A tak to asi je..

Asi patřím do jiné doby. Občas se nemůžu pochopit s lidma, od kterých bych čekala, že mají smysl pro věc. Je už jedno pro jakou, prostě vědět, že nejsou všichni tak zblblí moderní dobou a najde se člověk, co večer vezme do ruky knížku namísto sledování dementních estrád na Nově a podobných sraček, co udávají tempo dnešního života (bože, ani se mi to semka nechce psát).
Spousta lidí, co znám, v životě nepřečetla knížku. Hej taky si říkám, že to je vtip (sorry, NENÍ). A o čem se potom chcete bavit..?

Jsem teď strašně protivná, já vím. Před chvilkou jsem dokoukala Přelet nad kukaččím hnízdem. Mám v sobě pořád zážitek.. A taky strašný zklamání právě z toho, o čem jsem mluvila na začátku. Naši mi řekli, že na takovou blbost koukat nebudou, a koukali na Českýho slavíka. Asi bych se teď propadla hanbou.. Já pořád hledám důvod, proč na to té televizi skočí? Na ty laciný "srandy". No, aspoň že čtou knížky...

Asi mám hodně jinak postavený hodnoty než většina mých dnešních vrstevníků (i nadvrstevníků). Moc věci řeším. Štve mě, že se ve spoustě věcí neshodnu s našima (nejde tady o pubertu a to, kdy mi říkali, ať jsem ve dvanáct doma). Probíráme různý témata, politiku, všeobecně názory, i filmy a já pořád stojím proti nim. Mrzí mě to. Protože si myslím, že mám pravdu (alespoň z velké většiny). A mám potřeby pořád něco měnit, svět je strašně velikej a krutej a já se s tím nechci jen tak smířit a kdykoli můžu, snažím se to nějak alepsoň trošilililinku změnit. Pro mou naivitu jsem asi slepá a pořád věřím ve spravedlnost a snažím se otevřít oči ostatním. Jenže tohle je z mýho pohledu. Třeba se někdo jinej naopak snaží otevřít oči mně..