské ztráty, často se zapomíná zmínit, že nebyli jedinou skupinou, jež se stala terčem ideologie "dokonalé" (na křesťanských kořenech vyrůstající) rasy. Byli jimi např. také homosexuálové, židé, Romové nebo svědci Jehovovi. Osobně vnímám ztráty v koncentračních táborech jako počty, jež můžeme také připsat mezináboženským konfliktům, protože vznikly z ideologie společnosti, která byla postavená na křesťanských myšlenkách, a náboženské vyznání bylo velmi důležitým faktorem (ač neříkám jediný, nikdy to nebývá tak jednoduché) identifikujícím oběti a legitimizujícím tento akt. Ráda bych, aby se na to tento aspekt nezapomínálo, zvláště v kontrastu, když se dnes "vyspělé humánní" křesťanství srovnává s "primitivním" islámem.

Sekularizace
Uvěřili jste, že víra dnes už nic neznamená a ve vyspělém světě mizí? Tak to je taky fáma, jen toho Nietzcheho tak nežerte. Inspirujte se novými náboženskými hnutími (to, čemu veřejnost většinou říká sekty), běžte se v neděli podívat do kostela, podívejte se, jak v amerických filmech u soudu všichni přísahají na Bibli, zamyslete se nad vládou a hodnotami jejich prezidentů, nad symbolikou americké státní vlajky a když vás ani tohle nepřesvědčí, tak se běžte podívat na FB do skupiny Islám v České republice nechceme, jak někdo v zemi, z níž mají všichni pocit, že jsme největší ateisté v Evropě, argumentuje, že jsme přece křesťani. Neasi ;)

Pozvánka

Jestli mě znáte, tak asi víte, že jsem pěkně vybírává. A že mám své slabosti ;)

Dnešní příspěvek je laskavým pozváním do říše kaváren. Přístupná je instantně v jakoukoli denní i noční hodinu na adrese http://kavalerie.blogspot.com/, kde si vás já s mými kamarády dovolíme hýčkat ochutnávkou atmosféry z brněnských kaváren dle našich nejlepších postřehů a kritických soudů. Je to s lehkou nadsázkou náš "projekt", kterým se během náročného studia obveselujeme a posilňujeme a velmi nás potěší, když to někdo bude i číst, či se dokonce snad nechá inspirovat, kavárnu navštíví a podělí se s námi o svém názoru, a sice že jsme samozřejmě měli naprostou pravdu ;)

Abychom si pojistili vaši úplnou závislost, můžete nás sledovat také na twitteru.

Nevěříte v něco?

Dlouho jsem se neozvala, ale teď zase cítím téměř existenciální potřebu se s někým podělit o mé myšlenky a čím víc lidí si to přečte, tím větší terapeutický efekt na tuhle podzimní skeptickou depresi. Vybírám si teď téma bakalářské práce a můj největší problém je ten, že nechi psát práci úplně zbytečnou (a vzhledem k tomu, že studuju podle většiny naprosto neužitečný obor je to ještě těžší)a to mě ubíjí. Jsem frustrovaná. Frustrovaná z toho, že všechno už bylo napsáno. A existuje-li tam někde nějaké bílé místo, je daleko za hranicemi poznatků, které jeden může nabýt za tři, maximálně čtyři roky studia. Tak kde to jsme?! Dost lidí má pocit, že náboženství je off to date záležitost a mají ho za archaický způsob výkladu světa. "Tak to přece nebylo, člověk vyrostl z opice..." všichni svorně tvrdí a mávají ve vzduchu brožurami s rozmotanou šroubovicí DNA a říkají, že věda to ví, že věda nám to vysvětlí. Když vezmu na zřetel, že jeden člověk není schopen pojmout všechny poznatky ani z jednoho relativně nového, neužitečného vědního oboru, co teda o té vědě vlastně víte vy? Nic. Co tedy z obrazu světa víte jistě? (A odpoví vám to na víc otázek, než náboženství?) Jen si myslíme, že věda to všechno zvládne vysvětlit a popsat a že to možná stojí v rozporu z křesťanstvím a kde čím, ale jak na tom vlastně je, to je vlastně možná velmi dobrá mediální masáž. Většina z vás ani neví, co se v té Bibli píše, ale striktně jste přesvědčení o tom, že jste proti ;) Ovšem vážení, nechceme si to přiznat, ale s tou vědou to je teda nakonec taky tak: zas musíme někomu věřit!

Víra je dnes vůbec ošidný pojem, který bych vám ani nedoporučovala použít. Skoro sprosté slovo. Můžete ji rovnou vymazat ze slovníku v rámci newspeaku, protože nemá šanci. Když už se bavíme o něčem takovém, co se týká moderní doby, máme tomu říkat spiritualita, protože jinak se masy brání.Zeptáte se někoho: "Věříte v něco?" a bez váhání dostanete odpověď: "Ne, já jsem ateista." Což btw znamená možná tak, že nevěří v boha, takže to ani není adekvátní odpověď. Věření se vyhýbáme. Dneska nikdo ani nevěří lidem, ani v spravedlivý svět, protože jsou to už dávno překonané názory. V českém prostředí mám občas pocit, že se někoho, mluvíce už o čemkoli, zeptáte: "A vy tomu věříte?" A on vám z principu, řekne, že ne. Věřit je málo, musíte být přesvědčeni, musíte máchat papíry a sborníky, abyste to dokázali, tady mluví data. A data bohužel nejsou axiomy, jak se s nimi často zachází. Data jsou pouze nějak (a třeba chybně) uchopená fakta. Jde jen o to, jaké paradigma zrovna vládne. Dřív lidé věřili, že Země je placatá a že je středem vesmíru. Také lidé věřili, že ve špenátu je spoustu železa. A my dnes přece víme, že to není pravda. [See image.]

Dobré zboží se chválí samo aneb Sib dělá neplacenou reklamu

Pozor, tento blog je nabitý informacemi a odkazy a odpůrcům solidárního chování a zdravého životního stylu se z něj může udělat zle ;)

Dnes jsem se teda rozjela! Po návratu z lehce adrenalinových ferrat s Kudrnou jsem darovala krev v transfúzní stanici v FN Bohunice, Brno, pak jsem využila skvělých 25% slev v KLIMATEXU na Starobrněnské (které zítra končí, tak tam utíkejte!) a ještě jsem se zastavila na Zelném trhu pro zeleninku (a co že to tam teď mají? Dýně hokaido, cukrovou kukuřici, špenát, mošt, bylinky a jiné dobroty) a také ve Třech sudičkách, o kterých jsem slíbila, že podám report.

Takže po pořádku:
O darování krvu tu už taky leccos proběhlo (http://rybarna.blogspot.com/2007/04/krev.html), takže zdůrazním pár věcí:
Darovat krev mohou zdraví lidé od 18 let s váhou nad 50kg. Anamnéza dárce by neměla obsahovat žádné těžké nemoci, nedávná očkování, klíšťata 4 týdny před odběrem a žádné operace a piercingy v předchozím roce. Týden před odběrem by se neměly jíst žádné prášky jako acylpyrin, ibalgin a pod. (antikoncepce nevadí). Dámy by neměly mít menstruaci (velká ztráta krve). Den před odběrem se nesmí pít alkohol, ideálně ani kouřit a nejíst tučná jídla. Za odběr jako vždy dostanete stravenku v hodnotě 50czk, dva žetonky do automatu na kafe a sladkosti v nemocnici, od pojišťovany vitamíny pro dárce a letos mě ještě překvapili plechovkou Radegast Birell, který je údajně naprosto ideálně pro doplnění tekutin, vitamínů a minerálů po odběru ;) Tak za to to stojí, ne? ;) Je lepší se objednat, prvodárci jinak chodí do 10h. Do práce dostanete omluvenku a můžete si i něco odepsat z daní! Více info: http://www.fnbrno.cz/Article.asp?nDepartmentID=159&nArticleID=528&nLanguageID=1
Pokud byste měli nějaké dotazy, zavolejte si na 800 900 097, nebo využijte komentářů pod článkem, ráda vám odpovím, pokud to bude v mých silách.
Modelový dotazník pro dárce je ke stáhnutí zde: první strana, druhá strana.




Tři sudičky a jiné zdravé tipy:
Tři sudičky jsou malý bioobchod na Pellicově ulici (pod Špilberkem, kousek od Šilingráku). Je to velmi malý obchůdek, do kterého se nad víc než čtyři lidi nevejdou, unikátní je ovšem v tom, že tam za poměrně dobré ceny seženete zeleninu a ovoce v biokvalitě i bez objednání, na objednávku pak "bedýnkovým způsobem" výběr ze sezónní zeleniny v hodnotě 200, 400 nebo 600 czk. Objednává se do pátku do 12h, k vyzvednutí to je v úterý po 16. h. Jinak se tam dají koupit také vejce a mléčné produkty (hlavně jogurty, sýry) z farmy Němcovy (http://www.farmanemcova.cz/) a z farmy Evy Sedlákové (www.sedlakkozy.cz). Jogurt z farmy Němcovy jsem viděla i v brněnce na Skácelce. A ještě mám pro vás tip na výborné a naprosto bezkokurenční kváskové pečivo (vhodné i pro vegany): mají ho v obchodě se zdravou výživou na Veselé, v centru kousek od Čáry, skoro vedle (určitě všemi známého a oblíbeného) antikvariátu Alfa.

Zase pár slov o kalíšku

Tak zase po dlouhé době jsem se dokopala sednout ke klávesnici a něco sem nacvakat, ale pánskou část musím zklamat - opět z tohohle místa výjimečně udělám ekofem-blog a jdu psát o těch holčičích odpornostech.

Ano, zas to bude o trendech v menstruaci a jdu orodovat za řád kališnic, snad aspoň trochu vtipně :-) Pakliže jste o kalíšku ještě neslyšely, proběhnul tu už jeden článek na toto téma v minulosti: http://rybarna.blogspot.com/2008/01/menstruan-kalek.html. Skoro po dvou letech užívání pořád menstruační kalíšek používám, ale pořád nevidím žádnou dobrou reklamu ani o moc širší skupinu uživatelek téhle gadget. Zůstaňme u divnoslov a okraďme Mozillu (což pro velkou část pánů čtenářů teď bude přinejmenším svatokrádež) o modifikované heslo: Do you love your Menstrual Cup? We count on people like you to spread the word! Protože přesně tak to stále funguje. Teď to ale vypadá na fázi, kdy ty, které o tom uvažovaly, to už zkusily, ale teď se musíme snažit pohnout směrem ke zvídavostii všechny ortodoxní a konzervativní xenofobky :-)

Argument č.1:
Pokuď menstruuje 4 dny v týdnu, znamená to 48 dní v jednom pouhém roce. To je celý měsíc a půl za rok! Proč si to neužít? S kalíškem menstruaci hodíte za hlavu: musíte to řešit méně často, není to problém při sportu ani při dovolené, v praxi na to úplně zapomenete, bude vás to méně stresovat, tím si možná i usnadníte průběh PMS a všichni kolem ocení, že budete milejší :)

Argument č.2:
Pokud vás ta příroda nějak nebere a s eko argumenty nemusíme ztrácet čas, podívejme se na finanční hledisko. Dejme tomu, že při menstruaci spotřebujete jeden balíček vložek nebo tamponů každou menstruaci, to je kolem 40 czk minimálně, čímž se dostáváme na výdaje alespoň 480 czk za rok. Cena kalíšku je od 499czk, zaplatíte ji jednorázově a pokud do té doby neporodíte, vydrží údajně kolem pěti let, někteří výrobci uvádějí až 10 let (Silikon se nekazí, jenom žloutne.) To se vyplatí, ne? Žádné další věci jako lubrikační gel, desinfekční tablety nejsou nezbytně potřeba!

Malé shrnutí o kalíšku:
kalíšek je vyroben z lékařského silikonu, čili z materiálu, který nezpůsobuje alergie. Menstruační krev do něj odkapává a kalíšek se musí vylít v časovém intervalu podle síly menstruace - obvykle ráno a večer. Po vylití krve ho stačí opláchnout vodou a opět umístit, tak pokračuje po celý cyklus. Na konci cyklu kalíšek 3 - 5 minut vyvaříte a uložíte do bavlněného sáčku, kde počká na další cyklus. Z kalíškem můžete běhat, plavat, tancovat... Aplikace kalíšku chce trochu nácvik, jak si na to zvyknete se ho už ale nebudete chtít vzdát! Je k dostání ve dvou velikostech: menší pro mladší ženy, které ještě nerodily, větší pro ženy po porodu a ženy starší. LadyCup, kalíšek českého výrobce, je dnes již často k dostání i v lékárnách! Pokud vás děsí manipulace s krví, není čeho se obávat. Jednak to není kyselina, jednak se do sitauce, kdy jsou záchod a voda dostupné dostanete mnohem méně často, než se na první pohled zdá! Všechno řeší jenom láhev vody, kterou stejně s sebou nejspíš všude taháte kvůli pitnému režimu.

Za dva roky používání jsem kalíšek v 98% případů řešila ráno nebo večer doma, ve škole apod. pouze když jsem na něj ráno zapomněla. Nemám žádné problémy (a o žádných jsem neslyšela), které by mohly být spojovány s používáním kalíšku.

Narozdíl od tamponu z něj nehrozí riziko toxického šoku, nevysušuje, není chemicky bělený a nezasouvá se tak hluboko jako tampon.

Narozdíl od vložek nemusíte řešit, kam ji vyhodíte, je znatelně pohodlnější, není vidět apod.

Zkuste tu změnu pro sebe, troufám si tvrdit, že menstruační kalíšek zvyšuje ženám kvalitu života! :-)

:: Info a k dostání na ::
http://www.zemezena.cz/materialy.html
http://www.timesonline.co.uk/tol/life_and_style/health/alternative_medicine/article605573.ece

http://www.primisima.eu/menstruacni-kalisky.html
http://www.menstruacnikalisek.cz/
http://www.kalisek.cz/index.php?page=5
http://www.papackova.cz/menstruacni-kalisky-mooncup

http://www.krasa.cz/menstruacni-kalisek-pinkcup-luxury-velky.html

Stížnost

Dobrý den,

je nemilé, že se na Vás musím obrátit s takto nepříjemnou záležitostí, ale jelikož už aktuální stav není déle udržitelný, jsem donucena podat stížnost na počasí. Dne 20.3. planeta Země došla kolem poledne do jarního bodu a nastalo tak astronomické jaro; ráda bych Vám tedy připomněla, že s tou skutečností jsou v naší zeměpisné šířce spojená i nějaká očekávání, která Vaše společnost dosud nesplnila. Dne 19.3.2009 byly v Brně teploty kolem 4°C, stejně tak i dne 20.3.2009, dále bylo zataženo, a dokonce byly i přeháňky se sněhem. Vyzývám Vás tedy, abyste tuto situaci co nejdříve napravili, a změnili zimní počasí na jarní. Pokud by to bylo možné, velmi by mě potěšilo, kdyby celý den svítilo slunce, obloha byla modrá a teploty se pohybovaly mezi 16 a 18°C. Závazné plnění by přitom mělo být dle lidových zvyklostí do Velikonoc, protože chodit v zimě máchat holky ve studené vaně není přípustné; navíc nevím, jaké teploty jsou teď v Jeruzalémě, ale také by se mohlo stát, že by některé křesťany mohl Ježíšův osud tížit více než obvykle, protože je zpravidla zobrazován pouze v bederní roušce a za daných okolností by mu mohla být zima.

Děkuji za laskavé vyhovění mé žádosti.

S pozdravem

Hana Žaloudková

A dost!

Tak teď jsem se namíchla. Možná víte nebo tušíte, že jsem takový ten typ, který se zajímá o jiné lidi, občas někomu hodí pár drobných nebo má spasitelské tendence. Dneska u dveří zazvonil podivně vypadající týpek, který se představil jako brusič nožů a ptal se, jestli nechcem něco nabrousit. Ta milá duše ve mně si řekla, že ocení, že je týpek snaživý a chodí dom od domu, i když je to ilegální, a deset nožů mu na nabroušení dala (scénku, jak ve dvěřích podávám deset vražedných nástrojů cizímu muži, radši neřeště). Týpek byl ukecaný, čistě oblečený a milý až do chvíle, než mi vycenil svou práci na 510 czk (!) a při mém zděšení slevil na 450, "že jste to vy, paninko". Rozhodla jsem, že mu dám dvě sta, protože aj tak je to za dvacet minut královsky placená (a nedaněná) práce a vyhnala ho (kéž bych tak byla desetiruká Kálí, abych mohla zaráz všech deset nožů tasit), ale přetekl můj pohár trpělivosti. Ani ta dvě sta jsem mu neměla dávat, aj tak to bylo dost, měla jsem mu dát tak stovku za tu sprostotu, že se mě snažil nekřesťansky obrat. A teď mě strašně dožralo to čecháčství, v kterém nikdo neumí hrát fair play, kde všichni jen čekají, kde se dá conejvíc za conejmíň vycinkat! A nehledě na to, jak dobře ty nože nabrousil, hodlám odteď opravdu vyžadovat za své peníze kvalitu, protože další atribut tohohle přístupu je kdeco odfláknout. Bojte se, kavárníci, Sib vám teď už ale opravdu začne vracet ta předražená kyselá capuccina s mizerně udělanou mléčnou pěnou, třeste se, kuchaři, kteří nemají problém za recept "a la carbonara" prodat rozvařené špagety (to se ani nedá napsat spaghetti) se smetanovou-žampionovou(?) omáčkou nebo v kuřecím mase na kousíčky nechávat polámané kuřecí kosti! Běda vám!

Tutanchamon a jeho příliš drahé čekání

Tutanchamon na znovunabytí své božské slávy, respektive na porušení kletby a vyjmutí jeho seschlé mumie ze zapečetěné pohřební komory musel čekal tři tisíce let. Na repliku téhle sušinky a spoustu neoriginálních pohřebních předmětů můžou jít podívat Brňáci, aniž by se museli deportovat do Údolí Králů anebo Britského muzea, stačí zajít si do Titanic Hall u Hornbachu a za tři stovky budete mít Egypta skoro pokrk. Co Vám za tuhle nelidovou cenu nabízejí? Nevím, zda je tak tomu celou dobu od října, co výstava v Brně je, v půlce března ale končí, a především tam na vás čeká hlavně spousta lidí a na to je třeba se mentálně připravit ;) Pokud snad návštěvu plánujete a můj příspěvěk vás neodradí, rozhodně si zakupte dopředu vstupenku na přesný čas v síti ticketpro (a počítejte s tím, že tam strávíte aspoň dvě hodinky), jinak je velmi pravděpodobné, že už na vstup do objektu budete muset hodinu nebo déle čekat. Uvnitř si můžete pečlivě prohlédnout přeplněnou šatnu, kam se Vám pravděpodobně ani nevejde kabát, batoh si ideálně nechte v autě a foťák taky, protože fotit se sice může bez blesku, ale v zásadě to půlka návštěvníků není schopná pochopit a respektovat ;) Vypnout si na mobilu nebo foťáku zvuk by byl nejspíš taky příliš reformní návrh! A pochopitelně, že existuje velké množství kvalitních fotek těchto artefaktů, takže si nemyslím ani, že když jde o výstavu, musí mít každá babička fotku Pepíčka se sarkofágem, truhlou, hrobkou, rakví a kdovíčím ještě. Pokud nemáte rádi děti, zajděte si tam odpoledne, to vás možná už školní výpravy znuděných páťáků minou, za nás jich tam byly spousty.


Co je teda k vidění: krátké videomedajlonky Amenotepa, Achnatona a Tutanchamona, krátký film o Carterovi a jeho objevu hrobky, rekonstrukce pár síní hrobky s audiovýkladem a poté už volně prohlédnutelné exponáty pohřebních předmětů (šperků, rakví atd.) Ač se výstava svou cenou vyorvná zahraničním peckám, je poněkud organizačně a technicky nezvládlá (úmorné čekání, komentáře k videím jsou špatně slyšitelné a v hale je odporně vydýchaný vzduch a ani teď nás obdobně jako na Titaniku neušetřili pravopisných chyb v českých textech...) Pokud máte nutkavý pocit, že výstavu chcete vidět, protože Tutanchamon je vaše oblíbená mrtvola nebo si jste téměř jistí, že na podobné exponáty se v Londýně nebo přímo v Egyptě nikdy nepodíváte, nejspíš se vám výstava bude líbit a zlacené exponáty vám ve své životní výšce a monumentálnosti budou brát dech, vy ostatní si ale raději počkejte na vyspělejší kulturní prostředí ;)

Valčík s Bašírem

Tento unikátní kreslený dokument (ano, čtete dobře a to špičkově nakreslený) podává svědectví o genocidě v palestinských uprchlických kempech během války v Libanonu v roce 1982. Fakt, že se jedná o izraelský film, znamená hodně v událostech dnešním dnům nedávným, jimiž se válka o pásmo Gaza zapíše do dějin izraelsko-palestinského konfliktu. Jedná se o přiznání, u nějž se finančním spolupodílením izraelské ministerstvo kaje? Nemám znalosti ani chuť pokračovat v politicky laděném komentáři, přesunu se tedy do oblasti mně mnohem pohodlnější - do krajin lidské duše.

Snímek se věnoval freudovskému vytěsnění - přesněji jde o jeden z obranných mechanismů, které dále popsala Freudova dcera Anna. Využívá se zde teorie vědomí a nevědomí, kam můžeme přesunou traumatickou vzpomínku, pokud například závažně vadí konzistenci smýšelní o naší osobně, prostě se nám ani trochu nevpasuje do schématu, v kterém o sobě přemýšlíte, a tak ji vymažete. Někdy se probudí ve snu, někdy vůbec. Snímek podával příběh muře, který vytěsnil vzpomínky na masakr a ze střípků ostatních pamětníků se snaží poskládat svůj "vytěsněný" den.


Zmíněný konflikt má dost zajímavý rys: je poměrně mladý, zatímco lidé zde v Evropě mají pod "válkou" tendenci automaticky rozumět první nebo druhou světovou, jejíž pamětníci nám pomalu vymírají. Dostáváme se ale do situace, kdy mi se máme docela pohodlně, zatímco támhle někde se děje "něco". Potřeba místních se s konflikty vypořádat a podat svědectví o svých osudech je pochopitelná, a tak vznikají snímky jako tento, v dizonanci s holywoodskými trháky ve stylu Zachraňte vojína Ryana, která trpí černobílostí - sřílíme do zlých a špatných nepřátel, hrdina je na straně milice a většinou se nám ukáže dřív než strana druhá, a pokud snad vidíme stranu druhou dřív, tak je to u něčeho prvoplánově nekalého - chystají bombu, atentát, vraždí, bez žádných ctnostných pohnutek, kterým by snad film chtěl dát prostor. Pokud hrdina není na straně milice, je milice zkorumpovaná, a on pluje sám proti oceánu, který zase zvvrhne, aby nastolil řád Dobra.

Dokumenty jsou jiné, na první pohled vás napadne, že něco není v pořádku a že to není tak jednoduché. Jsme ale bombardování násilím z amerických filmů, které vypadají realně a přitom nejsou, jak tedy zobrazit reálné? Valčík s Bašírem se toho chopil mistrovsky - tu hrůznou realitu nám namaloval. V momentě, kdy všichni ví, že se jedná o něco reálného, najednou ukazovat všechno reálně není vhodné, najednou bychom to nestrávili. A tak to namalujem, tím si řeknem, co se stalo, ale nevidíme to přesně tak a tím tomu vracíme ten háv nereálnosti. Stejně jako bychom to popsali. Jsme trochu schizofrení.

Další věc popisuje replika z filmu Hotel Rwanda poté, co se reportérovi podaří natočit záběry genocidy:
- Jsem tak rád, že jste to natočil... Lidé přece musí něco udělat, když to uvidí.
- Cože? Lidé to uvidí večer ve zprávách a jen si řeknou "O, můj bože, to je hrozné.." a budou dál pokračovat ve své večeři.

Otázka zní: Jak tedy s takovou informací naložit? Podívat se v kině na dokument a říct: "Ty woe, to bylo hustý, ta hudba a tak.." "Mně se to nelíbilo, takovej moc doják."? To asi není fér. Tak co s tím? V kavárně po kině u cappucina udělat reflexi a držet minutu ticha? Jak to vůbec ovlivňuje nás, jsme alespoň schopní si něco takového opravdu připustit? Jak zapadá fakt, že někde támhle se válčí, do naší představy bezpečného světa a co to znamená pro náš malý vnitřní vesmír? Je fér aby vůbec takový film, resp. jakýkoliv jiný, který upozorňuje na nějaký společenský problém, dostal ocenění a herci zlaté globy za výkon něčeho, co je vlastně noční můra v reálném životě spousty lidí, kteří za to nikdy nic nedostanou? A upozorňuje to skutečně na nějaký problém, podnítí to řešení, nebo jsme se za dějiny vůbec nezměnili a pořád jsme diváci v aréně s gladiátory?

Nenechte se šálit, já sama jsem ta povrchní, nejde mi vlastně o všechny ty příběhy ubohých lidí, jde mi o to, jak se k tomu chovají a pracují s tím ti šťastní.