Janička a Petr
Včera byl tak krásný a slunečný den, že mě to nedalo, abych někoho nezneužila a nevytáhla na procházku. Vydali jsme se tedy s Lischaiem do Líšně s cílem od tam pěšky dojít do Bílovic přes Těsnohlídkovo údolí, řečený to kraj Lišky Bystroušky. Mise byla úspěšně splněla a ještě jsme se na začátku naší cesty zastavili na Velké Klajdovce.
V lomu je tam obrovské prostranství se spoustou kamenů, z kterých děti, huliči a kolemjdoucí páry skládají obrázky nebo nápisy. VLAST, VIETNAM, MILUJU TĚ, CANABIS… My jsme shora koukali na to ohromné plátno a na něm pozorovali Janičku s Petrem, jak dávají dohromady jejich jména ve velikánském srdci.
Hned jsme letěli dolů a nemohli jsme odolat chtíči zanechat tam i náš vzkaz budoucím pokolením. Naplněni endorfiny jsme splácali
A cestou zpět jsme se s nimi náhodou vážně dali do řeči. Ano, byli to Janička a Petr. Petr postavil srdce Janičce někdy v dubnu, a pak ji tam vzal, aby to viděla, a teď se sem vrátili, protože dostali echo, že z Janičky někdo udělal Toničku :) A byli úžasní - nad všemi těmi věcmi vážně přemýšleli :) chvíli jsme si s nimi povídali a uváděli písmenka na pravou míru, než se naše cesty rozdělily na další část výletu a naposledy nám zamávali ze zastávky autobusu. Krásně nám oběma rozzářili den a připomněli, jak je to úžasné, když jsou dva lidi spolu, milují se a tou svojí harmonií mění svět.
Děkuju, Janičko a Petře, doufám, že na vás ještě někdy narazím, a přeju vám jen to nejlepší :)
Tak to byl vzkaz pro Janičku a Petra a pro vás všecky ostatní platí to usmívejte-se :)
No comments:
Post a Comment