O princezně a drakovi
Feministická pohádka bourající genderové stereotypy jako krátký úkol do loňského předmětu VSP (volitelného semináře sociologicko-psychologického, kde Voskovky Sou Povoleny). Doufám, že se bude líbit...
Bylo nebylo jedno království a v tom království se usídlil strašlivý drak. Měl ohnivý chřtán a byl tak děsivý, že se ho bál každý široko daleko, dokonce i za sedmero horami, i za sedmero řekami a za sedmero moři tím spíš, protože tam žily úplně největší třasořitky.
I mysleli si moudří rádci, že drak žere urozené panny, a králi poradili, že když mu jednu nabídnou, odletí snad do jiného království povečeřet zase další princeznu. Vypravili tedy poddaní obrovský smuteční průvod a doprovodili princeznu k starému pobořenému hradu, kde ji zamknuli ve věži, aby drakovi neutekla, a ponechali ji jejímu osudu.
Třebaže drak přiletěl, princezna nezemřela. Ukázalo se, že to je vegetarián, a proti pannám nic nemá, ovšem klíč od věže - ten taky neměl. Princezna se tam nudila, ale aspoň měla dost času přemýšlet, a jedné noci za úplňku poté, co zrovna vyluštila všechny křížovky a sudoku, co si s sebou pro sichr vzala, si sedla do okna věže. Zpívala o pomoc, když tu ji někdo přece uslyšel a přispěchal: holoubek. Ani ten klíč neměl, ale mohl doručit vzkaz. Přivázala mu tedy k pařátku tuto zprávu:
Jsem živa, zavřená v nejvyšší komnatě na nejvyšší věži! Vyhlaste, že čekám na prince, který je chytrý, krásný, vtipný a chrabrý; prince, jenž svůj pyj ovládá stejně umě jako svůj meč; prince jako z ostatních pohádek, který u stolu nekrká, mačká zubní pastu od konce a dává dolů záchodové prkénko, takový princ mě jistě vysvobodí a stane-li se tak, získá mou ruku a půlku království! Princezna
A odeslala holuba doufajíc v záchranu.
A tak princezna na svého prince čekala… čekala… a čekala… až z té věže radši slezla sama.
2 comments:
No a na hradě v Petrovicích se pro změnu čeká na chápavou sebevědomou pozitivně založenou nezamindrákovanou princeznu schopnou samostatného ne-závislého života, respektující cenu svobody a to, že pro šťastné zítřky se nejdřív musí dneska tvrdě dřít.
Ponaučení? To, že čekáme na věci nereálné, nic nevypovídá o těch věcech - ale zato hodně o nás. A proto bychom si měli odpustit hodnocení stavu věcí podle svých (často zkreslených) představ a (ještě častěji naivních) přání...
A nebo mi možná naprosto uniká Tvá pointa a proto polemizuju s něčím, cos vlastně ani neřekla...
Njn, praveze pracujeme na oddebilnovani pasivnich princezen, ktere z ty veze vlastne umi slizt samy... a taky znaji svou cenu ;)
Hodila jsem to sem spis ze srandy a ze sentimentu, ale kdyz uz to bylo vzato vazne, tak: se kdyz se bavi o genderu nutne nejedna na utok do muzskych rad. Na tuhle pohadku mi drahy pan profesor napsal, co se tou dobou delo asi na hrade, hlavni reakce byla ve smyslu: "podivejte se na ni, pozadavku ma, ale ze by napsala neco o sobe? To ne, ani odkaz na webovou stranku. No uvidime, jak to zmakne sama..." :)
V konecne verzi si teda princezna privedla homosexualni kralovnu a zily stastne do smrti, nicmene tyhle casti nevlastnim v autenticke podobe ;)
Post a Comment