Rybárna

Lépe platit zelináři nežli doktorovi

2010-09-03T23:27:00.011+02:00

Better to pay the grocer than the doctor

Nedávno jsem výletla z mateřského hnízda, a zatím se mi daří dobře. "Vlastní" domácnost pochopitelně přinesla množství nových poznatků, jak o mém partnerovi, mužské rase obecně, tak i všeličems o hospodaření. Poslední kategorie zřejmě bude evergreen sytící mé příspěvky na dlouhou dobu. Ty z ostatních dvou množin vás nemilosrdně nechám objevovat samotné. Jsem studentka, peníze nepřehrabuju lopatou a trochu jsem se bála, jak bude mé živoření vypadat. A kolik vlastně stojí jídlo.

Mám ráda zeleninu a ovoce, chci žít zdravě. Podporovat bio mi přijde jako přirozená myšlenka, nikoliv kvůli tomu, že bych věřila, že dané potraviny jsou výrazně zdravější, ale kvůli jejich podpoře trvale udržitelného rozvoje a přirozeného způsobu života. Raději než certifikované ale volím lokální a sezonní produkty, farmy a malé obchody. Také je pro mě důležité, kolik cesty za mnou potravina urazila.

Trochu mi ale vadí vyčleňování tím špatným směrem - směrem k exkluzivitě. Normou se tak totiž stávají nekvalitní a šizené věci. V momentě, kdy vezmete do ruky kousek vakuově zabaleného pečiva, které vydrží půl roku, půlce surovin na obalu nerozumíte a jste si jistí, že pokud byste se o něco podobného pokusili doma, vyšlo by vás to několikanásobně dráž, a přitom odchodník to dovezl z Německa a stále na tom vydělá, něco je prostě špatně. A spoustu lidí to nenapadne.

A tady vznáším to hrozné obvinění: Češi nejsou ochotní si za kvalitu připlatit. Mnohdy dokonce ani za kvalitu naprosto přirozenou. Možná, že kdyby se namísto Bio zavedlo označení Ekl, nebo by se místo označení potraviny musela používat kategorie otraviny, zafungovalo by to u nás trochu efektivněji. Lidé jsou poděšení nad cenou kolem dvaceti korun za litr biomléka v diskusi o pruduktech na stránkách farmáře, v hospodě to ale za půlčák plzničky vysolí a ani nemrknou.

Proč to píšu? Že v debatě o bio se vždycky uvádí, že biopotraviny jsou drahé. Nejsou. Cena biopotravin je přirozená a adekvátní. Za jejich původem stojí práce, která má být dobře oceněná. Za cenou podezřele levných potravin stojí nadnárodní koncerny, které nectí základní etické principy, dovoz a s ním spojené neekologické chování, vykořisťování farmářů a zemedělců, často nelegální práce, práce imigrantů a v neposlední řadě i ta odporná práce našich lidí jako pokladní v supermarketu za nejnižší možný plat, do večera, ve svátky a ještě s hmotnou zodpovědností za chyby.

Vždycky se navíc najde někdo, kdo začne mluvit o "opravdu chudých lidech, kteří na to prostě nemají" a já věřím tomu, že i takoví jsou. Je to ale rozhodně menšina. V supermarketu totiž často vídám lidi s nadváhou a s životním stylem vedoucím k rakovině trávicí soustavy nebo infarktu kvůli tomu, jaké věci celý život jedí. Lidi, kteří nakupují pro čtyři a když se kouknete do košíku, je vám jasné, že nešetří. Je to předimenzované množství srágor, z nichž půlka projde dřív, než se k nim vůbec mohou dostat. Lidi, kteří se nezamyslí nad tím, co všechno za cenou potraviny stojí, a jediným důležitým hlediskem se stává poměr ceny a množství. Lidí jako je moje máma.

Nejde o to, že kilo biohovězího na guláš stojí 130 korun, a s přehledem z toho uděláte oběd pro šest lidí s cenou třicet kaček na porci, jde o to, že v konvenčním obchodě si za to můžete koupit víc. Jsem student, nebydlím doma a já na to teda mám.

A to ani nemluvím o tom, že další fáma je to, že v supermarketu je velký výběr. Zabloudím tam málokdy, většinou mi vystačí Zelný trh, obchody se zdravou výživou, pekařství a malé potraviny nebo jiné specializované obchody. Nedávno jsem však byla překvapená, že v supermarketu jsem vlastně nic nenašla. Sortiment tam tvoří skoro stejné věci, jen jsou v zásadě jinak balené. Rozmanitost je jen iluze. Nenašla jsem tam žádný jiný ocet než klasický a světlé balsamico a hrubá sůl tam byla jen jediná...

Oteckovi

2010-08-31T09:46:00.004+02:00

Poslední dobou mám špatné sny. A ráno pak myslím na tebe. Na to, jaké je asi umírání a že se mi stýská. A to už jsem přitom velká holka a myslela jsem, že mě to časem přejde. Ale chybíš mi, hrozně moc a víc než kdy před tím. Dřív jsem si to vymlouvala, že jsem tě vlastně ani neměla moc ráda, protože jsi nebyl dobrý člověk. Ale byl jsi jen člověk a všichni děláme chyby. A mě mrzí čím dál víc, že jsme spolu neměli víc času, když věčnost je tak zatraceně dlouhá.

Jen pár postřehů

2010-06-23T21:41:00.003+02:00

o naší vymazlené xenofobní kultuře. Je to podané dost vyhroceně, ale opravdu si myslím, že bychom měli více zametat před svým prahem, než si ukazovat na ostatní.

Na FF (a nechápu, jak se to mohlo objevit zrovna tam), jsem našla letáček Zastav zvrhlý pochod, podporuj normální rodinu (s logem červenobílých). Na stránkách odkazují na mnohem lehčí verzi letáčku - Pochod pro rodinu Mladých křesťanských demokratů, antiakci vůči pochodu Queer parade, jež se tento víkend v Brně bude konat. Ne, že by mě jejich názor moc zajímal, ale když už se někde vzal pocit, že do sexuality ostatních může každý kecat, neodpustím si poznámku: normální rodina by měla být taková, ve které děti mají rodiče, a ti se nemlátí. Což takhle víc zaměřit pozornost na důležitější věci?

Druhá poznámka se týká zahalování muslimských žen a jejich ubírání práv na kariéru. Nevím, kde se vzal ten pocit, že když dnes ženy mohou mít kariéru a upřednostnit ji před rodinou, je to paráda. Vlastně mám pocit, že o těch ženách, které by si nedejbože proč tenhle výdobytek moderní kultury nevybraly, si společnost nesmyslí nic dobrého. Mají ve hlavě líko, nebo jsou to zlatokopky. Když se nad tím tak zamýšlím, tak ani nevím, jestli kariéru sama chci. Každopádně vím, že těžko najdu muže, který mě bude chtít vydržovat doma, a který bude mít zájem starat se o šest dětí. A k tomu stále omývanému hidžábu - zlatý hidžáb, oproti tomu, jak jsem dnes trpěla v botech na podpatku!

Vypatlaná

2010-03-11T11:45:00.008+01:00

jsem. Tolik upřímnosti bych od sebe ani nečekala ;) věc se má tak, že po posledním zkouškovém jsem stále nezpůsobilá zaobírat se vyšší myšlenkovou činností a touha vést intelektuální debaty je tatam. V knihovně jsem nestrávila ještě ani hodinu. A v zásadě je mi to docela jedno a užívám si to, což je asi to potencionální nejhorší. Čas trávím jako vždy po kavárnách a taky v sauně. Někde v této krizi má svůj počátek také již esenciální potřeba plýtvat každý den svým drahocenným časem u těch hloupých seriálů, a taky že jsem pustila do procesu výroby šíleného modrého svetru. A lidi po mně divně koukají a občas se ještě pro jistotu zeptají: "Vy pletete?" A velmi těžko se jim vysvětluje, že ne, protože mezi pletením a háčkováním je rozdíl. Tady ale už to rozumování končí.

V rámci dalších jarních změn jsem si také nechala přenést své svého času oskarovské číslo od odporného o2 zpátky k Vodafone, a i když se tato změna ještě nestihla projevit v praxi, už teď mě to neuvěřitelně těší - kvůli vodákovskému časopisu ČiliChilli, které skvěle a vtipně mé požadavky na nemyšlení splňuje. Dokonce si ho předplatím. Zvláště téma březnového čísla - pozvání do ženského světa, ovšem bez diet a šminek, mě skutečně zahřálo u srdce a asi si ho schovám pro chvíle splínu. Běžte předstírat, že máte zájem o nějaký tarif, a sežeňte si ho, nebo prolistuje jejich webovou studnici, je to prostě parádní počin! Reflex a Respekt mě poslední dobou tou svou političností obtěžují. Nechci si kazit svoje názory! ;)

Favourites

2010-02-04T11:40:00.007+01:00

Mám pár miláčků. Věci, které se stali něčím víc, než jen věcmi. Třeba někoho inspiruji a produtky si také oblíbí, nebo by se mohly hodit jako tipy na nějaký příští dárkový maraton, takže sdílím - mých TOP 7 solutions:

#1 Láhev SIGG. Parádní designová láhev. Nejenže je krásná, je také lehká, protože je vyrobená z tenhkého plátu aluminia a potažená speciálním povrchem, je eco-friendly a je k ní dostupné spousta vytunění jako karbinek, termo obalů, tašek a pod. Prodává se v několika velikostech, já mám na nošení po městě 0,6L a nevyměnila bych ji: kdejaké umyvadlo totiž na větší láhev není konstruované, ale zpravidla vodu můžete nabrat téměr kdekoliv, takže ani není ptřebat se nosi s velkou vahou. Počáteční investice se někomu může zdát větší, než by na láhev čekal, nicméně je krásná a můžete si vybrat limitovaný design, a hlavně: s podobnou lahví ušetříte, protože kupované balené vody jsou drahé. Když si zvyknete nosit ji všude, budete mít krásný pitný režim, a budete se chovat ekologicky, vodu budete mít vždy čerstvou a mě to od bublinkových limonád dokonale odnaučilo. Plus k ní mám neoprenový termoobal, v kterém čaj vydrží vlažný cca 4h, takže je lehce přestavitelná na termosku, které vždycky zabírají hodně místa.

#2 Diáře MOLESKINE. Tyhle diáře taď zažívají velkou renesanci a staly se stylovou záležitostí. Pro mě to je tak trochu škoda, protože když trochu zapomenete, sehnat váš oblíbený typ je kolem konce roku trochu nemožné. Pokud se vám však zdá vysoká cena, je to tím, že ji jednoznačně vyrovnává kvalita a funkčnost. Nevím, zda vás, stejně jako mě, iritují zbytečnosti, zvlášť pokud je máte každý den tahat s sebou. Našla jsem si svůj molesine diář přesně takový, jako potřebuji: tenký a se spoustou místa na poznámky, abych nemusela mít vždy po ruce zápisník (který se dá však lehce připojit ta, že si zápisník stejné velikosti dáte pod gumičku). Používám diáře měsíční nebo týdenní; v případě měsíčního je diář na jeden měsíc pouze dvoustránka, za ní vždy naleznete místo pro poznámky a ke konci ještě několik volných listů, což mi příjde výborně přehledné. A jelikož jsem leots měsíční už nesehnala, pořídila jsem si týdenní, který má zase celý týden na levé straně a na pravé místo pro poznámky. Prostě nejsem ten typ, který by tlustý diář s jedním dnem na stránku využil, a tohle je pro mě perfektní. Na víc je tam kapsička na drobnosti, pravítko, itinerář, převody měr, záložka a gumička na přetažení, aby se neotvíral. Nice!

#3: pánev GREENPAN. Tak pánev byste tu asi nečekali, já teda taky ne ;) Není to levný kousek, ale přesvědčila mě, protože takovouhle pánvi novou jen tak kupovat nebudete. Na super nepřilnavém povrchu můžete dělat v klidu palačinky bez oleje, krásně se umývá, nepoškrábe se, má poměrně tlusté dno a některé verze mají i ucha, která se mohou dát i do trouby. Plus eco-friendly a údajně i human friendly, protože narozdíl od levných teflonových pánví nevypouští při zahřání PFOA. Tomu já moc nerozumím, ale výše popsané kvality mi to kompenzují!

#4: suchý šampon je věc, která se zdá na první pohled divná. Zn. AMICA stojí asi 30 czk a dá se koupit v drogerii, včetně DM. Občas někde uvidíte i suchý šampon ve spreji, který je ale podstatně dražší. Je to upravený rýžový prášek, který vás zbaví mastnoty vlasů po té, co si je tím trochu zasypete a následně vyčešete. Nedoporučuji na pravidelné používání, ale je to bezpochyb úžasná věcička, když jste včera večer ani dneska ráno prostě neměli čas a stejně musíte mezi lidi, nebo někde na cestách, kdy si máchat hlavu v potoce je útok na vaše zdraví.

#5: kokosový olej je další výbornou věcí na cesty na cesty. Nejlépe se mi osvědčil TROPICAI v bio kvalitě. Věc se má tak, že je výborný na mazání po celém těle, dá se dát i na vlasy, má i antiseptické účinky, že se s ním dají čistit zuby (a prý i bělí!) a poslouží i jako hladivý balzám pro dámy, pokud mají problém s kvasinkami. Krom toho je to velmi kvalitní olej na vaření, takže když si ho vezmete někam an cesty, v nouzi ho můžete i sníst (a pokud je panenský, ještě si pochutnáte na té oříškové chuti).

#6: Recyklovaný blok AMBAR. V Brně je k dostání u Vágnera za cenu cca 150 czk. Je to supr blok, protože má kroužkovou vazbu a pevné desky, které zamezí pomuchlání jich i vašeho obsahu. Zprvu se mi zdál drahý, ale aktuálně mi vydrží jeden až dva velké na semestr, všechny poznámky mám pořád u sebe bez nošení (a zapomínání) x sešitů a nemůžu si ho vynachválit.

#7: Menstruační kalíšek. Nemůžu ho vynechat, ale rozepisovat se nebudu, více info zde.

Český e-shop

2010-01-24T23:32:00.008+01:00

Český e-shop, to dle mého brzy vstoupí do pořekadel jako kdysi nějaká španělská vesnice. Po letech nakupování na e-bayi a zahraničních e-shopech se už v ČR moc nakupovat online neodvažuju. V zásadě jsem ještě ochotná na to přistoupit a zboží si nechat zaslat dobírkou, svoje peníze bych ale předem v ČR radši nedávala. Nedávno jsem však narazila na obchod, ve kterém nabízeli velmi levný kokosový olej, a mně se zachtělo zjistit, proč tomu tak je. Zapletla jsem se ovšem do velmi kuriozní situace :) Nechci to psát, abych obchod zdiskreditovala, spíš jako humornou příhodu. Objednala jsem si zboží za pakatel a vyčkávala ve strachu, který vůbec nebyl zbytečný ;) Zásilka mi došla za jinou cenu, než za jakou jsem ji objednávala, zboží v jiném balení (což mi značně zkomplikovalo situaci, protože jsem to měla ještě pro někoho, a najednou vám místo čtyřech krabiček dojdou dvě, a vy koukáte, obsahově trochu ošizené...), a jedno přírodně se tvářící "mýdlo s olivovým olejem a krystaly soli mrtvého moře" bez bližšího složení. Už v téhle fázi jsem se pobavila, nicméně vracet se to absolutně nevyplatilo, ale měla jsem pocit, že udělám alespoň dobrý skutek, když na tyto skutečnosti obchod upozorním, bez nějakého napadání, se vší úctou a formalitami. Co jsem si to dovolila! Odpověď mi došla záhy ;)

Dobrý den
Velice se omlouváme ovšem nám jaksi nedošlo že to balení by byl problém, ano zasílali jsme 2dvoukylové bal.tak to je mi líto protože i tak nebalím to já ,co se týká mýdla v zásadě se skládá z olilového oleje palmového ,hydroxidu sodného soli z mrtvého moře,a parfémové složky a další složky které samozřejmě nikdo jiný nezná kromě výrobce který certifikací ručí za své zboží.Nezlobte se ale ještě jsem nevydě za svých 40let aby na mýdlech byla přesná receptůra.Jinak u nás na titulní straně máte jasně napsáno že naše ceny se mohou lišit podle ceny kurzu dolaru a podle toho jak nakoupíme od Jordánců. Pokud chcete tuto směšnou situaci prezentovat tak to samozřejmě ano.....ovšem měla by jste vědět že i toto by mohlo ublížit jen Vám.Neprezentujem
totiš svoje zboží ale našich dodavatelu.Pro příště rada lépe číst méně kecat o toméně můžete mít problémů.
JIŽ NEBUDEME PŘÍŠTĚ AKCEPTOVAT VAŠI OBĚDNÁVKU.

... Heslo obchodu: vše pro vaše zdraví ;) Dodávám - vyjma duševního.

Tak nevím, co tím chtěli říct, na oběd bych nešla a objednávat si rozhodně nemám chuť ;) Jen tak mezi námi, každý výrobek musí mít uvedené přesné složení (zvláště pak kosmetika, kde člověk může být alergický, a tím spíš, pokud něco prezentují jako "přírodní"), ceny se nemůžou lišit každý den, závazné jsou ceny v objednávce, a o případné změně balení i ceny mě měli informovat (krom toho, že je to podle mého blbost, protože platný kurz dolaru byl podle toho, když zboží nakoupili, protože se zjevně jedná o zásoby, když mi to poslali během tří dnů)... A já teď budu asi trnout, co mi ti Jordánci přiletí soukromým tryskáčem udělat ;) nemůžu spát!

Nezůstal by náš Honza ležet na peci?

2010-01-11T19:19:00.003+01:00

Kde jsme to ztratili? Ten pocit, že něco dokážeme, že něco znamenáme. Říkám si, je to pocit jen nás Čechů, kteří přišli o poslední špetku vlastenectví převálcovaní Rakouskem-Uherskem, Německem a Ruskem? Mluvím o tom, zda ještě existují idealisté a vizionáři, kteří věří, že jejich hlas ve volbách něco znamená, že něco ovlivní tím, že budou recyklovat, kteří by položili život za myšlenku, nebo z nás necháme komfort dělat tupé blbce?

Zlobím se na nás konzumní ovce a na všechny, kteří když se začne mluvit o důležitých tématech, dobrou myšlenku vyhrotí do extrému a udělají z ní myšlenku absurdní, z lenosti; zničí ji i bez toho, aby se pokusili. Na ty výtečníky, kteří na téma ekologie říkají, že to bys teda nemohl jezdit autem, bydlet v městě, využívat elektřinu a že je lepší přiznat si to a nedělat rovnou vůbec nic. A taky ty, kteří říkají, že svou činností planetu/přírodu v zásadě neovlivňujeme, ty bych trestala, stejně jako popírače genocidy. Kdo jiný by měl ty globální otázky řešit, když ne obyvatelé toho šišatého globu? Každý druhý je proti myšlence theismu a různých vyšších sil, ale až nám poteče do bot, bude čekat, že se rozhrnou oblaka a stane se zázrak. Trochu trpíme efektem přihlážejícího a radši bychom to svedli a nechali na ty ostatní a velké, nejlépe Čínu a Ameriku.

Když je něco náš boj, je to boj lidského druhu. Nepokládáme se náhodou my za ten vrchol kreativity evoluce, za krále zvířat a krále Země? A nepodceňujeme se teda tak trochu v ostatních směrech? Lidé poslední dobou rádi obracejí řeč na to, co udělat nemohou, místo na to, aby se zamýšleli nad tím, co opravdu mohou. A já říkám, buďte kreativní a kritičtí, prostě myslete. Nezapomeňte, jaké úžasné funkce byly našemu mozku v nástavbě několika tisíců let dány a využívejte je. Buďte ochotní si věci trochu ztěžovat. A důvěřujte té ctnostné lidské podstatě oproti animální primitivnosti. (Darwinovi v tomto směru moc poděkovat nemůžu; zdá se mi, že člověka sesadil na úroveň opic, než aby zvířata příbližil člověku. Dočteme se tak, že vědci zjistili, že máme v genech takové či takové dementní chování, a my na to naše chyby moc rádi svedeme, než abychom si sami se sebou dali práci.)

Prosímvás, buďte dobří, nenechte za sebe mluvit ostatní a hledejte střední cesty.

Pár zajímavých poznámek

2009-12-26T15:46:00.009+01:00

Tak se mi tak občas stane, že narazím na nějaké důležité momenty dějin a jsem docela překvapená, co se dozvím. Tak se chci podělit o tom, co vám možná dějepisář nebo média zapomněli nasdílet.

Prvotní jednota křesťanství
Ač to tak občas vypadá, pocity, že někdy na počátku krátce po roce nula vznikla jednotná křesťanská církev, jsou bludy. Křesťanství začínalo jako dost ujeté spolky, které spojovalo pár myšlenek inspirovaných nějakou autoritou, které třeba jako apoštol Pavel hodně cestovali, čímž nabíralo velmi osobitého rázu dle kulturních odlišností jednotlivých geograficky vzdálených regionů. Snahy to trochu sjednotit jsou docela pozdního rázu. Křesťanství nikdy nebylo jednotné, rozdělení na východní a západní církvi nebylo nikdy nečekaným.

Anglikánská církev
se netrhla jen kvůli tomu, že nějaký panovník chtěl jinou manželku a nevěděl, jak to obejít. Ten samý pozdější bezvěrec před tím dostal dokonce od papeže ctnostný titul ochránce víry, protector fidae. Pochopitelně tam bylo množství jiných dobrých důvodů jako např. touha po moci, kterou papež měl díky obsazování postů v církvi. A také církevní bohatství, které zabavili ve prospěch anglické koruny ;)

Toleranční patent
Toleranční patent Josefa II. zas tak moc tolerující nebyl. Nejspíš vám někdy někdo tvrdil, že umožňoval náboženskou svobodu díky šlechetné mysli osvíceného panovníka. Bylo však nutné jej vydat na nátlak společnosti a zohlednit tak nekatolická (nikoliv nekřesťanská) náboženství na našem území, bohužel ale ani ne v celé jeho rozloze. Způsobil, že "sektáři" luteránského, kalvínského a řeckopravoslavného vyznání, jinak pronásledovaní po celé Evropě, u nás nebyli násilně nucení ke konverzi či upalovaní. Tato vyznání rozhodně nebyla zrovnoprávněná, pouze tolerovaná (modlitebny nesměly připomínat kostely, nedostali žádné peníze, měli omezené pravomoce jako občané..).

Oběti nacismu
Za oběti nacismu za Druhé světové války jsou obvykle pokládáni Židé. Aniž bych chtěla jakkoliv zlehčovat či popírat jejich obrovské ztráty, často se zapomíná zmínit, že nebyli jedinou skupinou, jež se stala terčem ideologie "dokonalé" (na křesťanských kořenech vyrůstající) rasy. Byli jimi např. také homosexuálové, židé, Romové nebo svědci Jehovovi. Osobně vnímám ztráty v koncentračních táborech jako počty, jež můžeme také připsat mezináboženským konfliktům, protože vznikly z ideologie společnosti, která byla postavená na křesťanských myšlenkách, a náboženské vyznání bylo velmi důležitým faktorem (ač neříkám jediný, nikdy to nebývá tak jednoduché) identifikujícím oběti a legitimizujícím tento akt. Ráda bych, aby se na to tento aspekt nezapomínálo, zvláště v kontrastu, když se dnes "vyspělé humánní" křesťanství srovnává s "primitivním" islámem.

Sekularizace
Uvěřili jste, že víra dnes už nic neznamená a ve vyspělém světě mizí? Tak to je taky fáma, jen toho Nietzcheho tak nežerte. Inspirujte se novými náboženskými hnutími (to, čemu veřejnost většinou říká sekty), běžte se v neděli podívat do kostela, podívejte se, jak v amerických filmech u soudu všichni přísahají na Bibli, zamyslete se nad vládou a hodnotami jejich prezidentů, nad symbolikou americké státní vlajky a když vás ani tohle nepřesvědčí, tak se běžte podívat na FB do skupiny Islám v České republice nechceme, jak někdo v zemi, z níž mají všichni pocit, že jsme největší ateisté v Evropě, argumentuje, že jsme přece křesťani. Neasi ;)

Pozvánka

2009-11-25T19:21:00.002+01:00

Jestli mě znáte, tak asi víte, že jsem pěkně vybírává. A že mám své slabosti ;)

Dnešní příspěvek je laskavým pozváním do říše kaváren. Přístupná je instantně v jakoukoli denní i noční hodinu na adrese http://kavalerie.blogspot.com/, kde si vás já s mými kamarády dovolíme hýčkat ochutnávkou atmosféry z brněnských kaváren dle našich nejlepších postřehů a kritických soudů. Je to s lehkou nadsázkou náš "projekt", kterým se během náročného studia obveselujeme a posilňujeme a velmi nás potěší, když to někdo bude i číst, či se dokonce snad nechá inspirovat, kavárnu navštíví a podělí se s námi o svém názoru, a sice že jsme samozřejmě měli naprostou pravdu ;)

Abychom si pojistili vaši úplnou závislost, můžete nás sledovat také na twitteru.

Nevěříte v něco?

2009-11-04T13:43:00.012+01:00

Dlouho jsem se neozvala, ale teď zase cítím téměř existenciální potřebu se s někým podělit o mé myšlenky a čím víc lidí si to přečte, tím větší terapeutický efekt na tuhle podzimní skeptickou depresi. Vybírám si teď téma bakalářské práce a můj největší problém je ten, že nechi psát práci úplně zbytečnou (a vzhledem k tomu, že studuju podle většiny naprosto neužitečný obor je to ještě těžší)a to mě ubíjí. Jsem frustrovaná. Frustrovaná z toho, že všechno už bylo napsáno. A existuje-li tam někde nějaké bílé místo, je daleko za hranicemi poznatků, které jeden může nabýt za tři, maximálně čtyři roky studia. Tak kde to jsme?! Dost lidí má pocit, že náboženství je off to date záležitost a mají ho za archaický způsob výkladu světa. "Tak to přece nebylo, člověk vyrostl z opice..." všichni svorně tvrdí a mávají ve vzduchu brožurami s rozmotanou šroubovicí DNA a říkají, že věda to ví, že věda nám to vysvětlí. Když vezmu na zřetel, že jeden člověk není schopen pojmout všechny poznatky ani z jednoho relativně nového, neužitečného vědního oboru, co teda o té vědě vlastně víte vy? Nic. Co tedy z obrazu světa víte jistě? (A odpoví vám to na víc otázek, než náboženství?) Jen si myslíme, že věda to všechno zvládne vysvětlit a popsat a že to možná stojí v rozporu z křesťanstvím a kde čím, ale jak na tom vlastně je, to je vlastně možná velmi dobrá mediální masáž. Většina z vás ani neví, co se v té Bibli píše, ale striktně jste přesvědčení o tom, že jste proti ;) Ovšem vážení, nechceme si to přiznat, ale s tou vědou to je teda nakonec taky tak: zas musíme někomu věřit!

Víra je dnes vůbec ošidný pojem, který bych vám ani nedoporučovala použít. Skoro sprosté slovo. Můžete ji rovnou vymazat ze slovníku v rámci newspeaku, protože nemá šanci. Když už se bavíme o něčem takovém, co se týká moderní doby, máme tomu říkat spiritualita, protože jinak se masy brání.Zeptáte se někoho: "Věříte v něco?" a bez váhání dostanete odpověď: "Ne, já jsem ateista." Což btw znamená možná tak, že nevěří v boha, takže to ani není adekvátní odpověď. Věření se vyhýbáme. Dneska nikdo ani nevěří lidem, ani v spravedlivý svět, protože jsou to už dávno překonané názory. V českém prostředí mám občas pocit, že se někoho, mluvíce už o čemkoli, zeptáte: "A vy tomu věříte?" A on vám z principu, řekne, že ne. Věřit je málo, musíte být přesvědčeni, musíte máchat papíry a sborníky, abyste to dokázali, tady mluví data. A data bohužel nejsou axiomy, jak se s nimi často zachází. Data jsou pouze nějak (a třeba chybně) uchopená fakta. Jde jen o to, jaké paradigma zrovna vládne. Dřív lidé věřili, že Země je placatá a že je středem vesmíru. Také lidé věřili, že ve špenátu je spoustu železa. A my dnes přece víme, že to není pravda. [See image.]

Dobré zboží se chválí samo aneb Sib dělá neplacenou reklamu

2009-09-14T14:42:00.007+02:00

Pozor, tento blog je nabitý informacemi a odkazy a odpůrcům solidárního chování a zdravého životního stylu se z něj může udělat zle ;)

Dnes jsem se teda rozjela! Po návratu z lehce adrenalinových ferrat s Kudrnou jsem darovala krev v transfúzní stanici v FN Bohunice, Brno, pak jsem využila skvělých 25% slev v KLIMATEXU na Starobrněnské (které zítra končí, tak tam utíkejte!) a ještě jsem se zastavila na Zelném trhu pro zeleninku (a co že to tam teď mají? Dýně hokaido, cukrovou kukuřici, špenát, mošt, bylinky a jiné dobroty) a také ve Třech sudičkách, o kterých jsem slíbila, že podám report.

Takže po pořádku:
O darování krvu tu už taky leccos proběhlo (http://rybarna.blogspot.com/2007/04/krev.html), takže zdůrazním pár věcí:
Darovat krev mohou zdraví lidé od 18 let s váhou nad 50kg. Anamnéza dárce by neměla obsahovat žádné těžké nemoci, nedávná očkování, klíšťata 4 týdny před odběrem a žádné operace a piercingy v předchozím roce. Týden před odběrem by se neměly jíst žádné prášky jako acylpyrin, ibalgin a pod. (antikoncepce nevadí). Dámy by neměly mít menstruaci (velká ztráta krve). Den před odběrem se nesmí pít alkohol, ideálně ani kouřit a nejíst tučná jídla. Za odběr jako vždy dostanete stravenku v hodnotě 50czk, dva žetonky do automatu na kafe a sladkosti v nemocnici, od pojišťovany vitamíny pro dárce a letos mě ještě překvapili plechovkou Radegast Birell, který je údajně naprosto ideálně pro doplnění tekutin, vitamínů a minerálů po odběru ;) Tak za to to stojí, ne? ;) Je lepší se objednat, prvodárci jinak chodí do 10h. Do práce dostanete omluvenku a můžete si i něco odepsat z daní! Více info: http://www.fnbrno.cz/Article.asp?nDepartmentID=159&nArticleID=528&nLanguageID=1
Pokud byste měli nějaké dotazy, zavolejte si na 800 900 097, nebo využijte komentářů pod článkem, ráda vám odpovím, pokud to bude v mých silách.
Modelový dotazník pro dárce je ke stáhnutí zde: první strana, druhá strana.

Tři sudičky a jiné zdravé tipy:
Tři sudičky jsou malý bioobchod na Pellicově ulici (pod Špilberkem, kousek od Šilingráku). Je to velmi malý obchůdek, do kterého se nad víc než čtyři lidi nevejdou, unikátní je ovšem v tom, že tam za poměrně dobré ceny seženete zeleninu a ovoce v biokvalitě i bez objednání, na objednávku pak "bedýnkovým způsobem" výběr ze sezónní zeleniny v hodnotě 200, 400 nebo 600 czk. Objednává se do pátku do 12h, k vyzvednutí to je v úterý po 16. h. Jinak se tam dají koupit také vejce a mléčné produkty (hlavně jogurty, sýry) z farmy Němcovy (http://www.farmanemcova.cz/) a z farmy Evy Sedlákové (www.sedlakkozy.cz). Jogurt z farmy Němcovy jsem viděla i v brněnce na Skácelce. A ještě mám pro vás tip na výborné a naprosto bezkokurenční kváskové pečivo (vhodné i pro vegany): mají ho v obchodě se zdravou výživou na Veselé, v centru kousek od Čáry, skoro vedle (určitě všemi známého a oblíbeného) antikvariátu Alfa.

Zase pár slov o kalíšku

2009-06-16T17:22:00.009+02:00

Tak zase po dlouhé době jsem se dokopala sednout ke klávesnici a něco sem nacvakat, ale pánskou část musím zklamat - opět z tohohle místa výjimečně udělám ekofem-blog a jdu psát o těch holčičích odpornostech.

Ano, zas to bude o trendech v menstruaci a jdu orodovat za řád kališnic, snad aspoň trochu vtipně :-) Pakliže jste o kalíšku ještě neslyšely, proběhnul tu už jeden článek na toto téma v minulosti: http://rybarna.blogspot.com/2008/01/menstruan-kalek.html. Skoro po dvou letech užívání pořád menstruační kalíšek používám, ale pořád nevidím žádnou dobrou reklamu ani o moc širší skupinu uživatelek téhle gadget. Zůstaňme u divnoslov a okraďme Mozillu (což pro velkou část pánů čtenářů teď bude přinejmenším svatokrádež) o modifikované heslo: Do you love your Menstrual Cup? We count on people like you to spread the word! Protože přesně tak to stále funguje. Teď to ale vypadá na fázi, kdy ty, které o tom uvažovaly, to už zkusily, ale teď se musíme snažit pohnout směrem ke zvídavostii všechny ortodoxní a konzervativní xenofobky :-)

Argument č.1:
Pokuď menstruuje 4 dny v týdnu, znamená to 48 dní v jednom pouhém roce. To je celý měsíc a půl za rok! Proč si to neužít? S kalíškem menstruaci hodíte za hlavu: musíte to řešit méně často, není to problém při sportu ani při dovolené, v praxi na to úplně zapomenete, bude vás to méně stresovat, tím si možná i usnadníte průběh PMS a všichni kolem ocení, že budete milejší :)

Argument č.2:
Pokud vás ta příroda nějak nebere a s eko argumenty nemusíme ztrácet čas, podívejme se na finanční hledisko. Dejme tomu, že při menstruaci spotřebujete jeden balíček vložek nebo tamponů každou menstruaci, to je kolem 40 czk minimálně, čímž se dostáváme na výdaje alespoň 480 czk za rok. Cena kalíšku je od 499czk, zaplatíte ji jednorázově a pokud do té doby neporodíte, vydrží údajně kolem pěti let, někteří výrobci uvádějí až 10 let (Silikon se nekazí, jenom žloutne.) To se vyplatí, ne? Žádné další věci jako lubrikační gel, desinfekční tablety nejsou nezbytně potřeba!

Malé shrnutí o kalíšku:
kalíšek je vyroben z lékařského silikonu, čili z materiálu, který nezpůsobuje alergie. Menstruační krev do něj odkapává a kalíšek se musí vylít v časovém intervalu podle síly menstruace - obvykle ráno a večer. Po vylití krve ho stačí opláchnout vodou a opět umístit, tak pokračuje po celý cyklus. Na konci cyklu kalíšek 3 - 5 minut vyvaříte a uložíte do bavlněného sáčku, kde počká na další cyklus. Z kalíškem můžete běhat, plavat, tancovat... Aplikace kalíšku chce trochu nácvik, jak si na to zvyknete se ho už ale nebudete chtít vzdát! Je k dostání ve dvou velikostech: menší pro mladší ženy, které ještě nerodily, větší pro ženy po porodu a ženy starší. LadyCup, kalíšek českého výrobce, je dnes již často k dostání i v lékárnách! Pokud vás děsí manipulace s krví, není čeho se obávat. Jednak to není kyselina, jednak se do sitauce, kdy jsou záchod a voda dostupné dostanete mnohem méně často, než se na první pohled zdá! Všechno řeší jenom láhev vody, kterou stejně s sebou nejspíš všude taháte kvůli pitnému režimu.

Za dva roky používání jsem kalíšek v 98% případů řešila ráno nebo večer doma, ve škole apod. pouze když jsem na něj ráno zapomněla. Nemám žádné problémy (a o žádných jsem neslyšela), které by mohly být spojovány s používáním kalíšku.

Narozdíl od tamponu z něj nehrozí riziko toxického šoku, nevysušuje, není chemicky bělený a nezasouvá se tak hluboko jako tampon.

Narozdíl od vložek nemusíte řešit, kam ji vyhodíte, je znatelně pohodlnější, není vidět apod.

Zkuste tu změnu pro sebe, troufám si tvrdit, že menstruační kalíšek zvyšuje ženám kvalitu života! :-)

:: Info a k dostání na ::
http://www.zemezena.cz/materialy.html
http://www.timesonline.co.uk/tol/life_and_style/health/alternative_medicine/article605573.ece

http://www.primisima.eu/menstruacni-kalisky.html
http://www.menstruacnikalisek.cz/
http://www.kalisek.cz/index.php?page=5
http://www.papackova.cz/menstruacni-kalisky-mooncup

http://www.krasa.cz/menstruacni-kalisek-pinkcup-luxury-velky.html

Stížnost

2009-03-20T16:08:00.006+01:00

Dobrý den,

je nemilé, že se na Vás musím obrátit s takto nepříjemnou záležitostí, ale jelikož už aktuální stav není déle udržitelný, jsem donucena podat stížnost na počasí. Dne 20.3. planeta Země došla kolem poledne do jarního bodu a nastalo tak astronomické jaro; ráda bych Vám tedy připomněla, že s tou skutečností jsou v naší zeměpisné šířce spojená i nějaká očekávání, která Vaše společnost dosud nesplnila. Dne 19.3.2009 byly v Brně teploty kolem 4°C, stejně tak i dne 20.3.2009, dále bylo zataženo, a dokonce byly i přeháňky se sněhem. Vyzývám Vás tedy, abyste tuto situaci co nejdříve napravili, a změnili zimní počasí na jarní. Pokud by to bylo možné, velmi by mě potěšilo, kdyby celý den svítilo slunce, obloha byla modrá a teploty se pohybovaly mezi 16 a 18°C. Závazné plnění by přitom mělo být dle lidových zvyklostí do Velikonoc, protože chodit v zimě máchat holky ve studené vaně není přípustné; navíc nevím, jaké teploty jsou teď v Jeruzalémě, ale také by se mohlo stát, že by některé křesťany mohl Ježíšův osud tížit více než obvykle, protože je zpravidla zobrazován pouze v bederní roušce a za daných okolností by mu mohla být zima.

Děkuji za laskavé vyhovění mé žádosti.

S pozdravem

Hana Žaloudková

A dost!

2009-03-10T15:20:00.007+01:00

Tak teď jsem se namíchla. Možná víte nebo tušíte, že jsem takový ten typ, který se zajímá o jiné lidi, občas někomu hodí pár drobných nebo má spasitelské tendence. Dneska u dveří zazvonil podivně vypadající týpek, který se představil jako brusič nožů a ptal se, jestli nechcem něco nabrousit. Ta milá duše ve mně si řekla, že ocení, že je týpek snaživý a chodí dom od domu, i když je to ilegální, a deset nožů mu na nabroušení dala (scénku, jak ve dvěřích podávám deset vražedných nástrojů cizímu muži, radši neřeště). Týpek byl ukecaný, čistě oblečený a milý až do chvíle, než mi vycenil svou práci na 510 czk (!) a při mém zděšení slevil na 450, "že jste to vy, paninko". Rozhodla jsem, že mu dám dvě sta, protože aj tak je to za dvacet minut královsky placená (a nedaněná) práce a vyhnala ho (kéž bych tak byla desetiruká Kálí, abych mohla zaráz všech deset nožů tasit), ale přetekl můj pohár trpělivosti. Ani ta dvě sta jsem mu neměla dávat, aj tak to bylo dost, měla jsem mu dát tak stovku za tu sprostotu, že se mě snažil nekřesťansky obrat. A teď mě strašně dožralo to čecháčství, v kterém nikdo neumí hrát fair play, kde všichni jen čekají, kde se dá conejvíc za conejmíň vycinkat! A nehledě na to, jak dobře ty nože nabrousil, hodlám odteď opravdu vyžadovat za své peníze kvalitu, protože další atribut tohohle přístupu je kdeco odfláknout. Bojte se, kavárníci, Sib vám teď už ale opravdu začne vracet ta předražená kyselá capuccina s mizerně udělanou mléčnou pěnou, třeste se, kuchaři, kteří nemají problém za recept "a la carbonara" prodat rozvařené špagety (to se ani nedá napsat spaghetti) se smetanovou-žampionovou(?) omáčkou nebo v kuřecím mase na kousíčky nechávat polámané kuřecí kosti! Běda vám!

Tutanchamon a jeho příliš drahé čekání

2009-03-05T17:00:00.003+01:00

Tutanchamon na znovunabytí své božské slávy, respektive na porušení kletby a vyjmutí jeho seschlé mumie ze zapečetěné pohřební komory musel čekal tři tisíce let. Na repliku téhle sušinky a spoustu neoriginálních pohřebních předmětů můžou jít podívat Brňáci, aniž by se museli deportovat do Údolí Králů anebo Britského muzea, stačí zajít si do Titanic Hall u Hornbachu a za tři stovky budete mít Egypta skoro pokrk. Co Vám za tuhle nelidovou cenu nabízejí? Nevím, zda je tak tomu celou dobu od října, co výstava v Brně je, v půlce března ale končí, a především tam na vás čeká hlavně spousta lidí a na to je třeba se mentálně připravit ;) Pokud snad návštěvu plánujete a můj příspěvěk vás neodradí, rozhodně si zakupte dopředu vstupenku na přesný čas v síti ticketpro (a počítejte s tím, že tam strávíte aspoň dvě hodinky), jinak je velmi pravděpodobné, že už na vstup do objektu budete muset hodinu nebo déle čekat. Uvnitř si můžete pečlivě prohlédnout přeplněnou šatnu, kam se Vám pravděpodobně ani nevejde kabát, batoh si ideálně nechte v autě a foťák taky, protože fotit se sice může bez blesku, ale v zásadě to půlka návštěvníků není schopná pochopit a respektovat ;) Vypnout si na mobilu nebo foťáku zvuk by byl nejspíš taky příliš reformní návrh! A pochopitelně, že existuje velké množství kvalitních fotek těchto artefaktů, takže si nemyslím ani, že když jde o výstavu, musí mít každá babička fotku Pepíčka se sarkofágem, truhlou, hrobkou, rakví a kdovíčím ještě. Pokud nemáte rádi děti, zajděte si tam odpoledne, to vás možná už školní výpravy znuděných páťáků minou, za nás jich tam byly spousty.

Co je teda k vidění: krátké videomedajlonky Amenotepa, Achnatona a Tutanchamona, krátký film o Carterovi a jeho objevu hrobky, rekonstrukce pár síní hrobky s audiovýkladem a poté už volně prohlédnutelné exponáty pohřebních předmětů (šperků, rakví atd.) Ač se výstava svou cenou vyorvná zahraničním peckám, je poněkud organizačně a technicky nezvládlá (úmorné čekání, komentáře k videím jsou špatně slyšitelné a v hale je odporně vydýchaný vzduch a ani teď nás obdobně jako na Titaniku neušetřili pravopisných chyb v českých textech...) Pokud máte nutkavý pocit, že výstavu chcete vidět, protože Tutanchamon je vaše oblíbená mrtvola nebo si jste téměř jistí, že na podobné exponáty se v Londýně nebo přímo v Egyptě nikdy nepodíváte, nejspíš se vám výstava bude líbit a zlacené exponáty vám ve své životní výšce a monumentálnosti budou brát dech, vy ostatní si ale raději počkejte na vyspělejší kulturní prostředí ;)

Valčík s Bašírem

2009-01-26T20:59:00.006+01:00

Tento unikátní kreslený dokument (ano, čtete dobře a to špičkově nakreslený) podává svědectví o genocidě v palestinských uprchlických kempech během války v Libanonu v roce 1982. Fakt, že se jedná o izraelský film, znamená hodně v událostech dnešním dnům nedávným, jimiž se válka o pásmo Gaza zapíše do dějin izraelsko-palestinského konfliktu. Jedná se o přiznání, u nějž se finančním spolupodílením izraelské ministerstvo kaje? Nemám znalosti ani chuť pokračovat v politicky laděném komentáři, přesunu se tedy do oblasti mně mnohem pohodlnější - do krajin lidské duše.

Snímek se věnoval freudovskému vytěsnění - přesněji jde o jeden z obranných mechanismů, které dále popsala Freudova dcera Anna. Využívá se zde teorie vědomí a nevědomí, kam můžeme přesunou traumatickou vzpomínku, pokud například závažně vadí konzistenci smýšelní o naší osobně, prostě se nám ani trochu nevpasuje do schématu, v kterém o sobě přemýšlíte, a tak ji vymažete. Někdy se probudí ve snu, někdy vůbec. Snímek podával příběh muře, který vytěsnil vzpomínky na masakr a ze střípků ostatních pamětníků se snaží poskládat svůj "vytěsněný" den.

Zmíněný konflikt má dost zajímavý rys: je poměrně mladý, zatímco lidé zde v Evropě mají pod "válkou" tendenci automaticky rozumět první nebo druhou světovou, jejíž pamětníci nám pomalu vymírají. Dostáváme se ale do situace, kdy mi se máme docela pohodlně, zatímco támhle někde se děje "něco". Potřeba místních se s konflikty vypořádat a podat svědectví o svých osudech je pochopitelná, a tak vznikají snímky jako tento, v dizonanci s holywoodskými trháky ve stylu Zachraňte vojína Ryana, která trpí černobílostí - sřílíme do zlých a špatných nepřátel, hrdina je na straně milice a většinou se nám ukáže dřív než strana druhá, a pokud snad vidíme stranu druhou dřív, tak je to u něčeho prvoplánově nekalého - chystají bombu, atentát, vraždí, bez žádných ctnostných pohnutek, kterým by snad film chtěl dát prostor. Pokud hrdina není na straně milice, je milice zkorumpovaná, a on pluje sám proti oceánu, který zase zvvrhne, aby nastolil řád Dobra.

Dokumenty jsou jiné, na první pohled vás napadne, že něco není v pořádku a že to není tak jednoduché. Jsme ale bombardování násilím z amerických filmů, které vypadají realně a přitom nejsou, jak tedy zobrazit reálné? Valčík s Bašírem se toho chopil mistrovsky - tu hrůznou realitu nám namaloval. V momentě, kdy všichni ví, že se jedná o něco reálného, najednou ukazovat všechno reálně není vhodné, najednou bychom to nestrávili. A tak to namalujem, tím si řeknem, co se stalo, ale nevidíme to přesně tak a tím tomu vracíme ten háv nereálnosti. Stejně jako bychom to popsali. Jsme trochu schizofrení.

Další věc popisuje replika z filmu Hotel Rwanda poté, co se reportérovi podaří natočit záběry genocidy:
- Jsem tak rád, že jste to natočil... Lidé přece musí něco udělat, když to uvidí.
- Cože? Lidé to uvidí večer ve zprávách a jen si řeknou "O, můj bože, to je hrozné.." a budou dál pokračovat ve své večeři.

Otázka zní: Jak tedy s takovou informací naložit? Podívat se v kině na dokument a říct: "Ty woe, to bylo hustý, ta hudba a tak.." "Mně se to nelíbilo, takovej moc doják."? To asi není fér. Tak co s tím? V kavárně po kině u cappucina udělat reflexi a držet minutu ticha? Jak to vůbec ovlivňuje nás, jsme alespoň schopní si něco takového opravdu připustit? Jak zapadá fakt, že někde támhle se válčí, do naší představy bezpečného světa a co to znamená pro náš malý vnitřní vesmír? Je fér aby vůbec takový film, resp. jakýkoliv jiný, který upozorňuje na nějaký společenský problém, dostal ocenění a herci zlaté globy za výkon něčeho, co je vlastně noční můra v reálném životě spousty lidí, kteří za to nikdy nic nedostanou? A upozorňuje to skutečně na nějaký problém, podnítí to řešení, nebo jsme se za dějiny vůbec nezměnili a pořád jsme diváci v aréně s gladiátory?

Nenechte se šálit, já sama jsem ta povrchní, nejde mi vlastně o všechny ty příběhy ubohých lidí, jde mi o to, jak se k tomu chovají a pracují s tím ti šťastní.

O psychologii s Jarem Křivohlavým (a mnohém jiném)

2008-12-07T11:49:00.008+01:00

Žít a přežít. A být u toho šťastný.

Ve čtvrtek jsem pro svo kariéru měla obrovské štěstí, a sice bylo mi dáno poslechnout si přednášku Prof. PhDr. Jara Křivohlavého, CSc.

83 letý pán si získal mé srdéčko, obdobně jako to jeho uchvátila psychologie před více než půlkou století. A myslím, že by lhal, kdyby byť jeden jediný student nezáviděl a nechtěl být v jeho věku jako on, plný elánu, úsměvu, charisma a životní moudrosti, které z něj zářily. Ta přednáška byla úžasná tím, že se ani tak netýkala psychologie, v představě nudné vědy fujtajbl vědecké, kterou se učíme, ale vlastního života (a tak to má přeci být!) Poprvé za své studium psychologie na FF MU jsem tak měla pocit, že slyším něco, kvůli čemu jsem tam přišla. A zároveň jsem si trochu posteskla, proč jsem to vlastně nezkusila do té hloupé Prahy ;)

Jaro Křivohlavý. To křivohlavý, vidíte, není jen tak nějaké přídavné jméno, ale moje příjmení.. a Jaro? Víte, tatínek chtěl, abych se jmenoval Borek. A došel na úřad a úřadník mu řekl, že to by nešlo, že to musí být jména v kalendáři. A tak tatínek vzal kalendář a 21.března tam bylo jaro... a to mám ještě štěstí, že tam nebylo něco jiného:)

Pan profesor působil jako otevřená kniha, jako by nám chtěl říct všechno, co je v jeho hlavě a každou chvíli odbočoval do osobního i profesního života pro kdejakou metaforu. Takže jsme se třeba dozvěděli, že s manželkou jsou jářku 57 let (doufám, že mě paměť neklame), že hraje na housle a nejradši má Bacha ;)

Čím se pan profesor zaobírá?
Pozitvní psychologií: vděčností, nevděčností, moudrostí, smysluplností života, překonáváním strestu, přátelstvím, manželstvím a spoustou dalších věcí. Doporučil nám knihu Roberta Emmonse: Psychology of Ultimate Concerns, z které čerpal přednášku o silných stránkách lidské osobnosti (human stregths) a údajně bychom si ji měli koupit, i kdybychom neměli na chleba (já jsem tak učinila a dokonce jsem dostala od prodejce na eBayi z $6.99 $4 slevu, protože jsem byla milá... je hezké, že se mi to stalo zrovna teď:))

A teď se dostáváme k meritu věci, a sice srdci přednášky a toho, co mě na ní nejvíce oslovilo, a co mě ostatně trápí už delší dobu: slova, která začínají být naší společnosti nesrozumitelná, aniž by se jednalo o slova odborná nebo cizí. A tady už jeho myšlenky s mými tančí tango: Co pro vás dnes znamenají ideály jako čest, loajalita, férovost? Nezdají se dnešnímu člověku archaická? Patří snad od hrdinských eposů a v dnešním světě pro ně není místo? I když lidé mají pocit, že jejich život je těžký, je pořád mnohem jednodušší, než jaký by být mohl. S politováním si uvědomuji, že umírají poslední generace, které bezprostředně zažily válku ve věku, kdy to pro ně neslo smysluplný obraz, který ovlivnil celý jejich život. Kéž by se tyto prožitky staly obsahem kolektivního vědomí, bojím se ale, že zapomínáme spolu s nimi a z života se vytrácí něco, co dělá lidský život lidským.

Dalšími pojmy jsou spiritualita, pokora a transcendence. Ti dnes neztratili na významu, v běžné společnosti se ale staly slabostmi. Proč? Proč lidé předstírají, že se neptají po smyslu života, po povaze smrti, že jsou smíření s tím, že to tady nic neznamenalo, že spolu s nimi vymře všechno nosící jejich paměť i osobnost, že otázka smrti není všudypřítomná a že je nezajímá, co je potom, protože nic není. Nietzche formálně zabil Boha, přijmout tu úžasnou svobodu ale znamená vzdát se jistot, které dělají náš život hodnotným. Člověk přirozeně hledá svoje přesahy, transcendence může být chápána i jako schopnost radovat se z krásného, spiritualita zase označuje hledání posvátného, ovšem posvátného pro vás, prioritu, pro kterou stojí za to žít. A pokora? Nemusí být na váš úkor, pakliže jde o úctu a vědomí si toho, že nejste ředitel zeměkoule, alfa ani omega. Je to tak moc? Jsou někteří moderní lidé uvědomit si, že správný věřící má možná víc, než zabředlý ateista? Má totiž odpověď na otázky, které si klade přirozeně každý člověk, odpovědět na ně je však velmi těžké, a pokud si je snad neklade, pak vnitřně nežije.

Jaro Křivohlavý na mě dost působil jako prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., mají leccos společného, životní moudrost i víru v Boha, která je nedílným elementem jejich práce, která vás učí tomu, aby život neproklouznul mezi prsty a být "živými" lidmy. Strašně mě těší pokusy rehabilitovat výše zmiňované pojmy, ovšem brzy bude na nás, abychom to dělali my. Naše generace... dokážeme to?

Jaro Křivohlavý: O psychologii a mnohém jiném

O stresu, zdraví, práci a jiném - s Dr. J Křivohlavým

Webové stránky Jara Křivohlavého můžete sledovat i rss readerem - http://jaro.krivohlavy.cz/.

Kontroverzní blog o českých dějinách z pohledu křesťanství

2008-12-06T00:09:00.004+01:00

Tento blog jsem rozepsala zřejmě někdy v loňském školním roce, tudíž už nejsem schopná ho dokončit ani odborně vyšperkovat (a ani podobně fundovaně reagovat na přípomínky, protože už to nemám ve svěží paměti), ale zdá se mi i tak dost dlouhý a možná přínosný, vycházela jsem z hodin dějin křesťanské církve na religionistice a z publikace Augusta Franzena: Malé dějiny církve. Je dost černobílý a leccos se mu dá vytknout, zaměřila jsem se v něm na pár věcí ve světle, v jakém jsem to v dějepise ve škole nepochytila (pravda, měla jsem vždycky docela mizerné dějepisáře a mám dost mezer), nicméně v tomhle krátkém prostoru, který tady mám, abych někoho neunudila k smrti, to skutečně nemůže být odborné pojednání se všemi potřebnými drobnostmi, které by takový článek měl mít, aby byl objektivní, ale já si to uvědomuji a předesílám to, tak to tak zkuste brát také :) Berte to třeba jako nástin tezí radikálního nacionalistického křídla! Nejedná se o samá fakta, ale o dlouhý fejeton, sledující jistý záměr pisatele. Jelikož čekám docela flame, jakožto vládkyně tady si vymezuji právo článek smazat nebo zakázat komentáře, tak mě k tomu prosím nenuťte, neslovíčkařete, neútočte a netrestejte mě, troufám si tvrdit, že každý člověk, pakliže čerpá nějaké informace z internetu, by měl být sám dost kritický a vědět, že ne všechno co tu čte, je vždy stoprocentní pravda a tohle je prostě můj úhel pohledu na část českých dějin tak, jak je dosud znám, zajímají mě jenom věcné a přínosné poznámky, něco jiného si prosím napište... někam jinam.

Často slýchávám, že Češi si za svou historii vysloužili v podvědomí nálepku zbabělců. Že jsme ale někdy byli schopní, vyjadřuje třeba úsloví „zlaté české ručičky“, které se už dnes neříká, možná od dob, kdy se otevřely hranice a (nejen) severské národy od té doby začaly zamykat dvéře svých domovů, jelikož se ukázalo, že zlaté české ručičky taky šikovně kradou ;) Pojďme si něco povědět o našem národním povědomí (původně jsem napsala podvědomí, profesní retardace..).
Takže? Češi jsou světoví! Na malou zemičku máme nejlepší pivo na světě, taky nejlepší hokejisty, a když se to spojí, hodí se na to skvěle poznámka mého bývalého učitele filosofie, PhDr. Tomáše Měšťánka, kterého si nesmírně cením, že „pro Čechy znamená vlastenectví vyhrát hokej a poblít Staroměstské náměstí.“ Do dětí valíme Heyrovského polarograf, i když většina z nás neví, co ta věc vlastně dělá, bratry Veverkovi a jejich ruchadlo, Divišův hromosvod (i když je to bleskosvod), Ressela, lesníka, který vynalez lodní šroub, Křižíkovy šaliny, český tolar (a z toho americký dollar) a Čapkova „robota“. A co víc, kolik světových osobností jsou původem od nás, aniž byste to věděli? Freud, Grof a Madlenka Korbelová (rozuměj Madeleine Albrightová) a kdejaká pornoherečka ;) A takových věcí jsou samozřejmě spousty. Tož vynálezy a lidi, na které bychom mohli být pyšní umíme, ale na naše dějiny?
Teď nějak nevím, z kterého konce bych to vlastně měla vzít. V zásadě jde o to, abychom si uvědomili, že velkým hybným motorem evropských dějin byla katolická církev (ta, co uznává papež...). Někteří lidé si myslí, že katolická církev je původní pramen církve, z kterého se odpojili ostatní církve, pravda to ale není. Od počátku nebylo jedno křesťanské sdružení, bylo podob více, církev ani za aspoštolských dob nebyla jednotná. Uznejte, že v tehdejší době spravovat něco, co se mělo stát náboženským kolosem, a proto muselo být zaseto do všech koutů, by musela být pěkná fuška, aby to mělo jednotnou formu. Lidé se pochopitelně začali hádat, jestli to či ono dělají dobře oni nebo my a zásadní osobností, která by něco takového mohla rozhodnout, nebyl papež, ale římský císař (který tomu rozuměl jako koza petrželi). Z ducha podobných rozepří se církev jednou rozhádala tak, až se rozdělila na západní, se sídlem v Římě, a východní, se sídlem v Konstantinopoli a později v Moskvě. Udělali to v zásadě kvůli slovíčku que (a) v pojetí božské Trojice a nekvašeným chlebům, a pak také proto, že si prostě nebyli ochotní pomáhat (a zápaďáci nechali Konstantinopol lehnout popelem...) Dnes jsou odlišné, ale trochu se kamarádí. Druhou velkou větev, která se odtrhla o několik století později, byla protestantská církev. To vám takhle přišel Martin Luther, začal něco povídat německým sedlákům, chytla se toho i šlechta a německý panovník ji chtěl z toho důvodu vyvlastnit, oni ale protestovali. Protestanství jako pojem se tedy odvíjí od církve luteránské, v zásadě ale navazuje na myšlenky našeho husitství, které konstruktivně okrádalo a rozvíjelo zase myšlenky Johna Wycliffea, povedlo se jim ale dát je do praxe víc, než jeho stoupencům (těm se říkalo lollardi;) ale ne že by z nich měl někdo srandu:) Narozdíl od Husa ale Wycliffa upálili až po jeho smrti, poté co jeho tělo exhumovali a hodili do Temže. Hus nebyl jediný, kdo měl takové neštěstí, o rok později byl upálen jeho kolega Jeronýmek Pražský na tomtéž koncilu, který, jak by se mohlo z hodin dějepisu zdát, nebyl zřízen na upalování českých reformátorů, ale na napravení záležitosti s papežským schizmatem, kdy byli najednou kvůli nejrůznějším politickým tahanicím papežové dva a v jednu chvíli dokonce tři, a byl svolán hlavně z iniciativy Zikmunda Lucemburského.

Zmíněné čtyři artikuly byly příjímání „pod obojí“ čili těla i krve Kristovy laikům při mši (čímž se smazal rozdíl mezi knězi a laiky), trestání smrtelných hříchu, zákaz světského panování církve a svoboda v hlásání božího slova (na takovou toleranci v té době nikdo neměl ani pomyšlení!) Schválení těchto bodů k radosti umírněného husitského křídla v tzv. Basilejských kompaktátech při koncilu v Basileji (jehož smyslem bylo omezení moci papeže, tudíž on sám kompaktáta oficiálně neuznal) učinila z Českých zemí pro zbytek Evropy heretiky: místo toho, aby se všichni kolem nadšeně přidali a prohlédli omyl, kterým se katolická církev tolik vzdala původní biblické představě církve Ježíšovy (či spíše Pavlovy), si na nás začali ukazovat prstem a dali si tu práci dokonce vystrojit šest křížových výprav, které Boží bojovníci statečně (!!!) a legendárně odbíjely až do bitvy u Lipan. Ostatním heretikům se ale tolerantní názory líbily natolik, že se sem houfně stěhovali. To v Evropě ještě nebylo! A Jiřík z Poděbrad se stal králem dvojího lidu. Jelikož kompaktáta nikdy nebyla formálně přijata papežem, měly Čechy tu odvahu stát se heretiky pro celou Evropu (ovšem rájem ostatních heretiků;). Husité si tehdá mysleli, že zbytek katolické Evropy prozří, v jakém omylu se katolická církev nachází, a připojí se k nim. To se ale nestalo. Musíte ale uznat, že takto se vzepřít katolické moci stálo hodně odvahy. Tuto úžasnou éru ukončila třicetiletá válka s proslulou bitvou na Bílé hoře, která trvala sotva dvě hodiny.

V půlce 16. století se začali probouzet Luther, Kalvín a Zwingli. Jejich hlavním přínosem byl augšpurský náboženský mír vznášející právo cuius regio, eius religio – čí země, toho náboženství. Na husity se usmálo štěstí zase až se známým majestátem Rudolfa II., který byl donucen k tomuto kroku šlechtou. A právě šlechta u nás byla poměrně silná, zvláště pak moravská šlechta, která odmítala přenechávat náboženské zajatce Praze a rozhodla se je soudit pod svým zemským soudem a stali se tak útočištěm hlavně novokřtěncům. Další významný politický tah byl josefínský Toleranční patent (1781). Pokud jste se domnívali, že šlo o krok k náboženské svobodě v dnešním slova smyslu, je to představa utopická. Toleranční patent výslovně povoloval husity, náboženství helvétského vyznání (luteráni a tak) a východořecké vyznání, zvláště proto, že těchto lidí bylo na našem území tolik, že Josefovi nic nezbylo a musel je uznat. Šlo jen o to, že nebudou na našem území oficiálně stíháni, stejná práva ovšem neměli ani omylem, zato měli řadu znevýhodnění (platili katolické církvi za újmu, kterou svým odchodem způsobili, vše si financovali sami, jejich svatostánek se neměl podobat klasickému kostelu apod.) a to vydrželo jště dobrých sto let. Narozdíl od ostatních panovníků se aspoň snažil žádné církvi nenadržovat a dokonce zrušil několik katolických klášterů, aby z nich udělal něco užitečnějšího.

Svádí to k tomu, že České země se snažily býti poměrně tolerantní zemí na tehdejší poměry; pokud jste na ně aspoň trochu pyšní, udělejte prosím co nejvíc pro to, ať je tomu tak i v dalších dějinách, které píšeme my.

Psycholog není mimozemšťan

2008-11-27T10:35:00.002+01:00

Občas se sem snažím nacpat něco z psychologie, co by odbornými termíny nenudilo mé IT kamarády a prostý lid, a tohle je jeden z těch případů: Psycholog je člověk. První bod, který to podporuje, je skutečnost, že velká většina studentů psychologie na FF dojdou v prvním roce zklamání, že je ta psychologie vlastně jiná, než čekali. Motivy stát se psychologem jsou různé, většinou zahrnují touhu poznat sama sebe, být v komunikaci s ostatními lidmi a hlavně (!) se vyhnout matice ;) Je to povolání jako každé jiné, máte na to školu, terapeuti si dělají nákladný a dlouhý výcvik. Samozřejmě to obnáší nějakou ochotu pracovat sám na sobě a dobře se poznat, nefunguje to ale lusknutím prstu!
Takže ode mě prosím neočekávejte žádné magické schopnosti. To visí ve vzduchu většinou od chvíle, když neznáměmu člověku řeknu, že studuji psychologii; skoro mám pocit, že ostatní čekají, že jim hned vyklopím něco o nich, nebo aspoň udělám nějaký levný kouzelnický trik. A mají pocit, že si musí dávat pozor na ruce, příliš se neprojevovat a vyhýbat se mi. Tak takhle tedy ne ;) Aniž bych příliš podrývala autoritu uznávaných psychologů, troufám si tvrdit, že nikdy nikdo na vás jen tak nekoukne a bude vědět víc než vy. Jistí to fakt, že jste, jako každý jiný, unikát, tak si trochu věřte ve svou jedinečnost :)
Další mrzká chiméra, když už přistoupíte na to s člověkem, je, že psycholog je perfektní člověk. Samozřejmě, že bychom jimi chtěli být ;) Lidé si myslí, že psycholog, jakožto odborník přes vztahy (i když naším oborem je primárně ten váš malý vesmír), má zásadně skvělou náladu, je zbožňován ostatními a nikdy nezvedá hlas. Pokud se zaměříme na ty vztahy, tak si uvědomte, že psycholog v tomto případě má nadhled, a určitě sami víte, jak jednoduché občas odhadnout situaci, když si vaše kamarádka přivedla nějakého šíleného šampóna a vám bylo jasné, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře, vy jste jí to říkali, ale ona, zamilovaná a naprosto neobjektivní, to vůbec nevidí. Když se ale psycholog ocitne ve stejné situaci, dost možná na tom bude velmi podobně :) Stejně tak se přijetím na psychologii nezmění, že mám ráno blbou náladu, když jsem nevyspalá, anebo moje PMS, smiřte se s tím! V těhle ohledech jsme pořád jenom lidé.
Tenhle blog je teda asi nejvíc inspirován mojí maminkou, která si ho asi stejně bohužel nepřečte, a dál mě bude budit tím, jak strašně řve do telefonu, a pak mi na můj odseknutý mrzutý pozdrav bude říkat: „Pozor, naše psycholožka vstává...“

Pozdravte Philomenu

2008-11-22T17:55:00.001+01:00

Protože madre naznala, že v mých 20 letech bych už měla být schopná prokázat jistou míru zodpovědnosti:), dostala jsem do opatrovnictví tuto překrásnou orchidej rodu Phalaenopsis, česky Faleponis nebo také můrovec. Můrovec mi k té kytce vůbec nesedí, je taková spanilá, můrovec je jak jméno pro masožravku :) Třeba mi tahle kráska zvládne zlepšit tu hrůznou náladu, co mám už pár dní a pořád mě ne a ne přejít.

Je to jedna z, co se péče týče, jednodušších a aktuálně velmi oblíbených orchidejí, které pocházejí z východní Asie. Vzhledem k tomu, že si s ní, tak jak to má být, povídám, dostala jméno - Philomena, podle princezny mučednice z 4. st., patronky zoufalých, třeba mi s tím pěstováním pomůže ;)

Za pomoc se jménem díky Ohinovi, "Filča" byla jeho první asociace k téhle rostlině ;)

Bojověť rukovníka s češtinou počtvrté

2008-11-13T10:07:00.013+01:00

Jasné, překlep občas ujede každému a nejsem výjimkou (a toto slovo jsem použila jak jinak jen proto, abyste si povšimli jeho správného pravopisu, jinak to samozřejmě není pravda:P...), zvláště pokud někomu píšu, aby něco opravil:), a těší mě, že na některé věci, jako Murphyho zákony, se dá skutečně spolehnout (nikoliv jako na tu pofiderní menstruaci, která si chodí, jak se jí zamane a tuhle mě docela postrašila), a tak jsem se rozhodla přidat zas něco z těch pravopisných tajů. Dnes bude výklad poněkud nesystematický, ale zaměřím se na největší bolístky.

Možná jsem to tu už jednou psala, ale opakování je matka moudrosti, takže:
tvary jako by jsme, by jsi, by jsis, by jsem a všelijaké podobné opičky, které dokážete vypustit, okamžitě zapomeňte! Správné tvary nemají ta hloupá j. A dokonce se občas píšou dohromady. Takže to bude bychom, byste, bys, by sis, by ses, bych.

Co se týče interpunkce, čárky a uvozovky budou stálým hitem.
Takže si prosím povšimnětě následujících vět, dnes v duchu sci-fi:

Princezna Leia říkala:[mezera]„Pomoz mi, Obi-Wan Kenobi, jsi moje jediná naděje!“
nebo „Pomoz mi, Obi-Wan Kenobi, jsi moje jediná naděje,“ říkala ve vzkazu princezna Leia.

„Flash, I love you,“ řekla Dale Gordonovi, „but we only have fourteen hours to save the Earth!“

Důležitá věc je, že jakmile přímou řeč ukončíte tečkou, otazníkem či vykřičníkem, jedná se o samostatnou větu, na kterou navazujete velkým písmenem.

„Open fire! All weapons!“ Udělila rozkazy Kala. „Dispatch war rocket Ajax to bring back his body.“

„Jsi snad bůh?“ Zeptal se duch Raye. „Pak zemři!“ Odvětil duch na jeho zápornou odpověď.

Na závěr si dovolím ještě něco o velkých písmenkách. Pamatujete si, jak vás ve škole mučili velkými písmeny? Generace přede mnou to měly jistě težké a věřím, že tehdá to bývaly zapeklité hádanky. Jako třeba taková ulice U Marťanů a vy prostě nevíte, jestli se jmenují Marťani jakožto manželský pár či obyvatelé Marsu, nebo zda je to obecné označení pro druh, obdobný jako třeba žirafy nebo lidé. To musel být oříšek pro vesmíruznalé. Dnes to ovšem máme ulehčené. Bude to U Marťanů a šmitec, protože ve vlastních jménech ulic, restaurací, hodpod a tak dále se, pokud je předložka na prvním místě, po předložce píše velké písmeno automaticky. Tuším, že je tomu tak od roku 1995, vždycky se o tom rozhádám s madre a půlkou našeho prehistorického klanu, ale dle platných pravidel je tomu skutečně takto. Bohužel si toho někteří provozovatelé restauračních zařízení za těch jářku 13 let stále nevšimli. Takže pamatujte, jedná-li se o lokály nebo ulice, vždycky: U Planety, U Zelené planety, Nad Galaktickou výdutí, Pod Zářivou hvězdokupou, Před Mlhovinou, Za Měsícem, Na Hvězdě...

Rock the Cosmos!

2008-11-02T12:52:00.013+01:00

Bohužel jsem tenhle spot nemohla napsat hned po koncertě nebo aspoň den na to, což z něj dělá poměrně suchou záležitost, ale buďte rádi, protože tak aspoň nebudete brečet :-)
LET THE COSMOS ROCK![trailer + audiozáznam koncertu]

Ráno jsem se probudila dříve, než bylo v úmyslu. Hlavou mi problesklo: "Dneska je koncert Queen, tralala" jen co jsem si vybavila sen, jak jsem se na koncert nemohla dostat :-) Jako rozcvička před týdnem procvičil koncert revivalu Queenie na Večeru legend rádia Hey, což byla pěkná
záležitost, nicméně mě neuvěřitelně naštval jakýsi chlapec, co mě tam velmi nevkusně naháněl a navíc to, jak přesekli Bohemian Rhapsody těsně před mou oblíbenou pasáží,a slepili ji s Killer Queen, fuj! Ale těšila jsem se jako malá ;) Celou dobu ve škole jsem se nemohla soustředit jako by to bylo moje první rande a nervozně jsem se ošívala pokaždé, když profesorka řekla slovo "královna" (Jsem! [Hand-made tričko speciálně na koncert;)])

Lístky před podium jsme získali na poslední chvíli přes CZ FC Tornádo Queen (ještě jednou veliké díky PJ zato, že nás na tuto možnost upozornil, bez něj bychom tam nebyli...), kteří nás také den před koncertem mile překvapili tím, že ty, kdo mají lístky objednané na stání před podium před fanklub, se mohli po prokázaní e-mailem dostat do haly dřív, pokud překonali obrovský organizátorský zmatek :) Takže jsme si zase užili trochu toho tlačení a bláznění 270 lidí, kteří všichni pochopitelně chtějí stát před zábradlím a někdo se je snaží krotit jen rozkazem: "Pomalu, lidi!" Fakt ověřený desítkami let, že dav takovou hláško nezastavíš, se stále potvrzuje ;)

Pak nás skutečně nepotěšila jedna tupá Rakušanka, která měla strašně (ale opravdu velice) protivný hlas a stát pro ni pět hodin bylo něco neskutečně náročného a když se nám nelíbilo, že se pořád někam courají, a pak se cpou zpátky, docela jsme se tam chytli, když nám tvrdili jak jsme krutí, když někoho nenecháme jít se napít nebo na záchod, a pak zpátky (lidi rozmazlení, v koncentráku byste zemřeli už pocestě!) Mohla bych tu plýtvat místem o tom, jak je Praha hloupá a o2 arena na nic, protože vám tam na pet láhev vody ani nedají víčko, ale nekažme si den, píšeme přece o koncertu Queen!

Celé mi to hrozně rychle uteklo, než jsme našli správný vstupní terminál, než nám trklo, že máme jít k jinému ;), než nás pustili dovnitř a tak, že pak i hodinka vyplněná slastným očekáváním a poslechem hitů šedesátých nebo kolikátých let uběhla jako voda (za domací úkol se filosoficky zamyslete, jak by mohla voda běhat a kam;)), a na obří LED obrazovce před námi se pustila jedna z mnoha neuvěřitelně kýčovitých animací, které nás ten večer čekaly. A i přesto, že show už začala, nepřišla zezadu žádná vlna a pořád jsme měli kolem sebe pohodlně místa na všechno to hýbání a dýchání a já se skoro bála, že se něco musí pokazit... The Cosmos rocks! A konstelace hvězd byla příznivá ;)

.... A pak asi s dvacetiminutovým zpožděním začaly mé nejspokojenější 142 minuty tohoto roku :)

Část bych měla věnovat tomu, aby mi lidi nepsali do komentářů věci jako: "Copak on Freddie není mrtvej?" a "Bez Freddieho to nejsou Queen!" Takže:
1. Ano, Freddie mrtvej je a nikdo s tím nic nezmůže. Můžeme se na ně ale jít podívat do té doby, než poumírají ostatní ;) aspoň něco! A ani ostatní rozhodně neukázali, že už patří do rezu!!!
2. The show must go on!
3. Je hezké, že Paul Rodgers si na to troufnul ;) některým písničkám dal nový kabát a i když tam jeho hlas občas tak úplně nesedí, protože nemá takové výšky, třeba zrovna The Show Must Go On se mi zdála jiná, ale stejně perfektní :) Rodgers prostě zpívá jinak, nepředstírá, že je Freddie, i když ty nové písničky mu asi sedí víc.

Z těch nových písniček jsem neměla až takovou radost, ale bylo jasné, že jenom ty staré hrát nebudou :) hrozně mě překvapilo Love of my Life, Say it’s not true (písnička o HIV, Brian u ní měl slzy v očích!) a ’39, což je údajně anglická lidová a ze záznamu mi vždycky hrozně lezla krkem, ale live byla hrozně skvělá, a dokonce i na Lukášově tváři jsem v tu chvíli viděla takový (na něj naprosto neuvěřitelný!) krasný spokojený úsměv a hvězdičky v očích, že na to nikdy nezapomenu:))

Suma sumárum, stáli jsme vlevo hned u zábradlí, krásně jsem viděla, bylo tam dost místa na hýbání a celé to bylo tak strašně pohodové, že na to budu ráda vzpomínat nadosmrti :)

Setlist Queen live in Prague October 31

Intro THE COSMOS ROCKS
HAMMER TO FALL Short Version [oficiální video z tour] *ta jediná se mi moc nelíbí
TIE YOUR MOTHER DOWN
Brian Speak
FAT BOTTOM GIRLS :) [oficiální video z tour]
ANOTHER ONE BITES THE DUST
I WANT IT ALL
I WANT TO BREAK FREE :)
C-LEBRITY
SURFS UP…SCHOOLS OUTS
Brian Speak
SEAGULL
LOVE OF MY LIFE [+oficiální video z tour]:)
39 [+ oficiální video z tour] :)
DRUM SOLO
I’M IN LOVE WITH MY CAR [oficální video z tour]
IT’S A KIND OF MAGIC
SAY ITS NOT TRUE [+ oficiální video z tour] Roger Taylor
BAD COMPANY
WE BELIEVE
GUITAR SOLO
BIJOU (ze záznamu Freddie)
LAST HORIZON
RADIO GAGA
CRAZY LITTLE THING Short Version [+ oficiální video z tour]
SHOW MUST GO ON :)
BOHEMIAN RHAPSODY :) (část ze záznamu Freddie)
COSMOS ROCKS [+ oficiální video z Kharkova]
ALL RIGHT NOW [+ oficiální video z tour]
WWRY :) [+ oficiální video z tour]
WE ARE THE CHAMPIONS [oficiální video z tour]:)
(linky u písniček jsou odkazy na YouTube záznamy fanoušků, nejkvalitnější co jsem našla a stejně hrozné, nic to nemění na faktu, že mě lidi s foťákama a mobilama na koncertu neskutečně se*ou, radši si to užijte:P)

Chybělo mi One Vision aaa The Miracle. Breakthru. Under Pressure. A Innuendo! Ale nikdy nemůžou zahrát všechno co :)
Paul Rodgers a Roger Taylor mě opravdu velice překvapili (docela mě dostal, když mi ukázal, jak se mýlím s hláškou "Tak na bicáka aspoň uvidíme pořád", kterou jsem vyslovila, když jsme uviděli podium... v momentu, kdy mu vytáhli další sadu bicích;)). A myslím, že se na mě Paul jednou usmál :P Heč!

Nebyli jste? Litujte! Plačte! :) Atmosféra byla úžasná. Dlouho jsem nezažila takovou pohodu.

Stárneme

2008-10-26T18:52:00.008+01:00

Přestávám být rebelka. Ještě se sem tam plesknu, jako kapr, když dostane paličkou, ještě občas vylítnu jako slepice, které byla useknuta hlava, ale příště to už může být naposled. Prodávám své dvacetidírkové glády! A češu si vlasy. Občas se i namaluju a snažím se být hezká a hodná holka. A už mě nebaví s někým jen tak spát. Už ani nemusím být za každou cenu na koncertu úplně vepředu. A už neposlouchám jenom metal a ten, co poslouchám, má většinou daleko k tomu bouchání poklice od hrnce, co si pod slovem metal představí kdekdo. Už nejsem ani tak tvrdohlavě tupohlavá. Radši mluvím, když to dává smysl a nerada plácám jen tak do větru. Tak moc ráda sentimentálně koukám na fotky. A se zatnutými zuby přiznávám, že nevím, když nevím. Mám pracovní smlouvu, sice jen na jednu hodinu týdně, ale upsala jsem se. A ty hodnoty, které jsem kdy měla, ty jsou teď podobné, ale mnohem abstraktnější a zároveň jasnější a možná je jich méně, ale záleží na nich víc. Tohle jsem přece nikdy nedělala! Dospěla jsem? Tak sakra řekněte někdo, že ne! Mami, že se můžu ještě občas přijít přitulit? A taky pro radu, když já prostě pořád nevím, jak dobře ochutit rajskou, ani jak to všechno má být správně... Nechce se mi to přiznat, nechci se zajímat o to, kde máme smlouvy s pojištěními, ani kam a proč je výhodné investovat! A teď zuřím, nechci se ztratit v byrokracii a systému a být jedna z mnoha! "Ale vypadá to, že budeš muset, kočičko," úplně teď slyším říkat tátu... Pro něj trivium znamenalo umět s compem, anglicky a mít řidičák. Splněno. Ale to má být jako všechno?

Stáž v Drop inu

2008-09-12T22:28:00.011+02:00

Cestující se nesmí zastavovat, a tak hned poté, co jsem se v neděli vrátila v Itálie, jsem si to v osm ráno už zase trandila v buse do Phy. Dalším z mých chorobných nápadů byla praxe mezi drogově závislými - ano, feťáky, narkomany, i když já mám nejradši označení "toxíci" :) Pro nás to byli ale samozřejmě "klienti"!

Takže co se dělo?
Mám-li dát nějaké úvodní proškolení k vzniklé situaci, tak ta vypadala tak, že já studuji na FF MU obor Psychologie. Máme povinně spáchat nějakou Praxi v sociální péči - pětidenní dobrovolnou práci v nějakém zajímavém psychologickém pracovišti. A já jsem si prostě vybrala tohle. Jela jsem kvůli tomu do Prahy, protože ze všech organizací se mi nejvíce zalíbil Drop in. Díky, pane Doležale ;) Co tam tak dělají?

Drop in je klasická neziskovka, která se věnuje práci s drogově závislými. Má na to hned několik programů, jak se můžete dočíst na jejich webovkách. Já jsem se byla podívat v programu Street, kde pracovníci sedí na stanovištích nebo chodí po městě a nabízí klientům možnost vyměnit si špinavé injekční stříkačky ("buchny") za čisté a nabrat k tomu další drobnosti, které jim udělají radost - jako fyziologický roztok ("vody"), dezinfekci con-zellin ("alkoholy"), kyselinu ascorbovou ("citronku"), alobal, filtry, vitaminy, kondomy, těhotenské testy, náplasti, obvazy a heparoid - mast na žíly. Výchozím stanovištěm byl parčík u budovy hlavního nádraží, poté se postupovalo přes Muzeum, Václavák a všelijaké obchodní pasáže a parky na Karlovo náměstí a končilo se na Andělu Na Knížecí. Docela mě překvapilo, že se netaháme žádnými zapadlými uličkami, ale že se všechno děje přímo v srdci matičky měst a to způsobem, že jsme měnili jehly, a vedle nás si turisté fotili koně.

Nebezpečná práce?
Nebudu práci s toxíky shazovat, jako že riziková není - zvlášť teď v době, kdy se žloutenka pěkně rozšířila a podstatná část jich má "ábíčko" - A, B i C. Co ale člověka překvapí je, že jsou celkem milí a spolupracuje se s nimi poměrně dobře. Služby si cení, ví, že je pro ně, navíc je Drop in neprudí s žádnou administrací či podobně, takže si jen vyměnit jehly musí dojít. Poprosí, poděkují, rádi si popovídají. "Vyber si radši nějakou práci, kde ti budou lidi vděční," říkala mi madre, ale toxíci vděční opravdu jsou. Dost lidem na první pohled připadá, že tenhle job je úýasný servis, jak narkomany v jejich ilegálním a riskantním chování podporovat, a já mám po krk vysvětlování, proč to vidím jinak. Jít za nimi na ulici je přiblížení se jejich vlastnímu prostředí - a tím se zaručuje největší procento jejich zastižení a získání důvěry. Nevím, jaké to bylo v době, kdy se program zaváděl, ale dnes jsou naučení neházet tolik jehly kolem sebe ale schovat si je, občas i posbírat ty kolem, a nechat si je vyměnit za čisté. Pokud vidí někoho, kdo si umývá špinavou, sami se na něj vrhnou s osvětou! Tím se zmenšuje riziko, že se vy píchnete někde v parku, i že oni budou žloutenky, aids a kdo ví co ještě roznášet mezi sebou a potažmo pak přes ty vyhublé prostitutky opět mimo komunitu... Také se jim terénní pracovníci dostanou blíž. A samozřejmě se zvyšuje i jejich informovanost - ví, kam se obrátit, ví, že jsou lidé, kteří jsou ochotni jim pomoct a aspoň si s nima pokecat.

Kdo jsou toxíci a jak je poznáte?
Brát drogy, i když je to ilegální, vlastně může každý a nepoznáte to. Jsou to notoricky známí sockující zevlouni s tlupou psů, stejně jako kravaťáci a slušně vypadající lidé. Občas se s měněním nepářou, sednou si na zem, jehly vysypou ze špinavého pytlíčku od kuliček na chodník a počítají je, občas někdo jde, jako by ani nešel k nám, podá jednu buchnu, vezme si čistou a snaží se vypadnout co nejrychleji. Metalisti, punkeři, hopeři.. no difference. Asi nejvíc mě dostala mamina, která si šla vyměnit na procházce s manželem a dítětem a zatímco ona hrabala z kabelky jehly, nechala svou asi tříletou dcerku čupět s fidorkou přímo nad kbelíkem špnavých jehel. Občas se tam objevila i nějaká hezká extra štíhlá slečna, která měla boláky od heráku pečlivě zapudrované. Co mě opravdu překvapilo, že mezi nimi nebyli Romové nijak význačnou skupinou, bylo tam ale hodně Slováků. Ale všichni byli milí, za celou dobu nebyl žádný problém nebo konflikt. Ani mí spolupracovníci horší problémy než slovní potyčky nezažili. Jen je prý v organizaci legendární jeden, který si na objížďku po bytech klientů vzal kolo a dostal nakládačku, když jim ho nechtěl půjčit ;)

"Dobrý den, kdybyste byla tak laskava," s láskou říkala jedna klientka, "Filtříčíčky, vodičku, buchničku, kyselinku... Děkuji velice, služebníček... A co ještě.. hmm.. drogy náhodou nemáte:-D?"

Ze začátku jsem si dávala úzkostlivě pozor na věci, pak jsem ale pochopila, že ze strany těhle lidí opravdu nic nehrozí. Teda až na tu žloutenku, o té jich mluvilo hodně.

Centrum metadonové substituce
Klienti závislí na opiátech mají možnost zkusit tzv. substituční léčbu. Opiáty samy osobě nejsou tělu škodlivou látkou, jsou poměrně přirozené, problémy dělají však způsoby jejich aplikace a fakt, že u nich vzniká vysoká tolerance. Nebezpečné je, že na černém trhu nedostávají klienti čistou látku, pak také jde o rizika spojená s nitrožilní aplikací (záněty žil, rlzné trombozy, abscesy, riziko H.I.V a žloutenek při užívání společného nádobíčka apod.), ale také o rozežírání sliznic při šňupání, kouření apod. Tolerance v praxi znamená, že uspokojení nepřinese stejně vysoká dávka, ale poměrně rychle jí závislý potřebuje víc a víc. S tím vzniká potřeba shánění velkého množství peněz (řádově v tisících denně!), zanedbávání pravidelné stravy apod., což je jistá jízdenka dolů. Při substituci se droga ilegální nahradí drogou legální - a sice metadonem, u dlouho závislích, nebo subutoxem či suboxonem, na který vzniká menší závislost a je jednodušší s ním skončit úplně. Substituce metadonem většinou trvá už celý zbytek života, klient si pravidelně dochází pro svou dávku metadonu do centra, kde je mu přesně odměřena a látka je kvůli toleranci pravidelně zvyšovaná na jeho přání pod lékařským dozorem. Klient metadon ale musí brát denně, což znamená, že se v určitý čas musí dostavit na určité místo, což je pro někoho omezení svobody, které nezvládá, anebo ani zvládat nemůže, kvůli práci apod. Proto je některým klientům dávka metadonu na podpis vydávána dopředu domů, pouze ale těm, kteří přínesou nějaký papír (doporučení z nemocnice, pracovní smlouvu apod.) a podle testů jsou jinak "čistí". Litr metadonu v lékárně stojí asi 100 czk, není ovšem volně prodejný a pokud se dostane na černý trh, stoupá jeho hodnota na 100.000 czk - aby byla jeho dávka adekvátní alternativou ostatních ilegálních drog. Ve středisku, kam každý den chodí pravidelně cca 150 lidí se ho spotřebují dva litry týdně.

Stalo se nám, že jsme při pochůzce vyměňovali materiál jedné těhotné slečně, kterou jsem potkala na metadonu. Byla celá ubrečená, že si vybrala metadon a že jí ho ukradli. V takovém případě musí být centrum nekompromisní: vzhledem k jeho hodnotě ho nemóhou vydat znovu, aby se nestávalo, že ho klienti budou brát a potom rozprodávat, takže holt měla smůlu a šla si šlehnout... což je smutný příběh, nicméně jeho jiné řešení je velice složité. Nad rámec pravidel nemohou dostat vůbec nic. Klienti mají problém s řádem, někomu to vůbec nevyhovuje a u drog proto zůstane, jiný se podřídí a najednou, když si bere svou dávku metadonu, která ho udržuje "normálního", se zbaví potřeby shánět tolik peněz a má najednou čas najít si práci, zastavit se a nadechnout se, zamyslet se nad tím, kdo jsou jeho kamarádi... program je úspěšný ze 2/3. Klienti tam také mají možnost konzultovat svoje problémy s psychiatrem a také pravidelně chodí někam, kde vidí, pokud se jim něco stalo, odkážou je do nemocnice apod.

Měla jsem i možnost podívat se na anamnézy některých klientů, obecně se dají případy shrnout tak, že neexistuje žádné pravidlo, které by vytyčilo rizikové skupiny. Viděla jsem případy lidí, kteří první drogu zkusili ve 12 nebo 27, bylo to kouření trávy nebo hned jehla do žíly, byly to děti z necelých rodin, děti rodičů se základním i vysokoškolským vzděláním, grázlové se snížením stupněm z chování stejně jako vzorní mazánci s výborným prospěchem. Valná většina ovšem uváděla první sexuální styk před 15. rokem života. Nemyslete si proto, že by se to nikdy nemohlo stát vám či někomu z vašeho okolí...

Předpoklad pro léčení a vítězství je ale jenom jeden spolehlivě: aby ten člověk opravdu chtěl. Pokud to dělá kvůli práci nebo tlaku z okolí, pravděpodobnost úspěchu významně klesá.

Nízkoprahové středisko
Dalším z pracovišť, které jsem si prohlédla, bylo nízkoprahové středisko. Jedná se o zařízení, kam může přijít každý, dát si čaj nebo kafe, polívku, vyměnit si jehly a nabrat ostatní potřeby, zjistit si nějaké informace, napsat dopis a nechat se ošetřit. Ošetřovali jsme všelijaké hnisavé abscesy, flegmony, bércové vředy a vskutku to nebyl hezký pohled. Také si tam klienti mohou nechat udělat H.I.V. test - "sliňák" . Celkově tam ale docházejí starší lidé, kteří se tam celí den povalují a představu o skupině feťáků si tam uděláte úplně jinou, než když jdete do ulic. Centrum je dostupné všem, kteří se mohou zaregistrovat (a pak mají nějaké záznamy o závislosti, kterými se mohou prokázat, když chtějí nastoupit na léčbu), anebo přijít a zůstat anonymní.

Chtěla jsem, aby moje praxe byla k něčemu, abych nemusela vyplňovat jen nějaké papíry, ale abych se dostala do kontaktu s reálným životem a abych se, jak je psáno v popisu praxe, seznámila i s některými stinnými stránkami života. Jsem ráda, že jsem si vybrala tuhle oblast, protože zkušenost s ní byla zcela jiná, než jsem očekávala - hlavně co se týče té škály klientů a spolupráce s nimi. Opravdu mě překvapilo, že jsou milí a vděční. Jsem ráda, že jsem na té praxi něco dělala a byla užitečná, i když mě to dost možná vystavilo jistým rizikům (a doufám, že nebudu žlutá:P), na druhou stranu to nebyla rizika větší než v Pze obecně. Zkušenost to byla dobrá, syrová, a přestože jsem doufala, že mě to z téhle oblasti spíš odradí, myslím, že se tak nestane a určitě budu bádat o informacích tímhle směrem.

Byla jsem taky ráda, že jsem si vybrala Drop in a že mi tam praxi uskutečnit umožnili. Je to jedna z prvních organizací, které v České republice tyto služby začali dělat a jejich filosofie se snaží být co nejvíc otevřená klientům. Snaží se nevnucovat se jim, neobtěžovat je se jmény, daty a dotazníky, protože to samo by efektivnost snížilo. Také se snaží být ke klientů vstřícní a dávat jim kvalitní zboží. Kolují pověsti, že jedna organizace, která také dělá terénní služby, dává klientům prošlé injekční stříkačky a k tomu takové shity, že klientce jehla upadla od stříkačjky a žíla ji v táhla dovnitř. Nevíme, zda je to pravda či zda je to vůbec možné, pěkně to ale nahání husí kůži.

Nemějte prosím po přečtení tohoto článku dojem, že narkomani jsou úplně všichni a že je výborný nápad se s nimi kamarádit. Tahle zkušenost je velmi subjektivní - ve srovnání s mou výchozí představou, která byla dost filmová, a také byla učiněna z pozice lidí, kteří jim pomáhají, a proto s nimi komunikují trochu jinak. Asi nikdo z klientů neměl zrovna zoufalý absťák, kdy nemohl sehnat dávku, to jsou schopní i okrást svého nejlepšího kamaráda, který s nimi spí na ulici. Smiřte se ale s tím, že žijí mezi vámi, že je to reálný svět a nikoliv televizní fikce. Zbavte se předsudků, že se to nemůže stát nebo že se to dokonce zrovna neděje nikomu ve vašem okolí, a nesuďte tyto lidi příliš přísně, protože vůbec nevíte, co je jejich životním příběhem. Doufejte, že se jim jednou podaří napravit své chyby, ovšem u těch, kterým se to nepodaří nebo to ani nezkusí, nemyslete, že by to pro něj byla nejlepší cesta jen proto, že vám se tak zdá...

La dolce vita

2008-09-08T00:12:00.007+02:00

Přijela jsem nedávno z výcvikového kurzu MU, kde se hlavně cvičil aerobic, a Itálie tak přibyla na seznam zemí, které jsem navštívila, a kam bych se taky ráda vrátila.

Abych nepředbíhala: jednou takhle v zimě jsem si byla sednout v hospodě s jednou sličnou psychospolužačkou, s kterou jsme si byly sympatické hlavně kvůli fantasy a metalu v našich profilech na spolužácích. Něco jsme popily a taky si popovídaly o tom, že se zrovna vypisují letní výcvikové kursy. Sentimentálně jsem tehdá zavzpomínala, kdy že jsem to byla naposled u moře, a pak jsme se Zuz byly v kontaktu vlastně jen když jsme šly zaplatit zálohu a když jsme si občas řekly ahoy na chodbě. Někdo by možná trochu trnul představou, že jede na dovolenou s cizím člověkem, já osobně to ale považuji za příjemný adrenalin a zatím, nepochybně díky mým psychologických schopnostem prokouknout lidi:P, to vždycky vyšlo dobře a ani tentokrát to nebyla výjimka;) Výcvikový kurs byl paráda v tom, že se občas cvičilo, bylo pár tipů na výletu (Vesuv, Pompeje, trhy v Manfredonii, výšlap na Monte Saraceno..), a tak nás to vylehávání u moře ani nepřestalo hned bavit.

Když jsme po šestnáctihodinové strastiplné cestě dorazili na místo, přišlo lehké zklamání: a sice za 4.500 czk žádný luxus, naivky :) bydlelo se ve stanech se dvěma ložnicemi a předsíňkou, přímo v olivovém háji (zlí jazykové tvrdí, že v Itálii by byl problém sehnat místo někde, kde by vlastně olivovový háj nebyl, takže to taky není luxus:P), ovšem matrace tam trochu páchly, umělohmotné příborové nože se v tom teple nedaly používat, na jídlo (*česká* polopenze) si člověk musel nosit talíře ze stanu a umývat si je a pár podobných pravidel nám všem připomnělo tu ošklivou stránku táborů :D Studentům to pochopitelně nevadí, ovšem s rodinou bych na takové místo asi nejela ;) Každopádně to bylo krásně v jižní Itálii, poloostrov Gargano, od moře kousek a kopečky všude kolem se člověk podíval, takže špatnou náladu jsme rozhodně neměli a nějaké té UHO, rozvařeným těstovinám a párkům ke snídani jsme se nakonec i od srdce zasmáli, protože popravdě tahle cizina už pro našince není drahá a může si tam jít v klidu nakoupit bez pocitu, že potrápí peneženku víc než normálně.

A hlavně: kdo by jedl ty blafy, když si můžete nakoupit kupu úžasně sladkého ovoce, neuvěřitelné zmrzliny nebo výborné italské pizzy? Tak pro porovnání - ledový salát 50 centů, kilo rajčat 1 euro, kg čerstvých fíků 1,50; dva jogurty 1,35; pizza 3 - 6 euro, dva kopce (ba hory:P) zmrzliny 1,20... a hlavně všechno, co jsme v Itálii zkusili bylo úplně skvělé! Jen nás docela překvapilo, když jsme šly odpoledne po pláži na pizzu a nikde nám ji nechtěli dát! Říkali jsme si, jak je to v Itálii vůbec možné, ale pak jsme zjistily, že kvůli tmu horku se taková pec na pizzu zažehává až večír. Jinak jsou Italové velmi milí a společenští lidé, teda pokud pominu ta metrosexuální individua, která ve mě ideu muže rozhodně nevzbuzovala. Večer vylezou před baráky a promenádují se na korze, i maminy s kočárky a malé holky, což nás docela překvapilo. Chlapi tam jsou ale skutečně tak legendárně vtíraví a nejdřív mě překvapovalo, že Italové jezdí tak pomalu, pak jsme ale empiricky zjistily, že když pořád tak čumí z okýnka na každou babu jdoucí kolem silnice, tak by to jinak snad ani nešlo ;) Když už jsme u těch silnic, v životě jsem neslyšela tolik lidí troubit a stejně mi ta dopravní pravidla nejdou do hlavy, protože blikat nebo hrát na nějaké přednosti je rozhodně nebaví a to měli snad jediní ještě horší dálnici než my - jejda, to to v jednom místě skákalo víc než ty naše pověstné panely na D1 :)

Pokud se chystáte do Itálie, těšte se, jeďte a nemějte předsudky. Hlavně nebalte domácí konzervy a dovolenou si užijte se vším všudy! Siestě se dá podlehnout velmi snadno.

Uii, kdybyste ještě teď nezáviděli, tak přidám ještě galerii, abyste začali:) [Italia]

Ψ

2008-08-09T13:33:00.005+02:00

Protože vím, že můj život není tak plný ani zvláštní na to, abych jím plnila pravidelně tenhle blog a neztrácela čtenáře (:D), tak přidám zase něco osvěty.

Dost lidí mi říká, že neví, jaký je rozdíl mezi psychologií a psychiatrií. Tak si o tom pojďme říct, co vím po roce studia psychologie já.

Psychologie se studuje na filosofické fakultě nebo fakultě sociálních studií. Studovaný psycholog si dále může udělat terapeutický výcvik (řádově zálěžitost sta tisíc, tedy se jím nestává každý vystudovaný automaticky), v kterém si vybere typ terapie, který by mu vyhovoval, a tak se z něj stane psychoterapeut. Jako Irwin Yalom nebo Freud. Takový člověk má v představách ostatních drahou kancelář a legendární pohovku, na kterou mu lidi chodí povídat své problémy a on se je snaží navést na správnou cestu uvažování podobně jako Sokrates když rodil myšlenky, ale obecně záleží na typu terapie. Takový moderní zpovědník. Dalšími uplatněními je např. poradenská psychologie - dětské poradny, manželské poradny, etc.; forenzní psychologie - soudní; personalistika - personální řízení, osobnostní profil, kaučing, klinická psychologie - práce s postiženými nebo nemocnými ve chráněných dílnách, neziskových organizacích a jiných speciálních zařízeních (ano, blázinec!).

Psychiatrie je obor lékařské fakulty, který se zabývá diagnostikou a lečením poruch a nemocí mozku (schizofrenie...). Zabývá se prášky, operacemi, pitváním mozku a vyšetřeními. Zásadní rozdíl mezi lékařem psychiatrem a psychologem je ten, že psychiatr předepisuje pilulky. Nemoc mozku ale není stejně triviální záležitost jako třeba chřipka - vezmete si lék a za chvíli je to v pořádku - a většinou když splní svůj díl práce psychiatr, nastupuje psycholog. V zásadě spolupracují a ve speciálních zařízeních jsou přítomni oba.

Asi tak: když někomu *hrabe*, protože má nějaké problémy apod., měl by jít spíše za psychologem než psychiatrem.

Co se týče chození s problémy za "doktorem", je to teď tak trochu americký hit, ale imho dobrý (a ne proto, že to studuji:P). Nevím, proč se měl někdo stydět za to, že si se svými problémy či psychickým stavem neví rady a vzheldem k tomu, že i takové problémy bývají nezřídkakdy fatální, neměly by se zlehčovat. Nechat si odborně pomoci je určitě lepší než nevědět z které do které, trápit se a třeba spáchat sebevraždu nebo zatěžovat své známé, kteří mají dost svých vlastních problémů, kupou problémů cizích. A teď oblíbená metafora: slepé střevo byste si taky neoperovali sami!

Na druhou stranu, psychologie je věda nejen pro nemocné a nešťastné. Psychologové se dnes podílejí na tvorbě reklam, televizních seriálů a v neposlední řadě jsou tu i proto, aby u zdravých lidí našli jejich schopnosti a naučili je využívat a plně rozvíjet svůj potenciál, bojovat se stresem nebo zefektivnit proces učení a obecně zvýšit kvalitu lidského života.

Selka

2008-08-05T17:11:00.009+02:00

O tom, jak robota přežívá i v roce 2008 ;]

[fotogalerie]

Z deníku zahradnice, dojičky, pokojské, kuchařky, uklízečky, hospodyně, prodavačky a flákačky mezi kravami, kozami, ovcemi, zmijemi, slepýši, klíšťaty, mouchami, komáry, mátou, chlebem, rybízem a obřími houbami.

Jsem teď třetí den doma v Brně a už mě svrbí zadek. Město mě pořád ukrutně vytáčí, tou svou hlučností, spoustou lidí a baráky všude, kam se podíváš. Stýská se mi.

Vlastně nevím, co pořádně napsat. Stejně jako loni jsem to k všeobecnému pobouření udělala zase: jela jsem pracovat za nocleh a stravu na farmu na Šumavě. Ti, kdo to nechápali ani loni, opět nevěřícně kroutí hlavou :) zdá se mi to jako fajn způsob, jak vypadnout do přírody, naučit se něco nového a poznat nové lidi. Letos to ale bylo docela drsné. Od mé loňské návštěvy se změnilo ledacos: chybí "paní domácí" i stálí pracovníci. A podle toho farma taky vypadá, jedna velká zarostlá džungle. Vlastně není o čem psát, až na jedno pivo s Vláďou, saunu, když byla hrozná kosa a pršelo, a jednu 16km procháku, když už jsem toho měla vážně plné zuby, se nic nedělo, jen se pracovalo. Z těch radostných událostí se nám v noci z neděle na pondělí narodil býček Hobit, naštěstí zdravý, i když jsme už vzdávali naděje, když jeho madre přes týden přenášela. Vyzkoušela jsem si tam až na spravování plotů a kydání hnoje snad všechno, co se dělalo, a jakožto dobrovolník-senior jsem taky komandovala druhé :P

Trochu to tam začalo být i strašidelné, jak jsem tak v noci šla na farmu z prádelny v penzionu, kde jsem mandlovala prádlo, a hlavou mi procházely hlody milé babičky tam: "Jé, ta černá koťátka... to je tak strašné, ty kočky pořád mají koťata a já se o ně musím starat. Když přijdou na exkurzi děti ze školy, tak si je vezmou, ale tyhle budou moc velké a ošklivé, až začne škola... Hoďte je do toho hrnce s polívkou!" nebo "Haničko, najděte mi na tom sáčku fazolí, kolik to váží, prosímvás... jé, vy máte taková dobra mladá očka, já bych vám je tak vykousla!" :D

Každopadně summary výletu je, že jsem živá a se standardním počtem očí :) a že to skutečně bylo náročné, ale mám to místo a lidi tam ráda, takže mě to tam bavilo, i když práce koukala z každého rohu. Navíc jsem shodila tři kila a mám teď silnější bicepsy :P

Takže koho jsem neodradila a rád by si to zkusil, podotýkám, že se hodí každé ruce :)

Biofarma Slunečná (u Želnavy), Ing. Pavel Štěpánek, tel.: 604 331 278
http://www.biofarma-slunecna.cz/inzerat.pdf
+teaser (reportáž Toulavé kamery)

A odjet je pak těžké, přetěžké...

Ještě by bylo fajné dodat pro ty, co to nemají na farmu daleko, že se tam dá koupit čerstvé hovězí, kůzelčí a jehněčí biomaso (rozumějme maso že šťastných zvířátek, která celý den skotačí po louce). Zvláště co se týče hovězího, tak je to maso masného plemena skotského náhorníno (scotland highland cow), které se nechává vyzrávat a páni, je to úplně něco jiného, než co se dá koupit v obchodě...

MoR 2008

2008-07-17T00:13:00.005+02:00

Dávej bacha, nebo ti Sibyla nakope kotníky!

Každoroční prázdninovou aktivitou jsou pro nás MoR. Všichni si zajisté velmi brzo povšimnou, že na ruce mám teď ještě třetí polohnijící látkovou pásku, kterou jen tak nesundám. A vězte, tohle je, co se nechutností týče, pouze začátek :) Nebudu vás ničit, bude to extra krátké, protože to začínám psát už potřetí a jestli to nezveřejním teď, zapadne to ve víru dějin stejně jako *nepopsaný* koncert DT a automat na horkou vodu s ledem.

Dobrá, po návratu z hudebního festivalu bych asi měla napsat něco aspoň o headlinerech (Def Leppard, Avantasia, Amon Amarth...), ale dělá se mi špatně z konvencí, takže hudební kritiku přenechám někomu, kdo se na to bude cítit kompetentnější ;) letos budu psát o lidech.. no dobře, ale stejně si neodpustím, že Amon Amarth s prsty deště a blesky v dáli měli naprosto nedocenitelnou atmosféru. A teď k věci :) k lidem...

.... a jim podobným stvořením. Protože v dost věcech je to zajisté i obří hnědý nezašlápnutelný slimák, který po mně naprosto neskrytě slintal doslova, takže jsem se ráno probudila s nechutnou cestičkou na mikině na hrudníku a hlasitým: „Kurva, osliznul mě!“ a to jsem ani netušila, že onen narušitel mi spinká ve vláskách ;) Je hrozné se k něčemu takovém přiznat, ale musela jsem to udělat dřív, než to Lukáš použije proti mě :D

Odstavec pro meho spolustanujícího, Lukáše. Děkuji ti, že jsi se mnou byl v těžkých chvílích a že ses mi smál za ty slimáky a klíště, když já byla otravná a chtěla fňukat :] upřímně!

Další odstavec budou mít sousedi. První místo si pochopitelně zaslouží ostravská banda Dream Theater, kteří svůj příchod na dějiště uvedli ve dvě ráno majestátní bojovou písní: „Hovno – hovno – hovno“ v tónině všem notoricky známého živijó a příští noc odvážně dokonce ignorovali Apocalypticu a halekali hitovku od Muppets, Mahna mahna.

Tak jsem slečna, tak budu psát o týpcích. Na MoR vždycky potkám nějaký úlet, poprvé jsem tam potkala borce v kiltech, s nalakovanými nehty, namalovanýma očima a úplně poprvé v životě jsem tam viděla skarifikaci. Jestli něco z toho kdy bylo pochopitelné nebo i považovatelné za estetické, letošní dva copánky jsou už vážně teplé, zlatí moji slimáci, to je aspoň drsné....

Obecně mi ale lidé přišli milejší. Nikdo mi nekradl nudle (dobře, možná proto, že jsem si žádné nedávala) a jeden týpek se mě, když jsem procházela mezi stoly v pivním stolu, dokonce zeptal, jestli nechci kluka. Odpověděla jsem, že ne, přestože jsem možná zmeškala životní šanci a ostatní se mě ptali, proč vlastně a mě teď napadá, že takhle by neměla začínat storka how i met your father :D

Masters si zaslouží lepší článek. Byl to ale můj pátý ročník a už jsem jejich psaním docela unavená ;) zajeďte si tam příští rok a uvidíte sami.
Ehm. The question is who cares? ;)

Vážně jsem nezmínila těch 6 samochladících sudů Staropramen cOOlkeg? Měli jsme je MY! Hell, yeah, it's totally cool, man.

Buddhismus

2008-07-09T12:10:00.002+02:00

Tak zase něco zjednodušeného pro laiky (ale to nemyslím laické příznivce buddhistické obce;)

Narážím na to, že dost lidí neví, jak vlastně ten buddhismus píše, proto bych si dovolila opět malou religio-vsuvku :) takže abyste se společensky neztrapnili, pište buddhismus s dvěma d. Základem slovem je buddha - "probuzený", občas méně vhodně překládáno také jako osvícený a takových probuzených bytostí mohou být v zásadě tři typy (buddha-učitel, žák toho učení nebo někdo, kdo na to prostě přišel sám a vystoupí si, aniž by měl potřebu to rozhlašovat nebo pomáhat ostatním). Probuzení se míní v tom smyslu, že prokouknul všechnu bezpodstatnou materii světa, zjistil, že nic vlastně neexistuje, vše je prázdné a prostě ví, jak to na světě chodí ;) a co chvíli vyvane (nirvána - obrazné "vyvanutí" podle chladnutí rýže ;)) z tohoto ošklivého světa pryč!

Trochu z teorie: buddhů je spoustu. Pro naši éru se tím většinou obecně míní řečený zakladatel buddhismu, buddha Šákjamuni(často se na něj odkazuje jako historický Buddha s velký počátečním písmenem): princ Siddhárta Gótama z rodu Šákjů, který údajně žil v šestém nebo pátem století před naším letopočtem (datum narozenin ale víme spolehlivě;). Podobncýh bytostí jako je on je více, pro jiné světy a éry. Další nastupuje, když se zapomene na učení prvního; tyhle bytosti čekají na svůj čas v nějakém nebi a občas pomáhájí, mohou vyslyšet modlitby a tak. Podle buddhismu je cílem takových to buddhů-učitelů probudit i vás, protože se zavázali slibem pomoci v probuzení všem bytostem, i vy se tedy můžete stát buddhou a když ne teď, tak v příštím životě ;-) paráda, ne?

Proč jsou důležitá dvě d? Protože se trochu změní smysl. Jako Budha s jedním d je označováno hinduistické božstvo, patron řemeslníků, syn Měsíce ztotožňovaný s Merkurem.

Feel no regrets

2008-07-08T16:58:00.005+02:00

Až jednou umřu a jakože umřu ;) tak bych chtěla, aby si pro mě přišel Smrťák jako z Pratchettovy Zeměplochy. Bavit se o smrti je poněkud patetické, v dnešní době má jen velmi málo lidí pocit, že budou mít podíl na Ježíšově Královstvím Božském, nebo že si v tomhle životě žili tak dobře, aby jejich příští reinkarnace skončila v nějakém buddhistickém nebi, takže představa, že prostě skončíte a vaše vědomí vyvane do černé prázdnoty éteru, není příliš diskutovanou. Bytí a stejně tak nebytí jsou zajímavými filosofickými koncepcemi, které lidská mysl je jen velmi těžce schopná pochopit. Aktuální trendy v závanu existencialismu a hesly jako carpe diem popularizují snahy se smrtí příliš nezaobírat v tom smyslu, že teď žijeme, tak je potřeba ukousnout si co nejvíc. Heslo memento mori avšak nevisí nad smrtelníkem tíživě jako upomínka konce, nad kterou by si mohl kdejaký emař či gothic zoufat a trápit se jí nebo naopak žít tak, jako by měl umřít zítra, ale původní myšlenka je smiř se se smrtí a disce mori, příprav se na svou smrt a dej si věci do pořádku, abys mohl umřít dobře, ku radosti ostatních ;) Smrt se dřív ani nebrala jako až tak odporná věc a když nebyly fotky, bylo docela trendy záležitostí si například vlasy milovaných zemřelých osob zasazovat do šperků, schovávat v přívěscích nebo si z nich něco hezkého nechat utkat (kdo nevěří, nechť googlí mourning jewelry).

Nijak se ve smrti nevyžívám a může se zdát divné, že se mladá slečna zaobírá takovými tématy. Věc se však má tak, že v momentě, kdy vám zemře někdo velmi blízký, změní vám to život i jako samotný zážitek. Pochopit, že někdo, kdo tu s váma ještě před chvílí mluvil tu už není, vy zíráte na jeho tělesnou schránku, která je najednou prázdná, a obsah se vytratil, srdeční automacie zničehonic přestala být tak automatická, to je velmi složitý proces, a proto tomu nejspíš nemůže nikdo uvěřit. Začne vám to docházet až čistě pragmaticky, když se toho člověka na něco potřebujete zeptat a vnitřně prozříte, že ho tentokrát nevídáte proto, že by byl na dovolené nebo na služební cestě. Smrtí se v dnešní době hrozně plýtvá, je v kdejakém filmu (abychom se nebáli?), což je z části v pořádku, protože je to přirozená věc, nicméně je to nesrovnatelně jinačí tomu, kdy sami čelíte skutečnosti, že někdo zmizel, do té doby je smrt jen pojem. Změní to život v tom, že pak už čekáte, uvědomíte si tu smrtelnost v ostatních a najednou je písek v přesýpacích hodinách mnohem cennější; nejde ani tak o smrtelnost vlastní, ale smrtelnost ostatních, a v temných chvilkách přijde paranoia, která není vůbec paranoidní: „Kdo bude další?“

Čekali jste, že se dozvíte, co je teda po smrti? Já myslím, že křesťan dojde k bráně a tam mu řeknou „Alláha jsi zradil!“, že muslim zjistí, že vlastně buddhismus byl správně, buddhista, že hinduismus... :P počkáme si!

Religionistika

2008-06-26T12:11:00.006+02:00

May I blow your mind?

Dovolila bych si teď pro zvídavé malé laické seznámení s religionistikou, kterou studuji. Pokusím se to udělat bez spousty cizích slov a tak, aby to bylo ne úplně přesné, ale postačující a jednoduché pro to, aby si běžný člověk, kterého to zajímá, mohl udělat obrázek.

Tato věda je poměrně mladá a neexistuje o ní moc široké podvědomí, dost lidí neví, že taková věda existuje a čím by se mohla zabývat, moje madre nejdřív doufala, že je to něco ekonomického a regionech a když zjistila, jak šeredně se mýlí, tak všem přestala říkat, že studuje dvě školy. Dobrá, těmhle lidem nahrává, že vlastně ani religionistika neví, co vlastně studuje, protože definice náboženství ve všech jeho proměnách je velmi ošemetná záležitost, nicméně není jediným oborem na FF, který trpí takovými problémy s vymezením.

Religionistiku není radno plést si s teologií, i když se výrazně ovlivňují, laicky přiblíženo je religionistika věda, která se snaží objektivně zkoumat všechna náboženství světa, bez nadržování jednomu či druhému, a aby mohla tuhle podmínku objektivity splnit, vychází z antropologického přístupu, že zkoumáme projevy náboženství jako lidské výtvory. Zkoumáme tedy historii náboženství a jeho vývoj, texty z kterých vychází a vzájemné vlivy, ale taky výpovědi lidí o jejich zbožnosti a zkušenostech, které vykládájí nábožensky, a snažíme se pochopit, jak přesně to oni vnímají. Základním předpokladem je dnes poměrně nelehký úkol vycházející z husserlovské filosofie a sice jde o to, že je třeba odprostit od kulturních předsudků a nánosů společnosti nám vnitřní, čili v případě západní společnosti se povětšinou vzdát křesťanských principů a definice náboženství podle křesťanství. Na téma, zda může být religionista zároveň křesťanský teolog či příslušník jiného náboženství ovšem odpovídám 'ano', protože každý člověk má nějakou představu o světě včetně spirituálního rozměru, který je lidské mysli imanentní, i když se třeba k žádnému náboženství oficiálně nehlásí a zároveň leckterý zatvrzelý ateista, který by při studiu hlásal, že to či o ono je přece totální békovina a snažil se jen dokázat absurditu všech náboženství, by zde neměl místo, religionistika se vzdává takových hodnotících soudů a rozhodně vám neodhalí, jaké náboženství je zjevenou pravdou. Naopak liberální teologie 20. st. (křesťanská či protestantská) je k bibli ochotná přistoupit jako k lidskému výtvoru, který sleduje nějaké cíle svých pisatelů a přistupuje k ní kriticky, čímž se velmi v případě religionistického studia křesťanství přibližuje religionistice.

K čemu je ale taková věda dobrá? V případě, že chcete slyšet, že člověk, který ji vystudoval, bude dělat tohle, tak to vás zklamu. Já osobně v jejím studiu nemám žádné vyšší ambice než je osobní rozvoj, který mi umožňuje se víc podílet na lidství a přiblíží chápaní ostatních lidí. Pokud jste ale v dnešní době vysoce utilitaristického založení, nedocenitelný je mezikulturní dialog, který religionistika umožňuje, tj. přibližuje nám myšlení ostatních kultur, čímž nám usnadňuje komunikaci s nimi, a řadí se tam i napravování všech těch novinářských trapasů způsobených neznalostí, které nám pod vlivem představy o islámu jako o teroristické organizaci ukazují novináři (v souvislosti s tímto bych si dovolila krátké odbočení, abych upozornila, jaký mají vliv na vnímaní věcí, o kterých toho zas tak moc nevíte, masmédia, a taky malou poznámku, že islám jen nejrozšířenější náboženství světa, nějak si to spojte...) Pryč jsou časy, kdy všechno, co si přečteme, je pravda. Vlastně tu spíš nikdy ani nebyly:) proto člověk ke všemu, co čte, musí přistupovat kriticky a utvořit si vlastní obrázek na faktickém základě. Do téhle kategorie občas patří i učebnice historie, v nichž autor nevědomky přejímá postoj primárního pramenu, z kterého čerpá, zapomínaje že jsou zároveň tyto prameny i jediným zdrojem informací o protinázoru, který vyvrací tím, že tehdejší myšlenky dost možná vytrhuje z kontextu a podává je neuceleně, zatímco původní pramen tohoto protinázoru spálili jezuité :)

Náboženství dost lidem dnes přijde jako překonaná záležitost a na věřící ve svém okolí většinou ostatní pohlížejí jako na lidi, kteří sebou nechají lehce manipulovat, jednak vlivem pánů Nitzscheho a Darwina, jednak léty komunismu. Marx by se asi otáčel v hrobě, kdyby zjistil, že religionista na jeho marxismus může nahlížet jako druh náboženství, který je atypický a navenek se tak netváří, nicméně má nějaké společné rysy a plní stejnou funkci. Kolem vás je ale věřících spousta, od lidí, kteří se modlí, když je jim špatně, věří na čtyřlístky a pátky třináctého, křesťanů, kteří nechodí do kostela a buddhistů, kteří o tom ještě neví. Otázkou je, jak víte, že tím, že svou víru mezi světovými náboženstvími nemáte, nepřicházíte o něco vy. Člověk potřebuje řád a smysl, v momentě, kdy mizí z přírody mystično a je nahrazováno fyzikálními zákony, se zdá řád skvělý, ale je tu pořád spousta prázdných míst, která ignorujeme. Ale tohle vám na religionistice nikdo nepoví, to vám říkám já, protože na to objektivní odpověď pochopitelně neexistuje, zavrhovat to a nepřemýšlet nad tím se mi však nezdá jako přístup moderního člověka. Tenhle rozměr je lidstvu vlastní, od pradávna, a myslím, že ani dnes se nelišíme, jen si to nahrazujeme jinými věcmi, které tak nevypadají podle kulturně předpojaté šablony náboženství je víra v jednoho či více bohů, který či kteří... Nesnažím se vás teď přesvědčit o tom, že náboženství je super věc, snažím se říct, že pokud neznáte všechny, zavrhnout a odsoudit je jako primitivní záležitosti či věc nevhodnou zájmu se mi zdá namyšlené. Mě náboženství fascinuje jako společenský fenomén a nemám ráda, když se do něj naváží někdo, kdo ani nebyl ochotný si o tom něco zjistit.

Religionista musí být ochotný si věci ztěžovat :)

Prázdniny mají zelenou!

2008-06-24T15:32:00.003+02:00

Zelenají se, zelenají, ó tabulky s hodnocením v ISu čítající 66 kreditů. Na tuhle chvíli jsem čekala, už jsem pár hodin nic nedělala a perverzně se vyžívám v plýtvání časem :-) Delším textem vás dnes nebudu vyčerpávat, protože bych musela aktivizovat příliš mnoho intelektu, který právě teď někde koketuje a rozhodně mi nechybí :) já jen, abyste věděli, že jsem to přežila...

I finally realised...

2008-06-11T14:08:00.002+02:00

Šla jsem teď ze zkoušky z neurověd, řádně zamyšlená a naštvaná. Po cestě mě zastavil bezdomovec a říká mi: "Mladá paní, nechtěl bych vás rušit, ale prosimvás, nemohla byste mi pomoct... aspoň tak na dva rohlíky..?" A já mu odsekla: "Ne, sorry." a šla jsem dál. Nevím proč, byl milý.
Studuju psychologii, občas říkám, že proto, že chci pomáhat lidem. Místo toho jsem na lidi o zkouškovém pěkně protivná a teď jsem měla šanci někomu vážně pomoci a neudělala jsem to. Nejde o prachy, jde o princip. Kdyby vážně chtěl na dva rohlíky, mohla jsem mu říct: "Tak jo, tamhle je supermarket, tak tu počkejte a já vám je koupím, a pak s rozejdem." Nic by se mi nestalo, kdyby to chtěl na pivo, tak by mě nejspíš poslal doprdele nebo tak a šel dál. Achjo. Jsem blbá a na psychologii zřejmě úplně mimo... A sere mě obojí :(

Metallica - Prague June 3rd

2008-06-07T16:05:00.013+02:00

Aby to nevypadalo, že se pořád jen učím ;)

Nu dobrá, byla jsem tam a cítím morální povinnost něco o tom napsat, protože ti, co šli ten den na Satrianiho, to udělali [1, 2], tak abych ji taky dostala do podvědomí jako dobrý koncert... ;)

Nu dobrý. Ano, byla to Metallica, kapela, kterou jsme hrozně toužili vidět už jářku v roce 2004?, když zrovna začínal festival Masters of rock, a stálo hodně váhání se tenkrát rozhodnout, kam jít :) Naštěstí Hetfield nedostal žádnou mrtvici nebo něco takového obávaného, 3.6.2008 se tu v Pze ukázali a těm, co šli na Satrianiho vzkazují, že dostanou šanci doplnit sbírku vstupenek zase příští rok, kdy zřejmě bude další turné spojené s novým albem, které má vyjít v září. Můj osobní žebříček nejlepších koncertů to ale nepřeskládalo nijak významně, na prvním místě zůstavají pořád DT a ostatní příčky nejsou, protože to s čistým srdcem nedokážu roztřídit;)

Tak a nejdřív k organizaci: areál Eden byl dost fajn. Na stání před podium nás okroužkovali jako holuby, další stání bylo rozděleno dvěma řadami zábran, mezi kterými stála ochranka. Celkově tam bylo lidí akorát, takže se dalo příjemně dýchat i pohybovat, což ve předu nebývá zvykem ;) Stáli jsme spíše v povzdálí a zvuk byl kupodivu dost dobrý. Jedním slovem *parádní* bylo extra vysoké podium, které bylo také hodně široké a hudebníci ho v plné šíři také využívali, a ještě mělo zvýšenou zadní část, kterou s oblibou využíval sám pan mistr Hetfield. Zadní stěna podia byla obrovská LED obrazovka, a moje srdce plesalo: viděla jsem velmi dobře, k tomu záběry na obrazovce byly vážně povedené. Za technickou stránku u mě dostávají Pražáci (a vězte, že to říkám velmi nerada:)) jedničku.

Co předkapely? Mnemic a Machine Head, bohužel moc nezaujaly. Metallica se ukázala asi s půlhodinovým zpožděním než bylo původně v plánu, za tu dobu se pochopitelně klasicky začali tlačit dopředu debilové, kteří si najednou rozmysleli, že by teda chtěli stát vepředu a občas tihleti bujaří výletnici zaparkovali rovnou přede mnou, což jsem velmi brzo přestala tolerovat, přestala jsem je pouštět, párkrát jsem pohádala, a nakonec mi dokonce lidi kolem dali najevo svůj souhlas. Tou dobou jsem se modlila, ať není moc velký kotel, protože tam by mi nějaký z odpadlíků dal jistě velmi rád najevo, jaká jsem megera a že si nezasloužím žít :P No jo, možná jsem na stání u podia už trochu stará, ale prostě zbožňuju tu atmosféru tam, co naplat. Ano, pochopitelně i my bychom mnohem rádi místo předkapel na sluníčku vychlastávali někde ve stínu areálu, nejsme ale malé děti a když jsme přišli na Metallicu, tak ty dvě hodinky stání před koncertem už přežijeme! A pokud nepřežijete, tak vám radím bourat se druhou stranou, než kde stojím já;) Měla jsem z toho krásný pocit zadostiučinění! Nutno ale dodat, že kromě těhle hloupých (beztak Pražáků a Poláků:)), tam byli jinak samí slušní lidé, možná až moc slušní, protože kotel se jaksi nekonal... tak mě napadá, kdo sakra byl teda na tom Satrianim?! :D

Dobrá, publikum dokonce mohlo ukázat větší míru akce, každopádně mě za krkem bolelo dost, koncert jsem si já užila a to bylo hlavní;) Hráli samé starší pecky, začínalo se Creeping death, pak For whom the bell tolls, Ride the lightning, Whiplash z minulých setlistů nahradilo The four horseman, a pak už si nejsem jistá pořadím :) z notoricky známých bylo Unforgiven, Devil's dance (mě osobně trochu zklamalo), Master of Puppets, One, samozřejmě nemohlo chybět Nothing else matters, a dvě imo nejlepší pecky ENTER SANDMAN* a Seek and destroy. Nepařilo se ani na Last Caress nebo So what, což mě vážně překvapilo, bylo ale hezké, že většinu textů lidi kolem znali, a bylo to takové příjemně sdružující. Trochu mi chyběly věci jako No leaf clover, The memory remains, Fuel nebo Wherever I may roam, ale co už, snad se mi poštěstí příště ;) Taky bych k dobru Metallice měla zřejmě zmínit tu malou fireshow a pár prskavek, i když upřímně po Ignis Brunensis to na mě zas tolik nezapůsobilo :D Do obecných výtek ale přidávám to, že mohli začít hrát později, až se trochu setmělo, myslím, že by to k atmosféře i na vyniknutí těch ohníčku přidalo, protože mi trochu trvalo, než mě to pořádně začalo bavit. Pak jsem ale zas nechtěla skončit, takže se to zřejmě vykompenzovalo :)

Dohru té dramatické podívané zprostředkovali Pražský dopravní podnik a České dráhy, kteří nějak zapomněli, že se jim v caput regni konají dvě největší akce letošního roku a těžce to s dopravou nevychytali. Utrousím jen, že ČD to nevychytaly tak, že vlak na trase Pha - Budapešť v půl jedné ráno zpozdily téměř o dvě hodiny přidáváním vagonů a že si tak získali slušný dav nespokojených zákazníků, dobře jim tak. Vždycky mě ale ohromně potěší sledování davových mechanismů a seznámení s několika dušemi, které společné strasti zázračně sblíží. Občas si tak prostě pokecáte s lidmi, s kterými byste se za normálních okolností do řeči nedali! A i přes tuhle nepříjemnou dohru to ale zřejmě stálo za to.

Na závěr: pusu Jamesovi, i když nebyl zrovna ukecaný, tak ten jeho krásný smích v písničkách stojí za řádek ;)

Rukověť bojovníka s češtinou III – jak na tu nešťastnou shodu

2008-04-29T23:26:00.007+02:00

... jedná se samozřejmě o shodu přísudku s podmětem ;)

Stává se to denně, prekérní situace: dopisujete větu, když tu se vám začne špatně dýchat, ruce se začnou potit a klepat. Blíží se sloveso. A budete tam muset napsat nějaké i nebo y. Ale které z nich? (Pro krátkost se budu zabývat pouze případy, kdy je v přísudku skutečně jen i a y)

Prvním krokem by mělo být uklidnit se a zbavit se všech podnětů, které svádějí vaši pozornost. Pak se podíváme na větu. Problém nastává, když jste teda přísudek rozpoznali, gratuluji:) Vypadá většinou jako jedno plnovýznamové sloveso v tvaru určitém v množném čísle (není to holý infinitiv), nebo k němu bývá připojené ještě další sloveso sponové (způsobové a tak). Ale nebudeme zabředávat do plytkých detailů ;) V případě, že je přísudek několikanásobný, bude následující vyprávění pro všechna jeho slovesa platit stejným dílem.
Když máme přísudek, hodí se najít k němu podmět, páč s tím by se měl shodovat (tvoří spolu jakousi skladební dvojici nebo co). Ten najdeme tak, že se zeptáme, kdo má zmíněnou akci vykonává.

Pakliže to není tak jednoznačné a vyjde vám nějaké hloupé „oni“ a pořádně nevíte kdo, můžete si oddychnout. To je ta nejjednodušší varianta – je tam vždycky i a jde o podmět nevyjádřený.
Příklady:
V rádiu říkali, že bude sněžit. Kdo? No přece ti oni...
Na poradě mluvili o nové technologii výroby zmrzliny z nafty. Kdo? No přece oni...
V pivovaru vařili pivo nepřetržitě. Kdo? No přece oni...

Když máte podmět vyjádřený, je to složitější.
V případě, že má být ve shodě i nebo y, jsou zde 3 možnosti:
a) podmět je rodu mužského neživotného (TY polštáře, hrady, kondomy ...) => byly
b) podmět je rodu mužského životného (což bohužel neznamená, že je živý, jsou to třeba TI muži, páni, bulánci, sněhuláci...) => byli
c) podmět je rodu ženského (TY ženy, krávy, jámy...) => byly

Vaše nejtěžší práce je k podmětu si přiřadit ukazovací zájmeno ty nebo ti, které vám pomůže. I bude pouze v případě mužského životného rodu, v ostatních bude y. A to je celá věda.

Kde jsou lvi:
Ty děti umřely.
Ti rodiče se radovali.
Ti lidé utekli před vikingskými bojovníky.
Ti koně se pásli. // Ovšem ty dřevěné koně se rozbily. (rozumějte hračky, na neživotnost poukazuje už ten tvar dřevěné)

Pozor na poetické nálady, protože archaické tvary jsou životné:
(ty) Dny se krátily. x (ti) Dnové se krátili.
(ty) Hroby se otvíraly. x (ti) Hrobové se otvírali.

Pozor na dublety:
(ty) Uzenáče mi chutnaly. x (ti) Uzenáči mi chutnali. x (my) Pochutnali jsme si na uzenáčích.
(ty) Slanečky mi ale nechutnaly. x (ti) Slanečci mi nechutnali. x (my) Nepochutnali jsme si na slanečcích.

Několikanásobný podmět
Tam problém nastává, setkáme-li se s různými rody. Jednoduše řečeno: když něco dělali chlapci i děvčata dohromady, což se děje často :P

Když zkombinujeme mužský neživotný rod a ženský, vcelku se nic neděje, vyjde nám y. Ale když je tam mužský životný rod? Pánové se teď pyšně načepýří a feministiky budou remcat. Mužský životný rod totiž rulezzz! To znamená, že může mít větší moc než ženský rod a jako v kartách vyšší přebíjí, ženský rod v jeho přítomnosti bledne. (Ženský rod má ale zase přednost před středním rodem.) Tím pádem když uvidíte směsku rodů v podmětu a mezi nimi budou nějací hoši, nemusíte řešit nic ostatního, napíšete i a většinou neprohloupíte. Čeština je ale krásná v tom, že jakožto její uživatel můžete využívat vlastní iniciativy a osobitého stylu. Skutečně tedy existují situace, v kterých si i feministka přijde na své a militantní šovinista vypadá trochu hloupě.

V těchto situacích ale záleží na tom, zda předmět předchází přísudku či nikoliv. V momentě, kdy několikanásobný podmět je za přísudkem, můžeme zvolit koncovku podle rodu podstatného jména, které se ve sledu podmětů za přísudkem přichází jako první, a to jest jediný způsob, jak mužský životný rod pokořit!

Ukažme si to na příkladu:
(ty) Ovce, (ta) kůzlata a (ti) koně se pásli na louce. (Tato varianta je jediná možná, je zastoupen mužský živ. rod a podmět se nachází před přísudkem.)

Na louce se pásli ovce, kůzlata a (ti) koně. (Podmět je za přísudkem; využíváme pravidla přednosti mužského životného rodu.)

Na louce se pásly (ty) ovce, kůzlata a koně. (Podmět je za přísudkem; využíváme pravidla následujícího podmětu)

Na louce se pásla (ta) kůzlata, ovce a koně. (Podmět je za přísudkem; ze stylického hlediska je to asi nejhorší varianta, ale dle pravidla prvního následujícího podmětu je i tato varianta gramaticky správná.)

Soutěže o nejkrásnější domácí rostlinku marihuany se zúčastnily dívky s hochy ze všech tříd naší základní školy. (V tomto případě je podmětem „dívky s hochy“, možnost preference mužského živ. rodu je možná, ovšem stylisticky opět není tolik vhodná; využili jsme tedy pravidla prvního následujícího podmětu.)

Pohoda? Na závěr extra oříšek pro zvídavé:
(ty) Davy lidí stály před popravištěm, aby se mohli (oni; ti lidé) dívat na popravu královny.
(ty) Davy lidí stály před popravištěm, aby se mohly (ty davy) dívat na popravu královny.
V případě, že je mezi větami spojka podřadicí, si můžete vybrat, zda budete ctít podmět z předchozí věty, anebo zda využijete shodu podle smyslu, takže obě varianty tohoto souvětí jsou správně.

Ale: Davy lidí stály před popravištěm a dívaly se na popravu královny.
Jde o spojku souřadicí, takže jde o jedinou možnou variantu tohoto souvětí.

Poslední nácti blog

2008-04-19T23:58:00.004+02:00

Doprdele! Cítila jsem neodolatelnou potřebu to udělat taky, Aňo. Milý deníčku, je to tady! Ještě jsem si nezvykla říkat, že je mi devatenáct, a už to zase nebude pravda. Mým teen dnům bude konec a já mám pocit, že teďka končí kapitola storek začínající: "Když jsem byla malá..." A skutečně to není tím, že bych povyrostla. Nějak se to mládí láme, lidi v mym věku se už klidně berou, mají děti a jsou zodpovědní. Hrůza!

Lekce češtiny II

2008-04-14T20:10:00.006+02:00

Korektura, kterou jsem dneska dělala Lišákovi, mě inspirovala v tom, čemu se mám věnovat v dalším spotu. Budou to tvary zájmen, jdeme na to:

Já
Kolik je mezi námi egocentristů, co pořád mluví jen o sobě, a přitom neumí tohle základní zájmeno používat. Lvi jsou ve tvarech mě a mně.
MĚ používejte v druhém pádu (bez koho, čeho) a v pádu čtvrtém (vidím koho, co). Docela dobrá mnemotechnická pomůcka - 2. a 4. pád jsou násobky 2, tudíž se píšou dvě písmena.
MNĚ používejte v třetím (komu, čemu) a šestém (o kom, čem) pádu. Mnemotechnická pomůcka je analogická: 3 a 6 jsou násobky 3, píšeme tedy písmena tři. V třetím pádě to můžete obejít také tvarem mi.

Tady by možná nebylo od věci dodat z trochu jiného soudku, že se rozlišuje mezi tvary s sebou a sebou. Sebou se myslí jako vlastním tělem ("Hni sebou!"), zatímco tvarem s sebou se míní navíc včetně sebe (Měl s sebou doprovod/motorku/svačinu...)

Ona
Tady činí problémy tvary ji a jí, mezi kterými lidé moc nerozlišují. Nejjednodušší bude rozdíl ukázat na příkladech, v kterých si pomůžeme ukazovacími zájmeny, která umí používat každý. Pravidlo říká, že za dlouhé ukazovací zájmeno bude i dlouhé osobní (té - jí) a naopak (tu - ji):
Dal to jí (té ženě). Vidím ji (tu ženu).

Přivlastňovací zájmena
Ještě přidám dvě zájmena přivlasťňovací: jejich a jejích. Někomu je rozdíl jasný hned na první pohled, těm ostatním poradím, že jejich přivlastňuje více osobám, jejích zase jedné ženě (Líbí se mi jejich nové auto. Zadíval se do jejích očí.)

Poslední zákeřné slovo, kterým vás dnes budu trápit bude svůj. Toto zájmeno je poměrně zvláštní, protože přivlastňuje osobě, která je v podmětu:
Podej mi svoje pero. [Ty - tvoje pero]
Dal mi svůj kabát. [On - jeho kabát]

Lekce češtiny I

2008-04-06T20:13:00.005+02:00

„Tak se mi zdá, že jsme spíše ovládáni slovy, než jimi vládneme sami,“ pravil jednou Karel Čapek a zdát se mu to nejspíš už nikdy nepřestalo. Problémy s psaním česky má dnes kdekdo, i já, a tak jsem si tenhle semestr Kurz správného psaní pro nebohemisty. Občas mě tam nějaké to pravidlo překvapí nebo mi aspoň pár věci vyjasní a přislo mi jako dobrý nápad se s nějakými problémovými tématy občas podělit.

Velký problém dělá psaní číslovek a zkratek. V případě, že chcete číslovku napsat a je delší, zbavte se zlozvyku ze složenek a slova rozdělte, např. devadesát jedna, sto padesát dva atd. Rozhodnete-li se ale číslovky otočit, jedenadevadesát bude dohromady. Nezapomeňte jednotlivá slova pořád skloňovat (bez sto padesáti dvou).

Další problémovou oblastí jsou přídavná jména v kombinaci číslovek a zkratek. Dvacetiletý člověk je 20letý, pokusy typu 20-ti letý nebo snad 20-tiletý si tedy odpusťte. Analogicky si můžete odvodit, jak se píše např. 3metrový, 10násobný apod.

Zvláštní pozor si dejte na psaní procent a zkratek. Je rozdíl, když napíšete 10% a [s mezerou] 10 %. 10% je třeba roztok kyseliny (přídavné jméno desetiprocentní), 10 % může být třeba sleva (sleva deset procent). Obdobně je 3m provaz, ale do cíle zbývají ještě 3 m. Může být tedy 50km rychlost (padesátikilometrová rychlost) a rychlost 50 km/h (rychlost padesát kilometrů za hodinu).

Brno Frozen 2008

2008-04-01T23:10:00.004+02:00

Tak dneska po těláku jsem šla jako vždycky domů přes Denisovy sady, kde se sešla dobrá spousta lidí. Po půl hodince čekání se s vtípkem objevili organizátoři (nebo týpek, co zachránil situaci a jiný aprílový vtip vzal do rukou?) a šlo se mrznout na náměstí Svobody po vzoru akce skupiny ImprovEverywhere:

Narozdíl od Pražáků jsme to ale nezjebali :) :P (To jsem si prostě nemohla odpustit) a akce se parádně vydařila. Na Svoboďák jsme se trousili postupně, mě s kámoškou zmrznutí opravdu zastavilo akorát po cestě :P ... no a zas tak moc se nestalo, na dvě minuty jsme prostě zmrzli.

Všimli si toho i na Nově, ale píšu proto, abyste všichni věděli, že jsem taky slavná, páš jsem (sice v pozadí, ale jsem) na fotce na iDnes :)

Do budoucna snad jen: více takových akcí! A jestli vás štve, že jste do toho nešli, tak si to vynahraďte třeba na květnovém Zombie walk ;)

Tralala!

2008-03-30T20:55:00.004+02:00

Snad jste nečekali, že bude chybět tradiční jarní příspěvek :o)! Možná tady nějací astrologové (astronomové? No to je po čertech fuk, nevím to a jsem na vysoké, tak to tak záslužná znalost nebude:)) budou breptat něco o nějakým jarním bodu a že jsem to už prošvihla, ale o tom to není. Dneska bylo nádherně a zítra bude taky! Už se těším, jak zas budu tahat tu černou krajkovou sukni, síťovaný puncochy a glády po kolena :o) Už se těším na vás, piknikové na stránské skále, na prýglu a po celém světě. Už se těším na procházky a na kolo. A už se těším na prázdniny :)

Ne, nic jsem nekouřila. Jen jsem velmi senzitivní člověk a počasí na mě velmi působí. V létě to je se mnou k nevydržení :) když jsem byla menší, myslela jsem si(!), že svou náladou ovlivňuju počasí a no to teda asi bude naopak:) Úplně mě bolí škraně od toho, jak se celý den usmívám.

A taky se oficiálně chystám do dalšího piercingu do ucha, tentokráte levého. Thess to škodolibě okomentovala, že jak je to jaro a všichni by píchali, tak já aspoň ten piercing :) tssss...

O tomhle jsem ale psát nechtěla :) Chtěla jsem Vás obohatit, jak je to s tou rovností...

Rovnost mezi muži a ženami není, ani pokud jde o mozek, založena na stejnosti! Rovnoprávnost a rovnocennost mužů a žen není přírodní fakt, nýbrž něco, co jsme na cestě ke zralému a kulturnímu vývoji lidství vytvořili jako ideál, který se snažíme realizovat. Je to vzájemnost, harmonie, mír mezi mužem a ženou, kteří se navzájem mnohostranně, hluboce a nádherně liší a doplňují; vzájemnost, které ve své době dáváme nový tvar, počínaje milostným životem a konče politickými vztahy.

Pavel Říčan. Cesta životem. Vývojová psychologie. Portál: Praha 2006.

Nový přírůstek do rodiny

2008-03-26T21:37:00.006+01:00

Velikonoce - znáte to, vejce a tak. Letos jsem to ale pojala trochu jinak. Asi za 90 czk jsem bratrovi koupila obří dinosauří vejce, ale ne ledajaké :o) ... A po pár dnech ve vodě se nám vylíhnul dinosaur. Neke ;) Musím říct, že to bylo nejlepší velikonoční vejce jaké jsem kdy potkala a celá rodina jsme teď tři dny tu gumovou potvoru hlídali, jako by byla živá :)

Pondělí večer
[už se klube]

Úterý
[tak teď snad váháte, co to je za vtip]

Středa odpoledne

Před chvílí :o)

... se z nás stali úspěšní chovatelé :)

Špagetová neděle

2008-03-09T13:40:00.007+01:00

Miluju špagety, "kolínka", fetucciny, penne... prostě těstoviny. I když moc nemám ráda tlusté macaroni, přestože jsem jako malá hrozně zbožňovala používat je jako slámku:) (Komentář pro Aňu: rozuměj 'sláminku':o)) Italská a indická kuchyně pro mě skrývají největší poklady. A právě proto mě dokáže solidně naštvat, když si dám těstoviny v restauraci, jsou hezky česky rozvařené a v jídelníčku jsou jenom s kopou sýra, osmaženou cibulí a klobásou. Ej! A tak na mě vždycky všichni divně koukají, proč si jako neobjednám ten flák masa, když se jdeme někam pořádně najíst.
Mám ráda jídlo. Taky je to poznat:P Srdce mi plesá, když vidím na jídelníčku špagety s pestem, a la carbonara (čili po uhlířsku... a tohle si nikdy nedělám sama doma, protože všechny ty extra kalorické přísady bych tam nemohla dát;)) s vejcem, slaninou, smetanou, parmezanem..., s hustou omáčkou z čerstvých rajčat a zakysanou smetanou... s rukolou, smetanou a piniovými oříšky... nebo s čerstvým špenátem a kuřecím masem. Oh :) A naštěstí, že mi pak v takové dobré restauraci už nezbyde místo na tiramisu z pravého mascarpone. Tak to mám ráda;)
Oceňuji domácí těstoviny. Dneska je jen tak někdo nedělá, i když moje babička dělá domácí nudle. A je to správná babička. Fungují u nás všechny ty slavnostní náležitosti oběda u pana továrníka z dob první republiky, které jsou v černobílých filmech. U jejího stolu jste přežráni už u polívky, protože šunková rolka s smetanou a křenem jako předkrm, páni, to je hit. Celá jídelní plocha je obvykle zastavěná různými skleničkami, lžičkami, kompoty, ubrousky a spoustou malých mističek tak, že se skoro nemůžete hýbat, ale stojí to zato. Dokonce má mísu na omáčku. A když přežijete hlavní chod tak, že neprasknete, nezbývají vám už žádné síly na to, abyste se od stolu, třeba i tím nejponižujícím způsobem, odplazili. A na tu chvíli babička čeká. A zákeřně.. vám naservíruje zákusek. A je s vámi ámen. Netřeba snídat ani večeřet.. ani týden vařit. Protože všechno, co se nesnědlo, vám pošle domů. I ty pitomý jednohubky, na který n-i-k-d-y není čas. Babičky jeden musí milovat, jinak by je totiž musel zabít:) Naštěstí, že se dnes nehodí, abych v tomto těstovinovém příspěvku psala o jejím knedlíku dle tajné rodinné receptury, který má tvar i velikost jako kopací míč, je to vážně rodinný poklad.... :)
Zpátky k těstovinám. Syntézou tématu nedělních těstovin a babičky totiž dostáváme jistý protiklad. Těstoviny jsou na jídelníčku téhle babičky někde velmi dole. Asi vedle leča :P protože i v její mysli dlí ta představa chudého rychlého jídla v podobě špaget se sýrem a kečupem jako záchranné rychlovky kdejaké české domácnosti. Tak takle tedy ne prosím :) léta bojuji, aby se i u nás doma těstoviny vyšplhaly na tomhle domácím žebříčku výš. A stalo se. Dnes... kdy v tak slavnostní den, jako je neděle, udělala moje máti špagety. Sice protože jsem nemocná, ale hlavně že se stalo. Byly to teda zrovna špagety s kečupem (ovšem tím výborným Heinz rajčatovým snem na pizzu), sýrem (eidam) a masem z konzervy (jéééjda, týhle věci jsem si nikdy nepřečetla složení, protože by to nejspíš dopadlo jako s paštikou, u které jsem to udělala a už ji nejím:P), takový kempovací hit, ale snažila se. Tak i já jsem tedy přistoupila na jistý kompromis a rozhodla jsem se při konzumaci tohohle českého jídla nic nepředstírat a vzdáti se lžíce;) Když jsme byli s bráchou malí a jedli se špagety, mamka nás vždycky vyslíkla do půl těla nebo se obědvalo v plavkách :)

Tralalala!

2008-02-12T15:35:00.000+01:00

Ohlašuju definitivní konec zkouškového za podzimní semestr 07! Mám teď do pondělka plnohodnotné prázdniny, shodila jsem další tři kila, v ISu se mi tabulky zelenají a dneska jsem spravila poslední F... Life has never been better than it is right now. Takže plán teď je spát, udělat něco s vlasama, abych zas vypadala jako člověk, jít se mrknout na Sweeneyho Todda a pár dalších věcí a hlavně půjčit si v knihovně úžasnou spoustu beletrie, na kterou po všech těch odborných knihách slintám nejvíc. Jo a zapít to, samo;) Klidně dejte vědět, kdybyste se na něco z toho chtěli přidat,páč teď budu týden k mání.

K volbě prezidenta

2008-02-08T17:37:00.000+01:00

bych ráda zmínila jedno slovo: konkláve. Konkláve je proces volby nového papeže a je to způsob ověřený staletími, v jednom se máme od křesťanů pořád co učit. Ten vtip je v tom, že všechny ty kardinály naženou do Sixtinské kaple, tam je zamknou a 4x denně počítají hlasy, dokud některý z kandidátů nezíská 2/3. Motivací pro domluvu jsou snižující se příděly jídla;) Tak přesně to bych teď udělala v parlamentu :-)

Pozkoušková

2008-01-28T15:49:00.000+01:00

Řádné zkouškové je za námi a opravky v dáli. Dneska jsem byla neco načmárat do testu z biologie, výsledky se dozvím až později a čím později, tím budu radši :-) protože do té doby, si budu užívat zevlu. Už jsem se nemohla dočkat, skoro teď nevím, co nedělat dřív :o) Všechny řádné termíny mám už za sebou, pravda, dvakrát se mi to nepovedlo, ale co mě teď zajímá je to, že v obou mých studiích mám splněných slastných 15 kreditů potřebných k postupu do dalšího semestru a to je to, na čem opravdu záleží.

Do nového roku jsem si dala předsevzetí nemluvit sprostě, i když za zkouškové jsem to porušila tolikrát, že mít za každé sprosté slovo pivko, tak je ze mě těžký notorik, prostě to nešlo. Zjistila jsem, že nejsem tak chytrá, jak jsem si myslela, a pěkně mi to lezlo krkem. Omlouvám se vlastně všem, se kterýma jsem o zkouškovém mluvila, protože jsem byla vážně hrozně protivná. A vyplývá z toho ponaučení, že už nikdy nebudu uzavírat 14 předmětů, to snad bude dostatečný opatření (i když doposledka jsem tvrdila, jak to všecko hrozně zvládám;)) Jsem utahaná jako kotě, jdu se najíst /věřte nebo ne, ale o zkouškovém jsem shodila dvě kila!/, pak spát, pak třeba něco krestlit nebo koukat na filmy.. panejo a budu u toho tak hrozně šťasná :o)

Menstruační kalíšek

2008-01-23T15:35:00.000+01:00

Předesílám, že jak název napovídá, bude tenhle článek o menstruaci. Jestli vám to přijde nechutné, nevhodné, divné, zbytečné, whatever, tak to prostě nečtěte. Je to docela dost otevřený článek primárně určený slečnám. A není to ode mě žádný feministický počin, prostě to je reference na výrobek, který chci doporučit, a co. A ty si taky odpusť jízlivé komentáře, Anitchko:P!

Tématem tohohle článku je menstruační kalíšek a píšu o něm proto, že o něm moc dam ještě neslyšelo, přijde mi to jako dobrá věc a nejedná se o reklamu. I když je to vynález někdy z třicátých let, tak na trh se k nám dostal teprve nedávno. Je to ale částečně výhoda, protože existuje víc výrobců.

Odleva: kalíšky zn. Divacup, Mooncup, Lunette, Keeper.

Jak to funguje?
Menstruační kalíšek je malý (!) kalíšek z lékařského silikonu (který není alergenní) nebo latexu (to je ten hnědý na obrázku vpravo, ale neodoporučovala bych ho, není to tak dobrý materiál a navíc mi asociuje zvon na odpad:D). Bývá v nabídce ve dvou velikostech – pro mladé dívky a sportovkyně, které mají pevnější pánevní dno, a tudíž jsou užší, a pro dámy nad 30 nebo po porodu. Nosí se zavedený ve vagíně (ano, takže celý den chodíte s touhle věcí vevnitř;), absolutně ale není cítit. Aplikuje se smotaný, uvnitř se roztáhne na potřebnou šířku a krev tedy odkapává do něj. Narozdíl od tamponu se ale neaplikuje tak hluboko. Zpočátku je to poměrně artistický výkon:P, ale až odstoupí tréma a trochu se to dostane do ruky, nemělo by to být o nic těžší než zavádění tamponu, které se taky musí chvíli trénovat. Než se to naučíte, je lepší se jistit slipovkou.

Po zhruba čtyřech až šesti hodinách se musí vyprázdnit a vymýt. To se může zdát docela nepraktické, upřímně to ale doma není problém, a jinak si s sebou musíte holt pořád nosit láhev s obyčejnou vodou (aspoň budete dodržovat pitný režim). Zase ale nemusíte prohrabávat batoh kvůli vložce nebo tamponu nebo v přírodě nemusíte řešit, kam použitou vložku vyhodíte. Po skončení menstruace kalíšek krátce vyvaříte a uložíte do látkového sáčku. Může se používat samozřejmě i v noci.

Výhody kalíšku
Tak předním argumentem je pohodlí a to i při sportu – plavat s tamponem jde sice taky, ale určitě znáte, jak se odspodu nacucá chlorovanou vodou a to není moc příjemné. Nemusí se také vylívat tak často, jako se mění menstruační pomůcky (záleží na síle menstruace). Pořizovací cena se zdá zprvu docela velká (od šesti do devíti set CZK), ale když si to spočítáte, tak i kdyby nevydržel slibovaných 10 let, ale jen polovinu, stejně se to vyplatí. I když nejsem zanícená ekoložka, dá se zmínit, že používání kalíšku je mnohem ekologičtější než používání vložek a tamponů, což je maličkost, ale při představě, že by je používaly ženy na celém světě, to už něco nejspíš znamená. Narozdíl od tamponů nevysušuje (a to je důvod, proč jejich odstranění bývá někdy trochu bolestivé). U kalíšků ze silikonu (lunette, divacup, mooncup) taky nehrozí žádné alergické reakce, ani syndrom toxického šoku jako je tomu u tamponů. Ani se nemusíte x-krát denně sprchovat pro pocit čistoty, jako když nosíte vložky a jste od nich upatlaná.

Nevýhody kalíšku
Tak první nevýhodou může být zpočátku aplikace, která je trochu náročnější. I když výrobci píšou, že je určený i pro panny, já bych jim ho určitě nedoporučovala, protože i když mám kalíšek s nejmenším průměrem, tak na správnou aplikaci se nesmíte bát a trochu se znát. Někomu může dělat problém i aplikace prsty, samozřejmě byste se před tím měly umýt (ale co si budem vykládat, váš oblíbený milenec vám tam prsty taky strká, nejspíš se ani pokaždé neumyje, a ještě jste neumřela:P). Někomu může dělat problém vylívat krev (upřímně mně se to zamlouvá víc, než koukat na sraženiny na vložce.. a nějak se jí prostě zbavit musíme). Pořizovací cena je na hygienické potřeby velká, pokud ale máte chápavou rodinu a preferujete praktické dárky, můžete toho využít.

Tak suma sumarum, já jsem si objednala kalíšek lunette (jelikož má ze všech nejmenší průměr, přitom největší obsah a povrch je hladký, i když je nejdražší, a je z Finska;)) a jsem zatím spokojená. Na omak je silikon příjemný měkký materiál, po vyvaření ještě změkne (nezapomeňte ho vyvařit před prvním použitím). Pokud byste to rády zkusily, vůbec se nebojte, že bude moc velký, a klidně se taky staňte „kališnicí“:-D Tyčinku doporučuji hned ustřihnout, jenom zavazí.
Nevím, proč na něj nejsou reklamy v televizi (koneckonců vložky a kondomy tam jsou přece taky..), já bych ho s klidem zkusila i dřív. Nikoho k ničemu nenutím, jen mi přijde, že je to fajn věc, a že se o něm moc neví. A klidně se mě na cokoliv zeptejte;)

Další informace:
http://www.menstruacnikalisek.cz/
http://www.kalisek.cz/
http://www.poharek.cz/
http://www.moje-rodina.cz/zdravi/menstruace-bez-vlozek-a-tamponu
http://www.ladycup.eu/

Look at me... I'm alive

2008-01-09T19:01:00.000+01:00

Po dlouhých peripetiích, při nichž mi servis Eurostar moje sluchátka stihnul tak akorát úspěšně ztratit, jsou modrá kossátka zase u maminky. Pro svět to znamená, že odteď budu zase o poznání příjemnější :-) Nicméně jak to taky bývá, události jsou zbabělé, nikdy nechodí po jedné a já jsem zjistila, že předchozí závada nebyla pouze sluchátky, ale také přehrávačem :( Po 4 letech se miláčkovi opotřeboval výstup na sluchátka, takže když se pohnu debilním způsobem, zvuk vypadne :( no zatím se budu zkusit nehýbat debilním způsobem, i když u mě je to skutečně těžké:-D, ale asi brzy navštívím servis i s iRiverem, i když mám pocit, že to spíš skončí výběrem nového přehrávače... ale určitě to zkusím až potom, co vyjde Scarecrow z Avantasie ;)

O princezně a drakovi

2008-01-05T18:05:00.000+01:00

Feministická pohádka bourající genderové stereotypy jako krátký úkol do loňského předmětu VSP (volitelného semináře sociologicko-psychologického, kde Voskovky Sou Povoleny). Doufám, že se bude líbit...

Bylo nebylo jedno království a v tom království se usídlil strašlivý drak. Měl ohnivý chřtán a byl tak děsivý, že se ho bál každý široko daleko, dokonce i za sedmero horami, i za sedmero řekami a za sedmero moři tím spíš, protože tam žily úplně největší třasořitky.

I mysleli si moudří rádci, že drak žere urozené panny, a králi poradili, že když mu jednu nabídnou, odletí snad do jiného království povečeřet zase další princeznu. Vypravili tedy poddaní obrovský smuteční průvod a doprovodili princeznu k starému pobořenému hradu, kde ji zamknuli ve věži, aby drakovi neutekla, a ponechali ji jejímu osudu.

Třebaže drak přiletěl, princezna nezemřela. Ukázalo se, že to je vegetarián, a proti pannám nic nemá, ovšem klíč od věže - ten taky neměl. Princezna se tam nudila, ale aspoň měla dost času přemýšlet, a jedné noci za úplňku poté, co zrovna vyluštila všechny křížovky a sudoku, co si s sebou pro sichr vzala, si sedla do okna věže. Zpívala o pomoc, když tu ji někdo přece uslyšel a přispěchal: holoubek. Ani ten klíč neměl, ale mohl doručit vzkaz. Přivázala mu tedy k pařátku tuto zprávu:

Jsem živa, zavřená v nejvyšší komnatě na nejvyšší věži! Vyhlaste, že čekám na prince, který je chytrý, krásný, vtipný a chrabrý; prince, jenž svůj pyj ovládá stejně umě jako svůj meč; prince jako z ostatních pohádek, který u stolu nekrká, mačká zubní pastu od konce a dává dolů záchodové prkénko, takový princ mě jistě vysvobodí a stane-li se tak, získá mou ruku a půlku království! Princezna

A odeslala holuba doufajíc v záchranu.
A tak princezna na svého prince čekala… čekala… a čekala… až z té věže radši slezla sama.

Tradiční PF

2007-12-21T00:11:00.000+01:00

Kdo si až do tohoto momentu myslel, ze jsem normální mladá slečna z normální rodiny, šeredně se pletl. My jsme totiž někdo :) Respektive moje madre je: velká mafiánka, co dealuje [avon:)], a těší se podobně jako Puzův Kmotr velkému respektu! Sám pan prezident, Václav Klaus, jí totiž poslal PéeFko!

Český lev, podpis propiskou, ručně dělaný papír. Působí skutečně věrohodně. Tak nevím, jestli se nám schyluje k přímé volbě prezidenta. Možná se jen nepletete vy, ale pan Klaus. Každopádně vážně děkujeme, na tradiční PF tohle velmi překvapilo :) a potěšilo.

Koss

2007-11-21T17:58:00.001+01:00

Tak se mi stalo něco s drátkem u kossátek a hodlám je poslat na výlet do servisu v Ostravě. Už uplynul asi měsíc, co nejsem schopná to udělat, kvůli spoustě věcí, který to zdržují. Aspoň si zase víc uvědomuju, jak mám muziku ráda tím, že mi chybí :)
Komplikace jsou následující: Koss změnil podmínky využití jejich unikátní Doživotní záruky, která už není zdaleka tak unikátní. Můžete to udělat tak, že tam svoje sluchátka normálně pošlete a za 300 czk + poštovné Vám je snad vrátí opravené zpátky. Píšu snad, že záruka už není zdaleka tak pohodová ve stylu "no questions asked", kdy jste si dřív mohli bez rozdílu opravit i sluchátka podomácku opravovaná nebo přejetá autem, ale dnes už se reklamace nevztahuje na poruchy zaviněné uživatelem. Abyste nemuseli platit ta tři kila, ale snížený poplatek (50 czk), k čemuž, mám pocit, dřív stačila jenom faktura, musíte si svoje sluchátka koupená po 1.6.2007 zaregistrovat (potřebujete k tomu aktivační kód na balení). A když máte sluchátka starší, čili bez kódu, tak ostrouháte :) což mě moc netěší – koneckonců je to na celý život!
Nezoufejte – starší sluchátka můžete přeregistrovat na základě Certifikátu o doživotní záruce. Žádný jste nedostali? To já od Alzasoftu taky ne, ale zběsile si e-mailuji s jejich reklamačním oddělením a aktuálně si už myslí, že prý když se za nima podívám s fakturou, mohli by mi nějaký vystavit dodatečně. No do Phy se mi to teď moc nehodí, tak zkusím vyjednat touhle drobečkovou politikou další podmínky, ale až se Vám něco stane s Vašimi Kossy, nenechte se znechutit a taky bojujte! :)
Ach, kolik starostí a času všem stranám by se ušetřilo, kdybych si prostě mohla vzít do toho servisu velký výstřih a dělat velmi překvapenou novými podmínkami.... ;)

Operace Snowman

2007-11-11T20:33:00.002+01:00

Accomplished :-)!

D-í-k-y patří Lišákovi, který opět nezklamal. Dílo stojí na zastávce, aby ráno potěšilo hodně lidí :P jsem upřímně zvědavá na jeho životnost. Sněhu zdar!

Sníh

2007-11-11T12:43:00.000+01:00

Vždycky mě to se sněhem baví jen chvíli, když se na něj kouká z tepla z okna a neznamená to pro mě kalamity na dálnici nebo hodinovou cestu do školy. Dneska mě sníh baví, protože když sněží na Martina (a to se už dlouho nestalo), tak mám pocit, že ve světě to chodí přesně tak, jak má. A šla bych večír sáňkovat, kdybyste se někdo chtěli přidat :-)!!!

Pandořina skříňka

2007-11-03T12:04:00.000+01:00

Emotions. I remember...

Nejspíš máte taky nějakou – krabičku, do které si dáváte věci, co vám něco připomínají. Je to jediná možnost, jak nějaký ten pocit zakonzervovat a připomenout si ho později. Funguje to líp než fotky. Je to strašná bouře emocí a když ji otevřete, je to jako atomová bomba. Kamínek z procházky, který vám připomene klid a šumění lesa, kdykoli to potřebujete, mušle z dovolené, jízdenka do Utrechtu, vstupenka do zábavního parku, účtenky od dárků, dopis o přijetí na střední a na vysokou, papír s úžasnými výsledky scio testů ze základky, účtenky z příjemných večerů někde v hospodě, pohledy, lístky na koncerty a do divadla, účtenka od první metalové mikiny a pár narozeninových přáníček...
Taky tam mám zmuchlaný papírek od ZN, který mi jednou dala jako těšítko (jej, to byla akce:)) Těší i zpětně, hlavně tím výběrem, ale teď možná víc než kdy před tím.

Those people who tell you not to take chances
They are all missing on what life is about
You only live once so take hold of the chance
Don’t end up like others the same song and dance
- Metallica, 1982

Vypadá to, že mám něco jako životní motto :P Díky, slečno...

Recently

2007-11-03T00:20:00.000+01:00

Mám kupu práce, a tak zas budu dělat něco jiného, než musím :) je unavený večer, vrátila jsem se po dni stráveném na fildě studiem religonistiky (s mezerou na výborný italský oběd v Paradisu) z čajovny, kde jsme slavili jedny dvacáté narozky. Průšvih, holkám už táhne na třicet :P a já už to taky nemám tak daleko, a přitom jsem si ještě pořád nezvykla říkat, že je mi 19...

Letošní podzim je parádní. Miluju ty kupy zlatého listí a hrozně ráda se v nich se svýma červenýma gládama brodím. Taky jsem ráda, že jsem mohla ze skříně vytáhnout a oprášit můj úžasný goticko-mažoretkový černý kabát, který zbožňuji. Ze školy většinou chodím pěšky přes Denisovy sady a vychutnávám si to všechno. Miluju podzim úplně nejvíc a díky za něj. Tak neseďte u compu a užívejte si to listí a bezprstové rukavice dokud je čas !

Chodím se procházet i proto, že potřebuju trochu relax. Za dva týdny mě čekají zápočtové písemky na spoustu ošklivých slov ve fonetickém přepisu sanskrtu do předmětu Buddhismus I a také z Nového Zákona do Křesťanství. Když připočítám seminární práce do Kulturní a sociální antropologie, Dějin psychologie, Náboženství a léčitelství a Úvodu do religionistiky (která bude zvlášť časově výživná, protože jde o srovnání tří odborných publikací), opravdu se nebudu v příštích dnech nudit. Taky překládám nějaké textíky pro Amnesty International, které se mi zrovna úplně nehodí, ale aspoň chvíli můžu dělat něco jiného a věnovat se angličtině, když už mi nedošel ten Sternberg. Sternberg je učebnice kognitivní psychologie, která nám byla doporučena v originále, ovšem já ho zřejmě nebudu mít, přestože jsem si ji z USA objednala. Hádám, že logistická společnost nenašla Českou republiku a drahý Sternberg je teď někde na cestě do Čečenska... co už. Ale snaha byla...

Ještě něco o projektu, snad nebude vadit, když tu něco vyzradím :)... pracujeme teď v rámci semináře Československé asociace studentů psychologie na projektu nácviku empatického myšlení. Jde o simulaci podmínek toho, jaké to mají handicapovaní, v našem případě to budou "slepí" s hůlkou a šátkem přes oči, a, jestli se poštěstí, snad i "vozíčkáři". Cílem akce je díky tématickým přednáškám a této zkušeností zprostředkovat budoucím psychologům a těm, kdo se chystají pracovat v pomáhajích profesích, nějaké podvědomí o tom, jak handicapovaní vnímají svět, jaké mají potřeby a jak je jim tady u nás v Brně. Cílem akce je také upozornit na ně i širokou veřejnost a to tak, že na naší trase budou stánky těch neziskových organizací, jejichž činnost zapadá do této sféry. Aspoň taková je vize a držte nám prosím palce, ať to vyjde :) Akce by se měla uskutečnit snad někdy z jara...

Zajímavou zkušeností pro mě taky byla účast na výzkumu týkajícího se hypnability, ovšem teď se o tom ještě nemůžu rozepsat, protože nesmím ostatním "psychoušům", co se tam chystají, dělat spoilery :)

Když jsme u času, vážně jsem moc ráda, že se posunul. Snoopy tak měla o hodinu delší oslavu narozenin a ráno není taková tma, která na mě, když mám vstávat, působí hrozně nemotivačně... a hlavně mi už zase funguje budík na nočním stolku stejně jako všem normálním lidem, protože, věřte nebo ne, ještě jsem si ho nestihla přestavit na letní, když se čas měnil naposledy, takže můj pokoj byl celou tu dobu v jiném časovém pásmu :) ale už je to zas naštěstí v pořádku ;)

Jo, ještě poslední.. taky jste si možná všichni, že v shopech už zas děsí a obtěžujou s Vánocema. Sib taky :P Náhodou jsem slíbila zmínit se o tomhle webu http://vanocnidarky.cz/, kde už probíhá diskuse na všechna možná i nemožná vánoční témata, tak kdybyste se chtěli inspirovat nebo přidat...

"My jenom nevíme, co z tebe bude!"

2007-10-27T16:02:00.000+02:00

Tak a mám to zase na talíři. Když madre navrhla očkování proti žloutenkám typu A a B jako dárek k narozeninám, protože "budu beztak chtít pracovat s těma feťákama a kriminálníkama", na tváři se mi vykouzlil úsměv. Čekala jsem, že už se s tím smířila. Na vysvětlenou – studuji na FF MUNI psychologii a religionistiku a dalo mi hodně práce, abych to mohla říct. Jsem na to pyšná.

Když všechny moje přihlášky byly na filosofickou fakultu tady v Brně nebo v Olomouci, byli doma ještě tak nějak klidní, protože mi pořád opakovali, že se nedostanu, a každý den se mě ptali na "náhradní řešení". Se slovy jako filosofie a jejími deriváty se v naší rodině odjakživa zacházelo s despektem, protože chlapi se tady vždycky zabývali technickými obory a mamka je jen vyučená. Ale aspoň něco umí :-)

Jako exemplární příklad je mi pořád předhazovaná sestřenice, která vystudovala estetiku a divadelní režii, a rok nemohla najít práci, protože na divadlo byla překvalifikovaná a nikde jinde jejím titulům příslušející plat dát nechtěli. Já jsem přihlášku na religionistiku doma zamlčela a když jsem radostně říkala madre, na co jsem se dostala, tak mi odvětila, ať to nestuduju, že to ani neumí vyslovit, a tak to nikomu nebude říkat, a i kdyby, nikdo by nejspíš nevěděl, co to je. Prý jestli něco s regionama :-)

Religionistiku studuji v kombinovaném studiu (mám ji jeden pátek jednou za dva týdne a kupu čtení k tomu) , pouze ze zájmu a budu moc ráda, když ten obor dostuduji, protože mě ohromně baví a považuji to jako takový luxus v osobním rozhledu, ovšem nečekám, že by mi v životě k něčemu byla. A to je právě to, co všem leží v žaludcích – "Dobrý, a k čemu ti to jako bude?!" A já pořád neskrytě odpovídám "Úplně na hovno a zapomeňte na to!"

Psychologii doma už nesou lépe, nebo aspoň chvíli nesli, protože si myslei, že soukromá terapeutická praxe nebo nějaké to kaučování může vynášet a vlastně, že psychouše bude brzo potřebovat každej (i když každý z nich by se nejspíš propadl hanbou, kdyby něco takového zkusil). Ovšem pro psychologa je všechno takové běh na dlouho trať: pět let na vysoké jsou základ a madre mě už nejspíš prokoukla.

Takže co ze mě bude? To si povíme časem, ale život je moc krátký na to, abych dělala něco, co mě nebaví. I když občas vtipkujeme, že s kombinací psychologie-religionistika bych mohla leda tak tahat lidi ze sekty, anebo, finančně mnohem výhodněji, bych mohla nějakou sektu založit :) Nevím, kolik budu vydělávat a docela mě děsí, když vidím, že by doma asi ocenili víc, kdybych byla kadeřnice. Mrzí mě, že lidé ve všem hledají peníze a praktické využití, já taková nejsem a nechci být, a až se budu muset postavit na vlastní nohy, vím, že to nejspíš nepůjde podle těhle plánů.

Moderní doba "odkouzlila" tradiční svět, zbavila ho jeho čar, tajů a mýtů a buduje novou sociální skutečnost na základě střízlicých, věcných, praktických a vysoce účelných zásad. (Keller, Jan. Nedomyšlená společnost. Doplněk: Brno, 1992)

A pokud zruší Památník českého písemnictví jako nepotřebnou instituci, tak se docela obávám, že bude jednou z dalších položek na seznamu filda!

What a beautiful day

2007-10-21T00:59:00.000+02:00

Vrátilo jsme se lehce přiopito z hospody a chtělo jít spát, ale jelikož ještě nikde nejsou ty skvělé vynálezy od MCXX, a sice hardware, který vás při spuštění compu donutí nafoukat, a když máte nějaké to promile, automaticky zablokuje klávesnici, tak tu teď páchám zlo. Ano, jsem jenom člověk :) a budu psát o člověčích záležitostech a k tomu způsobem náctileté slečínky, co si píše deníček :P O, jak nenápadité! O, vlezte mi na záda :-)

Takže: mám se skvěle! Ráno ke snídani jsem si vzala jogurt od Yoplait a pod víčkem se skrýval neuvěřitelný potenciál – bílý jogurt s příchutí naspod! Neuvěřitelné! Já jsem věděla, že si někdo té díry na trhu musí všimnout a konečně ten okamžik nastal :-) A hned mi bylo jasné, že tenhle den nebude jen takový.

Tak jsem si stahovala z ISu nějaké materiály do školy, tiskla to a aktivně třídila do složek poslouchajíc Children of Bodom, venku padalo podzimní listí, a já se cítila šťastná. Obědvali jsme halušky z brynzou a slaninou, pak jsem na zítra stvořila parádní tiramisu a v pokoji jsem rozvěsila ještě více sušených růží za účelem hřbitovnějšího vzhledu, jakožto dušičkovou výzdobu:P Zrovna jsem chtěla ulehnout na gauč a vážně se hrozně moc učit, když tu, co se nestalo, nakontaktovala mě Petra Chateaux a zlákala mě na příručku filosofie do hospody. O, jak typické :)

Teď tu sedím a dobrou náladu mi nezkazilo ani Starobrno. Zapla jsem tedy comp, abych poškádlila a nakazila pár nezbedníků na icq, ovšem po zjištění, že všichni stejně dělají něco lepšího, jsem se rozhodla si aspoň vybrat email. A co se nestalo² : R-O-L-A-N-D, ano, ten sympatický dlouhovlasý slovenský spolužák z psychologie, co má skupinu, hraje na kytaru a učí se na cello, právě pozval S-I-B-Y-L-U, čili MNĚ:P, k nim na SLOVENSKO, protože tam bere paraguayského spolužáka DIEGA, který pochopitelně mluví ŠPANĚLSKY, a učinil tak pod zamínkou pochlástávání, kamarádění a koncertu! Prý jestli bych se neurazila :) Náhodou bych se neurazila.

Milý Ježíšku, do nového roku si přeji více takových dní! A všem dobrou noc ;)

P.S.: Strašne moc bych si tenhle pocit chtěla dát do konzervy na horší časy ;)

Můj feminismus

2007-10-13T21:29:00.000+02:00

Vždyť jste to ode mě všichni čekali :-) Jednoho dne to prostě muselo přijít. A teď tak úplně nevím, kde začít. Doufám, že si mě teď pánové hromadně nesmažou z ICQ :) Rozdíl je jen v tom, že když se mě někdo zeptá, jestli jsem feministka, tak asi odpovím, že přijde na to, co si pod tím pojmem představuje, trochu to doladíme, a pak odpovím "ano". Co se týče postoje k mužům, tak se nic nemění - i když si taky někdy ráda zanadávám, tak vás mám pořád stejně ráda a penis bych za žádnou vagínu na světě nevyměnila :)

Proč? Určitě se shodneme na tom, že v minulosti na tom ženy byly hodně špatně a někde pořád jsou. Všichni si dnes myslíme, ba i pokládáme za samozřejmost, když ženy mají volební právo, a kdyby se nás někdo zeptal, zda to tak má být, myslím, že společnost je už natolik vyspělá, aby všichni odpověděli, že ano. Všichni se hrdě hlásí k tomu, že práva žen a mužů jsou papírově stejná, máme pocit, že to byl velký kus práce, ale ve většině případů počiny na toto téma padají do historie a skoro to vypadá, že jde o ukončený proces. Je mi líto, ale ještě je velký kus cesty před námi.

Takže co mě štve? Štve mě moje babička, když mám utírat za bratra nádobí, protože ze mě má být hospodyňka. Štve mě moje matka, když je problém, že mám v pokoji nepořádek, protože jsem holčička. Taky mě štve tím, jak mi na jednu stranu radí, abych chlapovi v manželství neposluhovalam, a přitom mého bratra rozmazluje tolik, že by jako samostatná jednotka umřel hlady, protože umí jen polívku ze sáčku, a k tomu je líný si ji udělat. Štval mě můj otec, když urážel inteligentní ženy, co "neumí dělat nic lepšího než jen kafrat do tý politiky." Štve mě, že si hrajeme na společnost, která má jen rovné příležitosti, a přitom to není pravda. Štvou mě muži, kteří se slečnama zachází jako s estetickým doplňkem a ještě víc ženský, kterým to vyhovuje a dělají je ze sebe. Taky mě štve, že tyhle kravky utrácí spoustu peněz za na zvířatech testované kosmetice, plastické chirurgii a rakovině kůže ze solárka, místo toho, aby je využily trochu smysluplně. Štvou mě, jak se podbízí. A bezpochyby taky těmhle kráskám děkujeme za epidemi poruchy příjmu potravy. Jak moc jsou to ideje proti mužům? Jsou to ideje proti genderovým stereotypům a všem, včetně žen, kteří nejsou schopní si uvědomit, že žena si zaslouží úctu kvůli jiným věcem, než je sex, který může poskytnout. A klidně mi tu pište, že to říkám proto, že jsem ošklivá...

Sorry, ale už mi to přijde jenom uhozený. Dneska to nebylo moc hluboké, spíš nadávací; příště to zkusím líp a méně afektivně ;) Více o téhle problematice se dozvíte na http://zenskaprava.ecn.cz/.

Janička a Petr

2007-09-23T14:03:00.001+02:00

Včera byl tak krásný a slunečný den, že mě to nedalo, abych někoho nezneužila a nevytáhla na procházku. Vydali jsme se tedy s Lischaiem do Líšně s cílem od tam pěšky dojít do Bílovic přes Těsnohlídkovo údolí, řečený to kraj Lišky Bystroušky. Mise byla úspěšně splněla a ještě jsme se na začátku naší cesty zastavili na Velké Klajdovce.

V lomu je tam obrovské prostranství se spoustou kamenů, z kterých děti, huliči a kolemjdoucí páry skládají obrázky nebo nápisy. VLAST, VIETNAM, MILUJU TĚ, CANABIS… My jsme shora koukali na to ohromné plátno a na něm pozorovali Janičku s Petrem, jak dávají dohromady jejich jména ve velikánském srdci.

Hned jsme letěli dolů a nemohli jsme odolat chtíči zanechat tam i náš vzkaz budoucím pokolením. Naplněni endorfiny jsme splácali sluníčkový nápis USMÍVEJTE SE (L+S), a když jsme dílo dokonali, Janička a Petr nám seshora tleskali. A my se ukláněli… a pak jsme si šli náš nemetalový výtvor vyfotit seshora a užít si výhledu na ochoze. Při procházce nahoře (mě Lischai nervozně prosil, ať nechodím tak u kraje (o, jak typické:)) jsme přemítali, jestli ti dva jsou vážně Janička a Petr, jestli to srdce celé poskládali, jestli teď nahoře sedí a přemýšlí, jestli to L+S stojí za Lucka a Svatoš nebo za Leonardo a Sandra, nebo jak by se asi tvářili, kdybychom jejich nápis přetvořili na Hanička a Pavel :)

A cestou zpět jsme se s nimi náhodou vážně dali do řeči. Ano, byli to Janička a Petr. Petr postavil srdce Janičce někdy v dubnu, a pak ji tam vzal, aby to viděla, a teď se sem vrátili, protože dostali echo, že z Janičky někdo udělal Toničku :) A byli úžasní - nad všemi těmi věcmi vážně přemýšleli :) chvíli jsme si s nimi povídali a uváděli písmenka na pravou míru, než se naše cesty rozdělily na další část výletu a naposledy nám zamávali ze zastávky autobusu. Krásně nám oběma rozzářili den a připomněli, jak je to úžasné, když jsou dva lidi spolu, milují se a tou svojí harmonií mění svět.

Děkuju, Janičko a Petře, doufám, že na vás ještě někdy narazím, a přeju vám jen to nejlepší :)

Tak to byl vzkaz pro Janičku a Petra a pro vás všecky ostatní platí to usmívejte-se :)

Noční výlety

2007-09-13T20:00:00.000+02:00

Tuhle povídku napsal Lischai, Mistr Pera a můj dobrý Kamarád, čerpaje inspiraci z jednoho našeho obdobného výletu ;) Moc bych mu za ni chtěla tímhle poděkovat, a jelikož mi byla darem dána v užívání, tak se o ni taky můžu podělit s vámi :) A tobě ještě jednou dík, Pavle, vážně si toho moc cením :)

Černé auto jelo téměř krokem. Nadskakovalo na vyježděné cestičce mezi ploty zahrad, které se táhly tak blízko, že o ně auto občas zavadilo zpětnými zrcátky. Větve některých stromů visely do cesty a černé Audi je rozhrnovalo kapotou.
Nad zahrádkářskou kolonii byla hluboká noc a dva pohybující se kužely reflektorů byly jediné světlo široko daleko. Na obloze byla vidět spousta hvězd. Dokonce i ty drobné a vzdálené, které blízko města zahlédnout nemůžete.

„Máma mě zabije.“
Malý, snad osmiletý chlapec stál u kraje cesty a v šeru rozpačitě žmoulal cíp svojí větrovky. Normálně byla světle modrá, v nočním šeru ale vypadala našedle. Roztržené místo se černalo jako rozšklebená žraločí tlama.
„Nebuď cíťa, Jiříku“ křikla o něco starší dívka z druhé strany křoví. „Prostě to prolez, jinudy se tam dostat nedá.“
„Určitě je to zakázaný!“ v chlapcově hlase byl cítit chabý protest.
„Dělej!“
Jirka pevně sevřel rty a ponořil se do tmy křovisek. Několik větví ho šlehlo přes tvář a něco chytilo konec jeho větrovky. Když za ní pořádně zatahal, něco stisk povolilo s roztrpčeným cvaknutím čelistí.
„Ježíš, aspoň nějaký větve tam nech nezlomený.“
Petra bydlela ve vedlejším vchodě a byla o půl roku starší než Jirka. Zpravidla to byla ona, kdo ho vždycky navezl do nějakého ztřeštěného podniku, kvůli kterému se pak doma křičelo a zakazovala televize. Byla pro Jirku něco jako duchovní vůdce. Teď stála na druhé straně křovisek mezi zahradami, v béžové mikině, ruce zastrčené hluboko do kapes manšestráků. Světlé vlasy měla sepnuté v dlouhém ohonu.
„Kde to přesně je?“ zajímal se Jirka, když se konečně prodral na druhou stranu. Kolena měl teď obě špinavá od hlíny. Milosrdná noc to skryla.
Petra rukou naznačila směr. „Ještě kousek. Bude se ti to fakt líbit.“
Chlapec i dívka se pomalu vydali přes proluku mezi zahradami. Kolem nich se černalo několik siluet stromů a vzduch voněl kvasícími jablky.
„A je tam zámek?“ zkusil to po chvíli Jirka.
„Takovej zrezlej,“ vážně přisvědčila dívka. „Visací.“
Chlapec chápavě přikývnul.
„Ale počítám se vším,“ dívka se pyšně nadmula a z kapsy mikiny povytáhla tátův pilník. „Je to ta nejsenzačnější bouda na světě, uvidíš.“
„Co je uvnitř?“ Jirka byl z těch, kdo chtěl mít co nejvíce věcí ujasněných předem.
„Něco tajnýho, třeba,“ Petra neměla moc konkrétní představu, ale nemínila se zrovna teď ztrapnit. „Sklad drog, nebo tak.“
Jirka trošku pookřál. Čekal něco mnohem hrozivějšího. „Myslíš?“
„Jo, jasně. Nebo nějaká betonová díra kam mafiáni hážou nepohodlný lidi. Jako taková odpadní jáma na mrtvoly, rozumíš. Může jich tam bejt spousta! A všechny už budou hnít a nějakým potečou oči a...“
„Jo, dobrý! Už tomu rozumím.“
Chvíli šli mlčky. Ušli alespoň deset metrů, než se na sebe polekaně otočili.

Černé auto zastavilo na konci cesty. Řidič vypnul motor, ale světla nechal svítit. V kuželech světlometů se leskly bledé obrysy ovocných stromů. Léta už je nikdo neprořezal, takže vypadaly pokrouceně a nemocně. Světlo se táhlo mezi jejich siluetami, vysokou travou a dopadalo až na zrezlou bouda na nářadí.

„Nechal svítit světla,“ šeptem poznamenala Jirka, skrčený za bezovým keřem.
„To proto, aby viděl do té boudy,“ vysvětlila Petra. „Nemá baterku a mohl by tam třeba o někoho zakopnout.“
Jirka chvíli pozoroval auto v zarostlé zahradě, než mu došlo, co Petra řekla. „Počkej... Jak o někoho?“
Z auta vystoupil ramenatý muž a přešel k boudě. V autě stále někdo seděl na místě spolujezdce. Pak se ozvalo kovové zašramocení, jak zaviklal se zámkem. Jirka ani Petra se nezatěžovali dýcháním a s vytřeštěnýma očima sledovali scénu před sebou.
Muž přešel k autu, otevřel zadní dveře a něco vytáhnul ven. Bylo to těžké a kovové. Když se muž palicí rozmáchnul, aby urazil zámek na dveřích, byla jeho černá silueta ve světle reflektorů skutečnější a hrozivější než všechny horory po jedenácté večer.
Petlice i se zámkem spadla na zem. V husté trávě ani nezazvonila. Petra chtěla Jirkovi hrozně moc říct, že si asi jdou pro kufr s penězi z drogových obchodů, ale zjistila, že nemůže mluvit.
Muž otevřel kovové dveře a vešel do boudy. V pruzích světla z reflektorů poletovaly můry a komáři. Z auta po chvíli vystoupil druhý člověk. Zůstal stát na místě a rukou se opíral o střechu auta.
Po chvíli se ten z boudy vrátil ven a něco řekl. Česky to nebylo. Jeho společník cosi odpověděl a pak si vyměnili dvě nebo tři věty. Oba zněli hodně rozrušeně.
Jirkovi se potily ruce a přemýšlel, proč ti dva je ještě za bezovým keřem neodhalili. Jeho bušící srdce, jak předpokládal, musí být slyšet tak na sto metrů. A tyhle dva přízraky z černého auta byly od nich sotva patnáct.
A pak oba muži rychle nasedli zpátky do vozu a ozval se startér.

Jirka s Petrou leželi vedle sebe v letní trávě ještě dlouho po té, co se černé Audi odkodrcalo po nerovné cestě do tmy.
„Kdo to byl?“
„Nevím.“
„Myslíš, že..?“
„Nevím.“
Začal foukat chladný vítr a stromy v zahradě se rozšuměly. Jirku začala studit hlína, na které ležel. Až teď si uvědomil, že ho do hrudníku tlačí spadené jablko, které pod ním bůhvíjak skončilo.
„Pojď...“ řekla šeptem Petra a vstala. V té větě bylo víc odhodlání, než kdy Jirka od nějaké dívky slyšel.
Společně přešli patnáct metrů až k zrezlé boudě. Teď vypadala jako velká, černá krychle vprostřed jabloní. Petra zašmátrala v kapse a vytáhla malou zelenou baterku. Přívěsek na klíče, který stál dvacet devět korun. Zmáčkla plastový spínač a vlnitý plech ozářilo mdlé světlo. U dveří se táhly ocelové škrábance, jak kladivo urazilo petlici. Petra odhodlaně pohlédla na Jirku a vkročila do černého obdélníku dveří.
O mnoho let později, když nad tím Jirka přemýšlel, už si uvědomoval, že se to muselo stát přesně takhle. Tehdy mu to ale přišlo jako nejnepochopitelnější zážitek v životě.
Petra vyšla ven a sklopila baterku k zemi. „Nic tam není,“ smutně pokrčila rameny. „Vůbec nic.“
Jirka si od ní půjčil baterku a nakouknul dovnitř. Teď už to bylo snadné, ale před desíti minutami by to byl nedokázal. Světlo baterky pomalu klouzalo po plechových stěnách. V jednom rohu stály zrezlé hrábě se zlomenou násadou, starý kýbl a zaprášená dřevěná krabice. Na zemi byla udusaná hlína a rozšlapaná kartónová krabice. V rohu stály dvě prázdné, skleněné láhve a jedna PETka od citrónové limonády. Jinak nic.
Prázdná, zrezlá bouda vprostřed zahrad.

Domů se vraceli mlčky. Za chvíli bude jedna hodina ráno. Jirka ještě nikdy nebyl vzhůru tak dlouho. Přemýšlel, jestli se mu podaří proklouznout domů, aniž by někoho vzbudil. Petra měla ruce v kapsách a nepřítomně koukala před sebe. Byla zklamaná.
„Máma mě zabije,“ prohlásil Jirka do ticha a unaveně vzdychnul. V ruce žmoulal svoji roztrženou větrovku.

Černé Audi klouzalo po okresní cestě směrem k městu.
„Jak nebyl?“ zeptal se nervózně spolujezdec. Nechtěl křičet a snažil se ovládnout.
„Prostě nebyl,“ odsekl řidič a zařadil trojku. Oba muži mluvili rusky.
„Vůbec nikde?“
Auto zatočilo na hlavní silnici. „Bože, nejsem snad slepej! Prostě tam žádnej podělanej kufr nebyl!“
„A proč jsme tam vlastně nevyhodili jeho?“ zeptal se spolujezdec a mávnul rukou dozadu, jakoby k úložnému prostoru auta. „Tak to přece bylo domluvený.“
„Smrdělo to,“ odtušil řidič. „Moc riskantní. Jestli ten kufr někdo vzal, nemůžeme si dovolit v tý boudě nechat ani jeho. Odvezem ho zpátky a zeptáme se šéfa.“
„Ty vole...“ Spolujezdec se opřel do sedadla a unaveně si promnul oči. „Vasil nás zabije.“

Biofarma Slunečná (Sonnberg)

2007-08-27T11:43:00.000+02:00

… krátká reportáž z kraje splněných snů …

Najednou nevím, z kterého konce to vzít. Všechno se to událo docela rychle, v pondělí jsem zavolala na jedno telefonní číslo, ve čtvrtek si už balila krosnu a v pátek vyrazila s jedním (tou dobou téměř neznámým) id z nyxu jeho stařičkým favoritem, kterému se rozpadávala řadící páka, a při startování jsem měla pocit, že onen stroj chce vzletět. Tou dobou jsem si už docela nadávala, co jsem si to zase sakra vymyslela :-)
Takže co se stalo: Sib se rozhodla bojovat opět se svým intelektuálstvím a závislostí na internetu a odjela za tímto účelem do panenské Šumavy. Tam se kamarádila s ovcemi, kozami a krávami, plevelila zahrádku, trhala rybíz, stříhala česnek, příležitostně vařila (nebo aspoň zapalovala hrnce s olejem, aby to tak vypadalo :-D) a pomáhala s úklidem malého penzionu, který k farmě patří. Taky jsem si vyzkoušela dojit a vyrábět sýr.

Po šestihodinové strastiplné cestě plné deště a nadávání jsme se tedy ocitli na biofarmě Slunečná. Sluníčko mě nepřivítalo, což mě utvrdilo v tom, že jména dávají vesnicím samí vtipálci, jelikož na Suché věčně prší a v Mokré mokro taky nebylo, ale nakonec si Slunečná přece jen zlepšila skóre :-) je to jedno z těch míst, co vás chytne za srdce a nepustí; zrenovovaný statek a pár domků se nachází na kopečku kousek od Želnavy, obepínají je šumavské hory a hustý les, který najdete zakreslený jako vojenský areál Boletice, a tudíž je do něj bohužel bez propustky zakázán vstup. Nutno dodat se jedná o zvláštní pásmo a tok času tam jsem za celý svůj pobyt nestihla pochopit :)

Můžu vám tady napsat, že pan Štěpánek, domácí, má asi padesát koz, dvě dojnice, stádečko ovcí a asi dvacet masných krav, taky slepice a husy a krocany, a že se tam hledají vejce a některá zvířata se dojí a z mlíčka se dělají sýry, ale to není to hlavní :) To nejzajímavější tam pro mě byli lidé. Tohle místo totiž přitahuje specifický druh velmi zajímavých lidí, na farmě jsou označení obvykle jako „průseráři“, ale neberte to hanlivě :) Průser tam funguje jako velmi specifický terminus technikus a nikomu z nás se ho nepodařilo převést do angličtiny, nebo ho aspoň vysvětlit :-P Ráda bych sem napsala všechny ty osudy, které tohle místo spojilo, ovšem se budu muset uskromnit a nechat taky nějaká tajemství pro vás v případě, že byste se chtěli vydat na obdobnou cestu. Přítelkyně pana domácího, Margita, je Němka, „cesky trochu“, ale dá se s ní v pohodě domluvit i anglicky. To z farmy dělá i výborné místo na procvičení komunikačních schopností, zvláště pak, když přijede i nějaký dobrovolník z ciziny, např. já jsem tam měla pár dní s jedním Američanem.

A už jsem použila slovo dobrovolník: co jsem ještě zapomněla vysvětlit je, že se jednalo o dobrovolnickou práci za stravu (moc dobrou a po většinu v biokvalitě) a nocleh. Pokud nejste lenoši a jako já rádi někdy vystřídáte počítač za manuální práci na čerstvém vzduchu, je to bezvadná příležitost pro studenty, jak se někam levně podívat. Pokud by Vás tedy podobné dobrodružství zaujalo, můžete využít služeb organizace WWOOF http://wwoof.ecn.cz/, nebo zkusit štěstí přímo na stejné farmě, kontaktní údaje jsou:
Ing. Pavel Štěpánek, Slunečná 3, 3384 51, Želnava; tel. 604 331 278, stepanek@quick.cz, www.biofarma-slunecna.cz.

V jiném případě se můžete aspoň kouzla Slunečné nadýchat po cestě kolem, koupit si domácí jogurt nebo sýr v biokvalitě a třeba i pár dní pobýt v krásném penzionu s mezonetovými apartmány.

Další zajímavá možnost, kterou vám můžu nabídnout, vás zavede nedaleko odsud; mezi Volary a Prachatice. Jedná se o farmu, jejíž majitel je buddhista, má nějaké ovce, koně, vaří ghí a je v programu Noemova archa, jež se snaží zachránit a pěstovat některé hynoucí druhy květeny. Kontakt je:
Vostrovský David, Milešice 19, Prachatice, 383 07; tel: +420388323707 (volat mezi 8-9 a 21-22hod.)

Více fotek najdete v naší fotogalerii.

Prchám

2007-08-10T01:21:00.000+02:00

Mizím jako pára nad hrncem! Opouštím civilizaci a pokud půjde všecko dobře, tak asi na dva týdny. Omlouvám se, že jsem o tom moc nenapovídala, ještě teď nevím, jak mi to vlastně výjde:) a jak dlouho vydrží... tak mi držte palce:) Píšu to sem, kdyby se někdo sháněl, jak to, že nejsem na icq... Tak se mějte, užívejte prázdnin, neskačte do neznámé vody po hlavě a pijte dost, ovšem jen to a tolik, kolik bezpečně snesete :) Adios!

Geocaching

2007-06-23T12:29:00.000+02:00

The sport when you are the search engine!

12:26:39: blognu o cachingu ;) !
12:27:06: jj, nech si to vytetovat :)

Všechno to začalo, když mi Číkus, rozjívený radostí z osobní cache#25, hodil link o geocachingu. To, co potřebujete vědět, je totiž tady. GeoCaching je on-line hra v reálném prostředí. Co to znamená?

Říkáte si, že Váš život potřebuje okořenit trochou tajemství? Lákalo vás někdy zkusit si hledat poklad? Pak Geocaching chytne nejspíš i Vás :-). "Cache" [keš] je skrýš. Bývají to rozličné krabičky, dle velikostí nano (přívěšek ke klíčům), mikro (krabička od bonbonů, vitaminů nebo od filmu), small (třeba od svačiny) až po big (klidně kýbl). V krabičce naleznete někdy jenom papír - tzv. log, do kterého zapíšete svoji návštěvu, obvykle tam bývá ale i tužka, a když je místa dost, můžou tam být i rozličné předměty. Pakliže se vám nějaký předmět z pokladu líbí, můžete udělat trade (obchod), vzít si ho a za něj tam nechat pro další nálezce jiný.

Jak se poklad najde?

Nutno podotknout, že sám se nenajde :) Na internetu je třeba se zaregistrovat na www.geocaching.com, můžete i na české stránce www.geocaching.cz, kde najde hezký odkaz na Encyklopedii Geocachingu(Wiki). Tam si najdete podle místa svého pobytu nejbližší, nebo klidně nejvzdálenější popsanou skrýš a jde se na to :). Na stránkách najdete obvykle souřadnice schránky, pakliže se jedná o "multi", tak výchozí souřadnice místa, kde začíná váš quest a vy musíte nejdřív splnit pár úkolů a navštívit pár zajímavých míst, než si spočítáte finálovou souřadnici. Všem těhle mezizastávkám se říká "stage". Souřadnice najdete podle GPS, nebo na mapě (což je složitější, ale tím větší radost pak z každé cache je:))

Abyste cache našli, nemusíte chodit kanálama a kopat v zemi, i když i takové se určitě najdou :) Cache bývají obvykle v prasklinách ve zdivu, pod uvolněnou kostkou nebo třeba v dutině stromu. Jsou ale třeba i na frekventovaných místech, kde kolem nich projdou denně tisíce lidí, a přesto je nenajdou. Proto to asi nebude tak jednoduché :) Jedním z vašich úkolů při hledání cache je např. i to, aby vás nezmerčili "mudlové"(=civilisti, co o tom nemaji potuchy), aby cache nevytahovali, neničili apod. Některé cache je proto potřeba lovit třeba v noci apod.

V České republice je něco málo přes 4000 cache. Některé pro vás můžou být bezvadnou inspirací na výlet, dát smysl projížďce na kole nebo vám spravit náladu po cestě z práce :) Nakonec je vám jedno, jestli je to micro nebo big cache, i to, co je v ní; jde o to hledání, o ten pocit, hrábnou kamsi do černé díry ve zdi a kupodivu fakt nahmátnout tajnou krabičku, plnit questy, řešit šifry... Zkuste si to :) Já o cachingu vím od pondělí, už mám 4 cache a všechny v okolí hrozně štve, jak jsem se do toho zapálila :) Přeju úspěšný lov!

Nashledanou, Bushi

2007-06-05T19:38:00.000+02:00

Tak George Bush i jeho manželka Laura zamávali Praze ze schůdků hAir Force One a odfrčeli na setkání G8. Ať jim to teda dobře dopadne :) My jsme tento slavný okamžik sledovali v televizních novinách. Jak jinak než na Nově :) sranda musí být...
..."dárreček - krrabici jazzových nahrrávek" ráčkoval nám novácký komentátor.

Naštěstí, že Bush nemá ve jméně r, jinak by nám vyhlásili válku. Té naší malé České republice, kde je podle CNN priminister Claus Topolanek (čímž Nova krásně demonstrovala důležitost této schůzky pro ostatní státy :)))

Nejlíp to okomentovala moje madre:) "Já stejně nechápu, proč s ním tak nadělaj. Pojízdný operační sál... když jim ho někdo sejme, tak stejně bude novej. A já stejně kdybych ho chtěla sejmout, tak si seženu ty policejní hadry a vylezu si na střechu mezi ty jejich odstřelovače a oni by si mysleli, že k nim patřím..." :)))

Politologická charakteristika ČR

2007-05-26T18:09:00.001+02:00

Tahle otázka mě ze zsv v noci nejvíc strašila, styděla bych se, co jsem to byla za občanku:)))
Veřejné díky patří Robinovi a našemu mocnému Císařovi za všechna ta moudrá slova. A proč?

Tohle je prostě ještě větší bordel než ten, co mám na stole :)

O Nově bez Novy

2007-05-19T15:39:00.001+02:00

Mám teď naléhavou potřebu něco zkritizovat, padlo to na Novu a její včerejší zprávy. Těžko u maturity projdu s novinkami o soutěži Bailando, ovšem mě by zajímalo, jestli maturitu na Nově někdo vůbec má. Určitě tam nějaký bezvýznamný poskok umí anglicky, že?

Včera dávali zprávu o tom, jak princ Harry dostal zákaz potloukat se po hospodách a nočních klubech, aby to nevypadalo, že si místo bojování v Iráku užívá. Údajně je v to v Británii známý pařič, protože ji oběhly nejednou noviny s jeho skandálními fotkami z nočních klubů!

Otázka za milion zní, jak to Nova ví, když zaběry, které při zprávě pouštěli, byly na noviny s velkými titulkami Here are the Nazi a Hitler Youth?

Existencialismus

2007-05-11T19:16:00.000+02:00

Nejspíš první kousek filosofie, který mi skutečně dal něco do života.

Existencialismus nás nenabádá k neustálému meditování o stinných stránkách života a jeho konci, ale varuje před nebezpečím, že by náš život ve víru moderní společnosti mohl nenápadně "prošumět" kolem v povrchním, prázdném a neodpovědném bytí...
- bez smyslu, bez hodnot, vez "starostí"...

Krev

2007-04-25T21:25:00.000+02:00

Ne, dnešní článek není žádný výstřelek mojí metalové duše :), nýbrž bude o darování krve, protože jsem dneska u nějaké to půlkilo lehčí.

Jak na to?

Lidé z Brna a okolí si zavolají do transfuzní stanice fakultní nemocnice v Bohunicích
a na bezplatném telefonním čísle 800 900 097 si dohodnou termín odběru. K nemocnici se dostanete nejlépe autobusem č. 60 ze zastávky Nové sady (z tramvajové zastávky musíte přejít k zastávce pod viaduktem).

Co byste měli vědět?

Nejlepší je projít si Informace pro dárce na http://www.darujkrev.cz/. Ve zkratce je ale nejdůležitější, abyste 14h. před odběrem nekouřili, nepili alkohol nebo nejedli tučné. K odběru nebudete puštěni, pokud jste prodělali v časovém horizontu jednoho roku aplikaci piercingu, tetování, chirurgický zákrok, byli jste pokousaní nějakým zvířetem nebo pokud jste měli přisáté klíště. Také to nejde, když jste se byli během posledního půlroku někde v exotických krajích nebo berete-li nějaké léky (antikoncepce nevadí, po užití acylpyrinu/ibuprofenu apod. se musí čekat 1 týden apod.) a samozřejmě, pokud jste byli nedávno nemocní (intervaly se liší podle prodělaných chorob). Z prodělaných chorob nemůžete darovat krev po mononukleoze, zápalu plic apod. (viz informace). Darovat krev samozřejmě nemohou chudokrevní apod.

Krev mohou darovat pouze osoby starší 18 let, krevní destičky pak osoby starší 21 let, které už prodělaly v pořádku několik odběrů. Vaše váha musí být zároveň víc než 50 kg.

Jste prvodárce?

Prvodárce je, jak už název napovídá, osoba, která krev dává poprvé. Tím zjistíte svoji krevní skupinu a 2 týdny po odběru vám poštou dojde průkaz dárce. Zároveň se tak zapíšete do registru dárců a v případě, že je vaše krevní skupina potřeba, dojde vám smska sdělující, že by bylo vhodné, kdybyste se dostavili na nový odběr. Jinak mohou muži chodit 1 za 3 měsíce, ženy za 4, u mladších osob nebo osob se slabšími žílami se ovšem doporučuje interval 6 – 12 měsíců, přičemž absolutně nejmenší možný interval je 8 týdnů.

Jak to chodí?

Důležité je vzít si s sebou doklad s fotografií (pas nebo občanský průkaz, „papír“ jako náhrada za občanský průkaz nebude akceptován). Tento doklad (nebo průkaz dárce, ale ti už to znají:)) odevzdáte v šatně, kde dostanete na vyplnění dotazník o zdravotním stavu a způsobu života. Až ho vyplníte, zavolají si vás z evidence, kde nahlásíte kontaktní údaje a zběžně vám zkontrolují dotazník. Potom půjdete na odběr vzorku krve a změření teploty; vzorek vyhodnotí (krevní skupinu, počet krevních částí, test na HIV, žloutenku apod.) a s paní doktorkou zkonzultujete, zda a proč jste či nejste vhodný/á. Pakliže jste, v čajovně si povinně dáte suchý rohlík a čaj (odběry krve přímo na darování, stejně tak jako odběr vzorku, se nemusí dělat nalačno; naopak je lepší ranní snídani nepodcenit a suchý rohlík si dát i doma) a přejdete k místnosti s odběry. Tady si rituálně umyjete předloktí (to druhé, než z kterého byl brán vzorek), dostanete nějaké ty odměny, a pak už šup do křesla :-) Jehla, kterou se krev odebírá tady, je trochu tlustší než normální, po vpichu prý zůstane i malá jizvička na památku, rozhodně to ale nebolí :-) Samotný odběr trvá kolem 5 minut; pro zajímavost – při odběru krevních destiček přes přístroj, který krev filtruje a zase vám ji vrací zpátky, to trvá asi hodinu a půl. V čekárně po odběru se doporučuje hodně pít a něco sníst.

Co s krví?

Samotná krev je použitelná 42 dní po odběru, krevní destičky 2 dny a v případě, že se krev nevyužije, se z ní vyrobí krevní plazma, jež má dobu trvanlivosti 3 roky. Standardní odběr krve se pohybuje kolem 450 ml.

Co za to?

Od vaší pojišťovny dostanete za darování krve vitamínové doplňky, od nemocnice pak stravenku a žetony na kávu nebo nějakou mlsku. Prvodárci dostanou ještě odznáček a všichni jako bonus pocit, že někomu pomohli a k tomu fakt, že jsou perfektně zdraví. Jste-li z daleka, budou vám z nemocnice proplacené výdaje za cestu, dostanete omluvenku do školy nebo do práce za celý den, můžete si za odběr něco odepsat z daní.

Tak šup, zabere to hodinku a fakt to nebolí :-)

Předmaturitní

2007-04-19T22:06:00.000+02:00

Jo, tak se nám to blíží, už máme rozvrhy a tak. A takhle to se mnou vypadá :-)

Dneska jsem ale děsivě moc uklízela, protože jsem nemohla najít pozvánku k přijímačkám a vyhrábla archivní slohu našich školních blogů. Copyright tam nikdo nenapsal, takže jich sem pár přepíšu :-) Bohužel, bude to bez grafických nákresů našeho tehdejšího rozpoložení, i bez žvýkaček na lepení příloh:)

Slečny, takže jeslti tu maturu nezmáknem, je to bezpochyby kvůli tomu, že jsme dělaly tohle :D

Chat v místnosti Chat(a), datum neznámé:

Sibyla: Nuda, téma?
Zhulena_nutrie: SeX?
Devadasi: NO fůůůůůůj! Co takhle nové odstíny laků od Borjois?
Sibyla: ... správnej kuchyňskej robot..
Zhulena_nutrie: no... takovej vzhlednej rozhovor. Takže budete chodit do tanečních? Doufám, že nás spojí s tou školou od vedle. Nevim sice, co to je za školu, ale je tam hodně metlošů.
Thess: Myslíš tu pomocnou? :)

uživatelka ZN založila místnost Boring !

ZN: Ty vole, tak nudná čeština už dlouho nebyla!
Sib: To mi povídej!
Dev: Já se z toho zbleju !
TS: Chrrrr, chrrrrr... a to jsem dneska byla docela čilá.
ZN: Pomoooooc! Poďte četovat !
(...)
ZN: Rychlééé, topic ! TAK KOMU POSÍLÁTE VALENTÝNKU ????!

O prostoru

2007-04-17T19:04:00.000+02:00

Milý deníčku, dnes jsem objevila plochu, která má jenom jeden povrch :-)

O genderu a smutných princeznách

2007-04-05T00:19:00.000+02:00

Proč je tak těžké vymyslet genderově neutrální pohádku? Protože nefungují: chceme zasypávat děti nerovností týkající se předsudků podle pohlaví a připravovat je na život, nebo je zahrnovat bludy?

Byla nebyla jedna princezna, která byla škaredá, a brzo umřela.

Všechny princezny v pohádkách jsou krásné, tíhnou k tomu býti blondýny a možná i na tomhle poli jsme zasadili teorii, že blondýny jsou hloupé. K tomu totiž princezny mají ohromné sklony. Ještě taky bývají líné a nafoukané, ale on už to z nich nějaký ten princ vymlátí. A když nejsou hezké, tak to jenom maskují.

Moderní pohádky tomuhle mýtu vůbec nepomáhají. Třeba Shrek – zelená obluda, má krásnou princeznu a v noci šup, změní se mu na obludu. A stejně se vezmou a mají se rádi. A proč? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

Pohádky mívají dobré konce. To je jejich nezaměnitelným atributem, i když se v dějinách literatury najde pár černých ovcí, které si to nemysleli (taky ale nejsou oblíbení), proto pohádky po veškeré největší akci, kterou princezny za celý svůj život zažijí, končí odfláknutým "a žili šťastně až do smrti." Škaredé princezny, plačte. V slzách je lecitin a ten vám aspoň vydesinfikuje ústní dutinu. Stejně jednou přijde nová princezna (hezčí a lenivější než v prvním díle, i když tam se vůbec nezdálo, že obojí ještě může být), a pokud ne, znamená to, že princ je impotentní. A uplakané princezny nechcou ani v pornočasopich, natož v pohádkách.

Tres bromas de Sibyla

2007-03-04T21:49:00.000+01:00

Tři Sibyliny nejoblíbenější vtipy, které stejně znáte, protože jsem nima spamovala ICQ, ale opakování je matka moudrosti :-)

Někdo klepe na dveře, chlapík otevře a tam stojí malá smrtička s malou kosičkou a povídá: "Pane, přišla jsem si pro vašeho křečka." Chlápek na to "Neotravuj a vypadni!"
Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí velká smrt s velkou kosou a malá za ní ukazuje na chlapíka a říká:
"Mami, to je on....!"

Sedí dvě krávy na stromě. Pokuřujou, popíjejí pivo a povídají si o životě. A jak si tak povídají, najednou kolem nich letí prase. Jedna z krav utrousila: "Ty, hele, prase a lítá." A prase na to: "Drž hubu, nebo ti dám žihadlo!"

A young man asks his granny: "Have you seen my pills, the ones i left on the
table? They were labeled "extasy"..."
Granny: "Fuck the pills, man... Have you seen the dragon in the kitchen?"

Ještě přidám dneska jeden bonusovej z psychologické konference. Víte jaký je rozdíl mezi bláznem a psychiatrem? Jeden. Psychiatr má klíče ;)

Od čeho je Rybárna a jak se tu máte chovat

2007-02-25T14:32:00.000+01:00

Jelikož tenhle blog už funguje nějaký pátek a my jsme se tu docela slušně zabydleli, prodělal už od začátku několik změn a já doufám, že i nadále nebude statický. Ovšem vzhledem k tomu, že už máme i pro nás překvapivé číslo pravidelných čtenářů, které určitě přivábila moje reklama na nyxu a vůbec všude, kde píšu, tak bych chtěla udělat jednou taky něco pro čtenáře a napsat jim, jak se tu mají chovat a co tu můžou dělat :-)

Rybárna je, jako každý blog, jakási naše duševní očista, kam vyplivneme cokoliv, co chceme. Věřím, že tohle spoustu lidí upřímně nezajímá, a aby tento blog nebyl tak samoúčelný, má pár drobností, o kterých doufám, že by vám k něčemu mohly být.

FISH: Fresh Idea Starts Here

Jak jste si všimli, blogger nepoužívá kategorie, ale systém labels (jmenovek jakožto klíčových slov), kterými můžeme jednotlivé spoty někam zaškatulkovat. Až se je naučíme používat taky my :), tak jejich výpis bude pro rychlejší orientaci v liště napravo; zatím jsem použila slovo TIP jen u posledního článku. Toto slovo má být pro vás vodítkem, abyste si tento spot přečetli, jelikož bude obsahovat nějaký tip pro vás – recenzi na film nebo knihu, nebo třeba nějakou akci, o které se chceme rozepsat, a pokud poznáte, že sdílíme podobné choutky, určitě to uvítáte.

Další tip-služby jsou v liště napravo. Je to hlavně sekce Rybárna doporučuje; zatím tam byly jenom odkazy na nějaké filmy, ať už ty, které jsou právě v kině, nebo v televizním programu, a další sekcí jsou knihy, které aktuálně my, autoři, čteme; vždycky tam najdete obrázek obálky, za kterou se skrývá odkaz na její recenze nebo jiné informace o knize, či o autorovi, které by vás mohli navnadit k jejímu vyhledání v knihovně.

La Encuesta, čili anketa, je víceméně blbost, ale potěší mě, když mi na ni budete trpělivě odpovídat :) Co se týče komentářů, tak bych chtěla všechny čtenáře podpořit, aby se nebáli a psali nám svoje názory a feedbacky na poslední spoty, já je budu zase stejně trpělivě mazat :-)

Tak slovy drahých Angličanů: udělejte se laskavě doma ;) !

The Standford Prison Experiment

2007-02-24T23:34:00.000+01:00

Omlouvám se, za svoje zabrání se do psychologie a lehké podstrkování jí každému, kdo se se mnou poslední dobou baví :-) Myslím ale, že tenhle psychologicko-sociologický experiment by mohl zajímat maturanty ze zsv i ty ostatní…

Za tímto projektem stojí profesor psychologie na Univerzitě ve Standfordu Phil G. Zimbardo, řečený odborník na lidské zlo, který je známou osobností psychologie, napsal zvláště několik prací týkající moci a za svou práci v této sféře dostal v roce 2005 cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových (kterou dostal např. i Umberto Eco).

Zlo začalo v Nebi. Bůh vyhnal Lucifera z nebe a stvořil Peklo. Tím stvořil veškeré zlo, které dál přisuzujeme ďáblu.

Zimbardův experiment se konal v roce 1971 a byl předlohou pro německý film Das Experiment (Ger, 2001). Ráda bych zdůraznila, že byl pouze předlohou, protože všichni víme, co umí filmaři, nicméně je pořád docela dobře natočený. Každopádně Dr. Zimbardo se v tomto experimentu pokoušel zjistit, co se stane s dobrými lidmi, když se dostanou na zlé místo – když dostanou do rukou moc, a pokusit se pochopit a poznat chování vězňů i vězeňských dozorců, což pomohlo objasnit mnohé týkající se ponižování ve věznicích, nebo známějších případů ponižování a týrání vojenských vězňů v Iráku a Afgánistu… A jak to dopadlo se dočtete na oficiálních stránkách experimentu, nebo v Reflexu (doporučuji to udělat až po shlédnutí filmu, pokud to plánujete).

Byl(a) byste hodný nebo zlý bachař? A jak to víte?

Článek v Reflexu je poměrně sprostý překlad všech událostí tak, jak jsou napsané na webu, což je hezké z hlediska pravdivostního, nicméně vynechává nějaké souvislosti, a doporučuji si s tím dát radši práci v angličtině.

Tento projekt je dobrým krmivem pro všechny, které sem tam hlodá třeba to, jak se mohli němečtí nacističtí vojáci páchat svého času takové hrůzy, a obsahuje spoustu námětů na zamyšlení. V této souvislosti bych chtěla jmenovat ještě experimenty podobného rázu, které prováděl v šedesátých letech Dr. Stanley Milgram.

Zajímá vás víc z práce Dr. Zimbarda? Půjčete si v knihovně jeho knihu Moc a zlo: sociálně psychologický pohled na svět (Moraviapress, 2005). Zajímá vás víc o lidech? Studujte psychologii :-) Doufám, že si teď nebudete myslet, že psychologové jsou zlí nemocní lidé, když tohle dělají...

Holokaust

2007-01-27T20:15:00.000+01:00

Neolitická revoluce je sice moc zajímavá věc, ale my, mladí lidé, co si právě teďka snažíme udělat svůj obrázek o světě, potřebujeme vědět, čemu věřit a koho volit. Potřebujeme vědět, proč nepřevzít rasistickou ideologii, proč nevolit komunisty a výjimečně se teď můžeme učit z chyb druhých. A proto jsem nemohla pochopit, proč jsme v devítce v dějepise ani nestihli udělat první světovou válku a proč to na střední vypadalo s látkou obdobně, když ten konec je prakticky nejdůležitější.

Jednou mi taky naše škola vyšla vstříc a potěšila mě seminářem moderních dějin a najednou je jimi zaplaven celý svět; najednou pro mě všechny ty státní svátky a památníky padlým začínají něco symbolizovat. Symbolizují mi v hlavě zatím zmatek, deprese, etické problémy, nesmysly a nepochopitelné věci, ale konečně o nich mám povědomí. Pořád tak nějak nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo, že by mě někdo v noci mohl probudit a říct mi: "Sbal si kufr, mařko, jdeš do transportu.", že by mě někdo mohl naprosto legitimně zastřelit na ulici kvůli tomu, že jsem si v noci vyšla, nebo že by nám na barák spadla bomba. Lituju všech těch Vančurů, Ortenů, Židů a ostatních, kterým se něco podobného stalo, a ještě víc těch, kterým se to možná děje stejně tak teď, protože se lidi pořád neumoudřili. Nedokážu si představit, že by teď kluci z naší třídy vyfasovali uniformy a šli v rámci Totálního nasazení uklízet sutiny Berlína, a jsem ráda za to, že si to nemusím představovat.

Čtvrťák mi splnil sen dozvědět se o tom něco víc, a i když jsem to jenom nakousla, vydá to na dost zkažených nálad a depresivních večerů. V televizi najednou vnímám všechny ty dokumenty a filmy, co tam běží s touhle tématikou, a najednou je jich tolik. Mám v hlavě koláž z ostříhaných vlasů, dětských botiček, čísel, hromad těl a stolků ze stehenních kostí.

Holocaust (řecky holokauston, zápalná oběť, či celopal, náboženská oběť, ze které si obětník nic neponechá) je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů a Romů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Autorem termínu holocaust je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (*1928), který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958). Židé preferují biblický výraz šoa (zničení, záhuba, zmar).

Dneska (27.1.) je Den památky obětí holocaustu… Tak si, prosím, vzpomeňte. A hlavně nezapomeňte.

Dodnes nevíme, jak rozsah i obsah těchto hrůz nazvat. Připomínat si je však je nutné, neboť ztráta paměti nastolení hrůz usnadňuje. (Miloš Rejchrt)

Z filmotéky: Pianista, Schindlerův seznam, Obchod na korze, Vyšší princip, Velký útěk.

Jak na Nový rok, tak po celý rok...

2007-01-01T04:36:00.000+01:00

Právě je 4:45 1.1. 2007. Venku ještě doznívají výbuchy petard a já si v sobě nesu zážitek z včerejšího večera. Je krásný, jak máme jeden dlouhý rok za sebou a vítá nás nový, plný překvapení, očekávání, stresů a učení. Snad bude stát za to, asi jeden z nejdůležitějších roků života. Za dveřmi mě straší maturita a přijímací zkoušky, ale nejtěžší úděl bude rozchod party lidí z gymplu. Děcka, se kterýma jsem strávila čtyři roky, za který se neuvěřitelně moc věcí změnilo. Tím se odkazuju třeba na Sib (holčinu, která mi přirostla k srdci). Letos jsme spolu trávily Silvestra, kdežto o rok zpět jsme si řekly za celý den snad jen "ahoj". A mám ji strašně moc ráda. Rok 2006 nás spřátelil, takže nechci říkat, že ho mám konečně za sebou, protože jsem během něj získala spoustu přátel, kteří pro mě znamenají na světě strašně moc. A co víc se dá získat...!

Velkým otazníkem je nám budoucnost. Kdo ví, kolik se nás bude scházet a bude nás pohromadě. Není vždycky všechno podle našich představ, ale to, že mám kolem sebe spoustu fajn lidí, mi nikdo z paměti neukradne. Zní to naivně, ale ty brďo, teď nám teprv začne hitparáda. A svaťák je filmovej týden, to je jasný:))

Silvestr byl fajnes. Chyběla nám Mája, protože ji skolil bacil. Bacile, bacile, to se nedělá brát nám Anitchku na poslední den v roce a muchlovat se s ní pod peřinou. Robin nám natřel nos tím, jak správně má vypadat silvárovská oslava. Bohužel jsme neměli výdrž dotáhnout to až do konce. Takže bacha, Robe respekt. ZN má konkurenta:) Ale i tak to bylo parádní. Thess se jako hostitelka nezapře (ale tu klisnu jí neprominu:-E). Fotili jsme se s prskavkami i bez prskavek, s neuvědomělými i uvědomělými xichty:)) A s alkoholem:)

Před čtvrtou ranní jsme se vydali na rozjezd a nechali Thess a Kuře o samotě. Měli jsme vyhodit skleněný flašky do tříděnýho odpadu. Bohužel tříděný odpad jsme nenalezli a tak 3 lahve od šampáňa skončily v autě nějakého domorodce, který ráno bude stěží ženě vysvětlovat, že v noci v přívěsu s nikým nekalil;)) Nočním Brnem jsme se lehkou chůzí blížili na zastávku a říkali si, jak je ten svět fajn. Spousta oslavenců nenechala město spát a v rozjezdu ještě řádila. Když jsme nastoupili, byl bus plnej lidí. Lidí v lihu a v bezvadné náladě. A jako kdybychom si měli všichni co říct a všichni k sobě v tu chvíli patřili. Jeden se na druhýho smál a sem tam proletěla davem hláška "tak šťastněj novej rok!" . Škoda, že jen jeden den v roce nese tuhle extra spřátelenou atmosféru. Ale on si to zaslouží, je tečkou za naší minulostí.

U domu jsem vystupovala na zastávce se sousedama. Prohodili jsme pár slov a já se s paní sousedkou řezala smíchy, když její manžel zabočil do vedlejšího vchodu a tvrdil, že se přestěhovali. Měla s ním pak práci dovléct ho dom:) Já jsem se pomalu klouzala po namrzlým chodníku ke dveřím baráku, užívala si prvního dne 2007, kouřila Camelku a v uších mi znělo What a wonderful world...

The Nightmare before Christmas

2006-12-23T11:50:00.000+01:00

‘cauze it’s always raining in my head. A někdy i sněží….

Asi se čeká, že teď napíšu něco o Vánocích, zanadávat si, že pořád nesněží a že klid být ani nemůže, když jsou v obchodech mraky lidi a kdejaký supermarket má otevřeno; mi vlastně ani nepřijde, že zítra nějakej svátek je, ostatně jsem to chtěla posunout a taky by to bylo lepší.

Madre zítra pracuje do čtyř a jsem moc ráda, že na Štědrý den nikomu nevezmeme tu možnost být najezený k prasknutí, a doufám, že si k ní zrovna zítra každý ze Slatiny půjde koupit deset deka nějakýho zasranýho salámu, protože by mě nejvíc naštvalo, kdyby tam tvrdla zbytečně. Dopřejme přeci babičce, která si zapomněla koupit šunku do bramborového salátu, záchranu její svízelné situace.

Dneska nadávám. Od rána, i když ono není ráno; nebezpečně se blíží pravé poledne, ale já jsem před chvílí vstala. Vykročila jsem levou nohou a ještě jsem zakopla o tu ohromnou bichli Psychologie od Rity Atkinsonové, která se mi válí na zemi, a je to opravdu tak velká kniha, že si o ni s přehledem zkopnete palec.

V kuchyni ležely na stole noviny a úplně jak neon na mě svítil nadpis Policejní prezident jel zas 170 km/h. Říkám si, že je tady fakt bordel… Milý Ježíšku, tu novou vládu nám přines, prosimtě… Ještě jsem chtěla psát o bitvě Ježíška a Santy, ale to je škoda slov… slovy našeho profesora ZSV Měšťánka nám ze svátků mizí duchovno a morfuje na konzumno a to je škoda, nejen slov.

V televizi dávali nějakou pohádku, kde mají jed "jenž zabere okamžitě, víno nezkalí a přitom, jak se zdá, nezmění ani jeho chuť" a mě by moc zajímalo, jak to ví :-) Jelikož mi to připomnělo úkol do VSP, taktně jsem přepla, a zastavila se u vysílání o nějaké vojenské technice. Zaujal nás ten "obranný průmysl", pro který je vyráběná.

Chybí závěr... tak si ho domyslete sami :( Jsem ufňukané malé dítě...

A tak to asi je..

2006-12-10T00:09:00.000+01:00

Asi patřím do jiné doby. Občas se nemůžu pochopit s lidma, od kterých bych čekala, že mají smysl pro věc. Je už jedno pro jakou, prostě vědět, že nejsou všichni tak zblblí moderní dobou a najde se člověk, co večer vezme do ruky knížku namísto sledování dementních estrád na Nově a podobných sraček, co udávají tempo dnešního života (bože, ani se mi to semka nechce psát).
Spousta lidí, co znám, v životě nepřečetla knížku. Hej taky si říkám, že to je vtip (sorry, NENÍ). A o čem se potom chcete bavit..?

Jsem teď strašně protivná, já vím. Před chvilkou jsem dokoukala Přelet nad kukaččím hnízdem. Mám v sobě pořád zážitek.. A taky strašný zklamání právě z toho, o čem jsem mluvila na začátku. Naši mi řekli, že na takovou blbost koukat nebudou, a koukali na Českýho slavíka. Asi bych se teď propadla hanbou.. Já pořád hledám důvod, proč na to té televizi skočí? Na ty laciný "srandy". No, aspoň že čtou knížky...

Asi mám hodně jinak postavený hodnoty než většina mých dnešních vrstevníků (i nadvrstevníků). Moc věci řeším. Štve mě, že se ve spoustě věcí neshodnu s našima (nejde tady o pubertu a to, kdy mi říkali, ať jsem ve dvanáct doma). Probíráme různý témata, politiku, všeobecně názory, i filmy a já pořád stojím proti nim. Mrzí mě to. Protože si myslím, že mám pravdu (alespoň z velké většiny). A mám potřeby pořád něco měnit, svět je strašně velikej a krutej a já se s tím nechci jen tak smířit a kdykoli můžu, snažím se to nějak alepsoň trošilililinku změnit. Pro mou naivitu jsem asi slepá a pořád věřím ve spravedlnost a snažím se otevřít oči ostatním. Jenže tohle je z mýho pohledu. Třeba se někdo jinej naopak snaží otevřít oči mně..

Highway to hell

2006-12-09T19:00:00.000+01:00

Dneska sem po dlouhý době zas řídila :) Tralalala! Bylo by to hrozně fajn, kdyby na sedadle spolujezdce neseděla madre a pokaždé, když sednu za volant hned nespustila o tom, jak dlouho se ona učila jezdit a že ženský to prostě nemají v genech a že já nikdy prostě neuacouvám na 10cm :)

Mám autí ráda a když se mi tu ženskou podaří ignorovat, řízení miluju, a dokonce mi i docela jde. Dneska jsem si do auta za tímhle účelem vypálila CD Písničky do auta – Hanička. Poprvé jsem jela za tmy, k tomu pršelo jak blázen a byl to hrozně zvláštní pocit, kolem osvětlené dálnice NIC, na dálnici lesklé moře a já si zpívala Highway to hell a Road to Ruin a Fuel a Reroute to Remain a bylo mi prostě krásně.

Jeli jsme za dědou dělat zásobování, a když jsme vystoupili, všude bylo tolik žížal, že skoro nebylo kam šlápnout. Na zpáteční cestě už tolik nepršelo, takže jsem měla stěrače jen na ten pomalý interval. Jela jsem kolem 60 a vedlejší auto mě nahodilo takovým způsobem, že přední sklo bylo úplně mléčné a nedalo se vidět vůbec nic. Madre zaječela, já trochu zpomalila a mohla to být tak sekunda dvě, než jsem hrábla po stěračích, ale povim vám, že to byly nejhorší a nejdelší dvě sekundy v mým životě!

Jako malá jsem se dycky hrozně ráda dívala na horory a pak s madre ještě chodila do sklepa věšet prádlo, moc ráda jsem se takhle bála. Poslední dobou mě jen tak nějakej horor nedostane, ale tohle teda bylo kvalitní :)

O depresi

2006-12-09T00:37:00.000+01:00

Ano, mohli jsme vám napsat hezký blog... a vtipný! Hezké metafory, usměvavé smajlíky a potom pointa... jenomže my řekli ne! Žádné vtipy, a když depresi, tak pro všechny :-)

Měla jsem dneska tak velkou depku, že nezabrala ani Yatta, ani písničky od DreamTheater, což už je docela něco. Řekla jsem si, že se podívám na nějaký dost drsný film, abych se vzchopila, že jsem na tom dobře. Vybrala jsem si švédsko-dánský film Lilya 4-ever, kde mluvili rusky a pak anglicky a vybrala jsem si ho proto, že na csfd má 83%, psali o něm v Reflexu a je to první film, co jsem si sama stáhla.

Lilya je holka, kterou opustí matka, tetička ji vyhodí z kvartýru, začne čichat lepidlo a taky se o ní proslýchá, že je lehká. Takže to začne dělat… A dál to povídat nebudu, kdyby se na to chtěl někdo kouknout, ale není to nutný. Jestli jste zvědaví, zeptejte se mě na ICQ ;)… ale zpátky… fuuuj! Tomu říkám horor. Žádné blbé to, strašidelné něco, hnijící zombie nebo Satan. Brečela jsem jako želva, ale pomohlo to.

Pak mi madre řekla, ať jdu koukat na Ally McBealovou (kterou milujem, ale vidíme ji tak jednou za čtvrt roku), kde zrovna umřel Billy, a brečely jsme obě, už jako dvě želvy. A sem jsem napsala dvoustránkovej blog o smrti a pohřbech, ale byl tak negativní, že by mě ráno do depky dostal spolehlivě zas, takže jsem ho zcenzurovala, aby mě pak Vesmírní lidé nemohli nařknout, že táhnu s Ještírkama a šířením negativních vln způsobuju epidemie :) nic! A tak aspoň pěkně kýč nakonec a na-dobrou-noc speciálně pro SnOopy, aby si dycky vzpomněla:)

(...)Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.

Žraloci a malé ryby

2006-12-07T16:15:00.000+01:00

Dneska je takovej pseudoden a všichni kecáme hrozný kraviny :)

Zásek Anitchky:

My budeme maturovat?!

Moje prohlášení: (O dětech.)

By bylo fajn mít dvě děti a ještě adoptovat jednoho černocha.

… opravdu, ale opravdu nejsem rasistka :)

SnOopy rulezzzz:

(Goethe) G.T.

A starosti mojí milované babičky: (brat mě tahal na zádech)

Ale Martínku, ona ti jednou spadne a víš co?! Rozbije si ty drahý brejle!!!!

:))))))

A neodpustím si nepřidat ještě jednu starší Robinovu hlášku:

Napiš mu, že sis smazala jeho číslo!!!!!

Jo.. je toho prostě moc ;)

Xmas

2006-12-05T16:51:00.000+01:00

Neunesl mě čert, není sníh, nemám na okně nalepený vločky... Letos neproběhla žádná předehra. Ani dopis pro Ježucha nemám. Za to mám čtverky ve studijňáku a náladu pod psa...
Když jsem byla malá, měsíc před Mikulášem jsem začala rodiče poslouchat na slovo, uklízela si a nosila domů jen jedničky. Strašně jsem se bála, aby mě nevzal čert do pekla (bylo to moje dětské trauma) a učila jsem se nazpaměť básničky. Postupem času, jak jsem stárla a stárla, přestala jsem si uklízet a na Mikuláše se těšila. Doufala jsem, že půjdu bydlet do pekla a budu mít od rodičů pokoj. Tak ani tak se nestalo, ale bylo to pro mě takový předvánoční mrazení. Dneska mě nemrazí nic, ani venku nemrzne... A to se ten den troufá chlubit jako pátý prosinec. Je pěkně trapnej..
Prošvihla jsem rozsvícení stromu na Svoboďáku, místo toho jsem seděla ve škole a probírala primární skupiny. Chjo, taky koukám, jak se mění moje primární hodnoty. Na první místo se chca nechca vtírá škola.
23.12.06
Až teď jsem našla čas vrátit se k tomuto rozepsanýmu blogu. Zítra jsou Vánoce. A já dostala nadílku bolesti v krku a teploty. All I want for Christmas is you, my headache. Líp už být nemůže...
Dopis pro Ježíška už jsem zopdovědně napsala a už mi i dokonce zmizel z parapetu (btw:ježíšek ho pravděpodobně přemístil mamce do skříně). Falešný soby beru Ježíšku, dobrej vtípek, ale sníh už, prosím tě, fakt doopravdickej ok? A ať je ho hodně pro všechny!
Enjoy Christmas

Vyznání

2006-11-29T23:59:00.000+01:00

Jak moc mám ráda tyhle dvě holky?

Tááááááááááááááááááááááááááááááááákhleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooocccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccc!
A za nic na světě bych je neutopila!:)

O zdravém životním stylu a tak kolem

2006-11-29T17:04:00.000+01:00

Když jsem šla do školy, tak byla tma a když jsem přišla ze školy, tak už byla zase tma, tak jsem si řekla, že dneska už nemám proč spěchat, uvařila jsem si kafe extralatte a rozhodla se, že blognu. Lidi na ICQ mi poslední dobou pořád říkaj, že nikomu nenapíšu a tak, přestože tu každej den sedím víc než bych měla, ale já vůbec nevím, co poslední dobou dělám. Dycky to tak hrozně uteče a já nic nestihnu…

Nic, k tématu! Vlastně mi teď trklo, že nehodlám psát o zdravém životním stylu :) Jde jen o to, že jsem studovala na sáčkový polívce Ečka a pak hledala, co je který zač, protože některý jsou dobrý normální látky a nevím, proč jim lidi říkají Ečka, pak se jich jen bojí. Já mám dost ráda třeba E!Ečka a tímhle blogem chci bojovat za jejich odtabuizování. Někdo by se divil, od kdy že to jím sáčkový polívky, protože já tyhle věci nejím :) Tak já jsem je prosím začala jíst na dovolené na Ukrajině, protože jsme s podivem měli v kempu elektřinu a rychlovarnou konvici. A to byla prostě Ukrajina, těžká improvizace :) Ale "toho důvodu, že" (tuhle frázi nám dneska představila češtinářka, abychom u matury pořád neříkali "protože") jsem hovnopunkerka (tak teď jsem ten projev pěkně pohnojila, ale nevadí), tak jsem si tuhle koupila ve zdravé výživě. Byla to cizrnová s mořskými řasami, mno a taky skončila v záchodě, protože chutnala přesně tak, jak se jmenuje :)

A co z toho plyne, děti? Že sáčkový věci už zase nejím:) a přesně na tomhle principu, je založena celá zdravá výživa!

Noisy Silence

2006-11-26T11:57:00.000+01:00

Tato partička "hlasitého ticha" pořádně okořenila sobotní večer na Staré Pekárně. V sestavě baskytaristy, bubeníka, kytaristy a sličné zpěvačky zahráli šest písniček + jednu navíc, vyžádanou publikem. Jestli jste o nich ještě neslyšeli, není se čemu divit. Sice už hrají nějakej ten pátek, ale veřejně se objeví jen tu a tam za pár měsíců. Jejich první koncert proběhl v eMku a od té doby postupují mílovými kroky. Následovala Melodka (dřívější MVčko) a včera hráli pro narvanou Pekárnu. Po nich následovali nějací metloši a tak jsem trošku nezapadala mezi chlapy s dlouhýma vousama, koženýma bundama s řetězy a botama, co nosí Sib a ZN:)) Ale budiž, koncert byl hafo hafo v klidu a Noisy Silence má velmi příznivě našlápnuto. Nutno zmínit, jakej styl od nich můžete čekat. Program St. Pekárny kapelu definoval jako energický rock. Texty jsou v angličtině a dokonce zabrousili i na španělskou půdu, když vznikla písnička Soñado contigo. Neodmyslitelný je výrazný hlas zpěvačky a celkově kapela působí sehraně a sympaticky. Nezbývá, než jim držet do budoucna palce a přát víc a víc nových písniček a koncertů.

Yatta!

2006-11-23T21:59:00.000+01:00

Potřebujete roztěšit? Mi se to právě na sobě povedlo, tak mě napadlo podělit o seznam mých mentálních vibrátorů:)

Yatta!

Japonská mentalita je nedosažitelná, nicméně tohle nutně musí vzpružit každého.. >;)

Happy tree friends

Nic nepotěší tak jako cizí neštěstí :-)

Chocolate

Promiň, Johnny, dneska není řeč o tobě, ale o kvalitní čokoládě zn. Lindt. Má blahodárné účinky na neuronové synapse při PMS!

Playlist

Soundtrack z Nightmare before Christmas

Fool's Garden - Lemon Tree

Annie's Trip - Jaws of Straw

The Archies - Sugar, sugar

Jiří Schmitzer - Hana

Marilyn Manson - Sweet Dreams (cover)

Judas Priest - United

Europe - I'll cry for you

Edguy - Fucking with fire

Ayreon - Day eleven - Love

Co používáte vy??

Vyplouváme na moře!

2006-11-21T20:36:00.000+01:00

Bouchněte šáňo, Rybárna se otevírá. Bude to společný blog mě, Leni (Snoopy) a PJe (jeje:)), teda aspoň jsme se tak domluvili :) Budem sem občasně házet někdy ještě mrskající se digitální ryby a los pescados, co nám tak nějak plavou hlavou. Nejspíš by vás zajímalo, o čem že tenhle blog teda bude. Tak to vám nepovím, protože to bude o tom, o čem zrovna budem psát a nebude o tom, o čem nikdy nic nenapíšem :) To jen tak pro představu...

Předem se omlouvám za psychickou újmu, kterou tento blog může způsobit; vzhledem k jeho pochybnému obsahu ho nedoporučuji číst dětem, všem lidem po požití drog, pohádkovým bytostem a kresleným postavičkám, citlivým maminkám, blondýnám, lidem se slabým srdcem a všem, kteří mají problémy se sprostými slovy. Naopak homosexuálové, inteligence, pochybné existence a ti, co mají rádi brokolici, jsou srdečně vítáni!

Tak to by na odstrašení stačilo, klapka, jedem! ;)

Žádejte své ryby zaručeně čerstvé! Využijte odkazu Atom jako RSS pro svůj FeedReader!