The Nightmare before Christmas

‘cauze it’s always raining in my head. A někdy i sněží….

Asi se čeká, že teď napíšu něco o Vánocích, zanadávat si, že pořád nesněží a že klid být ani nemůže, když jsou v obchodech mraky lidi a kdejaký supermarket má otevřeno; mi vlastně ani nepřijde, že zítra nějakej svátek je, ostatně jsem to chtěla posunout a taky by to bylo lepší.

Madre zítra pracuje do čtyř a jsem moc ráda, že na Štědrý den nikomu nevezmeme tu možnost být najezený k prasknutí, a doufám, že si k ní zrovna zítra každý ze Slatiny půjde koupit deset deka nějakýho zasranýho salámu, protože by mě nejvíc naštvalo, kdyby tam tvrdla zbytečně. Dopřejme přeci babičce, která si zapomněla koupit šunku do bramborového salátu, záchranu její svízelné situace.

Dneska nadávám. Od rána, i když ono není ráno; nebezpečně se blíží pravé poledne, ale já jsem před chvílí vstala. Vykročila jsem levou nohou a ještě jsem zakopla o tu ohromnou bichli Psychologie od Rity Atkinsonové, která se mi válí na zemi, a je to opravdu tak velká kniha, že si o ni s přehledem zkopnete palec.

V kuchyni ležely na stole noviny a úplně jak neon na mě svítil nadpis Policejní prezident jel zas 170 km/h. Říkám si, že je tady fakt bordel… Milý Ježíšku, tu novou vládu nám přines, prosimtě… Ještě jsem chtěla psát o bitvě Ježíška a Santy, ale to je škoda slov… slovy našeho profesora ZSV Měšťánka nám ze svátků mizí duchovno a morfuje na konzumno a to je škoda, nejen slov.

V televizi dávali nějakou pohádku, kde mají jed "jenž zabere okamžitě, víno nezkalí a přitom, jak se zdá, nezmění ani jeho chuť" a mě by moc zajímalo, jak to ví :-) Jelikož mi to připomnělo úkol do VSP, taktně jsem přepla, a zastavila se u vysílání o nějaké vojenské technice. Zaujal nás ten "obranný průmysl", pro který je vyráběná.

Chybí závěr... tak si ho domyslete sami :( Jsem ufňukané malé dítě...