O depresi

Ano, mohli jsme vám napsat hezký blog... a vtipný! Hezké metafory, usměvavé smajlíky a potom pointa... jenomže my řekli ne! Žádné vtipy, a když depresi, tak pro všechny :-)

Měla jsem dneska tak velkou depku, že nezabrala ani Yatta, ani písničky od DreamTheater, což už je docela něco. Řekla jsem si, že se podívám na nějaký dost drsný film, abych se vzchopila, že jsem na tom dobře. Vybrala jsem si švédsko-dánský film Lilya 4-ever, kde mluvili rusky a pak anglicky a vybrala jsem si ho proto, že na csfd má 83%, psali o něm v Reflexu a je to první film, co jsem si sama stáhla.

Lilya je holka, kterou opustí matka, tetička ji vyhodí z kvartýru, začne čichat lepidlo a taky se o ní proslýchá, že je lehká. Takže to začne dělat… A dál to povídat nebudu, kdyby se na to chtěl někdo kouknout, ale není to nutný. Jestli jste zvědaví, zeptejte se mě na ICQ ;)… ale zpátky… fuuuj! Tomu říkám horor. Žádné blbé to, strašidelné něco, hnijící zombie nebo Satan. Brečela jsem jako želva, ale pomohlo to.

Pak mi madre řekla, ať jdu koukat na Ally McBealovou (kterou milujem, ale vidíme ji tak jednou za čtvrt roku), kde zrovna umřel Billy, a brečely jsme obě, už jako dvě želvy. A sem jsem napsala dvoustránkovej blog o smrti a pohřbech, ale byl tak negativní, že by mě ráno do depky dostal spolehlivě zas, takže jsem ho zcenzurovala, aby mě pak Vesmírní lidé nemohli nařknout, že táhnu s Ještírkama a šířením negativních vln způsobuju epidemie :) nic! A tak aspoň pěkně kýč nakonec a na-dobrou-noc speciálně pro SnOopy, aby si dycky vzpomněla:)

(...)Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.