Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Právě je 4:45 1.1. 2007. Venku ještě doznívají výbuchy petard a já si v sobě nesu zážitek z včerejšího večera. Je krásný, jak máme jeden dlouhý rok za sebou a vítá nás nový, plný překvapení, očekávání, stresů a učení. Snad bude stát za to, asi jeden z nejdůležitějších roků života. Za dveřmi mě straší maturita a přijímací zkoušky, ale nejtěžší úděl bude rozchod party lidí z gymplu. Děcka, se kterýma jsem strávila čtyři roky, za který se neuvěřitelně moc věcí změnilo. Tím se odkazuju třeba na Sib (holčinu, která mi přirostla k srdci). Letos jsme spolu trávily Silvestra, kdežto o rok zpět jsme si řekly za celý den snad jen "ahoj". A mám ji strašně moc ráda. Rok 2006 nás spřátelil, takže nechci říkat, že ho mám konečně za sebou, protože jsem během něj získala spoustu přátel, kteří pro mě znamenají na světě strašně moc. A co víc se dá získat...!

Velkým otazníkem je nám budoucnost. Kdo ví, kolik se nás bude scházet a bude nás pohromadě. Není vždycky všechno podle našich představ, ale to, že mám kolem sebe spoustu fajn lidí, mi nikdo z paměti neukradne. Zní to naivně, ale ty brďo, teď nám teprv začne hitparáda. A svaťák je filmovej týden, to je jasný:))

Silvestr byl fajnes. Chyběla nám Mája, protože ji skolil bacil. Bacile, bacile, to se nedělá brát nám Anitchku na poslední den v roce a muchlovat se s ní pod peřinou. Robin nám natřel nos tím, jak správně má vypadat silvárovská oslava. Bohužel jsme neměli výdrž dotáhnout to až do konce. Takže bacha, Robe respekt. ZN má konkurenta:) Ale i tak to bylo parádní. Thess se jako hostitelka nezapře (ale tu klisnu jí neprominu:-E). Fotili jsme se s prskavkami i bez prskavek, s neuvědomělými i uvědomělými xichty:)) A s alkoholem:)

Před čtvrtou ranní jsme se vydali na rozjezd a nechali Thess a Kuře o samotě. Měli jsme vyhodit skleněný flašky do tříděnýho odpadu. Bohužel tříděný odpad jsme nenalezli a tak 3 lahve od šampáňa skončily v autě nějakého domorodce, který ráno bude stěží ženě vysvětlovat, že v noci v přívěsu s nikým nekalil;)) Nočním Brnem jsme se lehkou chůzí blížili na zastávku a říkali si, jak je ten svět fajn. Spousta oslavenců nenechala město spát a v rozjezdu ještě řádila. Když jsme nastoupili, byl bus plnej lidí. Lidí v lihu a v bezvadné náladě. A jako kdybychom si měli všichni co říct a všichni k sobě v tu chvíli patřili. Jeden se na druhýho smál a sem tam proletěla davem hláška "tak šťastněj novej rok!" . Škoda, že jen jeden den v roce nese tuhle extra spřátelenou atmosféru. Ale on si to zaslouží, je tečkou za naší minulostí.

U domu jsem vystupovala na zastávce se sousedama. Prohodili jsme pár slov a já se s paní sousedkou řezala smíchy, když její manžel zabočil do vedlejšího vchodu a tvrdil, že se přestěhovali. Měla s ním pak práci dovléct ho dom:) Já jsem se pomalu klouzala po namrzlým chodníku ke dveřím baráku, užívala si prvního dne 2007, kouřila Camelku a v uších mi znělo What a wonderful world...