Teď je čas darovat krev

Saturday, October 27, 2007

"My jenom nevíme, co z tebe bude!"

Tak a mám to zase na talíři. Když madre navrhla očkování proti žloutenkám typu A a B jako dárek k narozeninám, protože "budu beztak chtít pracovat s těma feťákama a kriminálníkama", na tváři se mi vykouzlil úsměv. Čekala jsem, že už se s tím smířila. Na vysvětlenou – studuji na FF MUNI psychologii a religionistiku a dalo mi hodně práce, abych to mohla říct. Jsem na to pyšná.

Když všechny moje přihlášky byly na filosofickou fakultu tady v Brně nebo v Olomouci, byli doma ještě tak nějak klidní, protože mi pořád opakovali, že se nedostanu, a každý den se mě ptali na "náhradní řešení". Se slovy jako filosofie a jejími deriváty se v naší rodině odjakživa zacházelo s despektem, protože chlapi se tady vždycky zabývali technickými obory a mamka je jen vyučená. Ale aspoň něco umí :-)

Jako exemplární příklad je mi pořád předhazovaná sestřenice, která vystudovala estetiku a divadelní režii, a rok nemohla najít práci, protože na divadlo byla překvalifikovaná a nikde jinde jejím titulům příslušející plat dát nechtěli. Já jsem přihlášku na religionistiku doma zamlčela a když jsem radostně říkala madre, na co jsem se dostala, tak mi odvětila, ať to nestuduju, že to ani neumí vyslovit, a tak to nikomu nebude říkat, a i kdyby, nikdo by nejspíš nevěděl, co to je. Prý jestli něco s regionama :-)

Religionistiku studuji v kombinovaném studiu (mám ji jeden pátek jednou za dva týdne a kupu čtení k tomu) , pouze ze zájmu a budu moc ráda, když ten obor dostuduji, protože mě ohromně baví a považuji to jako takový luxus v osobním rozhledu, ovšem nečekám, že by mi v životě k něčemu byla. A to je právě to, co všem leží v žaludcích – "Dobrý, a k čemu ti to jako bude?!" A já pořád neskrytě odpovídám "Úplně na hovno a zapomeňte na to!"

Psychologii doma už nesou lépe, nebo aspoň chvíli nesli, protože si myslei, že soukromá terapeutická praxe nebo nějaké to kaučování může vynášet a vlastně, že psychouše bude brzo potřebovat každej (i když každý z nich by se nejspíš propadl hanbou, kdyby něco takového zkusil). Ovšem pro psychologa je všechno takové běh na dlouho trať: pět let na vysoké jsou základ a madre mě už nejspíš prokoukla.

Takže co ze mě bude? To si povíme časem, ale život je moc krátký na to, abych dělala něco, co mě nebaví. I když občas vtipkujeme, že s kombinací psychologie-religionistika bych mohla leda tak tahat lidi ze sekty, anebo, finančně mnohem výhodněji, bych mohla nějakou sektu založit :) Nevím, kolik budu vydělávat a docela mě děsí, když vidím, že by doma asi ocenili víc, kdybych byla kadeřnice. Mrzí mě, že lidé ve všem hledají peníze a praktické využití, já taková nejsem a nechci být, a až se budu muset postavit na vlastní nohy, vím, že to nejspíš nepůjde podle těhle plánů.

Moderní doba "odkouzlila" tradiční svět, zbavila ho jeho čar, tajů a mýtů a buduje novou sociální skutečnost na základě střízlicých, věcných, praktických a vysoce účelných zásad. (Keller, Jan. Nedomyšlená společnost. Doplněk: Brno, 1992)


A pokud zruší Památník českého písemnictví jako nepotřebnou instituci, tak se docela obávám, že bude jednou z dalších položek na seznamu filda!

Sunday, October 21, 2007

What a beautiful day

Vrátilo jsme se lehce přiopito z hospody a chtělo jít spát, ale jelikož ještě nikde nejsou ty skvělé vynálezy od MCXX, a sice hardware, který vás při spuštění compu donutí nafoukat, a když máte nějaké to promile, automaticky zablokuje klávesnici, tak tu teď páchám zlo. Ano, jsem jenom člověk :) a budu psát o člověčích záležitostech a k tomu způsobem náctileté slečínky, co si píše deníček :P O, jak nenápadité! O, vlezte mi na záda :-)

Takže: mám se skvěle! Ráno ke snídani jsem si vzala jogurt od Yoplait a pod víčkem se skrýval neuvěřitelný potenciál – bílý jogurt s příchutí naspod! Neuvěřitelné! Já jsem věděla, že si někdo té díry na trhu musí všimnout a konečně ten okamžik nastal :-) A hned mi bylo jasné, že tenhle den nebude jen takový.

Tak jsem si stahovala z ISu nějaké materiály do školy, tiskla to a aktivně třídila do složek poslouchajíc Children of Bodom, venku padalo podzimní listí, a já se cítila šťastná. Obědvali jsme halušky z brynzou a slaninou, pak jsem na zítra stvořila parádní tiramisu a v pokoji jsem rozvěsila ještě více sušených růží za účelem hřbitovnějšího vzhledu, jakožto dušičkovou výzdobu:P Zrovna jsem chtěla ulehnout na gauč a vážně se hrozně moc učit, když tu, co se nestalo, nakontaktovala mě Petra Chateaux a zlákala mě na příručku filosofie do hospody. O, jak typické :)

Teď tu sedím a dobrou náladu mi nezkazilo ani Starobrno. Zapla jsem tedy comp, abych poškádlila a nakazila pár nezbedníků na icq, ovšem po zjištění, že všichni stejně dělají něco lepšího, jsem se rozhodla si aspoň vybrat email. A co se nestalo2 : R-O-L-A-N-D, ano, ten sympatický dlouhovlasý slovenský spolužák z psychologie, co má skupinu, hraje na kytaru a učí se na cello, právě pozval S-I-B-Y-L-U, čili MNĚ:P, k nim na SLOVENSKO, protože tam bere paraguayského spolužáka DIEGA, který pochopitelně mluví ŠPANĚLSKY, a učinil tak pod zamínkou pochlástávání, kamarádění a koncertu! Prý jestli bych se neurazila :) Náhodou bych se neurazila.

Milý Ježíšku, do nového roku si přeji více takových dní! A všem dobrou noc ;)

P.S.: Strašne moc bych si tenhle pocit chtěla dát do konzervy na horší časy ;)

Saturday, October 13, 2007

Můj feminismus

Vždyť jste to ode mě všichni čekali :-) Jednoho dne to prostě muselo přijít. A teď tak úplně nevím, kde začít. Doufám, že si mě teď pánové hromadně nesmažou z ICQ :) Rozdíl je jen v tom, že když se mě někdo zeptá, jestli jsem feministka, tak asi odpovím, že přijde na to, co si pod tím pojmem představuje, trochu to doladíme, a pak odpovím "ano". Co se týče postoje k mužům, tak se nic nemění - i když si taky někdy ráda zanadávám, tak vás mám pořád stejně ráda a penis bych za žádnou vagínu na světě nevyměnila :)

Proč? Určitě se shodneme na tom, že v minulosti na tom ženy byly hodně špatně a někde pořád jsou. Všichni si dnes myslíme, ba i pokládáme za samozřejmost, když ženy mají volební právo, a kdyby se nás někdo zeptal, zda to tak má být, myslím, že společnost je už natolik vyspělá, aby všichni odpověděli, že ano. Všichni se hrdě hlásí k tomu, že práva žen a mužů jsou papírově stejná, máme pocit, že to byl velký kus práce, ale ve většině případů počiny na toto téma padají do historie a skoro to vypadá, že jde o ukončený proces. Je mi líto, ale ještě je velký kus cesty před námi.


Takže co mě štve? Štve mě moje babička, když mám utírat za bratra nádobí, protože ze mě má být hospodyňka. Štve mě moje matka, když je problém, že mám v pokoji nepořádek, protože jsem holčička. Taky mě štve tím, jak mi na jednu stranu radí, abych chlapovi v manželství neposluhovalam, a přitom mého bratra rozmazluje tolik, že by jako samostatná jednotka umřel hlady, protože umí jen polívku ze sáčku, a k tomu je líný si ji udělat. Štval mě můj otec, když urážel inteligentní ženy, co "neumí dělat nic lepšího než jen kafrat do tý politiky." Štve mě, že si hrajeme na společnost, která má jen rovné příležitosti, a přitom to není pravda. Štvou mě muži, kteří se slečnama zachází jako s estetickým doplňkem a ještě víc ženský, kterým to vyhovuje a dělají je ze sebe. Taky mě štve, že tyhle kravky utrácí spoustu peněz za na zvířatech testované kosmetice, plastické chirurgii a rakovině kůže ze solárka, místo toho, aby je využily trochu smysluplně. Štvou mě, jak se podbízí. A bezpochyby taky těmhle kráskám děkujeme za epidemi poruchy příjmu potravy. Jak moc jsou to ideje proti mužům? Jsou to ideje proti genderovým stereotypům a všem, včetně žen, kteří nejsou schopní si uvědomit, že žena si zaslouží úctu kvůli jiným věcem, než je sex, který může poskytnout. A klidně mi tu pište, že to říkám proto, že jsem ošklivá...

Sorry, ale už mi to přijde jenom uhozený. Dneska to nebylo moc hluboké, spíš nadávací; příště to zkusím líp a méně afektivně ;) Více o téhle problematice se dozvíte na http://zenskaprava.ecn.cz/.