"My jenom nevíme, co z tebe bude!"

Tak a mám to zase na talíři. Když madre navrhla očkování proti žloutenkám typu A a B jako dárek k narozeninám, protože "budu beztak chtít pracovat s těma feťákama a kriminálníkama", na tváři se mi vykouzlil úsměv. Čekala jsem, že už se s tím smířila. Na vysvětlenou – studuji na FF MUNI psychologii a religionistiku a dalo mi hodně práce, abych to mohla říct. Jsem na to pyšná.

Když všechny moje přihlášky byly na filosofickou fakultu tady v Brně nebo v Olomouci, byli doma ještě tak nějak klidní, protože mi pořád opakovali, že se nedostanu, a každý den se mě ptali na "náhradní řešení". Se slovy jako filosofie a jejími deriváty se v naší rodině odjakživa zacházelo s despektem, protože chlapi se tady vždycky zabývali technickými obory a mamka je jen vyučená. Ale aspoň něco umí :-)

Jako exemplární příklad je mi pořád předhazovaná sestřenice, která vystudovala estetiku a divadelní režii, a rok nemohla najít práci, protože na divadlo byla překvalifikovaná a nikde jinde jejím titulům příslušející plat dát nechtěli. Já jsem přihlášku na religionistiku doma zamlčela a když jsem radostně říkala madre, na co jsem se dostala, tak mi odvětila, ať to nestuduju, že to ani neumí vyslovit, a tak to nikomu nebude říkat, a i kdyby, nikdo by nejspíš nevěděl, co to je. Prý jestli něco s regionama :-)

Religionistiku studuji v kombinovaném studiu (mám ji jeden pátek jednou za dva týdne a kupu čtení k tomu) , pouze ze zájmu a budu moc ráda, když ten obor dostuduji, protože mě ohromně baví a považuji to jako takový luxus v osobním rozhledu, ovšem nečekám, že by mi v životě k něčemu byla. A to je právě to, co všem leží v žaludcích – "Dobrý, a k čemu ti to jako bude?!" A já pořád neskrytě odpovídám "Úplně na hovno a zapomeňte na to!"

Psychologii doma už nesou lépe, nebo aspoň chvíli nesli, protože si myslei, že soukromá terapeutická praxe nebo nějaké to kaučování může vynášet a vlastně, že psychouše bude brzo potřebovat každej (i když každý z nich by se nejspíš propadl hanbou, kdyby něco takového zkusil). Ovšem pro psychologa je všechno takové běh na dlouho trať: pět let na vysoké jsou základ a madre mě už nejspíš prokoukla.

Takže co ze mě bude? To si povíme časem, ale život je moc krátký na to, abych dělala něco, co mě nebaví. I když občas vtipkujeme, že s kombinací psychologie-religionistika bych mohla leda tak tahat lidi ze sekty, anebo, finančně mnohem výhodněji, bych mohla nějakou sektu založit :) Nevím, kolik budu vydělávat a docela mě děsí, když vidím, že by doma asi ocenili víc, kdybych byla kadeřnice. Mrzí mě, že lidé ve všem hledají peníze a praktické využití, já taková nejsem a nechci být, a až se budu muset postavit na vlastní nohy, vím, že to nejspíš nepůjde podle těhle plánů.

Moderní doba "odkouzlila" tradiční svět, zbavila ho jeho čar, tajů a mýtů a buduje novou sociální skutečnost na základě střízlicých, věcných, praktických a vysoce účelných zásad. (Keller, Jan. Nedomyšlená společnost. Doplněk: Brno, 1992)

A pokud zruší Památník českého písemnictví jako nepotřebnou instituci, tak se docela obávám, že bude jednou z dalších položek na seznamu filda!