A dost!

Tak teď jsem se namíchla. Možná víte nebo tušíte, že jsem takový ten typ, který se zajímá o jiné lidi, občas někomu hodí pár drobných nebo má spasitelské tendence. Dneska u dveří zazvonil podivně vypadající týpek, který se představil jako brusič nožů a ptal se, jestli nechcem něco nabrousit. Ta milá duše ve mně si řekla, že ocení, že je týpek snaživý a chodí dom od domu, i když je to ilegální, a deset nožů mu na nabroušení dala (scénku, jak ve dvěřích podávám deset vražedných nástrojů cizímu muži, radši neřeště). Týpek byl ukecaný, čistě oblečený a milý až do chvíle, než mi vycenil svou práci na 510 czk (!) a při mém zděšení slevil na 450, "že jste to vy, paninko". Rozhodla jsem, že mu dám dvě sta, protože aj tak je to za dvacet minut královsky placená (a nedaněná) práce a vyhnala ho (kéž bych tak byla desetiruká Kálí, abych mohla zaráz všech deset nožů tasit), ale přetekl můj pohár trpělivosti. Ani ta dvě sta jsem mu neměla dávat, aj tak to bylo dost, měla jsem mu dát tak stovku za tu sprostotu, že se mě snažil nekřesťansky obrat. A teď mě strašně dožralo to čecháčství, v kterém nikdo neumí hrát fair play, kde všichni jen čekají, kde se dá conejvíc za conejmíň vycinkat! A nehledě na to, jak dobře ty nože nabrousil, hodlám odteď opravdu vyžadovat za své peníze kvalitu, protože další atribut tohohle přístupu je kdeco odfláknout. Bojte se, kavárníci, Sib vám teď už ale opravdu začne vracet ta předražená kyselá capuccina s mizerně udělanou mléčnou pěnou, třeste se, kuchaři, kteří nemají problém za recept "a la carbonara" prodat rozvařené špagety (to se ani nedá napsat spaghetti) se smetanovou-žampionovou(?) omáčkou nebo v kuřecím mase na kousíčky nechávat polámané kuřecí kosti! Běda vám!